Správná izolace stěn je zásadní pro dosažení vysoké tepelné účinnosti a snížení nákladů na vytápění. Až 35 % tepla může unikat právě přes neizolované nebo špatně izolované stěny. Kvalitní tepelná izolace nejenže snižuje tepelné ztráty, ale také zvyšuje komfort bydlení, chrání konstrukci domu před vlhkostí a prodlužuje její životnost.
V ideálním případě se obytný prostor izoluje vnější izolací, která ho nejlépe ochrání před tepelnými ztrátami. Ne vždy je však zateplení venkovní fasády možné. To je obvyklé zejména u památkově chráněných objektů nebo tam, kde není možné zasahovat do fasády, například pokud stojí sousední budovy příliš těsně u sebe. V takových případech je jediným řešením položení tepelné izolace zevnitř, z interiérové strany. Jde sice o více méně „nouzové“ řešení, jehož efektivita je nižší, mnohdy vám však odborníci doporučí toto opatření provést. Domy můžete izolovat i zevnitř, nedosáhnete takových úspor tepla jako u vnějšího zateplení a je daleko menší šance dosáhnout standardu pasivního domu, ale je to možnost, jak zachovat hodnotnou fasádu.
Výhody a nevýhody vnitřního zateplení
Vnitřní zateplení obvodových stěn je vždy rizikové a složité. Člověk, aby se v zimě zahřál, navlékne přes triko svetr. Je to daleko pohodlnější než cpát vlnu pod tenké oblečení. Nejen že je to pracnější, uvnitř je najednou těsněji a také se izolace nedostane všude. Nejen že je to pracnější, uvnitř je najednou těsněji a také se izolace nedostane všude. Zároveň se vám zmenší vnitřní prostor místností. Zateplením zevnitř se snižuje schopnost stěn akumulovat teplo. Vnější nosná konstrukce domu je přitom nadále vystavena mrazu. Při vnitřním zateplování je navíc třeba omezit užívání bytu při provádění prací. Po zateplení se navíc sníží podlahová plocha místností, i když nepatrně. Problém nastává s osazením topných těles, zásuvkami a vypínači, nosiči záclon.
Vnitřní tepelná izolace je také daleko méně účinná, obalíte zdi místností, ale tepelněizolační vrstvou procházejí jako tepelné mosty příčky a vnitřní nosné stěny. Z interiérové strany není třeba zateplovat všechny stěny domu. Na druhou stranu je však zcela nemožné odstranit všechny tepelné mosty, respektive vznikají v konkrétních místech „mohutné“ tepelné mosty - například v místech napojení příček na obvodové nosné zdivo a v místech napojení stropů. Izolace je také daleko méně účinná, obalíte zdi místností, ale tepelněizolační vrstvou procházejí jako tepelné mosty příčky a vnitřní nosné stěny. V říjnu jsem se zúčastnil semináře o rekonstrukcích domů na pasivní (pořádá Centrum pasivního domu) a zjistil, že se tímto tématem už někdo docela důkladně zabýval. Proč je vlastně vnitřní izolace takový problém? Vždyť stačí zeď obalit minerální vatou zevnitř místo zvenčí a je vystaráno! Nastínil jsem vám nevýhody vnitřních izolací, ty jsou důvodem, proč se domy v Česku izolují hlavně zvenčí.
Navzdory tomu, že se zateplovací systémy určené pro zateplení z vnitřní (interiérové) strany běžně používají již řadu let, je u nás tato možnost tepelné ochrany budov stále považována za novinku. Velká část dnes nabízených vnitřních zateplovacích systémů pochází z Německa, tedy ze země, kde jsou klimatické podmínky srovnatelné s naší republikou. Vnitřní zateplení má navíc své obrovské výhody, kterým všem známé a u nás zavedené vnější zateplení nedokáže konkurovat. Tou největší je možnost vytvoření nebo zachování ozdobných prvků fasády, jako jsou například girlandy nebo frontony, a tím v případě rekonstrukcí zachovat jejich osobitost a jedinečnost.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Typy vnitřních izolačních systémů
Systémy vnitřního zateplení je možné rozdělit na systémy určené pouze pro novostavby a na systémy určené jak pro novostavby, tak pro rekonstrukce.
