Moderní technologie přináší různé praktické činnosti i materiál do současného stavebnictví. Díky tomu je v nabídce několik různých materiálů, které se dají bez problémů využít na vybudování velmi kvalitní podlahy. Mezi favority se bezpochyby řadí lité podlahy, které jsou velmi oblíbené.
Vlastnosti a výhody litých podlah
Lité podlahy vítězí u rychlosti pokládky. Skutečně celá aplikace může trvat jen pár hodin, samozřejmě se vše odvíjí od plochy, která se bude vytvářet. Také se s materiálem dobře pracuje, tudíž podlahy budou krásně rovné a navíc při správném výběru budou dostatečně pevné. Lité podlahy jsou skvělé nejen v tom, že se rychle pokládají, ale také se dají využít v případě budování podlahového topení. Skutečně je naleznete jak v rodinných domech, tak dokonce i v průmyslových, administrativních nebo zdravotnických objektech. Jsou nejlepším řešením, avšak je nesmírně důležité se ještě zamyslet, jakou lze položit minimální tloušťku lité podlahy a také zdali bude prostor suchý nebo se přece jenom zde objevuje vlhkost. To vše může hodně ovlivnit celkovou kvalitu podlahy. Lité podlahy nám umožňují ještě navíc si zvolit odpovídající tloušťku, která bude odpovídat prostorům. Nejčastějším výběrem je 40-50 mm, ale lze samozřejmě realizovat i nižší tloušťky.
Materiály pro betonové podlahy
Kvalita materiálu je pro dosažení kvalitní betonové podlahy stěžejní. Ze špatného písku se kvalitní a rovná betonová podlaha zhotovit nedá. Písek by měl být tedy praný a frakce 0-4 A. Cement 32,5 R. V místech, kde máme své osvědčené dodavatele, budeme preferovat dodání materiálu od nich, jedná se především o písek.
Ideální vrstva betonové podlahy je 5 - 6 cm. Samozřejmě, rozdílné vrstvy betonové podlahy zhotovit lze. Při betonování prostor, kde bude podlaha více zatížena, sítě doporučujeme. Zahájení betonování nepotřebuje rozsáhlé přípravy. Stačí pouze správně položená tepelná nebo kročejová izolace, pokud není položení izolace součástí naší dodávky.
Ano, kropit se musí a ideálně hned 2. den po betonáži. Další kropení vždy, když beton začne světlat. Dlažbu je možné pokládat ihned jak je betonová podlaha pochozí, což obvykle bývá po 48 hodinách po dokončení betonářských prací. Načasování položení ostatních krytin si musí určit sám podlahář. Běžná doba vysychání a zrání betonu je cca 28 dní. Betonové podlahy se vyznačují vysokou rovinností (splňujeme normu 2 mm na volně položené dvoumetrové lati). Betonové podlahy jsou velmi vhodné i do dřevostaveb.
Čtěte také: Estetika živého plotu
Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení
Společnost Betonconsult pořádala v měsíci září již šestý ročník konference Podlahy, doplněné o problematiku povrchových úprav. Konference je každoročně zdrojem unikátních informací o osvědčených řešeních i nejnovějších inovacích v oboru. V letošním roce se nejvíce hovořilo o pracovní verzi změn v normě ČSN 74 4505.
Příspěvek představuje změny normy ČSN 74 4505 z roku 2012 oproti jejímu znění z roku 2008. Po zapracování připomínek a vypořádání nezbytných formálních náležitostí bylo nové změní normy vydáno v květnu 2012. Nahrazuje normu, kterou jsme vypracovali v roce 2008. Společně s Doc. Ing. Jiřím Dohnálkem CSc. jsme v loňském roce a na začátku roku letošního zpracovávali revizi základní normy pro podlahové konstrukce - ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení. Předfinální verze byla relativně široce diskutována na předchozím ročníku konference. Po zapracování připomínek a vypořádání nezbytných formálních náležitostí bylo nové změní normy vydáno v květnu 2012. Nahrazuje normu, kterou jsme vypracovali v roce 2008. V dalším textu jsou uvedeny hlavní změny textu normy.
Cílem nového znění je opravit nedostatky normy, které vyplynuly z praxe, a zaktualizovat ho tak, aby přepracovaná norma odrážela posun, ke kterému za poslední čtyři roky v oboru došlo.
Předmět a rozsah normy
Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech. Norma rozlišuje dva druhy podlah: podlahy v bytové a občanské výstavbě a průmyslové podlahy. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat.
