Střecha je jednou z nejdůležitějších částí stavby a významným architektonickým prvkem, který zásadně ovlivňuje funkci, celkový vzhled a tedy i originalitu a jedinečnost domu. Spolu s ostatními obvodovými konstrukcemi chrání vnitřní prostředí objektu proti vnějším vlivům, jakými jsou voda, vlhkost, teplota, vítr, sluneční záření, hluk apod. V dřívějších dobách byl prostor pod střechou, který byl tvořen především dřevěnými krovy, využíván zpravidla pouze jako půda. Dnes se však střecha stala nedílnou součástí obálky budovy s nutností minimalizace tepelných ztrát a půdní prostory se pomalu staly plnohodnotnou součástí domu vhodnou k bydlení. Tento trend u nás umocnil bouřlivý rozmach výstavby rodinných domů v posledních dvaceti letech. V odborných stavebních termínech velmi rychle zdomácněly pojmy jako dvouplášťová střecha, pojistná hydroizolace, parozábrana či provětrávací mezera.
Co je dvouplášťová střecha?
Dvouplášťová střecha je střešní konstrukce, která má ve skladbě dvě oddělené vrstvy - dva pláště, mezi nimiž se nachází vzduchová mezera. Tato vzduchová vrstva může být větraná nebo nevětraná, přičemž ve stavební praxi výrazně převažuje větraná varianta. Koncepce dvouplášťové střechy vyjadřuje, že střešní plášť je tvořen dvěma plášti, které jsou prováděny s odvětrávací mezerou, u šikmých střech více u plochých střech méně. Princip je jednoduchý: vzduch proudící vzduchovou mezerou odvádí vodní páru pronikající z interiéru do konstrukce a zároveň snižuje tepelnou zátěž v letních měsících. Výsledkem je střecha, která lépe zvládá změny klimatických podmínek a je méně náchylná k poruchám způsobeným kondenzací. Oproti tomu jednoplášťová střecha vzduchovou mezeru neobsahuje - všechny vrstvy (krytina, izolace, parozábrana) na sebe bezprostředně navazují. Toto řešení je sice jednodušší na realizaci, ale klade mnohem vyšší nároky na přesnost provedení a výběr materiálů s vhodnými difuzními vlastnostmi.
Větraná vzduchová mezera - srdce dvouplášťové střechy
Větraná vzduchová mezera není jen konstrukční detail - je to funkční prvek, který určuje, zda střecha bude plnit svoji funkci po desítky let. Aby mezera správně fungovala, musí v ní volně proudit vzduch. To zajišťuje tzv. komínový efekt: nasávací otvory umístěné u okapu přivádějí chladnější vzduch, který se zahřívá od sluncem ohřáté krytiny, stoupá vzhůru a odvádí vlhkost a teplo přes odvětrávací prvky u hřebene. Vzduch v této mezeře tedy samovolně proudí. Vzduchovou mezeru u šikmých střech obvykle přirozeně tvoří prostor mezi pojistnou hydroizolací a latěmi, kontralatěmi a střešní krytinou, která je vyústěna pod hřebenem střechy. U plochých střech je odvětrávací mezera také vedena v prostoru nad tepelnou izolací, je vyvedena přes mřížky do venkovního prostředí a hydroizolační vrstva je pak kotvena například do bednění záklopu umístěného nad ní.
Aby mezera pracovala správně, musí být splněny tři podmínky:
- průchodnost mezery po celé délce krokve bez přerušení tepelnou izolací,
- správně dimenzované přívodní a odvodní větrací otvory,
- dostatečná výška vzduchové vrstvy v závislosti na sklonu střechy.
Větraná vs. nevětraná vzduchová mezera
Nevětraná vzduchová mezera se v praxi používá výjimečně - typicky u specifických konstrukčních řešení, kde není možné zajistit průchod vzduchu. Taková střecha sice technicky splňuje definici dvouplášťové konstrukce, ale postrádá její klíčovou výhodu. Bez proudění vzduchu vlhkost v mezeře stagnuje a může docházet ke kondenzaci. Větraná vzduchová mezera je standardem pro dvouplášťové střechy, a právě na ni se vztahují technické požadavky uvedené v normě ČSN 73 1901-2.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Dimenzování větracích otvorů dle ČSN 73 1901-2
Konkrétní požadavky na dimenzování větrané vzduchové mezery stanovuje ČSN 73 1901-2 (Navrhování střech - Část 2: Střechy se skládanou střešní krytinou), příloha B. Norma rozlišuje dvě situace podle difuzního odporu použité krytiny:
- Krytiny s nízkým difuzním odporem - např. plechová střešní krytina (profilovaný plech, trapézový plech) - podléhají mírnějším požadavkům na výšku vzduchové mezery.
