Rčení „můj dům - můj hrad“ vyjadřuje touhu po soukromí. V dnešní době je ale lepší poohlédnout se po vhodnějších prostředcích k zajištění intimity než jsou betonové zdi. Stejnou službu jako betonová zeď může vykonat i mnohem hezčí živý plot, který navíc spolehlivě odolává sprejerům.
Živý plot je, na rozdíl od toho betonového nebo zděného, dynamickým prvkem. Pokud chcete, aby byla vaše zahrada opravdu oázou plnou života, pak živý plot určitě oceníte. Živé ploty mají velmi příznivý vliv na mikroklima. Polopropustná stěna živého plotu chrání před větrem mnohem lépe než pevná zeď. Za polopropustnou stěnou živého plotu žádná turbulence nevzniká a intenzita větru je utlumena na velkou vzdálenost.
Nevýhody živých plotů
Živé ploty však mají i své nevýhody. Snad největší nevýhodou jsou prostorové nároky. U volně rostoucího živého plotu je třeba počítat se šířkou 2 až 3 m, někdy i více. Nejvíc prostoru, mnohonásobně víc než ploty zděné, vyžadují živé ploty volně rostoucí. Ale ani tvarované (stříhané) živé ploty nejsou bez nároků na prostor. Druhou nevýhodou živého plotu je časová náročnost spojená s jeho vypěstováním. Poslední nevýhodou živých plotů jsou jejich nároky na pravidelnou údržbu.
Chceme-li mít pěkný tvarovaný živý plot, pak ho musíme pravidelně stříhat a jednou ročně to většinou nestačí. Optimální je řez prováděný dvakrát ročně, ale pro opravdu reprezentativní vzhled některých druhů je třeba stříhat plot i třikrát. Podstatně menší nároky na ošetřování mají ploty volně rostoucí, ale bez údržby se také neobejdou.
Výsadba živého plotu
Podzim je spolu s jarem ideálním časem pro výsadbu, respektive zakládání živých plotů. Stálezelené a jehličnaté živé ploty je nejlepší vysazovat v pozdním létě, opadavé dřeviny však vysazujeme až v říjnu a nebo v listopadu. Klíčové je také datum zahájení období vegetačního klidu, čili 1. listopad, kdy již smí zahradníci kopnout do země a vyjímat sazenice prostokořenných dřevin. V každém případě jde o nenásilnou, přírodní formu zajištění soukromí na pozemku a nebo jeho rozčlenění. Živé ploty prostě plní funkci užitnou i okrasnou zároveň. A klíčová je právě doba jejich výsadby.
Čtěte také: Stabilita a životnost plotu
Ještě před výsadbou živého plotu je třeba vytyčit prostor určený k osázení pomocí provázku napnutého mezi kolíky. Pokud však již hned vedle stojí pevný plot a nebo je zde cesta kopírující budoucí živý plot, již žádnou dodatečnou linku nepotřebujeme. Poté vyhloubíme příkop široký 80 až 100 cm a hluboký alespoň 40 cm. Půdu překátrujeme a smísíme s kompostem a nebo navezeme na živiny bohatou zeminu. Záleží však na konkrétní lokalitě a místních půdních vlastnostech. S kvalitní půdou je nesmysl cokoli dělat.
Živé ploty mohou být pravidelně tvarované a nebo volně rostoucí, obě řešení mají své přednosti i nevýhody. Ty volně rostoucí zaberou později více místa na šířku a proto se nehodí na menší pozemky a vedle komunikací. Tvarované živé ploty mají schopnost zvýraznit konkrétní prostor a vtisknout mu geometrické linie a tvary. Další členění živých plotů je podle výšky, která je závislá na zvolené dřevině a řezu.
Výběr dřevin pro živý plot
Zajímavostí je, že živý plot lze vytvořit prakticky z jakékoli dřeviny, ovšem jsou pro tyto účely dřeviny oblíbené a také zcela neznámé. Prostě se takto nevysazují. Oblíbené jsou také habry, ptačí zob a bobkovišně, velmi vhodné jsou pro živé ploty též pámelníky, skalníky, tavolníky, hlohy, dřišťály, meruzalky, kaliny, mochny, jilmy - třeba jilm sibiřský, javory a buky. Na popularitě dnes získává bambus, je však třeba zvolit na mráz odolný druh (nejzimuvzdornější). Použít však lze také například smrčky, pokud nám nebude v budoucnu vadit větší vyholování zdola, na výběr je toho prostě mnoho.
