Založení stavby patří mezi nejdůležitější fáze výstavby rodinného domu. Přesto se právě zde často podceňují detaily, které mají zásadní vliv na kvalitu celé stavby. Když se mluví o základech domu, většina lidí si představí výkopy, základové pasy nebo základovou desku. Ve skutečnosti je ale založení stavby širší proces. Právě tato první vrstva totiž určuje přesnost celé stavby. Chyba při zakládání přitom nemusí být na první pohled výrazná. Nepřesné založení stavby se často projeví až v dalších fázích výstavby. V některých případech vzniká v konstrukci napětí, které se může projevit až po dokončení domu. Na rozdíl od některých jiných chyb na stavbě se problémy v základech řeší velmi obtížně. Kvalitní založení stavby stojí na třech základních principech: přesném geodetickém zaměření, pečlivém vyrovnání první řady zdiva a správně provedené hydroizolaci.
Nadměrný spěch, nedostatek technických znalostí a hledání úspor jsou nejčastější příčiny vážných chyb při stavbě domu. Jejich důsledky jsou nákladné a obtížně odstranitelné, a v některých případech mohou dokonce vést k stavební katastrofě. Na mnohých stavbách se na chybách podílela nedokonalost nebo naopak přehnanost projektu či snaha vybudovat něco extra. Mnoho chyb udělaly stavební firmy při realizaci a v řadě případů si komplikace vytvořili sami stavebníci ve snaze ušetřit, nedodržením projektu nebo technologických postupů.
Nejčastější chyby při zdění
Technici se na stavbách pohybují denně a identifikovali pět nejčastějších chyb při zdění:
-
Chybné založení první řady zdiva
První jmenovanou chybou je nesprávné založení spodní řady zdiva. U broušených cihel se založení provádí s pomocí digitálního nivelačního přístroje a zakládací sady. Obě pomůcky lze zapůjčit ve vybraných stavebninách nebo si službu Pomoc se založením objednat od výrobce. Zdíte-li na tenkovrstvé lepidlo či pěnu, dorovnání nepřesně založené první vrstvy zdiva je velmi obtížné a mnohdy se stává, že stavebníci musí jednu řadu zdiva vyzdít na maltu a srovnat tak případné chyby způsobené při nesprávném založení první řady. Podle stavebních zásad by měl být první řádek cihel nebo tvárnic spojených později pěnou nebo lepicí maltou stejně vyzděn na cementové maltě.
-
Nesprávné použití doplňkových cihel
Technici se dále setkávají s nesprávným použitím doplňkových cihel v rozích domu. Pro tento účel jsou vyráběny speciální rohové cihly. Podobně se také u ostění oken používají cihly půlené. Při používání těchto doplňkových cihel je zajištěna správná vazba jednotlivých řad zdiva, která musí být vždy v minimální délce 100 mm.
Čtěte také: Jak na profesionální štuk
-
Nesprávné začištění dořezů
Řezání cihel se na stavbě nejspíš nevyhneme. Řezat cihly můžeme ruční pilou, flexou, elektrickou pilou zvanou Aligátor či dalšími způsoby. Důležité je začištění dořezu. Prostor mezi cihlami, které z důvodu dořezu nejsou spojeny perem a drážkou, lze vyplnit obyčejnou PUR pěnou nebo tepelně izolační maltou. Použití PUR pěny je dle slov výrobce a odborných techniků správné řešení. Je ovšem důležité, aby pěna nezasahovala až ke konci zdiva (z vnější i vnitřní strany), ale končila přibližně 3 cm uvnitř zdiva. Zbývající prostor se poté vyplní tepelně izolační maltou, která zajistí jednotný podklad pod budoucí lepení zateplovacího systému a nanášení vnitřních omítek.
-
Napojení vnitřního nosného a nenosného zdiva na obvodové stěny
Pro napojení zdiva jsou výrobcem dodávány speciální nerezové kotvy. V praxi jsou však často nahrazovány za pozinkové kotvy, sloužící pro práci se sádrokartonem. Nevýhodou pozinkové kotvy v porovnání s nerezovým originálem je vyšší tloušťka, oslabení pásku v ½ délky, tedy v místě napojení budoucího vnitřního zdiva a možnost případné budoucí koroze. Důvodem záměny originálních kotev jsou pořizovací náklady. Nerezovou kotvu pořídíte v průměru za 10 Kč, pozinkový přímý závěs na sádrokarton za 3 koruny.