- Krytiny s vysokým difuzním odporem - např. betonové nebo keramické tašky - vyžadují výraznější větrání.
V obou případech platí obecná zásada: čím menší je sklon střechy, tím větší musí být výška vzduchové vrstvy a tím větší musí být plocha větracích otvorů. Přesné hodnoty jsou uvedeny v tabulkách B.1 a B.2 normy ČSN 73 1901-2 - dimenzování vždy ověřte s projektantem nebo přímo v textu platné normy. Chyby v dimenzování větracích otvorů jsou jednou z nejčastějších příčin poruch dvouplášťových střech. Malá výška mezery nebo nevhodně umístěné otvory znemožní přirozené proudění vzduchu a větraná mezera přestane plnit svoji funkci.
Dvouplášťová šikmá střecha - skladba a typy
Dvouplášťová šikmá střecha je nejrozšířenějším typem střechy nad obytným prostorem v České republice. Její horní plášť tvoří střešní krytina uložená na latích a kontralatích, dolní plášť pak pojistná hydroizolace, tepelná izolace a nosná konstrukce krovu. Mezi nimi je větraná vzduchová mezera vzniklá výškou kontralatí. Šikmou dvouplášťovou střechu lze z hlediska zateplení rozdělit do tří základních variant:
Nezateplená dvouplášťová šikmá střecha
Tato varianta se uplatňuje u neobydleného podkroví nebo u střech nad nevytápěnými prostory. Skladba je jednoduchá:
- Střešní krytina
- Latě a kontralatě (vzduchová mezera)
- Pojistná hydroizolace (PHI)
- Krokve
- Podhled (prkenný záklop nebo sádrokarton)
Tepelná izolace se v tomto případě umisťuje na strop posledního podlaží, nikoli do střešního pláště. Výhodou je snadná realizace a nízká cena, nevýhodou je to, že podkroví není možné využít jako obytný prostor. Vzhledem k nízké výšce střechy se s využitím půdy k obytným účelům nepočítá, a proto střešní plášť půdního prostoru tvoří narozdíl od podkroví pouze nezateplená část střechy (krokve, difuzní fólie, kontralatě, latě a střešní krytina).
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - izolace mezi krokvemi
Nejčastěji realizované řešení pro obytná podkroví. Tepelná izolace (obvykle minerální vlna) se vkládá přímo mezi krokve, přičemž je nezbytné zachovat větranou mezeru mezi horní hranou izolace a pojistnou hydroizolací. Typická skladba od exteriéru:
- Střešní krytina
- Střešní latě
- Kontralatě (větraná vzduchová mezera - min. 40-60 mm)
- Pojistná hydroizolace (PHI)
- Tepelná izolace mezi krokvemi
- Parozábrana
- Instalační mezera pomocí CD profilů nebo kontralatí
- Podhled (sádrokarton nebo OSB deska)
Klíčové je, aby izolace nevyplňovala celý průřez krokve - mezi ní a pojistnou hydroizolací musí zůstat volný prostor pro proudění vzduchu.
Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - nadkrokevní izolace
Méně časté, ale z tepelně-technického hlediska výhodnější řešení. Tepelná izolace se klade jako kompaktní vrstva nad krokve (tzv. nadkrokevní izolace - typicky PIR nebo PUR desky), čímž se eliminují tepelné mosty způsobené dřevěnými prvky krovu. Větraná mezera se v tomto případě nachází bezprostředně pod krytinou - mezi krytinou a horním povrchem nadkrokevní izolace nebo pojistnou hydroizolací.
Následující tabulka srovnává varianty dvouplášťové šikmé střechy:
| Parametr | Nezateplená | Zateplená (mezi krokvemi) | Zateplená (nad krokvemi) |
|---|---|---|---|
| Obytné podkroví | Ne | Ano | Ano |
| Tepelné mosty | - | Ano (krokve) | Minimální |
| Složitost realizace | Nízká | Střední | Vyšší |
| Cena | Nejnižší | Střední | Vyšší |
| Tepelná stabilita | Nízká | Dobrá | Výborná |
| Typické použití | Sklady, garáže | RD s podkrovím | Pasivní/nízkoenergetické domy |
Dvouplášťová plochá střecha - kdy a proč ji zvolit?
