Střešní plášť chrání budovu před vnějšími vlivy a pomáhá zajišťovat optimální vnitřní prostředí. Skladba střešního pláště se navrhuje s ohledem na typ střechy, využití podstřešního prostoru a okolní podmínky. Moderní střecha představuje technicky komplexní systém, který musí zvládnout nejen povětrnostní zatížení, ale i tepelně-vlhkostní režim stavby.
Střechy z pohledu konstrukce rozdělujeme do dvou základních kategorií - šikmé a ploché. Nejběžnější je první jmenovaná. Důvodem její obliby je schopnost samočinného odvádění srážkové vody či sněhu a také dlouhá životnost. U šikmých střech se nejčastěji setkáváme buď se skládanou krytinou z betonových či pálených tašek, nebo s krytinou z plechových šablon. Tyto varianty se liší především skladbou střešního pláště - u plechové krytiny je navíc nutné doplnit vrstvu bednění.
Pro své vlastnosti (zejména nízkou hmotnost, snadnou a rychlou montáž, bezúdržbovost, dlouhou životnost a možnost využití i na nízké sklony střech) patří dnes plechové střešní krytiny k těm nejvyhledávanějším. Nejvhodnější skladbu pro střechy z plechu tak dnes často řeší nejen projektanti novostaveb, ale i montážní firmy realizující rekonstrukce.
Skladba střechy je soustava vrstev, které spolu musí dokonale fungovat. Nosná konstrukce, parozábrana, tepelná izolace, hydroizolace, větrání a krytina tvoří systém, jenž rozhoduje o životnosti, bezpečnosti a komfortu užívání. Rozdíly mezi skladbou ploché střechy, skladbou šikmé střechy, případně variantami pro plechovou krytinu, spočívají hlavně ve volbě materiálů a technologii provedení.
Nosná konstrukce
Nosná konstrukce je základem celé střechy. Přenáší vlastní hmotnost střešního pláště i zatížení od sněhu, větru a dalších vlivů. Správně navržený nosný systém zajišťuje dlouhou životnost a stabilitu celé stavby. U šikmých střech pak nosnou část tvoří krovy. Typicky jde o trámovou konstrukci, která je tradiční. Setkat se lze i s příhradovým řešením. Dřevěný krov tvoří v převážné většině případů základ nosné konstrukce střechy. Dřevo je standardní volba pro šikmé střechy, nicméně se stále častěji objevují i kovové krovy. Zde je však nutno účinně zabránit vzniku tepelných mostů.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Parozábrana a vzduchotěsná vrstva
Parozábrana patří k nejčastěji podceňovaným, ale zároveň k nejdůležitějším vrstvám ve skladbě střechy. Omezuje nebo zamezuje pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Navrhuje se z materiálu s vysokým faktorem difuzního odporu a vždy se umisťuje co nejblíže k interiéru (k vytápěnému prostoru - pod krovem). Lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a nástřiky. Svými materiálovými a konstrukčními vlastnostmi obvykle také plní funkci vzduchotěsnou.
Úlohou parotěsné zábrany je omezit vstup vodních par do skladby střešního pláště. Důležitou zásadou je utěsnění parotěsné zábrany na okrajích a u štítů. Funkce parozábrany a vzduchotěsné vrstvy ve skladbě střešního pláště je nezbytná pro zajištění funkčnosti a trvanlivosti materiálu zabudovaných ve střeše. Pokud není parozábrana provedena kvalitně, stoupající páry si zcela určitě najdou netěsnost, kterou budou pronikat do prostoru pod krytinou. Tam se vysráží a ve formě kapek zatečou zpět do místnosti. Tak může nesprávně položená parozábrana střeše uškodit − způsobí kondenzaci pouze v jednom místě.
Provedení parozábrany se používají nejčastěji speciální fólie z polyetylenu, polypropylenu nebo s hliníkovou vrstvou, které se instalují z vnitřní, vytápěné strany střechy. Velmi důležité je, aby byly všechny spoje pečlivě přelepeny systémovou páskou - jen tak může vrstva plnit svou funkci. Vhodným návrhem parozábrany do skladby střešního pláště je třívrstvá parotěsná fólie Membran 100 2S, která je tvořena polypropylenovou netkanou textilií s hliníkovou vrstvou. Hliníková vrstva zajišťuje vysoký stupeň paronepropustnosti. Fólie je opatřena dvěma samolepicími pruhy pro zajištění homogenního spoje. Používá se volně na krokve, pod krokve, na celoplošné bednění a také pod nadkrokevní tepelnou izolaci BramacTherm.
