Sanace hydroizolačního systému spodní stavby patří mezi náročné úlohy oboru hydroizolační techniky, navíc s nejistým výsledkem. Tento článek si klade za cíl přiblížit čtenáři složitost problematiky ochrany staveb před účinky vody, hlavně v kapalném stavu. Hydroizolace staveb, to není jen ochrana střech, ale rovněž spodní stavby. Nejdůležitějším okamžikem je vědomí skutečnosti, že zatímco hydroizolace střechy je obvykle přístupná, tak v případě hydroizolace spodní stavby je tato vždy velmi složitě přístupná a jakákoliv její oprava je finančně velmi náročná.
Proč je hydroizolace spodní stavby potřeba?
Pokud zanedbáte hydroizolaci spodní stavby, může to mít vážné následky. Voda a vlhkost se totiž nezastaví v základech, ale půjdou dál. Kvalitní hydroizolace je tedy investicí, která předejde budoucím problémům a nákladným opravám.
Následky nedostatečné hydroizolace:
- Vzlínání vlhkosti: Bez kvalitní izolace vlhkost postupně vzlíná z půdy dál do zdiva. Voda se nejdřív dostane do sklepa a pokud to nebudete řešit, bude pokračovat dál. Pak vás čeká opadávající omítka a často i plíseň i v obytných místnostech.
- Vlhkost ve sklepě: Pokud není správně provedená hydroizolace, voda se může hromadit právě ve sklepě. Sklep kvůli tomu moc nevyužijete a navíc se voda může dostat dál.
- Zkrácení životnosti budovy: Vlhkost ve stavební konstrukci snižuje její izolační schopnost a navíc může vést k narušení její pevnosti. Pokud tedy problém s vlhkostí budete dlouho odkládat, následky mohou být horší, než se možná na první pohled zdá.
Spodní stavba patří mezi nejvíce exponované konstrukční části budovy a svou kvalitou do značné míry ovlivňuje funkčnost celého objektu, což platí i pro střechu. Z technického pohledu je proto nutné podotknout, že hydroizolační principy jsou u spodní stavby vždy buď přímé, nebo nepřímé.
Přímé hydroizolační principy:
- monofunkční hydroizolační materiály
- injektáže
- penetrace a impregnace povrchu těsnicími materiály
- hydrofobizace povrchu
- vzduchové vrstvy
- hydroakumulační efekt konstrukcí
- elektrokinetické metody
- tvarové řešení styku a těsnění styku
Nepřímé hydroizolační principy:
- výběr prostředí stavby
- tvar objektu či konstrukce
- umístění objektu či jeho části v daném prostředí
- odvodnění prostředí
- povrchová teplota konstrukcí
- provozní režim konstrukcí
Každý projektant a zhotovitel hydroizolace spodní stavby by si měl uvědomit, že jakákoliv závada se jen těžko lokalizuje a je velmi náročná ekonomicky. Z těchto důvodů je nutné investorům nabízet tzv. systémová řešení.
Časté nedostatky hydroizolace spodní stavby
Velmi častým nedostatkem bývá návrh hydroizolace proti zemní vlhkosti a gravitační vodě (dešťová voda) v případě založení stavby v hloubce nad 2 metry v jílovitých zeminách - jílech (většina jílovitých zemin je totiž těžce propustná pro vodu), aniž by byl zabezpečen nepřímý hydroizolační princip, tedy odvedení vody z obvodu objektu pomocí drenážního systému. Gravitační voda, která nemá možnost odtoku od základové spáry, v tomto prostoru zůstává a stává se vodou tlakovou, na kterou navržená hydroizolace není dimenzovaná.
Čtěte také: Postupy pro opravy betonových ploch
Velmi častým nešvarem z hlediska projektové dokumentace bývá opomenutí detailů hlavně u prostupů. Detail však často bývá podceněn i po zhotovení hydroizolace.