-
Nepodmaltované překlady
Poslední chybou, kterou technici zařadili mezi pět nejčastějších, je nepodmaltování překladů nad okny a dveřmi. Překlady se správně mají ukládat do 12 mm vrstvy tepelně izolační malty.
Poruchy základových konstrukcí a jejich příčiny
Pokud se objeví poruchy základů, je to skutečně vážný problém. Dochází k nim kvůli několika faktorům:
- Nerovnoměrné sedání stavby: Je překročena únosnost základové půdy, stavba je špatně odvodněna, záleží i na stavu podzemních vod.
- Nedostatečně hluboké základy: Základová spára musí být založena alespoň v nezámrzné hloubce 80 cm, jinak se základy poškodí vlivem mrazů.
- Pokles či posun podkladních vrstev pod základy: K tomu může dojít i v blízkosti svahů, kde hrozí sesuvy.
- Použití nekvalitního či nevhodného materiálu: Nejčastěji betonu nedostačující třídy, betonu s plnivem z recyklátu, betonu vyráběnému po domácku.
Důsledkem poruch základů jsou často trhliny ve stěnách stavby. Oprava základové konstrukce poškozené nerovnoměrným sedáním stavby se provádí rozšířením plochy základu a ohled je brán na únosnost zeminy. Zároveň je třeba odstranit vlhnutí pod základy a dodatečně zvýšit únosnost půdy. Pokud jsou základy nedostatečně hluboké, musíme je podezdít, podbetonovat či zvýšit okolní terén, aby zůstala pata základů alespoň 0,8 až 1,2 metru pod terénem. Dalším řešením jsou mikropiloty. Pokud poklesly či se posunuly vrstvy pod základy, je třeba stavbu stáhnout opasky nebo železnými kleštinami. Při větším poškození domu se však nevyhneme demolici. Při použití nekvalitního materiálu či špatném technologickém postupu se mohou v budoucnu na budově objevit trhliny. Řešením může být výměna základů, jejich ochrana obkladem či nátěrem, nebo jejich prohloubení.
Čtěte také: Jak opravit hydroizolaci
Chyby při přípravě terénu a bednění základů
- Zahájení prací příliš pozdě: Půda pod základy nemá čas sednout a usadit se. Nezpevněná půda kolem základů budovy je vážnou chybou, která vede k snadnějšímu pronikání vody do půdy.
- Nesprávné bednění: Je třeba vybrat pouze trvanlivý a nezničený materiál, například desky nebo bednicí desky, a také je pevně připevnit a podepřít. Při lití betonu nebude možné je posouvat nebo opravovat.
- Nesprávné armování základů: Zjevné úspory spočívající v použití menšího množství oceli, než určil projektant, nebo menších průřezů prutů, mohou vést k praskání betonu a horší nosnosti základů. Je třeba zkontrolovat zejména rohy, které jsou nejvíce vystaveny deformacím.
- Nedostatečné zhutnění podloží: Půdu u základových pasů je třeba řádně připravit na další stavební práce. Nesprávně zhutněné podloží povede k praskání podlahy budovy, protože bude nerovnoměrně sedat v půdě. Doporučuje se vibrovat každou vrstvu podloží (každých 10-50 cm). Důležité je také, aby poslední 20centimetrovou vrstvu tvořil písek nebo štěrk zhutněný paličkou.
Problematika vlhkosti stavebních konstrukcí a napadení plísněmi
Vlhkost v objektu má špatné účinky nejen na stavbu samotnou, ale i na zdraví lidí, kteří objekt užívají. Dlouhodobá vlhkost působí negativně na stavební hmoty, způsobuje jejich rozpad a zhoršuje tepelně izolační vlastnosti zdiva. Úroveň vlhkosti v objektu záleží na několika faktorech, jako je stáří objektu, difuzní vodní páry do konstrukce, běžné činnosti v domácnostech (vaření, žehlení, sprchování, koupání) a přirozená vlhkost stavebního materiálu.
Kondenzace vody na studené stěně, společně s přiměřenou teplotou, je základem pro vznik plísní. Proč nám vlastně vlhnou zdi je nutno vyhodnotit a stanovit opatření, která zajistí minimalizaci této vlhkosti. Obvykle se jedná o nefunkční drenážní systém, zanesenou nebo ucpanou kanalizaci a u staveb starších 25 - 30 let i nefunkční vodorovnou či svislou hydroizolaci. Pokles povrchových teplot zejména obvodových konstrukcí pod rosný bod pak vede ke kondenzaci vody, která se do savého povrchu omítky lehce vsákne. Například 4-členná rodina během dne vyprodukuje přibližně 10 litrů vody ve formě vodních par. U zdiva je proces vsakování pomalejší a trvá obvykle 3 - 6 měsíců, než se začne vytvářet viditelná barevná pigmentace prorůstajících mycélií plísní.