Systémy pro novostavby
U systémů určených pro novostavby se v drtivé většině případů jedná o použití polystyrenových desek opatřených pohledovou sádrokartonovou deskou, popřípadě o využití minerální vaty s parozábranou. Od řešení s parozábranou se ale v poslední době ustupuje vzhledem k riziku, že by během montáže, popřípadě užívání stavby, mohlo snadno dojít k jejímu mechanickému poškození a celý systém by tak ztrácel své deklarované vlastnosti. Toto řešení je někdy také nazýváno jako „francouzské“ dle místa svého původu a využití nalézá zejména u občanských a administrativních budov, kde vzhledem k jejich časově omezenému dennímu provozu není nutné zajistit akumulaci tepla obvodových stěn.
Systémy pro novostavby i rekonstrukce
U systémů vhodných pro novostavby i rekonstrukce je možné vybírat hned z několika možností. Liší se od sebe jak použitým materiálem pro samotný izolant, tak způsobem montáže a principem činnosti. Nejčastěji se lze setkat s kalcium-silikátovými deskami a perforovanými deskami z tvrzené polyuretanové pěny, kde jsou otvory vyplněny minerální směsí. Tyto izolanty jsou vždy doplněny o speciální lepidla a stěrkovací hmoty, popřípadě i o další nezbytné příslušenství, a dodávají se tak v ucelených systémových sadách, díky nimž je zaručena správná funkce systému jako celku.
V posledních několika málo letech se na trhu objevilo také několik výrobců dřevovláknitých desek, které jsou určeny pro zateplování objektů ze strany interiéru. Tyto ekologické desky z dřeva jehličnatých stromů jsou v některých případech ještě doplněny o speciální jílové hlíny, speciální ekologické stěrkovací hmoty a další komponenty, které dále napomáhají plnit jejich správnou funkci. Tyto dřevovláknité materiály mají stejný princip činnosti i podobné vlastnosti, mohou se ale lišit postupem montáže. Zajímavá je také možnost použití izolačního systému inspirovaného materiály z oboru letectví a kosmonautiky, pracujícím na zcela odlišných principech, než je tomu u jiných systémů, popřípadě použití termoizolačních stěrek, které sice nelze považovat za tepelné izolace jako takové, ale za možnou alternativu, popřípadě doplnění, vnitřního zateplení.
Materiály pro vnitřní izolaci a jejich vlastnosti
Na trhu existuje několik druhů izolačních materiálů, z nichž každý má své výhody a nevýhody. Níže uvádíme přehled nejčastěji používaných materiálů pro izolaci stěn:
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
| Typ izolace | Tepelná vodivost (λ) | Výhody | Nevýhody |
|---|---|---|---|
| Minerální vlna | 0,035-0,045 W/mK | Nehořlavá, dobrá akustická izolace, paropropustná | Nasákavost, nutnost ochrany proti vlhkosti |
| Polystyren (EPS, XPS) | 0,030-0,040 W/mK | Lehký, snadná montáž, nízká cena | Hořlavý, nízká paropropustnost |
| Foukaná celulóza | 0,038-0,040 W/mK | Ekologická, výborné vyplnění dutin | Vyšší cena, potřeba odborné aplikace |
| PIR/PUR desky | 0,022-0,028 W/mK | Vysoká izolační schopnost při malé tloušťce | Vyšší cena, horší ekologický profil |
| Konopná izolace | 0,038-0,045 W/mK | Ekologická, paropropustná, obnovitelný materiál | Vyšší cena, nižší dostupnost |
| Kalciumsilikát | - | Umí přesunout vlhkost | - |
Vnitřní zateplení obvodových stěn by bylo možné vytvořit předstěnou (konstrukce značky Rigips) s vložením minerální izolace za použití parozábrany. V případě, že není možné zateplit fasádu tradičním kontaktním systémem, můžete využít inovativní prémiové tepelněizolační desky Kingspan Kooltherm K17 Interiérová deska. Tyto desky jsou vyvinuty na bázi tvrzené fenolické pěny, která je ideálním tepelným izolantem pro vnitřní aplikaci na obvodové zdivo či strop. Interiérové desky mají vynikající tepelněizolační vlastnosti (např. 0,020 W/m·K u tloušťky 45 - 120 mm), které umožňují splnit požadavky na tepelnou ochranu budov, a to i při velmi malé tloušťce izolantu. Tato úspora v tloušťce izolantu vede mimo jiné i ke zvětšení obytného prostoru takto provedených konstrukcí. Sádrokartonová deska, která je součástí výrobku, umožňuje velmi snadné dokončení prací, pouze přetmelením a výmalbou. Součástí výrobku Kooltherm K17 Interiérová deska je i dokonalá parotěsná zábrana, která zcela zamezuje nežádoucímu průniku vodních par z interiéru.