Nejčastější závady a jejich projevy:
- Závady způsobené špatným podkladem: Obvykle se místo propadá, vytvoří se vlhká mapa a okolí je protkané sítí drobných trhlinek (v počátku vlásečnicových). Jako hlavní příčinu lze označit nekvalitně zhotovený podkladní beton, může se jednat také o působení agresivní vody na nechráněnou podkladní vrstvu betonu. Ta pak způsobuje rozklad cementových částic a následnou ztrátu pevnosti. V tomto případě je oprava velmi složitou záležitostí.
- Závady způsobené sednutím obvodové stěny a základu: Projevuje se zvlhnutím přechodu mezi svislou a vodorovnou částí hydroizolace. Je specifická tím, že se obyčejně projevuje po celém obvodu objektu. Často následuje odklopení ochranné přizdívky od suterénní stěny a tlak nezajištěných zemin vede k poškození přizdívky i hydroizolace.
- Nesprávná výška vyvedení hydroizolace nad terén a nevhodný detail jejího ukončení: Zde existuje mnoho příčin - hydroizolace je navržena i zhotovena ve správné výšce, tj. minimálně 150 mm nad budoucím upraveným terénem, ale překáží dalším úpravám přízemní části, tj. soklu. Následkem toho dochází k jejímu odříznutí. Může být také vyvedena v dostatečné výšce, ale není dostatečně utěsněn detail ukončení, takže za hydroizolaci proniká voda. Závada se projeví vlhkými skvrnami v horních částech obvodových zdí.
Jakými způsoby se hydroizolace spodní stavby provádí?
Existují různé metody, jak hydroizolaci spodní stavby provést. V případě rekonstrukce či sanace hydroizolace stavby je vhodné postupovat podle známého hesla: Dvojí hydroizolace je vždy účinnější než sólová. Jako přímé opatření se provede nová povlaková nebo stěrková hydroizolace; důležitá je ochrana pomocí nopové fólie se slepením ve spoji a s možností odvětrání nad terén pomocí systémové větrací lišty. Jako nepřímé opatření se uplatňuje odvodnění základové spáry drenáží.
Metody hydroizolace:
- Asfaltové pásy: Jsou asi nejčastěji využívaným řešením. Jde o vrstvené pásy, které se připevňují na stěny základů i na desku a zabraňují tak pronikání vody. Jsou odolné vůči tlakové vodě a dlouho vydrží, nicméně aplikace je trochu náročnější. Cena hydroizolace spodní stavby pomocí asfaltových pásů je tak sice poměrně dostupná, ale pravděpodobně si budete muset připlatit za odborníky, kteří hydroizolaci provedou. Pokud totiž asfaltové pásy aplikujete špatně a např. spáry nebudou správně těsnit, bude hydroizolace k ničemu.
- Tekutá guma: Moderní alternativou k asfaltovým pásům jsou pružné bezešvé nátěry jako je třeba tekutá guma Kanada, která je na bázi asfaltové emulze. Tento materiál můžete aplikovat, jak nástřikem, tak štětcem nebo válečkem a případě ho vyztužit geotextilií. Tekutá guma se navíc hodí jak při novostavbě, tak při dodatečné hydroizolaci spodní stavby. Její aplikaci navíc zvládnete jednoduše sami. Nemusíte totiž hlídat těsnost spár, stačí pouze, aby byl nátěr všude v dostatečné vrstvě.
Při průzkumu v jednom případě byla nalezena drenážní trubka, umístěná v nepropustné zemině a nad úrovní vodorovné hydroizolace suterénu. Svislá plošná drenáž nebyla provedena. Toto provedení drenáže nezaručovalo trvale funkční snížení hydrofyzikálního namáhání. Hydroizolace byla provedena z HDPE folie, materiálu, který se velmi obtížně svařuje i tvaruje v detailech. V místě kopané sondy byla některá místa běžných tras spojů nalezena nesvařená.
Kdy hydroizolaci spodní stavby provést?