Rychlejší degradační procesy na stavební konstrukce má voda, která obsahuje určité chemické příměsi a voda agresivní. Soli se do konstrukcí dostávají především z podzemních tvrdých vod, která vzlíná. Pak jsou to soli a jiné nečistoty z chodníků a kyselé deště. Kyselé deště obsahují látky jako je kysličník uhličitý, uhelnatý i oxid siřičitý a ty způsobují, že se obvodové zdivo stává chemicky neutrální až mírně kyselé. Takováto změna vyhovuje mikroorganismům jako jsou bakterie, plísně či řasy a spolu s působením vlhkosti se dobře rozšiřují. Působením těchto organismů se zdivo stává více hygroskopické.
Odstranění vlhkosti ze svislých stavebních konstrukcí
K odstranění těchto vad se používají mechanické, chemické a neinvazivní metody:
- Mechanické metody: Sanace podzemní části zdiva se zahajuje odkopáním zeminy, poté se vkládá hydroizolace a realizuje přizdívka. Důležité je vytvořit vzduchové mezery, které zajistí odvětrání původního zdiva. Pokud sanujeme nadzemní část zdiva, často se sahá po jeho podřezání a vrážení hydroizolace do spáry.
- Chemické metody: Nejčastější chemickou metodou je injektáž, která se provádí při problémech se svislou izolací. Celá plocha vlhkostí napadeného zdiva se ošetří vyvrtáním otvorů, do kterých je injektována chemikálie.
- Neinvazivní sanace: Jsou spíše doplňkové a nedovedou odstranit příčiny šíření vlhkosti. Patří sem například elektroosmóza, magnetokineze či mikrovlnná metoda. Stejně tak aplikace sanačních omítek se používá jako doplněk k dalšímu způsobu sanace. Sanační omítky jsou vhodné pro zasolené zdivo, jelikož do sebe ze zdiva vsáknou agresivní látky a zabrání vytváření nevzhledných skvrn na stěnách.
Chyby v hydroizolaci
Dalším kritickým bodem je hydroizolace mezi základy a zdivem. Její nedostatek nebo nesprávné provedení vede k pronikání vody přes základové stěny a vzniku plísní v suterénních místnostech. Pro tento účel se nehodí lepenka na kartonové podložce, protože nasává vodu, ani na skleněné podložce, protože je příliš křehká. Nevhodné jsou také fólie, například zahradní. Nejlepší volbou je samolepicí hydroizolační páska pro izolaci základů.
Čtěte také: Život bez auta vs. DS N°8
Nedostatečná péče o beton a jeho aplikace
Vážnou chybou při stavbě domu je nesprávná péče o nalitý beton, například na základové desce nebo železobetonových stropech. Doporučuje se jej pravidelně zvlhčovat a začít ihned po nalití. V opačném případě bude příliš rychle tuhnout, což může vést k jeho nižší pevnosti a praskání v budoucnu. Podle stavebních zásad by polévání betonu na stavbě mělo začít několik hodin po nalití a tuto činnost opakovat každý den (v létě dokonce dvakrát denně). Příliš mokrý beton také není ideální řešení.
Maltu, šířku spáry nebo techniku jejího kladení je třeba vždy přizpůsobit materiálu, ze kterého jsou stěny postaveny. V současnosti se stále častěji používá tzv. tenká spára nebo pěna místo tradiční vápenocementové malty. To platí zejména pro broušené keramické cihly a tvárnice z pórobetonu.
Problematika panelových budov
Vady a poruchy, které se vyskytují na panelových budovách, mají rozdílnou závažnost a význam. Značný podíl na výskytu vad a poruch panelových budov má nekvalitní materiál a provedení, které ve svém souhrnu způsobují výrazné zhoršení kvality a funkčních vlastností těchto staveb a jejich trvanlivosti. Jedná se především o kvalitu prefabrikovaných dílců, kvalitu zálivkových betonů a provedení styků, kvalitu tepelně izolačních materiálů, těsnících a hydroizolačních materiálů a povrchové úpravy. Řada poruch je způsobena nepřesnou montáží a nedodržováním technologických pravidel a postupů. Nejslabším článkem a místem nejčastějších poruch panelových konstrukcí jsou styky nosných dílců, které vykazují vysokou tuhost (malou poddajnost) a nedostatečnou únosnost. Styky jsou místa, v nichž dochází ke kumulaci poruch, projevujících se nejčastěji trhlinami.