Tepelná izolace střechy
Hlavní funkce tepelné izolace ve skladbě střešního pláště je zamezit úniku tepla z interiéru do exteriéru. Tím se redukují tepelné ztráty a uspoří se peníze za vytápění. Další funkcí je zajistit optimální vnitřní povrchovou teplotu střešního pláště tak, aby nedocházelo na povrchu pláště ke kondenzaci vlhkosti nebo k růstu plísní.
Výběr tepelné izolace závisí převážně na tepelně-technickém návrhu střešního pláště a na umístění izolace v rámci skladby. Tepelná izolace se umisťuje pod krokve, mezi krokve, nad krokve nebo se zvolí kombinace zmíněných způsobů. U většiny šikmých střech s obytným podkrovím se tepelná izolace, nejčastěji minerální vata, vkládá mezi krokve. Výhodou je snadná instalace a úspora místa, mezi nevýhody pak patří možnost výskytu tepelných mostů. Proto se v praxi často používá ještě vrstva pod krokvemi. Současným trendem je navrhování stále silnější vrstvy izolačních materiálů, aby byla stavba maximálně ekonomicky výhodná. Omezení úniku tepla do vyšších vrstev střechy je velice důležité.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Nadkrokevní tepelná izolace
Naopak pro izolaci umístěnou nad krokve je požadována vyšší pevnost s ohledem na vyšší zatížení. Výhodou je, že díky pokládce celoplošně na krokve se zabrání vzniku tepelných mostů. Volí se deskové materiály z PIR pěny (polyisokyanurátové pěny) na bázi polyuretanu nebo z tvrzené fenolické pěny označované také jako Resol. Nadkrokevní izolace z tvrzené fenolické pěny má, v rámci všech deskových izolantů, nejlepší tepelně izolační vlastnosti. Je vhodná jak pro zateplení novostaveb, tak i rekonstruovaných objektů.
Výhody nadkrokevní izolace:
- Celistvé zateplení střechy bez tepelných mostů
- Rychlá a jednoduchá montáž
- Možnost přiznat dřevěný krov jako estetickou součást interiéru
- Nesnižuje se světlá výška podkroví
- V případě rekonstrukce lze zateplení střechy provést bez zásahu na straně interiéru
Nadkrokevní tepelná izolace BramacTherm (materiál PIR i RESOL) je tvořena pěnovým materiálem s uzavřenou strukturou s velmi malými buňkami a velmi tenkými buněčnými stěnami. Tím je výrazně omezen transport tepla a docíleno nejlepších tepelně-izolačních schopností (nejnižší hodnota součinitele prostupu tepla U). Pro rekonstrukce je vhodný BramacTherm Kompakt, pro novostavby BramacTherm Top. Na zateplení střech komplikovaných tvarů či na ploché střechy použijte BramacTherm Basic. BramacTherm Clima Comfort je vyroben z tvrzené fenolické pěny a je vhodný pro zateplení všech typů objektů.
Hydroizolační vrstva
Hydroizolace je vrstva, která rozhoduje o tom, zda bude střecha skutečně funkční a odolná vůči povětrnostním vlivům. Jejím hlavním úkolem je zabránit průniku vody do konstrukce a ochránit tepelnou izolaci před navlhnutím. Správně navržená a provedená hydroizolace výrazně prodlužuje životnost celé střechy. Chrání vnitřní prostor a ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, technologickou a provozní vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střešním plášti se specifikuje jako např. hlavní, pojistná, provizorní nebo povlaková hydroizolace. Hydroizolační vrstva se provádí jako povlaková nebo skládaná.
Z podstřeší tepelnou izolaci chrání difuzní fólie, dnes již standardní součást střechy. Má schopnost propustit vodní páry ze spodních vrstev a zároveň zabránit, aby se kondenzovaná voda dostala zpět. U moderních fólií stéká kondenzát po vrchní straně fólie mimo budovu. Některé z moderních fólií mohou být zespodu v plošném kontaktu s izolací. Je ovšem nutné zvolit vhodný typ s dostatečným prostupem par. Neměly by se používat starší typy igelitových fólií s malým prostupem vodních par.