Ideální čas na hydroizolaci spodní stavby je samozřejmě po položení a vytvrdnutí základů. Hydroizolace se v tomto případě jednoduše aplikuje na základovou desku a stěny základů ještě před samotnou výstavbou nadzemní části domu. Předejdete tak problémům s vlhkostí od samého začátku a navíc vám nebude nic překážet při aplikaci.
Pokud ale řešíte vlhkost u starších budov, kde hydroizolace nebyla správně provedena, můžete spodní stavbu hydroizolovat dodatečně. Tady vás nicméně čeká trochu víc práce, protože postup zahrnuje odkopání základů. Přestože jde o nákladnější a časově náročnější řešení, může to nicméně výrazně zlepšit stav budovy a zabránit dalšímu poškození.
Čtěte také: Jak opravit beton?
Správný postup při hydroizolaci základů
Správní postup při hydroizolaci základů je samozřejmě zásadní. Jedině při dodržení všech nezbytných kroků bude hydroizolace správně fungovat.
Fáze hydroizolace:
- Příprava podkladu: Nové základy domu musí být dostatečně vytvrzené a očištěné od prachu a nečistot. Staré základy je potřeba odkopat a očistit. Na zvážení je pak aplikace penetračního nátěru.
- Aplikace hydroizolace: Když jsou základy připraveny, je čas na aplikaci vybrané hydroizolace. Tady je potřeba myslet na to, aby nikde nebyly mezery, škvíry nebo vzduchové bubliny.
- Vyztužení geotextilií: Pokud je to potřeba a pokud hydroizolujete tekutou gumou, geotextilie se přikládá na izolační vrstvu pro zvýšení odolnosti a přetírá se další vrstvou. Většinou se instaluje na různé předěly nebo kolem prostupů.
- Kontrola po dokončení: Po aplikaci a zaschnutí nátěrů je potřeba vše překontrolovat - hlavně místa s nerovnostmi i celkovou kvalitu izolace.
Hydroizolace spodní stavby je zásadní pro dlouhou životnost a odolnost budovy. Ať už sáhnete po klasických asfaltových pásech nebo zvolíte moderní řešení v podobě tekuté gumy, vždy záleží na přípravě i kvalitě provedení - to je klíč k úspěchu.
Přejímka a kontrola hydroizolačních povlaků
Pro popsání hydroizolační účinnosti konstrukce a spolehlivosti, s jakou této účinnosti v daných podmínkách stavby bude dosaženo, se provede zatřídění podle následující tabulky:
| Třída účinnosti | Popis |
|---|---|
| U1 | Konstrukce v daném namáhání vodou nepropouští vodu pod svůj exponovaný povrch. Přerušuje i kapilární transport vody. |
| U2 | Konstrukce v daném namáhání vodou nepropouští vodu na svůj chráněný povrch. Přerušuje nebo výrazně omezuje kapilární transport vody. |
| U3 | Konstrukce v daném namáhání vodou propouští vodu tak, že její chráněný povrch je vlhký, ale nestéká z něj voda, nebo z ní vlhkost proniká vzlínáním do chráněných konstrukcí, které jsou s ní v kontaktu. Pronikání vody ovlivňuje vnitřní prostředí. |
| U4 | Konstrukce v daném namáhání vodou propouští vodu, ale omezuje její proudění tak, že z jejího chráněného povrchu nebo z vnitřního povrchu jí chráněných konstrukcí stéká voda. |
Sanace vlhkého zdiva a dodatečná hydroizolace
Dlouhodobou vlhkost ve vašem domě často není možné řešit jinak, než provedením celkové hydroizolace stěn, která vytvoří pro vlhkost nepropustnou bariéru. Ve většině případů se jedná o poměrně výrazný stavební zásah. Dodatečnou hydroizolaci stavby je možné řešit několika způsoby, vždy ale platí, že o vhodnosti zvoleného řešení by měl rozhodnout odborník na základě podrobného průzkumu stavby. K diagnostice staveb a měření vlhkosti zdiva se používá například mikrovlnný měřicí přístroj, který zvládne povrchové měření i měření hloubkové do několika desítek centimetrů. Samotnou realizaci odizolování stavby by rozhodně neměl provádět laik, sanace spodní stavby patří do rukou odborné firmě, protože úspěch řešení závisí nejenom na jeho správném návrhu, ale především na kvalitě odvedené práce, o které často rozhodují nepatrné detaily.
