Dvojité šindelové krytí, v některých oblastech České republiky nazývané „dvojité krytí na dlouhou lať“ nebo „korunové krytí“, představuje tradiční a efektivní způsob ochrany střechy. Tento způsob pokládky je vhodný na všechny druhy střech, zejména obytných, kde je prioritou 100% jistota vodotěsnosti. Šindelová krytina, jako produkt převážně ruční výroby, není tak přísně ohraničena normami jako krytiny průmyslově vyráběné. Přesto platí při její výrobě a montáži určitá pevná, léty praxe ověřená pravidla.
Charakteristika dvojitého šindelového krytí
U dvojité krytiny se na každou lať přibíjejí dvě vrstvy šindele tak, že spáry spodní vrstvy šindelů jsou kryty vrstvou horní řady. Tím je zajištěna vysoká těsnost krytiny. Spotřeba šindelů je dvakrát vyšší než při krytí jednoduchém. Na každý šindel se počítá jeden hřebíkový spoj. Šindel je na celé střeše dvojitý (jsou vždy dva šindele nad sebou) a překrytí je maximálně 25 cm. Doporučuje se přesah okolo 23-24 cm.
Rozteč latí a délka šindelů
Rozteč latí se může pohybovat například 400-500 mm. Délka šindelů pak bude vycházet z osové vzdálenosti polohy latí, což je 500-600 mm. U menších sklonů a v úžlabích standardních sklonů bývá vzdálenost latí i 220 mm pro zajištění většího přesahu šindelů. Menší vzájemné přesahy řad nezajistí dostatečné bezpečné krytí.
Pokládka u okapu a hřebene
Založení šindelového krytí se provádí z kratšího šindele o délce 300 mm. První řada latí se přibije profilem latě na výšku latě. V případě zvednutí pozvolného náběhu spodní hrany krytiny se kratší šindel podkládá šindelem ještě kratším, tj. od délky 250 mm, avšak na zhuštěné laťování po 130 mm od spodního okraje krokve. U okapu se šindel pokládá ve dvou i ve třech vrstvách podle způsobu krytí. Ve hřebeni na návětrné straně přečnívá dvojitá krytina z šindelů vrstvy protější strany o 80 až 100 mm, přesahování jednotlivých řad šindelů tohoto krytí je pak cca 100 až 150 mm, dle osové vzdálenosti latí a délky šindelů.
Srovnání s jednoduchým šindelovým krytím
Jednoduché šindelové krytí na řídké laťování se zpravidla používalo a používá na méně významné budovy nebo podružné a hospodářské objekty menšího významu. U jednoduchého krytí přesahuje vrchní řada spodní řadu o 100-150 mm. Každý šindel se přibije na dolní lati jedním hřebíkem, na horní lati se přibije jen každý třetí, pátý nebo sedmý. Ve hřebeni na návětrné straně střechy se posouvá předstrčením řada šindelů o 80 mm před krytinu druhé strany a každý šindel se zde přibíjí dvěma hřebíky. Šindelová krytina je ve srovnání s krytinou doškovou lehčí až o 30-50 kg na m², dobře těsní, zvlášť šindelová krytina dvojitá. Její životnost při kvalitním provedení položení dosahuje až 60 let. Vzdálenost krokví bývá stejná jako u krytiny doškové, tj. až do 2 m. Také sklon krovu pro šindelovou krytinu je jako u krytiny doškové, tj. asi 45°.
Čtěte také: Šindel a jeho použití
Materiál a způsob připevnění šindelů
Volba hřebíků
Pro přibíjení šindelů běžně užívají šindeláři galvanicky pozinkované stavební hřebíky 2,5 × 63 FeZn, ČSN EN 14592 1 06325 60-5P NA, výrobce HAŠPL. Jedná se o kvalitně pozinkované hřebíky mající vyšší odolnost proti korozi. Výběr spojovacího materiálu je nutný, neboť některé hřebíky po kontaktu s vodou rychle „mapovatí“ a dříve rezivějí. Rezaté povrchy hřebíků „zarůstají“ do šindele, pozinkované povrchy dříku hřebu mohou „klouzat“ v otvoru šindele. Nedoporučujeme používat galvanicky pozinkované hřebíky, protože mají nižší antikorozní ochrannou vrstvu, kratší životnost a jdou lehce vytáhnout z bednění. Hřebíky měděné jsou měkké a špiní povrch krytiny, nerezové se u nás na rozdíl od Německa neužívají. V oběhu jsou ocelové hřebíky, které mají rozdílnou tvrdost a jsou opatřeny záseky na dříku proti vytažení. Hladký dřík galvanicky pozinkovaných hřebíků je vhodné opatřit příčnými záseky zpravidla ve dvou až třech úrovních po obvodu, aby při objemových změnách dřeva (šindele) nedocházelo k jeho postupnému vytahování a uvolňování. Šindel je zapotřebí přibíjet hřebíky s menším průměrem, ideální je hřebík 56/2,2mm (někdy zvaný šindelák). Používají se pozinkované hřeby s menším prořezem, aby se šindele neštípaly. Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele. Při přibíjení se šindel nesmí přibít úplně natvrdo. Každý zkušený šindelář si rovněž dává dobrý pozor na to, aby nepřibíjel dva hřebíky do stejných let, tzn. v jedné linii.