Bez ohledu na to, jakou dřevinu zvolíte, je klíčový výběr kvalitních, zdravých sazenic. Lépe a rychleji se nám ujmou sazenice kontejnerované, které již mají větší kořenový bal, ovšem prostokořenné mají také své kouzlo a některé druhy dřevin pořídíte na mnoha místech především v této podobě, ale až od 1 .11. Vlastně může být lepší počkat v tomto případě na jaro. Sazenice s volným kořenovým balem mají po výsadbě vysoké nároky na zálivku, déle zakořeňují a později rostou.
Pokud jde o druhy opadavé a kupujeme je až po opadu listů, bude třeba posoudit jejich zdravotní stav i bez listů, u stálezelených je pak klíčová právě svěží barva listů. Sazenice nesmí být přeschlé a musí z nich rašit nové výhony. V každém případě si však pořiďte kontejnerovaných sazenic více, jelikož se může stát, že se některá neuchytí.
Čtěte také: OSB desky a stavebnictví
Vzdálenosti mezi sazenicemi
Vzdálenosti mezi sazenicemi se liší podle druhu dřeviny a našich požadavků na živý plot, jeho budoucí formy. Obvyklá vzdálenost je 30 až 50 cm, ovšem důležitější je pravidlo, které nám říká, že vzdálenost mezi sazenicemi by měla být taková, aby se rostliny začaly co nejdříve spojovat do stěny. Ideál je již 2 až 3 roky. V každém případě bude dobré se řídit doporučením prodejce, případně lze také použít takzvané orientační doporučení podle výšky rostlin.
Doporučení zní, že sazenic o výšce do 40 cm budeme potřebovat 6 na metr, do 60 cm 5, a nad 120 cm si vystačíme se třemi. Pokud však chceme živý plot volný, čili nestříhaný, doporučuje se vzdálenost rostlin 90 až 130 cm. To se ale týká listnáčů. Nakonec není od věci se podívat po svém okolí na stávající živé ploty a s prodejcem se poradit o způsobech a době střihu, aby byl plot co nejhustší a co nejméně vyholoval.
Důležitá je také vzdálenost živého plotu od toho napevno postaveného. Rostliny prostě potřebují dost místa pro svůj růst i na šířku. Navíc musíme počítat s potřebnou péčí o rostliny, tedy s možností přístupu k nim i ze strany plotu stavěného. A navíc se vhodnou vzdáleností vyhneme i případným sousedským sporům. Obecné pravidlo nám v tomto případě říká, že optimální je vzdálenost 1,5 metru.
Ideální podmínky pro výsadbu
Ideální je pro výsadbu slunné počasí, ale ne příliš, nesmí být vyloženě horko, nemělo by ani pršet, neměl by foukat silný vítr. O kroupách a mrazu asi nemá smysl vůbec psát. Prostě pěkné podzimní či jarní počasí, nejlépe po dešti a před deštěm, který nám po výsadbě usnadní zálivku. Půdu před výsadbou nakypříme a přihnojíme, poté opatrně vyjmeme kontejnerované rostliny z nádob či rozbalíme ty prostokořené.
Odstřihneme suché a poškozené části kořenů, necháme pouze jejich zdravé části, obzvlášť velký pozor však musíme dát na hlavní kořen, ten bychom neměli jakkoli poškozovat. Každou rostlinu vložíme do připravené výsevní rýhy a nebo jamky, kořeny dobře rozprostřeme (nesmí trčet ven ze země, proto je lepší jáma či rýha širší) a opatrně přihrnujeme zeminu. Ideální je dělat tuto práci ve dvou, kdy jeden rostlinku přidrží rovně a druhý zahrnuje. Nakonec zeminu zhutníme (stačí botami přišlápnout) a důkladně zalijeme.