Metody sanace vlhkého zdiva:
- Podřezání zdiva: Chybějící hydroizolace způsobuje, že se vlhkost šíří kapilárním vzlínáním ze základů do zdiva. Důsledkem toho je vznik mokrých map, plísní, zdivo degeneruje, klesá jeho únosnost a tepelný odpor. Jedním z řešení je odstranění vlhkosti mechanickým zásahem. K tomu se využívá řetězová nebo diamantová pila, většinou se řez provádí v ložné spáře zdiva, realizovat lze ale i podříznutí smíšeného zdiva nebo betonové stěny (pomocí diamantové pily). Řez se provádí asi po metrových úsecích a vyčištěná mezera se zaplňuje izolačním materiálem zpravidla na bázi polyetylénu nebo sklolaminátu. Do spáry se poté instalují malé klínky a spára se vyplňuje rozpínavou maltou.
- Vrážení nerezových desek: Další možností je vrážení nerezových desek do zasaženého zdiva. Hydroizolační vrstvu tvoří v tomto případě nerezové desky vlnitého plechu, které se zaráží do ložné spáry zdiva. Jednotlivé desky jsou do zdiva zaráženy strojně nebo ručně pneumatickým kladivem. Krajní vlny plechů se napojují překrytím, čímž vznikne kompaktní hydroizolace. Výhodou této metody je dlouhá doba životnosti hydroizolace, zdivo ale musí mít pravidelnou vodorovnou spáru a odborník také musí posoudit, zda stavbě neuškodí rázy vznikající při zaražení plechů.
- Injektáže: Injektáže za účelem dodatečné hydroizolace betonových základů se opravdu v některých případech dělají. Posouzení vhodnosti injektáže pro vaši situaci a navržení správného postupu musí provést odborná firma zabývající se těmito stavebními postupy.
Sanací vlhkého zdiva docílíte okamžitého odstranění poškozených vlhkých míst, ale také zamezíte další tvorbě plísní a bakterií. Oprava zdiva přispívá také k prodloužení životnosti konstrukce domu. Zároveň přináší i ekonomické výhody.
Čtěte také: Komplexní průvodce tmely na střechy
Oprava poškozeného betonu a jeho hydroizolace
Beton je základ. Najdete ho ve sklepě, na balkoně, v garáži, pod dlažbou i v průmyslové hale. Je pevný, odolný a tváří se nezničitelně. Jenže když ho necháte dlouhodobě vystavený vlhkosti, začne se drolit, praskat, odlupovat. A vlhkost? Ta si cestu najde i mikrotrhlinkami. Ať už jde o spodní vodu, zatékání deště, nebo jen kapilární vzlínání, pokud beton není chráněný, časem ho voda zničí. Právě proto je důležité poškozený beton nejen opravit, ale také kvalitně hydroizolovat. Ne pomocí nátěru, který se za rok sloupe. Ale pořádně, s použitím výplňové opravné stěrky na beton a spolehlivé hydroizolace betonu.
Proč nestačí beton jen přetřít: Nejčastější chyby a jejich následky
Spousta lidí si myslí, že oprava betonu znamená, že se na něj něco nalije nebo se přetře barvou. Jenže právě to je důvod, proč se po roce dělají ty samé opravy znovu. Beton je porézní materiál, který nasakuje vodu. Když ho překryjete běžným nátěrem bez přípravy, voda se pod něj dostane tak jako tak. A výsledek? Odchlípnuté vrstvy, drolení, nové trhliny.