V Čechách se nad obytnými objekty nejběžněji používá dvojité krytí na husté laťování. Je vhodné rozměřit podle délky šindele laťování tak, aby byl hřebík, který vbíjíme do šindele na prostřední lati, krytý další řadou. U takto namontovaného šindele jsou hřebíky vystaveny nepříznivým vlivům počasí pouze v první a poslední řadě.
Příprava podkladu a pokládka asfaltových šindelů
Základem je dobře připravený podklad
Kvalitní pokládka začíná pečlivě připraveným podkladem. Dobře připravený podklad pro asfaltový šindel poznáte tak, že je maximálně rovný a přiměřeně napnutý. Pracujte pečlivě, neboť každá případná nerovnost podkladu bude na povrchu střešního pláště zhotoveného z šindelů viditelná. Nedoléhání šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost vzájemného slepení. Střešní konstrukce musí být rovná, suchá a dostatečně tuhá, aby bez problémů unesla nejen samotnou krytinu, ale i nápor větru, sněhu a dalších povětrnostních vlivů. Před pokládkou je také potřeba zkontrolovat stav latí nebo OSB desek, utěsnit případné spáry a odstranit nerovnosti, které by mohly způsobit zvlnění šindele.
Pod střešní šindele charBIT používejte vždy jako podkladový asfaltový pás typ charBIT V13 nebo charBIT TEX BASE. Mají nosnou vložku ze skelné rohože (popř. polyesterové rouno), která je nenasákává a zajišťuje tak celému střešnímu plášti dlouhodobou životnost. V žádném případě nepoužívejte pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky. Již vůbec nesmí být ze stejných důvodů použita klasická papírová lepenka. Nejčastěji používanými a oblíbenými podkladními pásy jsou lehké asfaltové podkladní pásy.
Podkladní fólie a oplechování střechy
Než začnete s pokládkou samotného šindele, je nutné věnovat maximální pozornost přípravě hydroizolace a oplechování. Podkladní fólie vytváří ochrannou vrstvu, která brání pronikání vlhkosti z deště nebo tajícího sněhu, a zároveň pomáhá odvádět kondenzaci, která může vznikat pod krytinou. Oplechování pak zabezpečuje nejzranitelnější části střechy, jako jsou okraje, rohy a úžlabí, kde při silném větru nebo dešti nejčastěji dochází k zatékání.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
- Okapový plech se instaluje po celé hraně střechy a pomáhá odvádět vodu přímo do žlabu, čímž chrání spodní hranu dřeva před nasakováním.
- Štítové oplechování se umísťuje po stranách střechy a překrývá krajní řadu šindele, aby ji vítr nezvedal a voda se nedostala pod krytinu.
- Úžlabní plech nebo speciální pás fólie chrání místa, kde se stýkají dvě plochy střechy, což jsou nejcitlivější zóny na zatékání a tvorbu ledu.
Podkladní asfaltové pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. Hřebíky pro kotvení asfaltových pásů na střeše používejte jen v nezbytně nutném množství. V úžlabí se podkladní pás instaluje svisle, v normální ploše střechy vodorovně. U sklonů střech pod 20° je nutné mít vyšší přesah pásu, a to až 50 %. U sklonů nad 20° stačí přesah pásu 8 až 10 cm, u sklonů nad 85° není nutné podkladní pásy používat. Správně provedená hydroizolace a oplechování jsou základem dlouhé životnosti střechy. Šindel pak slouží pouze jako finální vrstva, nikoli hlavní ochrana proti vodě.