Na co se zaměřit při výběru tepelné izolace
Při výběru správného typu tepelné izolace pro stěny domu je důležité zohlednit několik klíčových faktorů:
Tepelná vodivost (λ)
Čím nižší hodnota tepelné vodivosti, tím lepší izolační vlastnosti materiálu. Například PIR desky mají jednu z nejnižších hodnot λ, což znamená, že k dosažení stejné izolace postačí menší tloušťka materiálu.
Paropropustnost a vlhkostní zátěž
Paropropustné materiály (např. minerální vlna, konopí) umožňují odvod vlhkosti z konstrukce, čímž zabraňují vzniku plísní a degradaci materiálů. Naopak materiály jako XPS nebo PUR jsou parotěsné a vyžadují pečlivé řešení parozábran. Velký problém mají materiály, které jsou difuzně otevřené, které si vlhkost neumí převést k vnitřnímu povrchu a odvětrat.
V posledních letech probíhala mezi odbornou veřejností vášnivá diskuse na téma, zda difuzně otevřené, nebo difuzně uzavřené systémy. Tedy zda dávat do skladby parozábranu, nebo ne. U vnitřní izolace je odpověď jednoduchá, tady záleží na použité izolaci a kategorii vlhkostní zátěže. Dobré využití má překvapivě i pěnový polystyren, pokud není v difuzně otevřené skladbě, tak jej můžete použít pro I. i II. kategorii. Ve III. podobně dobré využití má i kalciumsilikát, který umí přesunout vlhkost podobně jako celulóza. Na semináři nám ukazovali různé skladby konstrukcí s různými izolačními materiály vhodné pro prostředí s různými typy tepelných izolací a parozábran. Izolační materiály v příkladech byly: pěnový polystyren, minerální vlna (foukaná izolace např. celulóza).
Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu
Některé systémy pro rekonstrukci jsou v současné době navrhovány tak, aby byly difuzně otevřené, to znamená, aby nebylo nutné používat aplikačně náročné parozábrany, které jsou navíc citlivé na mechanické poškození. Difuzně otevřené izolační systémy (ať už se jedná o kalcium- silikátové desky, popřípadě desky z tvrzené polyuretanové pěny nebo dřevovláknité materiály) jsou schopny roznášet vlhkost do plochy stěny, akumulovat ji v sobě a ve správný okamžik ji odevzdávat zpět do interiéru.
Hořlavost
Bezpečnost je klíčová. Minerální vlna je nehořlavá (třída A1), zatímco polystyren nebo PUR mohou být hořlavé a vyžadují dodatečnou ochranu (např. omítku nebo obklad).
Ekologický dopad
Ekologicky šetrné materiály jako celulóza, konopí nebo ovčí vlna jsou obnovitelné a mají nízkou uhlíkovou stopu. Jsou vhodné zejména pro pasivní a přírodní stavby.
Cena a dostupnost
Cena se liší podle typu materiálu, tloušťky a způsobu aplikace. Například foukaná celulóza je dražší než EPS, ale nabízí lepší vyplnění dutin. PIR desky jsou drahé, ale velmi účinné. Zvažte poměr cena/výkon.