Doplňková hydroizolační vrstva (DHV)
Doplňková hydroizolační vrstva chrání skladbu střešního pláště před podfouknutým deštěm a sněhem. Dále chrání před kondenzátem, který se může vytvořit na vnitřní straně krytiny. V případě poškození střešního pláště přejímá jeho ochrannou funkci proti dešti. Ve skladbě střešního pláště je tvořena střešními fóliemi a podle hodnoty difuzní tloušťky Sd se rozdělují na fólie difuzní a nedifuzní. DHV se vytváří z vhodných syntetických fólií, z asfaltových pásů nebo z různých stavebních desek.
Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu
Způsob provedení doplňkové hydroizolační vrstvy závisí na sklonu střechy, počtu zvýšených požadavků, kterým je střecha vystavena, a na typu (modelu) skládané krytiny. Čím více zvýšených požadavků působí na střechu, tím těsnější proti možnému průniku vody musí být provedení DHV.
Difuzní fólie
Vytváří doplňkovou hydroizolační vrstvu provětrávaných šikmých střech. Její hodnota difuzní tloušťky Sd je ≥ 0,3 m. Pokládají se přímo na tepelnou izolaci nebo na bednění. Portfolio BMI BRAMAC nabízí širokou paletu difúzních fólií včetně kompletní příslušenství pro pokládku a použití fólií. Difuzní fólie s označením RESISTANT spolehlivě chrání nejen před zatečením vody v místě probití fólie hřebíkem, ale jsou i odolné vůči impregnaci používané na střešní konstrukci.
Nedifuzní fólie
Nedifuzní fólie představují dodatečnou hydroizolační vrstvu pro tříplášťové střechy, kde pomáhají zvyšovat odolnost dřevěných prvků vůči chemickým prostředkům. Nedifuzní folie VELTITECH, z portfolia BMI BRAMAC, je určená k položení přímo na konstrukci střechy a není vhodná pro pokládání na bednění ani na tepelnou izolaci. K dosažení nejlepších výsledků je vhodné dodržovat doporučený sklon střechy. Záleží na konkrétním typu střešní krytiny, ale obecně se doporučují sklony mezi 22° až 30°.
Větrání a vzduchové mezery
Správně navržené větrání střechy je klíčové pro její dlouhou životnost i funkčnost. Pokud se ve střešním plášti hromadí vlhkost, dochází ke ztrátě izolačních vlastností, vzniku plísní a rychlejšímu stárnutí materiálů. V praxi je odvětrání řešeno vzduchovými mezerami, které umožňují proudění vzduchu od okapu až po hřeben a tím odvádějí vlhkost a přebytečné teplo.
Větrací vzduchová mezera se obvykle umisťuje mezi střešní krytinu a střešní fólii (doplňkovou hydroizolační vrstvu). Její hlavní funkce je odvádět vlhkost, která se do skladby může dostat přes střešní tašky z vnějšího prostředí nebo z interiéru přes tepelnou izolaci. Dále pak odvádí zabudovanou vlhkost v dřevěné konstrukci krovu nebo vlhkost vzniklou z chyb a nedostatků v provedení detailů. V létě vzduchová mezera odvádí teplo vzniklé absorpcí slunečního záření krytinou a přispívá tak ke zlepšení tepelné pohody budovy.
Aby střecha správně fungovala, je nutné zajistit pod samotnou krytinou cirkulaci vzduchu větrací mezerou. U masivní krytiny (např. falcovaného plechu) je to důležité, protože krytina nemá spáry a tudíž nepropouští páru. Síla větrané mezery by neměla klesnout pod 4 cm. Při návrhu větrané mezery se přihlíží ke sklonu střechy a možným rozdílům teplot vně a uvnitř domu. U nižších sklonů musí být mezera vyšší - asi 8-15 cm. Rovněž u střech dlouhých ve směru od okapu k hřebenu se musí mezera úměrně zvětšovat. Větrací vrstva musí být vždy napojena na nasávací a odtahové štěrbiny, které bývají umístěny do prostoru pod okapem a v hřebeni.
Podmínkou pro spolehlivou funkci provětrávané vzduchové mezery je nutné zajistit dostatečnou výšku vzduchové mezery a dostatečnou plochu přiváděcích větracích otvorů v okapní hraně a odváděcích otvorů v hřebeni. Vzduchová mezera se musí provést bez překážek a přerušení ve směru od okapu k hřebeni. Výška provětrávané vzduchové mezery je dána výškou kontralatí. V praxi je odvětrání řešeno vzduchovými mezerami, které umožňují proudění vzduchu od okapu až po hřeben a tím odvádějí vlhkost a přebytečné teplo.