Nejčastějšími chybami při opravách jsou:
- Nedostatečné očištění podkladu - mastnota, prach nebo staré nátěry snižují přilnavost a způsobují odlepování nové vrstvy.
- Zanedbaná penetrace - bez penetrace stěrka nevytvoří pevný spoj s podkladem.
- Použití nevhodného materiálu - běžné cementové směsi nemají potřebnou pružnost ani voděodolnost.
- Aplikace při špatném počasí - vlhkost, mráz nebo vysoké teploty negativně ovlivňují výslednou kvalitu.
- Příliš tenké vrstvy - hydroizolační vrstva musí mít potřebnou tloušťku, jinak nevydrží.
Pokud opravujete trhliny, nestačí je „zamazat“. Musíte je vyplnit pružnou výplňovou opravnou stěrkou na beton, která se přizpůsobí pohybu konstrukce a zároveň poskytne pevný podklad pro další vrstvy. Pak je na řadě hydroizolace.
Jak opravit beton: Postup od trhlin až po hydroizolaci
Oprava poškozeného betonu a jeho následná ochrana hydroizolací není žádná věda. Ale chce to znát správný postup a dodržet několik základních pravidel. Pokud to zvládnete, získáte povrch, který vydrží roky suchý, pevný a připravený na další zatížení.
1. Zhodnocení stavu a příprava
Než začnete s opravou, podívejte se, s čím vlastně máte co do činění:
- Jsou na betonu trhliny? Jak hluboké?
- Odlupují se části povrchu?
- Je viditelná vlhkost, výkvěty, plíseň?
- Jak moc je beton savý a soudržný?
Díky tomu zjistíte, jestli vám postačí základní oprava, nebo budete muset více zasáhnout do konstrukce.
Pak přichází na řadu důkladná příprava povrchu:
- Odstraňte volné části, prach, mastnotu - mechanicky, vapkou nebo brusným kotoučem.
- Nechte beton dostatečně vyschnout - ideálně pod 4 % zbytkové vlhkosti.
- Penetrujte povrch - u savých podkladů použijte penetrační nátěr, u hladkých nebo nenasákavých povrchů adhezní můstek.
Tato fáze rozhoduje o tom, jak bude všechno dál držet. A věřte, že špatně očištěný beton je nejčastější důvod, proč se opravy musí opakovat.
2. Oprava prasklin a vyrovnání povrchu
Teď přichází na řadu výplňová opravná stěrka na beton. To je klíčová složka, která vyplní trhliny a dutiny, dorovná nerovnosti a vytvoří soudržný a pevný podklad pod hydroizolaci.
- Malé trhliny do 1 mm většinou přemostí samotná hydroizolace.
- Větší praskliny vyčistěte, případně lehce rozšiřte, a následně vyplňte pružnou opravnou hmotou - ideálně cementovou stěrkou s vysokou přilnavostí.
- Pro trhliny nad 3 mm nebo riziková místa (např. napojení podlaha-zeď) doporučujeme vložit do první vrstvy výztužnou geotextilii.
- Po nanesení nechte vytvrdnout dle návodu - obvykle 12-24 hodin.
V této fázi vzniká nový povrch - bez prasklin, dutin a loupajících se zbytků. Ideální základ pro finální ochrannou vrstvu.
3. Nanášení hydroizolace
Po opravě a vytvrzení výplňové vrstvy přichází to nejdůležitější, samotná hydroizolace.
Možnosti hydroizolace:
a) Cementová hydroizolační stěrka
- Smíchá se s vodou do hladké pasty.
- Nanáší se ve 2-3 vrstvách pomocí štětce, válečku nebo hladítka.
- U exponovaných ploch doporučujeme vložit do první vrstvy geotextilii.
- Celková tloušťka po vytvrzení by měla být alespoň 2 mm.
- Čas mezi vrstvami: 4-8 hodin, podle teploty a vlhkosti.