Plochá střecha je definována sklonem do 5° a používáním hydroizolačních pásů namísto skládané krytiny. Dvouplášťová varianta ploché střechy obsahuje ve skladbě větranou vzduchovou vrstvu, která slouží k odvodu vlhkosti z interiéru. Dvouplášťová plochá střecha se doporučuje zejména nad vlhkými prostory (bazény, průmyslové haly, sklady s řízenou vlhkostí), v horských oblastech s vysokou relativní vlhkostí vzduchu a u bytové výstavby.
Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu
Skladba dvouplášťové ploché střechy
Typická skladba dvouplášťové ploché střechy od interiéru:
- Nosná konstrukce (železobeton, dřevěné bednění)
- Parozábrana (vzduchotěsná vrstva)
- Tepelná izolace (minerální vata - měkké desky, foukaná izolace)
- Větraná vzduchová mezera (zajišťuje odvětrání vlhkosti)
- Horní plášť - hydroizolační pásy (asfaltové pásy, PVC, TPO fólie)
Klíčovým požadavkem je dokonale vzduchotěsný spodní plášť - parozábrana musí být provedena bez přerušení, jinak vlhkost pronikne do vzduchové mezery v množství, které větrání nezvládne odvést.
Rozdíl oproti jednoplášťové ploché střeše
Jednoplášťová plochá střecha (tzv. kompaktní střecha) nemá vzduchovou mezeru. Všechny vrstvy - parozábrana, tepelná izolace a hydroizolace - na sebe bezprostředně navazují. Tento systém je funkční, ale klade extrémní nároky na správné provedení parozábrany. Jakákoli chyba způsobí hromadění vlhkosti v izolaci, které se může projevit až po letech.
| Parametr | Jednoplášťová plochá střecha | Dvouplášťová plochá střecha |
|---|---|---|
| Vzduchová mezera | Ne | Ano (větraná) |
| Odvod vlhkosti | Difuzí přes vrstvy | Větranou mezerou |
| Nároky na parozábranu | Velmi vysoké | Vysoké |
| Odolnost vůči chybám | Nižší | Vyšší |
| Složitost realizace | Nižší | Vyšší |
| Vhodnost nad vlhkými prostory | Omezená | Ano |
Dřevěný krov - konstrukce a realizace
Krov slouží jako nosná konstrukce střechy, která přenáší zatížení způsobovaná střešní krytinou, vlastní tíhou a povětrnostními vlivy (sněhem, větrem) do nosných stěn a jejich prostřednictvím do základů domu. Konstrukce krovu závisí na velikosti a typu stavby a na rozměrech, sklonu a tvaru střechy. Tradičním a nejčastěji využívaným materiálem pro stavbu krovu je dřevo.
Novodobé krovy
Moderní stavební materiály, tlak na efektivitu a také touha po něčem zvláštním vedly k masivnímu využívání podkroví. V tom případě už jsou vazné trámy, sloupky či vzpěry překážkou. Proto vznikly novodobé konstrukce krovů, které umožní vytvořit žádoucí sešikmení a přitom ponechat podstřeší volné pro obývání či pro jakoukoliv jinou činnost. Pro vytvoření dispozic v podkroví se nejčastěji používá sádrokarton. Jde o materiál křehký, který má i při malých pohybech krovu tendenci praskat ve spojích. Proto je nutné, aby nosné prvky novodobých krovů měly co nejmenší průhyby. Novodobé krovy mají zpravidla všechny vazby stejné - nerozlišují se zde plné a prázdné vazby, jak je tomu u krovů klasických. To proto, že z důvodu nutnosti uvolnění dispozice můžeme řešit krov tak, že některé nosné prvky krovu navrhneme ocelové, tedy ty, které mají větší únosnost a nevyžadují podpěry. Tak můžeme překlenout větší rozpětí a uvolníme dispozici.
U zděných staveb se novodobé krovy osazují stejně jako krovy historické - na pozednici kotvenou k půdní nadezdívce. U dřevostaveb se osazují na podkrovnici, kterou je ukončena dřevěná podokapní stěna. V obou případech se protilehlé krokve spojují kleštinami ze dvou fošen. Fošny mohou být navíc spojeny dřevěnými vložkami. Všechny krokvové vazby v novodobém krovu jsou shodné, nerozlišují se na plné a prázdné jako tomu bývalo u krovů historických. Kleštiny, jako spoj krokví, jsou kromě statické funkce zároveň nosným prvkem stropu nad podkrovím. Nad kleštinami pak vzniká volný trojúhelníkový prostor, nejčastěji využívaný jako úložný.