Vnější vrstva a střešní krytina
Jedná se o část střešního pláště, která je nad vzduchovou mezerou. Vnější vrstva je obvykle tvořena latěmi, kontralatěmi a následně střešní krytinou. Kontralatě se umisťují souběžně na krokve, v úrovni pod střešními latěmi a nad doplňkovou hydroizolační vrstvou. Jejich výška se odvíjí od navržené velikosti větrací mezery. Nejčastěji se kontralatě navrhují výšky 40 mm. Šířka kontralatí se musí navrhnout tak, aby umožňovala bezpečné připevnění k podkladu (tj. dimenze šířky musí odpovídat velikosti navržených spojovacích prostředků). Nejběžněji se navrhuje profil 40x60 mm. Střešní latě se připevňují ke kontralatím a slouží k pokládce skládané krytiny. Vzdálenost střešních latí závisí na modelu střešní tašky, sklonu střechy a na min. délkovém překrytí dle technických podkladů od výrobce. Před připevnění latí ke kontralatím je nutné provést rozměření střechy pomocí tzv. horizontálního šňůrování.
Střešní krytina tvoří vnější povrch střechy, který chrání střešní konstrukci a budovu před vnějšími vlivy jako je vítr, déšť, sníh, slunečné záření, atd. Zároveň plní funkci architektonickou. Správná volba krytiny musí vždy vycházet z nosnosti konstrukce, klimatických podmínek v dané lokalitě i z celkového návrhu střechy.
Střešní krytina šikmé střechy se navrhuje buď jako lehká nebo těžká. Mezi lehké střešní krytiny řadíme ty, které mají plošnou hmotnost do 25 kg/m², jsou to například plechové střešní krytiny, asfaltové šindele, atd. Těžké střešní krytiny mají plošnou hmotnost nad 25 kg/m² a řadíme sem betonové a keramické (pálené) krytiny.
Každý typ krytiny má své výhody i omezení, proto je důležité zohlednit nejen vzhled, ale i praktické vlastnosti:
- Plechová tašková krytina - lehká a univerzální, vhodná pro novostavby i rekonstrukce, dostupná v mnoha tvarech a barevných odstínech, díky nízké hmotnosti nezatěžuje konstrukci a umožňuje rychlou montáž.
- Střešní panely - moderní řešení s hladkým vzhledem a čistými liniemi, ideální pro domy s důrazem na minimalistickou architekturu, výhodou je vysoká odolnost a elegantní design.
- Trapézové plechy - ekonomické a pevné řešení vhodné pro obytné domy, hospodářské budovy i průmyslové haly, vynikají jednoduchou montáží, dlouhou životností a schopností rychle pokrýt velké plochy.
- Šindele - tradiční přírodní krytina s dlouhou historií, která se využívá zejména v horských oblastech a u staveb, kde je požadován rustikální vzhled v kombinaci s dobrými užitnými vlastnostmi.
Krytina Lindab SRP Click
Krytina Lindab SRP Click je velmi populární nejen u majitelů domů, ale také u projektantů a montážních firem. Je totiž estetická a má široké spektrum využití, navíc se velmi snadno montuje. Lamely se postupně z jedné strany šroubují k podkladu, další se vždy zaklapne přes, což kotevní vruty schová - a je hotovo. Na rozdíl od plechových profilovaných či falcovaných krytin je však u instalace provětrané střešní skladby s krytinou Lindab SRP Click nutné přidat i systémová řešení.
První z nich je použití distanční pásky PD4. Jde o mirelonovou pásku o tloušťce 4 mm a šířce zhruba 10 cm, která se umísťuje jednoduchým sponkováním osově pod každou lamelu od hřebene střechy k okapu. Druhým systémovým řešením je aplikace prvku SoundControl. Ten je nezbytný v případě použití nadkrokevní tepelné izolace a v případě instalace na jiný podklad, než plnoplošný dřevěný záklop (např. husté laťování, záklop s mezerami). Dále je vhodné tento prvek instalovat v případě umístění stavby v místě s vyšším zatížením větrem - např. solitérní dům v ploché krajině. Prvek SoundControl velmi účinně redukuje vibrace způsobené větrem a deštěm.
Sklon střechy a jeho vliv
Sklon střechy je důležitým parametrem, který ovlivňuje její funkční vlastnosti, náročnost provedení střešní konstrukce a také výběr krytiny. Pokud byste si vybrali krytinu bez ohledu na sklon střechy, téměř jistě se dříve či později projeví první problémy. Ten totiž ovlivňuje prakticky vše, co se vaší střechy týká - od životnosti až po užitné vlastnosti. Někdy na střeše mohou nastat kombinace těchto sklonů, jako je například u plochých vikýřů. Tam je ideálním řešením falcovaná krytina.