Chyby v projektové dokumentaci panelových konstrukcí
Rozsáhlou skupinou vad panelových konstrukcí jsou vady projektové dokumentace, které jsou dány nesouladem mezi požadavky předpisů a norem platných v době realizace, a předpisů a norem současně platných. Mezi závažné vady patří:
- Nedostatečné vodorovné a svislé vyztužení nosné konstrukce ve stropních deskách a stycích.
- Nevyhovující řešení a vyztužení dílců a styků.
- Nevyhovující tepelně technické řešení obvodových konstrukcí, okenních výplní.
- Nedostatečné těsnění.
- Nevyhovující tepelně technické a hydroizolační vlastnosti střešních konstrukcí.
- Nevyhovující zvukoizolační vlastnosti podlahových a stropních konstrukcí.
- Nevyhovující tloušťky krycích vrstev výztuže.
Vliv kvality materiálů a technologie na panelové domy
Mechanickou odolnost a stabilitu panelových stavebních soustav podstatně ovlivňuje skutečná jakost dílců. Počátek velkovýroby dílců byl poznamenán technologickou nekázní, jejímž důsledkem byly nedostatečně kvalitní dílce. Nebyly striktně dodržovány výrobní tolerance, při montáži se používaly i dílce poškozené během dopravy, skladování a manipulace. V krátkém čase od výroby, tj. nedozrálé zabudované dílce měly za následek velké objemové změny způsobené smršťováním a po zatížení dotvarováním. Teprve po roce 1968 byla při výrobě betonových dílců zavedena kontrola jakosti a zpětná vazba úpravy výroby na základě zjištěných vyskytujících se vad panelových stavebních soustav.
Zdravotní nezávadnost panelových budov
Výskyt vad panelových budov z hlediska zdravotní nezávadnosti je podmíněn rozsahem použití takových stavebních materiálů, z nichž se do vnitřního prostředí mohou uvolňovat zdraví škodlivé látky. Mezi nejčastější problémy patří:
- Uvolňování toxických plynných látek: Formaldehyd, izopropylbenzen, styren z bytových jader a dřevotřískových či dřevovláknitých desek. Vinyl, styren, xylen z litých podlahovin Teralit, Sadurit.
- Uvolňování pevných částic: Azbest, formaldehyd z ezalitových a dupronitových desek. Formaldehyd, fenol, vláknitý prach z čedičové vlny.
- Tvorba a výskyt plísní: Nejčastěji se vyskytují v posledních a předposledních podlažích, na štítových stěnách, ve svislých koutech, rozích a spárách mezi obvodovými panely.
- Zvýšená radioaktivita použitého betonu: Tato vada se vyskytuje pouze u škvárobetonové varianty soustavy G 57, která byla vyráběna v letech 1956 - 1960.
Zateplení a tepelné mosty
Správné zateplení stěn budovy je klíčové pro tepelnou izolaci, a tedy i pro náklady na vytápění. Častými chybami při stavbě domu v této fázi je volba příliš tenké vrstvy zateplení za účelem dosažení zdánlivých úspor. Technické chyby jsou například nepoužití startovací lišty s dolním kapinosem. Toto řešení může vést k prosakování vody z deště a odlupování zateplení. Polystyren by měl být kladen na stěny na tzv. přesah, aby se nevytvářely velké mezery na stěně. Důležitý je také způsob lepení. Náhrada difuzních fólií za igelit na skleníky, nedostatečně provedená izolace ocelových překladů nad okny, či špatně vyřešené uložení balkonů a následkem toho promrzající podlaha jsou příklady chyb stavebníků. Že otázka řádné izolace takovýchto tepelných mostů je velmi důležitá, dokazuje případ jednoho rodinného domu, kde termovizní měření odhalilo velmi teplé místo na venkovní fasádě. Předcházející majitel přes celou délku domku uložil pro zpevnění ocelový nosník I 400. Ten pak "vysával" teplo z obytných místností a podlahy a byl v opačném směru příčinou kondenzace vlhkosti se všemi důsledky.
Střešní konstrukce a hydroizolace střech
Ploché střechy se do zejména podhorských oblastí jak z estetického, tak z praktického hlediska nehodí a pokud se v poslední době provádí rekonstrukce objektů, vrací se architekti k osvědčené sedlové střeše. Nejen pro využití podkroví k bydlení, ale zejména pro spolehlivou funkci odvodu vody při dešti nebo odtávání sněhu. Naproti tomu plochá střecha obvykle nesnese díky použité izolaci jakýkoli vstup osob, které by chtěly příkladně odstranit sníh a tepelné namáhání těchto povrchů je příčinou trhlin a následného zatékání. Po čase dochází zejména v úžlabích, kolem komínu a na hranách k praskání a důsledek je stejný jako u plochých střech. Také větry, které u nás v poslední době dosahují vyšších hodnot, pak oloupají střechu jako pohádkovou chaloupku.