Typy novodobých krovů
Krokve novodobého vaznicového krovu jsou uložené na pozednicích/podkrovnicích a středových vaznicích. Hlavním nosným prvkem takového krovu je pak středová vaznice. Je uložená na nosných štítech budovy a dále na dřevěných sloupcích uvnitř podkroví nebo na jiných příčných nosných stěnách v podkroví. Krokve novodobého hambalkového krovu jsou, na rozdíl od vaznicového krovu, uložené pouze na pozednicích/podkrovnicích. Kleštiny, které krokve spojují, se v takovém případě označují jako hambalek. Hambalkový krov zatěžuje silami pouze protilehlé obvodové stěny budovy. Tato konstrukce se používá ve 2 variantách, a to s posuvným nebo neposuvným hambalkem. Liší se navzájem výztužnou tabulí, vytvořenou v úrovni hambalku, která je zakotvená do nosných štítových stěn.
Realizace krovu svépomocí
Na krov jsme použili dřevo z vlastního lesa, což nám dalo velkou výhodu hned od začátku. Stromy jsme měli připravené už dopředu, a tak jsme zimní přestávku využili k pořezu krovů. Díky vlastnímu smrku a jedli jsme ušetřili dost financí. Stromy na krov jsme měli pokácené, nakrácené na míry a složené na pile, proto jsme využili zimní přestávku a pustili se do pořezu krovů. Zde jsme podle výkresu krovu pořezali všechny profily, od všech jsme udělali o několik kusů navíc, aby bylo z čeho vybírat. Ze zbytků se pořezaly latě, desky a fošny.
Na pozednice jsme měli profil 14x14 cm. Vrcholová vaznice měří 14x20 cm. Krokve máme 10x18 cm. Kleštiny mají rozměr 6x18 cm. Nemáme nosné stěny, proto máme 2 sloupky, které podepírají vrcholovou vaznici a mají rozměr 16x16 cm. Když byl krov pořezán, domluvila se doprava a vše se odvezlo na stavbu, kde se všechno dřevo muselo složit. Vyrobil jsem podestu která byla v rovině, všechny profily se očistily od kůry, natřely impregnací a poté se složily do hráně.
Když byl beton ve věnci dostatečně vytvrdlý, začali jsme s přípravou krovu. Nejprve se vytáhly ručně nahoru pozednice a přikotvily se pomocí závitovek M16 na chemickou kotvu. Poté si tesař na zemi vyrobil z jedné desky takovou maketu krokve, kde měl naznačena sedla krokví a podle této desky si vyřezal všechny krokve. Poté již nakrátil na třetiny vrcholovou vaznici, která je spojena vždy nad sloupkem. Na další den byl domluvený jeřáb, všechny díly této skládačky jsme pohodlně dostali nahoru bez námahy. Den poté náš tesař, společně s jedním pomocníkem krov sestavili. Tyto práce jsme dělali již v půlce října a měli jsme štěstí, že nám vyšlo krásné teplé počasí bez deště. Celý krov jsem ještě jednou pro klid duše natřel impregnací. Nyní se musel dozdít komín nahotovo a následně nastoupil tesař s pomocníkem a začalo se bednit deskami, poté přišla nasponkovat střešní folie Tondach fol Mono. Na folii se daly kontralatě, které jsou podtěsněny páskou na latě. Poslední fází před pokládkou střešní krytiny je laťování. Použili jsme latě v rozměru 6x4 cm. Střešní krytinu máme Tondach Stodo 12 v barvě Engoba černá. Podle toho se také muselo udělat laťování na rozměry této tašky.
Střešní krytina a pokládka
Tašky nám dovezli včas ze stavebnin a pokládku střešních tašek jsme naplánovali na sobotu. Den předtím jsme provedli montáž krajových desek, které se připevňují vruty do latí a hřebenových tašek, včetně větracích které máme po celé délce hned pod hřebenem, díky tomu jsou nenápadné a neruší při pohledu na střechu. Pokládku s naší pomocí nám provedl tesař, který dělal celý krov. Sestavili jsme výtah, který je velkou pomocí na dopravu tašek na střechu. Díky tomu jsme za 1 den položili celou plochu ve 4 lidech. Plocha střechy je dle výkresu 113 m2, po společné úvaze jsme zvětšili přesahy střechy jak krokví, tak ve štítech. Díky tomu nám tašky, jejichž množství nám spočítali ve Wienerbergeru, nestačily. Chybělo celkem 14 balíků (po 5). Dorovnání zbytku plochy jsme provedli 30. listopadu, den poté nasněžilo a my byli rádi, že se nám podařilo střechu dokončit a tím pádem zakrýt stavbu před zimou.