V souvislosti s výběrem krytiny a sklonem střechy se můžete setkat s výrazy jako „bezpečný sklon střechy“ a „minimální sklon střechy“. Z toho, co jsme již v souvislosti se sklonem střechy zmínili, je zřejmé, že ne každá krytina se hodí pro jakýkoliv sklon. Při výběru je vždy nutné brát v úvahu výrobcem udávaný minimální sklon střechy. U trapézových plechů je doporučený sklon od 8°. V případě sklonu střechy od přibližně 12° a výše je možné použít většinu profilovaných plechových krytin, například krytinu GAPA, která svým designem připomíná pálenou tašku. Mimochodem, právě pálená taška obvykle vyžaduje sklon minimálně od 15°, přičemž obecně se doporučuje alespoň 22°-25°, aby se eliminovalo riziko zatékání. Přesné hodnoty minimálních a doporučených sklonů vždy doporučujeme zjistit od konkrétního výrobce krytiny.
V tabulce níže jsou uvedeny doporučené minimální sklony střech pro různé typy plechových krytin:
| Typ plechové krytiny | Doporučený minimální sklon střechy |
|---|---|
| Trapézové plechy | od 8° |
| Profilované plechové krytiny (např. GAPA) | od 12° |
| Falcovaná krytina (u plochých vikýřů) | do 8° |
| Lindab SRP Click | dle systémového řešení a pokynů výrobce |
Akustika plechových střech
Otázka akustiky plechových střešních krytin je v přípravné fázi projektu velmi častým tématem konzultací a diskusí. „Hlučnost plechových střech je nejčastějším mýtem, s nímž jsou plechové střechy neprávem spojovány. Hluk u plechu jako materiálu je způsoben jeho vibracemi. Možnost vzniku vibrací (a tím i hluku) je zase způsobena okolními vlivy - zejména větrem (sáním či podfukováním), deštěm nebo kroupami. Správně zvolená profilace krytiny ve spojitosti s dobře zvolenou střešní skladbou zajistí dokonalou akustickou neprůzvučnost. Každý druh plechové krytiny - od profilovaných po falcované - má totiž své specifické vlastnosti a svůj unikátní způsob montáže, který řeší její odolnost mimo jiné i vůči působení větru.“
Když se návrh ještě spojí s precizní montáží, není žádný důvod, aby plech rezonoval a obtěžoval tak svým hlukem. Je třeba vzít v úvahu, že u profilovaných střešních krytin je plech silně zpevněný už samotným profilováním - a když je správně ukotven, jsou vibrace prakticky nulové. U klasických falcovaných krytin pak zamezí vibracím již samotná instalace na celoplošný záklop, zajišťující dostatečné podepření volných ploch krytiny. Tuhost celého střešního pláště navíc zajišťuje celková technologie instalace - jde totiž o pevně svázaný monolit. Pozor je třeba si dát právě při instalaci Lindab SRP Click. Zde však vibrace spolehlivě zredukují přidaná systémová řešení - distanční páska PD4 a vrstva SoundControl.
Důležité detaily a časté chyby
Skladbu typické šikmé střechy už známe, je tak čas si popsat případy nejčastějších chyb v návrhu nebo realizaci. Nejčastěji vznikají poruchy v detailech - například chybějící nebo přerušené odvětrání, které vede ke kondenzaci, nebo nefunkční pojistná hydroizolace, kdy se do pláště dostává voda. „V obou případech hrozí degradace střešních latí a kontralatí. A při dlouhodobém působení vlhkosti může dojít až k narušení statiky. Dalším problémem jsou špatně provedené prostupy - napojení parozábrany a hydroizolace na komín, okno nebo odvětrávací hlavici musí být vzduchotěsné i vodotěsné, jinak vzniká místo pro zatékání či únik vlhkosti. V těchto situacích může významně pomoci použití systémových prvků jako jsou odvětrávací tašky, tašky kabelových prostupů a podobně.
Správná funkce střechy závisí na třech faktorech: správné volbě materiálů, kvalitního návrhu a samotného provedení - pokládka není složitá, jen je důležité se řídit pokyny a doporučeními výrobce. V praxi to tak znamená, že důležitá je každá fáze stavby.
tags: #skladba #sikme #strechy #plech #podelny #rez