Tým provádějící střechu by měl s náležitou péčí provést nejen pokrytí střechy například taškou nebo plechem, ale také klempířské práce kolem komínů nebo střešních oken. Špatně provedené klempířské práce mohou vést k zatečení deště podél komína a vnikání vlhkosti do interiéru domu.
Důležitost projektové dokumentace a stavebního dozoru
Prvořadou funkcí projektové dokumentace je vytvoření podkladu pro realizaci stavby. Projekt má také zajistit, aby navržená konstrukční řešení byla podložena výpočty a nemohlo dojít k havárii nebo poruše stavby a dále zaručuje možnost kontroly dodržení technických a právních norem platných pro výstavbu. K dalším funkcím projektové dokumentace patří zejména zdokumentování díla pro účel správních řízení vyplývajících ze zákona a následné kontroly dodržování všech podmínek výstavby a parametrů stavby. Měl by dozírat nejen na celkový chod stavby, ale zejména na dodržení předepsaných technologií.
Důsledky předčasného zahájení dalších prací
Mnozí investoři se během stavby domu snaží maximálně urychlit práce. Vyplývá to z touhy po rychlejším nastěhování se a neplacení nájmů nebo poplatků za současné bydlení. Zkrácení doby schnutí například betonu, omítek a potěrů je velkou chybou při stavbě domu. Stěny po aplikaci omítek by měly schnout alespoň dva měsíce, aby mohly „vydat“ vlhkost. Teprve poté je možné na ně nanášet stěrky a malovat (samozřejmě pokud je dům již uzavřen okny a dveřmi). Střešní krov se obvykle instaluje na betonové věnce až po dvou týdnech od jejich vylití, aby byly pevné a suché. Předčasné práce mohou vést k deformaci dřeva vlivem vlhkosti. Na čerstvě vylitých stropech lze stavět příčky po týdnu.
Doporučení pro prevenci chyb
Vždy je nutno si rozmyslet, co a s jakými náklady chci provádět, jaké mám možnosti a zdroje a jak bude stavba vypadat například za 20 let. Před jakoukoliv rekonstrukcí se majitel objektu má seznámit s možnostmi diagnostiky staveb. Doporučuji všem, aby nezapomínali na pojištění staveb, ale také různých stavebních činností. A co je nejdůležitější, seznamte se důkladně s obsahem pojistné smlouvy. V případě, že dojde k pojistné události, bude chtít likvidátor především doklad o tom, zda bylo vše v pořádku. Jiným než platným revizním dokumentem nelze spolehlivost dokázat.
Je důležité si uvědomit, že vady nebo poruchy jsou až následky určitého problému v konstrukci, který se projeví daným nedostatkem. Důležité je pro jednotlivé vady a poruchy zkoumat hlavní příčiny vzniku. V některých případech by zanedbání příčiny mohlo vést až k fatálním následkům, kterým by se za každé situace mělo předcházet.
Tabulka: Přehled vad panelových soustav (výběr)
| Panelová soustava | Vady obvodových konstrukcí (tepelný odpor, povrchová teplota) | Uvolňování toxických plynů (příklady) | Uvolňování pevných částic (příklady) | Tvorba plísní (typická místa) | Zvýšená radioaktivita betonu (pouze u variant) |
|---|---|---|---|---|---|
| B 2, B 3, B 6, B 7, B 10 | Nesplňují požadavky | Formaldehyd, izopropylbenzen, styren | - | Poslední/předposlední podlaží, štítové stěny, svislé kouty, rohy, spáry | - |
| G 57 | Nesplňují požadavky | - | - | Poslední/předposlední podlaží, štítové stěny, svislé kouty, rohy, spáry | Ano (škvárobetonová varianta, 1956-1960) |
| Ostatní panelové soustavy | Nesplňují požadavky | Závisí na použitých materiálech (např. Teralit, Sadurit, dřevotřískové desky) | Závisí na použitých materiálech (např. ezalitové, dupronitové desky, čedičová vlna) | Poslední/předposlední podlaží, štítové stěny, svislé kouty, rohy, spáry | - |
tags: #příčiny #a #následky #špatného #založení #stavby