Blachotrapez nabízí všechny tři kategorie krytiny - profilovanou plechovou krytinu, střešní panely i trapézový plech - v různých povrchových úpravách a barevných variantách vhodných pro dvouplášťové střechy.
Náklady na střechu svépomocí
Pokud si dobře vzpomínám, tak čistě krov, tj. dřevo dle výkresu + práce mi firma nacenila na 250 000 Kč. Díky tomu, že jsme měli dřevo své, jsme za pořez na pile zaplatili cca. 40 000 Kč za min. 2x větší objem, než jsme potřebovali na střechu. Tašky s příslušenstvím nás stály cca. 123 000 Kč. Práce tesaře cca. 44 000 Kč.
Výhody a nevýhody dvouplášťové střechy
Dvouplášťová střecha není jen módní trend - má jasné technické důvody, proč ji odborníci preferují před jednoplášťovým řešením:
- Účinné odvětrání vlhkosti. Větraná vzduchová mezera odvádí vodní páru, která proniká z interiéru do střešní konstrukce. Vlhkost se tak nemůže hromadit a způsobovat biologické degradace dřevěných prvků (hniloba, plísně).
- Tepelná stabilita. V létě odvádí vzduchová mezera tepelnou zátěž způsobenou slunečním zářením dopadajícím na krytinu. Podkroví se proto méně přehřívá. V zimě naopak nedochází k výraznému ochlazení interiéru.
- Odtok vody pod krytinou. Pokud se voda dostane pod střešní krytinu (narušená krytina, netěsnosti), pohybuje se po pojistné hydroizolaci a buď odteče, nebo se díky proudění vzduchu odpaří. Voda se nedostane do tepelné izolace.
- Delší životnost krytiny. Větraná mezera snižuje teplotní výkyvy na spodní straně krytiny, čímž omezuje riziko kondenzace, která by mohla krytinu poškozovat zevnitř.
- Větší flexibilita při výběru materiálů. Dvouplášťová střecha je méně náchylná na difuzní vlastnosti jednotlivých vrstev - na rozdíl od jednoplášťové varianty nevyžaduje tak precizní fyzikální výpočty průběhu kondenzace.
Mezi nevýhody dvouplášťové střechy patří například riziko kondenzace prostupující vodní páry na spodní straně střešní krytiny, čímž ji může narušovat a zkracovat tak její životnost. Další problémy mohou ve střeše nastat při nevhodném návrhu a provedení. Špatně navržené a provedené větrací otvory a malá tloušťka větrané vrstvy znesnadní pohyb vzduchu a tím pádem i odvod vlhkosti a tepelné zátěže. Problém také může nastat při nekvalitně provedené parozábraně, kdy vodní pára prostoupí do konstrukce střechy, kde zkondenzuje, zhorší tepelně-izolační vlastnosti konstrukce a způsobí degradaci materiálu.
Na co si dát pozor při realizaci
Dvouplášťová střecha přináší výhody pouze tehdy, je-li správně navržena a realizována. Nejčastější chyby:
- Nedostatečná výška vzduchové mezery - vzduch nemůže volně proudit, vlhkost stagnuje.
- Přerušení větrané mezery - tepelná izolace vyplněná až k pojistné hydroizolaci znemožní proudění vzduchu.
- Nevhodně dimenzované větrací otvory - malá plocha vstupních nebo výstupních otvorů omezuje průtok vzduchu.
- Nekvalitní pojistná hydroizolace - PHI musí být paropropustná (sd-hodnota max. 0,02 m), aby vlhkost mohla volně procházet do větrané mezery, ale voda se do izolace vracet nemohla.
- Chybějící nebo protržená parozábrana - na straně interiéru musí být parozábrana vzduchotěsně provedena, jinak vlhkost do konstrukce pronikne ve výrazně větším množství, než větrání zvládne odvést.
Dvouplášťová střecha s větranou vzduchovou mezerou je řešení, které v kombinaci s kvalitní střešní krytinou a správně provedenou izolací vydrží desítky let bez problémů. Klíčem je správný návrh, výběr vhodných materiálů a precizní realizace.
tags: #skladba #dvouplastova #strecha #dreveny #krov #novodoby