Čtěte také: Druhy kvetoucích keřů vhodné pro živé ploty
Pro hlavní kořen je v prvním roce zásadní stálá vlhkost půdy. Je proto důležitá pravidelná a hojná zálivka. První rok po výsadbě sazenice nehnojíme, od druhého roku však bude hnojení důležité, obzvláště pro stříhané živé ploty (po každém řezu potřebují pro nasazení nových výhonů mnoho živin). Choulostivé druhy je také třeba ochránit před mrazem, dokud nezesílí. Na zimu proto přihrnujeme zeminu a mulčujeme. Navíc klidně přidáme i mulč z listí a chvojí, nejen mulč dřevní a z kůry. Za větších sněhových nadílek je také dobré z keřů setřepávat listí a právě kvůli sněhu provádíme řez tak, abychom dosáhli mírného sklonu od paty směrem vzhůru.
Habr obecný (Carpinus betulus)
- Vynikající opadavá rostlina pro živé ploty, i když její zhnědlé listy zůstávají na větvích na chráněném místě až do jara.
- Snese velmi silný řez.
- Výška habrového živého plotu se může pohybovat od 1 do 3 až 4 metrů, nad tuto výšku se velmi obtížně stříhá.
- Na šířku se zastřihuje přibližně na 80 až 150 cm.
Příprava na výsadbu a péče o živý plot
- Při podzimní výsadbě je vhodné připravit si dopředu jámy, asi 30 - 40 cm hloubka a šířka, do kterých se později vysadí rostliny.
- Rostliny je potřeba aspoň 24 hodin před výsadbou namáčet, aby jejich kořenový systém dobře nasákl vodu.
- Vykopanou zem můžeme obohatit kompostem. V případě těžkých hlinitých půd k ní přidáme písek.
- Umístíme rostlinu do jámy a zasypeme kořeny zeminou. Potom opatrně, ale pevně sešlapeme zem okolo sazenic. Rostliny musí stát rovně.
Tvarování živého plotu
- Vhodné tvarování: A, B, D
- Nevhodné tvarování: C
- Dbejte na to, aby spodní část lichoběžníku byla trochu širší než horní část.
- V prvním roce na jaře je nutné živý plot asi 10 - 15 cm nad půdou seříznout, aby se výhonky rozvětvily. V létě se ještě jednou zkrátí dlouhé výhonky, minimálně na polovinu.
- Při posledním řezu koncem podzimu keř zarovnáme na stejnou výšku.
- První rok nenechme plot vyrůst do výšky více než 1 - 1,5 m. Další rok na jaře můžeme keř nechat dorůst až do 2 m výšky.
Časté problémy a řešení
- Proč bobkovišeň žloutne? V mnoha případech způsobeno nedostatkem hořčíku (chloróza), který lze dodat ve formě hořké soli.
- Listy potaženy lepkavou látkou? Mšice, vlnatka, nebo lalokonosec. Pomůže odvar z kopřiv.
- Světlé skvrny na listech? Svilušky. Ošetřete listy řepkovým olejem.
- Nakousané listy, výhony i pupeny? Lalokonosec. Do půdy nalijte hlístice.
Kdy stříhat živý plot
- První řez na jaře (resp. od února), jakmile již neočekáváte žádný mráz.
- Na konci června následuje šetrný sestřih.
- V pozdním létě (srpen/září) doporučujeme znovu tvarový řez.
- Pro stříhání živého plotu je ideální pochmurné, zamračené počasí.
Stříhání různých živých plotů
| Dřevina | Počet řezů za rok | Zvláštnosti |
|---|---|---|
| Túje | Dvakrát ročně | Vyvarujte se příliš silného tvarového řezu |
| Ptačí zob | Dvakrát ročně | Snáší také silný tvarový řez |
| Vavřínovec lékařský | Jednou ročně v únoru | Doporučuje se použití ručních nůžek na živý plot, chrání listy před poraněním |
| Habr obecný | Dvakrát ročně | Snáší také silný tvarový řez |
| Buk lesní | Dvakrát ročně | Snáší také silný tvarový řez |
| Zlatice | Jednou ročně | Po odkvetení prosvětlete keře na konci dubna nůžkami na větve |