- Vhodná pod obklady, dlažbu, do interiéru i exteriéru.
b) Tekutá guma
- Připravená k přímému použití.
- Nanáší se válečkem, štětcem nebo nástřikem.
- Výborně přemosťuje drobné trhliny a vytváří bezespojovou membránu.
- Aplikujte ve 2-3 vrstvách, každou až po zaschnutí předchozí.
- Finální tloušťka minimálně 1 mm, ideálně 1,5-2 mm.
Tekutá guma je ideální pro složité tvary, přechody, detaily, ale i rozsáhlé vodorovné a svislé plochy. Je parotěsná, UV odolná, pružná i za mrazu a má dlouhou životnost.
4. Co dělat po aplikaci a jak udržet beton dlouhodobě v kondici
Po dokončení poslední vrstvy hydroizolace práce ještě nekončí. Tohle je chvíle, kdy se vyplatí být trpělivý. Při správném vytvrzení se totiž z hydroizolační vrstvy stane pevná a trvale pružná ochranná bariéra.
Nechte materiál řádně vyzrát:
- Nevystavujte povrch dešti, přímému slunci nebo mrazu po dobu alespoň 24 hodin.
- Zajistěte, aby na povrchu nevznikl průvan nebo prudké vysychání, které mohou způsobit mikrotrhliny.
- Vhodná teplota pro zrání je mezi +5 °C a +25 °C.
- Nepokládejte finální vrstvy (např. dlažbu) dříve než po 24-48 hodinách od aplikace poslední vrstvy hydroizolace.
U cementových stěrek se plná pevnost a vodotěsnost rozvíjí postupně. Pokud spěcháte, můžete výsledek znehodnotit. Tekuté gumy schnou rychleji, ale i u nich je klíčové nechat je plně vytvrdit, než na ně sáhnete nebo je zatížíte.
Kontrola kvality a finální úpravy:
Až izolace zaschne, zkontrolujte pečlivě celou plochu:
- Jsou vrstvy rovnoměrné?
- Nevyskytují se puchýře, trhliny nebo místa bez nátěru?
- Je celková tloušťka dostatečná?
V namáhaných místech (např. rohy, spoje, prostupy), doporučujeme přidat ještě jednu lokální vrstvu navíc. Při exponovaných hranách, jako jsou schodišťové nášlapy nebo okraje balkonů, doporučujeme mechanickou ochranu (např. AL lištu) proti poškození.
Příklady řešení problematiky hydroizolace
V jednom případě objektu rodinného domu, který byl objemově, půdorysně i výškově velmi členitý, navíc s obytným suterénem, začalo docházet k vlhkostním poruchám cca po třech letech užívání. Vlhkostí byly namáhány především obvodové suterénní stěny z porobetonových tvárnic. V dolní části nejkritičtějšího místa se zjištěná vlhkost materiálu blížila již absolutnímu nasycení a výšková úroveň horní hranice vlhkosti se pohybovala cca 40 - 80 cm nad úrovní podlahy suterénu. S menší intenzitou byly namáhány i navazující vnitřní konstrukce, kde se tato vlhkost začala projevovat oproti obvodovým stěnám s časovou prodlevou.
Bylo navrženo obkopání zasažené části objektu až pod úroveň vodorovné hydroizolace řešené části suterénu a obnažení suterénních stěn. Následně vytvoření spádovaného betonového lůžka pro obvodovou liniovou drenáž, vyrovnání a penetrace suterénních stěn a nového hydroizolačního systému ze dvou plnoplošně svařených asfaltových pásů GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL. Četné prostupy byly zrevidovány a část z nich přesunuta nad úroveň terénu nebo do anglických dvorků. Vyhnuli jsme se tak nutnosti řešit jejich opracování hydroizolací. Velmi problematickým místem byly oba detaily napojení původní hydroizolace na nový hydroizolační systém.