Tloušťka izolace
Nejjednodušší možností je obalit zevnitř všechny stěny, včetně doizolování ostění oken a zatažení izolace až pod okenní rám. Při tomto způsobu zateplení se vyplatí izolace o síle 4 až 10 cm. Kvůli vlivu tepelných mostů, které způsobují stropy, příčky a stropní trámy nemá silnější izolace efekt. Touto metodou dosáhnete ve většině případů pouze nízkoenergetického domu, ale i to je výrazná úspora energií.
Optimální tloušťka izolace závisí na použitém materiálu a požadovaném tepelném odporu. Pro novostavby i rekonstrukce se doporučuje:
- EPS: 14-20 cm
- Minerální vlna: 16-24 cm
- PIR/PUR: 10-14 cm
U pasivních domů se může tloušťka izolace pohybovat i nad 30 cm. Důležité je také zohlednit skladbu stěny a její difuzní vlastnosti.
Rizika vnitřního zateplení a jejich eliminace
Hlavní poruchou, která může při použití vnitřního zateplení vzniknout, je hromadění vlhkosti pod tepelnou izolací. Při zateplení zevnitř je povrch zateplených stěn výrazně studenější a hrozí pak riziko vzniku plísní. Proto se jako tepelný izolant používá nejčastěji minerální vata, která propouští vlhkost. Naopak je nevhodný polystyren, který vlhkost nepropustí a plísně se tak začnou tvořit pod tepelnou izolací na nosných stěnách. Určitě se také musíme vyhnout použití parotěsné zábrany.
Velmi často zmiňovanou nevýhodou vnitřního zateplení je nemožnost eliminace tepelných mostů. U vnitřního zateplení skutečně existuje zvýšená možnost vzniku tepelných mostů, a to zejména u navazujících konstrukcí, jako jsou vnitřní stěny, příčky, podlahy a stropy. Problematickými místy mohou být také rozvody vody a elektřiny, elektroinstalační krabičky a ostění oken. Důležité je, aby nekondenzovala vlhkost v rozích místností, proto je třeba vytvořit návaznost mezi tepelnou izolací obvodových a vnitřních konstrukcí, například zaizolováním podlahy v přízemí, které se napojí na izolaci stěny. Kritické místo je v napojení oken na tepelnou izolaci, kde musí vnitřní izolace zaběhnout až pod rám okna.
Výrobci sami si tento problém uvědomují a nabízejí hned několik možných řešení. Pokud jde o navazující konstrukce, uplatňuje se u kalcium-silikátových a perforovaných tvrzených polyuretanových desek přetažení izolace v délkách 0,5 až 1 m v závislosti na výrobci, a to buď s použitím klasické zateplovací desky, anebo speciální klínové desky, k tomuto účelu určené. Při použití klasických desek vzniká v dispozici interiéru odskok, který může být esteticky rušivý. V případě podlahy jej není problém použít do skladby nové podlahy, u stropu jej lze ukrýt do nového stropního podhledu. U stěn a příček je pak vhodnější použít klínovou desku, pokud je pro daný systém k dispozici.
Při řešení s materiály inspirovanými letectvím bohužel není možné těmto odskokům zabránit. Jedinou možností je pak místo odskoku použít termoaktivní stěrku. Tato řešení ovšem neplatí pro dřevovláknité izolace. Vzhledem k vlastnostem přírodního materiálu, tedy dřeva, je izolace schopna do sebe natahovat vlhkost i z navazujících konstrukcí a následně ji vydávat do interiéru, aniž by docházelo k problémům s tepelnými mosty. Není tedy nutné izolant přetahovat a vytvářet tak odskoky ani aplikovat termoaktivní stěrku. Teoreticky by to sice možné bylo, ale dle vyjádření samotných výrobců je takové řešení neopodstatněné. Je však vždy nutné zabránit případnému vzlínání vlhkosti do zdiva, aby nedocházelo k přesycení izolace.