Tato norma dělí podlahy na průmyslové a podlahy v bytové a občanské výstavbě. Průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty. Ostatní podlahy spadají do kategorie podlah v bytové a občanské výstavbě. Na oba názvy druhů podlah je tedy třeba se dívat jako na obvyklé umístění podlahy, kritériem pro rozdělení je zatížení. Může nastat situace, že například podlaha v kuchyni pro hromadné stravování bude muset mít větší únosnost než 2000 kg/m2 a bude muset být navržena a provedena podle ustanovení pro průmyslové podlahy.
Čtěte také: Stabilita a životnost plotu
Změny a upřesnění v normě ČSN 74 4505 z roku 2012
Povrch podlahy a trhliny
Povrch podlahy nesmí vykazovat vady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin a podlahových krytin nesmí mít olámané hrany.
U betonových podlah se připouští výskyt trhlin o maximální šířce 0,1 mm. Původní odkaz na návrhové normy umožňoval tolerovat trhliny o šířce až 0,4 mm, podle příslušného stupně vlivu prostředí. Takto široké trhliny v podlahách by mohly vést ke snížení trvanlivosti postižených míst, proto byl odkaz nahrazen konkrétní hodnotou 0,1 mm.
Rovinnost povrchu
V původním textu nebyly důsledně rozlišovány pojmy místní rovinnost a celková rovinnost, což snižovalo jeho přehlednost. Tento nedostatek byl v normě upraven.
Požadavky na rovinnost povrchu podlahy pro výškové regálové sklady jsou relativně přísné. Obvykle nejsou splnitelné běžnými technologiemi.
Největší dovolená odchylka od celkové rovinnosti předepsané roviny povrchu nášlapné vrstvy musí být stanovena v návrhu podlahy dle funkčních požadavků na podlahu.
Čtěte také: OSB desky a stavebnictví
Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy jsou uvedeny v tabulce 1. Pokud technická dokumentace výrobce podlahové krytiny či podlahoviny uvádí menší hodnotu, musí být dodržen požadavek technické dokumentace.
V místech dilatačních a smršťovacích spár v podlaze, které nejsou zakryty přechodovou lištou, nebo prahem, nesmí být rozdíl ve výškové úrovni nášlapné vrstvy na obou stranách spáry větší než mezní rozdíly uvedené v tabulce 2.
Odchylky geometrických parametrů (např. rovinnost ploch prvků, přímost hran prvků apod.) některých stavebních výrobků pro podlahy (např. dlaždice velmi velkých formátů) jsou větší, než požadavky na místní rovinnost. Požadavky na místní rovinnost podkladu plovoucí podlahy s montovanou nosnou vrstvou uvedené v ČSN EN 13810-1 (příloha A) jsou definovány ve vztahu k jiné zkušební metodě, než používá tato norma a než používá např. norma ČSN EN 13670 (pro horní líc betonové desky). V případě betonové desky jsou požadavky ČSN EN 13810-1 na místní rovinnost podkladu výrazně přísnější než požadavky ČSN EN 13670 na místní rovinnost horního líce betonové desky.
Sklon podlahy
Pokud je třeba provést povrch pochozí podlahy ve sklonu, doporučuje se sklon ploch v rozmezí 1 % až 2 %. Při spodní hranici sklonu je v některých případech, pro dodržení požadavku odstavce 4.3.5, třeba požadovat přísnější požadavky na místní rovinnost povrchu, než je uvedeno v článku 4.4.
Rozměrové změny a smrštění
Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny. Návrh podlahy musí počítat s objemovými změnami použitých materiálů spojených např. s objemovými změnami použitých materiálů. U betonu (s max. zrnem kameniva 22 mm) se uvažuje konečná hodnota objemové změny - smrštění hodnotou 0,7 mm/m. U cementových potěrů a mazanin (s max. zrnem kameniva 8 mm) se doporučuje uvažovat s objemovou změnou - smrštěním - hodnotou 0,8 až 1,0 mm/m. Původní formulace, ač pocházela již z textu z roku 1994, neodpovídala reálnému chování např. cementových potěrů.
Vodotěsnost podlah
Součástí skladby podlah vystavených působení provozní či srážkové vody musí být vodotěsná vrstva, která musí být vyvedena na stěny nejméně do výšky 100-150 mm nad úroveň podlahy a vodotěsně napojena na vpusť či výtok vody.
V případech, kdy by přijímání vlhkosti nebo vody podlahou mohlo být na závadu, navrhne se jeho omezení. Podlahy nasákavé se nedoporučují pro sklady a výrobny potravin, chemikálií apod.
V případech, kdy je podlaha vystavená působení provozní či srážkové vody, musí být podlahové souvrství vodotěsné a nesmí umožnit vnikání vlhkosti do ostatních konstrukcí nebo pronikání do nižších podlaží. Vodotěsná vrstva musí být vytažena na všechny prostupující konstrukce (stěny, sloupy apod.) do výšky alespoň 0,1 m nad povrch podlahy. Zachycená voda se odstraňuje buď vyspádováním podlahy do odvodňovacího systému, nebo vysátím při úklidu.