Po realizaci povlakové hydroizolace byla vytvořena liniová obvodová drenáž. Tvoří ji perforovaná flexibilní trubka uložená do vyspádovaného betonového lůžka, obsypaná drceným kamenivem obaleným textilií FILTEK 300. Svislá plošná drenáž je tvořena nopovou folií DEKDREN G8 s kašírovanou textilií. Obsyp objektu byl tvořen nově dovezenou jílovitou zeminou, která byla po vrstvách hutněna. Nopová folie byla před poškozením chráněna OSB deskami tl. 10 mm. Následovalo vytvoření povrchových úprav přilehlého terénu, který byl spádován směrem od objektu.
Při dodatečné hydroizolaci domu z roku 1938, kde byla původní skladba podlahy tvořena betonem, hydroizolací (IPA), betonem a zeminou, byla nová skladba navržena s krytinou, anhydritem, polystyrenem, hydroizolací, betonem, zhutněným štěrkopískem a zeminou. Původní betonové vrstvy byly odstraněny ručně, poté bylo zjištěno, že minibagr by práci urychlil. Na zem byly vyskládány původně vykopané kusy betonu místo štěrkopísku, zhutněny vibrační deskou a zarovnány čedičovou drtí. Po vytvrzení betonu byla na pod příčky a nosné stěny nanesena asfaltová penetrace (pomalu schnoucí) a následně instalována hydroizolace GLASTEK 40 special mineral. Hydroizolace byla instalována kontinuálně po povrchu, s napojením na nerezové plechy v úrovni podřezání zdi. Důležité bylo správné natavování asfaltových pásů s přesahy minimálně 10 cm a řádné roztavení, aby nevznikly vzduchové bubliny. Kolem prostupů (odpad, voda) bylo doporučeno použít tekutou lepenku s fixací se skelným vláknem. Rohy a kouty byly tvořeny z jednoho kusu pro lepší vodotěsnost. Dodatečně byly veškeré překrývání lepenek přetřeny tekutou hydroizolací.
Odlepení, praskliny a puchýře jsou nejčastější defekty asfaltových pásů a měkčeného PVC. Naštěstí existuje tekutá PUR membrána od Weber. Ta spolu s PES geotextilií opraví poškozená místa a nabídne dodatečnou izolaci proti vodě. Polyuretanová membrána weberdry PUR seal představuje spolehlivou technologii pro opravu nejen plochých střech, ale i těch se sklonem do 30°. Díky průtažnosti do přetržení 600 % se dokáže hravě přizpůsobit pohybům podkladu. Zvládne i teploty až do +90 °C a můžete ji použít také na TPO nebo FPO folie. PUR membrána weberdry PUR seal se nanáší za studena, jen pomocí válečku nebo airless stříkání. Postup zahrnuje očištění povrchu a kontrolu vlhkých míst, aplikaci penetrace weberprim EP 2K, nanesení první vrstvy PUR membrány weberdry pur seal a vložení polyesterové netkané textilie weberdry fabric. Vedle tradičních PUR membrán na bázi rozpouštědel nabízí Weber také ekologickou variantu - celý systém vodou ředitelných PUR izolačních nátěrů. Hlavní součástí systému je vodotěsná izolace weberdry PUR seal aqua, dlouhodobě odolná proti UV záření a s velmi nízkým obsahem VOC (těkavých organických látek). Hydroizolační membránu pak trvale ochrání nátěr weberdry PUR coat aqua. Posledním materiálem v systému je hybridní nátěr weberdry easy roof. Díky nízkému obsahu VOC jsou nové PUR nátěry vhodné i do interiéru.
Velkým problémem u starých domů bývá nedostatečně dimenzovaný nebo degradovaný systém odvodu srážkové vody ze střechy. Ta, pokud není korigována, teče nekontrolovaně k základům domů, které může podmáčet. Součástí hydroizolačních opatření by proto mělo být také správné vyřešení dešťové vody, respektive revize odpadních potrubí vedoucích do kanalizace nebo sběrné jímky.
tags: #opravy #vypouklin #hydroizolace #svépomocí