Další nebezpečné místo vzhledem k vlhkosti je zhlaví trámů. Zhlaví totiž může po navlhnutí uhnívat. Nejnebezpečnější je, pokud se umístí tepelná izolace přímo mezi trámy do stropní konstrukce, pak trám prochází mezi dvěma prostředími s velkým rozdílem teploty, a tím se zvyšuje riziko už zmíněného uhnívání. Velmi důležité je také řešení izolace kolem zhlaví trámů při zateplování budov s dřevěnými stropy. Je vždy nutné utěsnit prostupy zhlaví trámů a v případě dřevovláknitých izolací je také dobré toto zhlaví odkrýt a prostor kolem něj izolovat foukanou celulózovou izolací. Veškeré rozvody by se vždy měly posunout do prostoru izolantu, ale neměly by jej výrazně zeslabovat, totéž platí i pro elektroinstalační krabičky.
Profesionální přístup k vnitřní izolaci
Vnitřní zateplení obvodových stěn je vždy rizikové a složité. Před realizací je třeba provést projekt vnitřního zateplení zpracovaný specialistou na tepelnou ochranu budov. Výpočty pro projekt se provádí v programech, které umí zhodnotit nestacionární stav a dynamické změny v konstrukci, např. WUFI. V případě nesprávného provedení vnitřního zateplení hrozí vznik vad a poškození konstrukce vlivem vlhkosti. V důsledku nadměrné vlhkosti může dojít i k poruše statiky stavby a následné destrukci.
Při návrhu si hlavně dávejte pozor na hromadění vlhkosti a plísní pod tepelnou izolací a na kondenzaci v rozích stěn, u oken a na riziko uhnívání stropních trámů. Čili ideální řešení to skutečně není, jsou však nabízeny komplexní zateplovací systémy právě pro použití v interiéru včetně doporučených pracovních postupů. Velmi lákavá možnost provádění tohoto zateplení svépomocí a pouze v problémových místnostech na problémových stěnách (není třeba systematicky a bezchybně obalit celý dům), opak je však pravdou. Právě vnitřní zateplení by měl navrhnout odborník z oboru tepelné ochrany budov a realizaci by měla provádět odborná firma. Pokud se ale přece jen rozhodnete pro rychlé a třeba jen dočasné řešení vnitřního zateplení nejproblematičtějších stěn domu, přinášíme vám několik rad.
Výpočtové simulace
Pro ukázku funkčnosti vnitřních zateplovacích systémů mohou posloužit výpočty provedené v programu Teplo 2010. Tyto výsledky jsou sice pouze orientační, protože každý výrobce upřednostňuje jiný výpočetní program a výpočty vždy vycházejí z konkrétních požadavků dané stavby. Lze na nich ale názorně ukázat, že vnitřní zateplení skutečně plní svoji funkci a po aplikaci skutečně zlepšuje tepelněizolační vlastnosti daného objektu, aniž by docházelo k poškozování obvodového pláště či ke vzniku plísní.
Modelovými skladbami jsou:
- skladba z klasických cihel bez vnějšího zateplení;
- skladba z cihel s již provedeným vnějším kontaktním zateplením, které vzhledem ke stáří svého provedení přestalo svými tepelněizolačními vlastnostmi vyhovovat;
- panelová stěna složená ze železobetonu a polystyrenu, která se uplatňovala u výstavby panelových bytových domů až do konce jejich výstavby na počátku 90. let minulého století;
- a skladba se smíšeným zdivem, typickým pro domy přelomu 19. a 20. století, tvořeným ze 30 % maltou.
Základním požadavkem je, aby byly dodrženy požadavky normy ČSN 73 0540-2, odstavec 6. Konkrétně se jedná o hodnotu zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce, u níž by dle požadavku této normy pro ostatní stavební konstrukce (do kterých patří i obvodové zdivo) neměla hodnota Mc přesáhnout 0,50 kg/m².a. Toto množství zkondenzované vodní páry Mc navíc vždy musí být nižší než roční množství vypařitelné vodní páry uvnitř konstrukce Mec, [kg/m².a].
Dotace a legislativa
V České republice lze na zateplení domu čerpat dotace z programu Nová zelená úsporám. Podmínkou je dosažení určitého snížení energetické náročnosti budovy a použití certifikovaných materiálů. Dotace může pokrýt až 50 % nákladů na zateplení.
tags: #skladba #stěny #interiérová #izolace