U hromadných garáží se doporučuje vyspádování podlahy a odvodnění. Předpokládá-li se odstraňování vnesené vody vysáváním, je třeba počítat s pravidelným až průběžným provozem průmyslového vysavače v obdobích, kdy je na vozovkách sněhová pokrývka. Odstraňování vody odsáváním se nedoporučuje u hromadných garáží s dlouhodobým parkováním vozidel (např. v bytových domech) z důvodu možnosti hromadění vody pod dlouhodobě zaparkovanými vozidly.
Pokud je hydroizolační vrstva tvořena nátěrovým nebo stěrkovým systémem přímo na železobetonové desce, musí tento systém mít takovou tažnost, aby byl schopen překlenout pohyb v trhlinách desky vznikající od smršťování a dotvarování betonu nebo od teplotní dilatace desky.
Potěry na bázi síranu vápenatého nejsou určeny do prostorů, kde mohou být vystaveny dlouhodobému působení vody či vlhkosti.
Protiskluznost povrchu
Chůze, sportovní činnost nebo doprava vyžaduje u nášlapné vrstvy bezpečnost proti skluzu. Skluznost se může měnit s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je nezbytné uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska.
Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu odpovídající normovým hodnotám. Do této kategorie patří i soukromé terasy, balkóny, lodžie apod. V případě, kde může být povrch podlahy mokrý (např. koupelny, ochozy bazénů, vstupní části, nezastřešené části apod.), musí být požadavky splněny i při mokrém povrchu.
Aby se předešlo pádům následkem zakopnutí a uklouznutí, musí mít stavba v komunikačních oblastech rovný povrch bez náhlých malých nerovností, změn skluznosti nebo malých překážek.
Kritéria protiskluznosti jsou u částí staveb užívaných veřejností, kde je možno stát nebo chodit bosýma nohama za mokra (např. ochozy okolo bazénů, sprchy, dna v neplaveckých bazénech s hloubkou větší než 80 cm, dna v neplaveckých bazénech s vlnobitím, schody vedoucí do vody max. 100 cm, plochy pro brodění, plochy pro hry dětí), jsou uvedeny v tabulce 5.
Povrchy podlah, kde je možno stát nebo chodit bosýma nohama za mokra a které nemohou být zkoušeny metodou úhlu kluzu, musí vykazovat hodnotu výkyvu kyvadla za mokra nejméně 45.
Tloušťka vrstvy potěru
Skutečně provedená tloušťka vrstvy musí být v souladu s technickou dokumentací výrobce materiálu této vrstvy. Průměrná tloušťka vrstvy potěru nesmí být větší než 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy.
Vzhledem k tomu, že od doby předchozího vydání normy došlo k rozšíření litých cementových potěrů, byly tab. 6 pro nejmenší návrhovou tloušťku plovoucích potěrů a tab. 7 s požadavky na výsledky zkoušek pevností v tahu za ohybu provedených na tělesech odebraných z konstrukce doplněny o tento materiál.
Mechanická odolnost a stabilita
Mechanická odolnost a stabilita podlahových potěrů v bytové nebo občanské výstavbě se hodnotí zejména prostřednictvím pevnosti v tahu za ohybu. Požadavky na úroveň pevnosti v tahu za ohybu jsou uvedeny v tabulce 7. Podlahové potěry musí odpovídat požadavkům ČSN EN 13813.
Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní nebo přímo pojížděné vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206-1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem.
Pro přímo pojížděné vrstvy (bez povrchové vrstvy tvořené minerálním vsypem) musí kvalita betonu odpovídat požadavkům příslušného stupně vlivu prostředí XM podle ČSN EN 206-1.
Tvrdost povrchu a odolnost proti opotřebení musí odpovídat příslušným normám výrobku jednotlivých typů nášlapných vrstev.
Další důležité body normy
Styky podlahy se stěnami, prostupy podlahou, dilatační spáry a smršťovací spáry musí být plynulé, obvykle přímé.
Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny.
Dutiny v podlaze se nedoporučují.
Materiály zabudované do podlahových konstrukcí v exteriéru (např. balkóny, terasy apod.), které mohou přijít do kontaktu s vodou, musí být mrazuvzdorné. Požadavky na mrazuvzdornost jsou uvedeny v příslušných normách pro jednotlivé výrobkové skupiny. Pro beton jsou uvedeny ČSN EN 206-1 v závislosti na stupni vlivu prostředí. ČSN EN 206-1 uvádí požadavky na mrazuvzdornost v tabulce F2 národní přílohy.
Požadavky na tuhost (mezní průhyby) nosné vrstvy montované z desek na bázi dřeva (dřevotříska, OSB deska, překližka, rostlé dřevo, dřevovláknitá deska, cementotřísková deska) jsou uvedeny v ČSN EN 13810-1.
Nejvyšší dovolená vlhkost potěru, nebo betonu, v hmotnostních % pod nášlapnou vrstvou je uvedena v tabulce 8.
Dokončovaný povrch se ihned opatří nástřikem, který omezuje odpar záměsové vody, případně musí být prováděna další opatření bránící předčasnému vysýchání betonové desky.
Pokud je průmyslová podlaha v přímém styku s podložím, musí být chráněna proti vnikání vody a vlhkosti z podloží.
Tabulka: Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy dle ČSN 74 4505
| Typ plochy / Podmínka | Maximální odchylka na 2m lati [mm] |
|---|---|
| Běžné obytné a občanské místnosti | 5 |
| Prostory s podlahovými krytinami vyžadujícími vysokou rovinnost (např. tenké PVC, linoleum) | 3 |
| Průmyslové podlahy (dle konkrétních požadavků) | 5 |
| Speciální požadavky (např. výškové regálové sklady) | Přísnější, dle návrhu |
Vady průmyslových podlah a jejich řešení
Vady vzhledu průmyslových podlah
Po finalizaci povrchu drátkobetonové průmyslové podlahy je obvykle beton - povrch podlahy - opatřen pouze ošetřovacím nástřikem. Tento nástřik má blokovat odpar vody a tím zajistit ošetřování betonu tak, jak to požaduje ČSN 73 1370. Z hlediska standardních požadavků na ošetřování je však tento postup ne vždy zcela účinný, a to zejména za méně příznivých klimatických podmínek, případně při zvýšeném proudění vzduchu v halové prostoře.
Co se týká vzhledu, nerovnoměrně nanesený ošetřovací nástřik může vyvolat na povrchu značné barevné rozdíly. Při nadměrné aplikaci se totiž tekutý ošetřovací nástřik shromažďuje v nepatrných prohlubních, vytvořených přirozenými přípustnými odchylkami místní rovinnosti. Vznikají tak jakési, sice nepříliš hluboké, „kaluže“, které však výrazně mění podmínky pro síťování polymeru, který je v ošetřovacím nástřiku obsažen. V závislosti na teplotě a vlhkosti okolního prostředí tak ošetřovací nástřik může výrazně měnit odstín povrchu. To je obvykle nejčastější příčinou reklamovaného vzhledu.
Další odchylky pak vznikají zejména v souvislosti s finalizací povrchu rotačními hladičkami. Je zřejmé, že pracovník ovládající toto zařízení nemůže, většinou v nočních podmínkách při umělém osvětlení, vzhledové odchylky z hlediska odstínu či struktury příliš kontrolovat. Postačí však i pouhé zastavení vrtulové hladičky s rozehřátými lopatkami na jednom místě a okamžitě vznikají rozdílné podmínky pro hydrataci a tuhnutí cementu, které se projeví v odchylce ve struktuře i barvě povrchu. Odchylky způsobují často i dodatečné návraty na již přeleštěnou oblast, případně dodatečné doplňování minerálního vsypu či přikropování povrchu s cílem zajistit jeho homogenitu.
Vznik trhlin
Další vzhledovou odchylkou, která se však obvykle neprojevuje bezprostředně po dokončení povrchu podlahy, je vznik trhlin. Vznik jemné krakeláže (husté sítě obvykle šesterečných trhlin) je u podlah s minerálními vsypy zcela obvyklý a připouští ho i ČSN 74 4505, pouze omezuje šířku trhlin na 0,1 mm. Často se však vyskytne výraznější krakeláž s trhlinami šířky na úrovni 0,3 mm, případně i větší. Dalším typem jsou pak „divoké“, relativně přímkové smršťovací trhliny, které vznikají obvykle jednak jako důsledek pozdního prořezání smršťovacích spár, případně příliš velké vzdálenosti smršťovacích spár s ohledem na použitou dávku drátkové výztuže. Pouze výjimečně se vyskytují trhliny podmíněné vnějším zatížením.
Specifickými trhlinami jsou pak šikmé trhliny v rozích řezaných smršťovacích polí, svírající s oběma stranami úhel přibližně 45°. Ty jsou zpravidla důsledkem tzv. klínování.
Trhliny s šířkou do 0,3 mm, i když nevyhovující požadavkům normy, lze charakterizovat jako čistě estetickou - vzhledovou odchylku. Širší trhliny mohou být již funkčním problémem zejména v oblasti dopravních cest, pokud jsou v objektu používány manipulační prostředky s tvrdými (negumovými) koly.
tags: #sirka #betonovych #podlah #v #bytech #informace