Tabulka: Příprava střechy před pokládkou šindele
| Krok | Popis |
|---|---|
| Očištění podkladu | Odstraňte prach, nečistoty a zbytky staré krytiny. |
| Pokládka OSB nebo prken | Podklad musí být hladký a rovný, spáry maximálně 3 mm. |
| Instalace podkladní folie pod šindel | Chrání střechu před vlhkostí, zatékáním a kondenzací. |
| Oplechování střechy | Montáž okapového a štítového plechu pro bezpečný odvod vody. |
Rozvržení pokládky
Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky). V případě špatného rozměření hrozí, že šindele nebudou ležet vodorovně nad sebou v zákrytech a při pohledu na střechu zespoda bude tato estetická vada vidět. Tyto linky je třeba vždy respektovat i za cenu eventuální úpravy rozměru šindele či naopak nepatrného zvětšení mezery mezi dvěma šindeli. Kolmé linky nám rovněž zajišťují pomoc při rozměření objektů, které přerušují souvislou plochu střechy (nalinkování na obou stranách vikýřů, komínů apod.) tak, aby se nad nimi šindele opět „potkaly“. Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů. Jak vytvořit na střeše kolmou středovou linku? Na okapové hraně stanovíme středový bod S1. Napravo i nalevo ve stejné vzdálenosti si zvolíme dva body, např. 1 m ze středového bodu (A1 a A2) a z těchto bodů opíšeme např. pomocí provázku dva stejné kruhy. Spojením průsečíku těchto kruhů (S2) a středového bodu (S1) vznikne kolmice k okapové hraně.
Pro nejlepší shodu barevnosti a odstínu navazujících střešních ploch je nutné používat šindele od stejného výrobce asfaltových pásů a ze stejné výrobní šarže. Při vlastní pokládce rozložte několik balíků a šablony berte z různých balíků tak, abyste docílili jejich vzájemného promíchání. Na střeše tak nevzniknou viditelné plochy s různými odstíny.
Pokládka asfaltového šindele krok za krokem
Pokládání asfaltového šindele vyžaduje trpělivost, pečlivé dodržování směru pokládky a vhodné klimatické podmínky. Ideální je pracovat při teplotě nad 10 °C, což umožní aktivaci samolepicí vrstvy a zaručí, že se šindele správně přichytí k podkladu. Při nižších teplotách může být nutné použít horkovzdušnou pistoli nebo asfaltové lepidlo pro lepší přilnavost. Vyvarujte se zejména: silného větru, deště a teplot nižších 15° C. Vlivem nižších teplot (nebo při absenci slunečního záření) nedojde k dokonalému slepení spodních částí šindelů aktivními termobody a tím může dojít k poškození šindelů a zatékání. Během horkého počasí nechoďte na střeše po již položených šindelích, neboť se tím mohou poškodit. Vždy kontrolujeme, zda jsou šindele dostatečně slepené. Pokud tomu tak není (např. na trvale stíněné části střechy), podlepíme je asfaltovým střešním tmelem nebo je při pokládce opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí - pozor, nikdy ne hořákem (termobody by pouze změkly, ale netavily se). Tímto způsobem pokládáme šindele v posledních pěti řadách pod hřebenem, na nárožích, hřebenech, úžlabích a při sklonech vyšších než 85°.
Začněte od spodní hrany střechy, kde nejvíce působí vítr a voda. První řadu tvoří tzv. startovací pás, který může být buď speciální pás bez výřezů, nebo klasický šindel otočený výřezy nahoru. Je nutné, aby byly na startovací řadu použity šindele, u kterých se odříznou tabule. Tím zkrátíme jejich výšku o necelou polovinu. Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel jakékoli barvy. Spodní část této řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy, nejlépe přes oplechování. Pokládku zahájíme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva tak, aby spodní část seříznutých šindelů (červeně) přečnívala přes okapnici o cca 5 mm, tj. termobody budou nad okrajem okapnice. Zbylou přečnívající část seřízneme a spodní část šindele k okapnici přilepíme asfaltovým tmelem, event. nahřejeme termobody a poté přitlučeme hřebíky. Tím nám vznikne tzv. startovací řada.
Čtěte také: Asfaltový šindel: Kompletní průvodce
První řada se přibíjí přímo na startovací řadu a používá se na ní celý šindel. První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. na skladbu. Každá další řada se pak pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele, přičemž se zkracuje o polovinu tabule. Tím se zamezí překrývání mezer mezi vrchní a spodní řadou. Každý šindel upevněte střešními hřebíky s širokou hlavou - minimálně čtyři kusy na jednu tabuli, v místech se zvýšenou zátěží i šest. Další řady ukládejte s posunem o polovinu šindele, aby nedocházelo k souběhu spár. Díky tomu se zlepší těsnost a střecha bude i vizuálně působit jednotněji. Hřebenáče se pokládají na střechu poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji. Na hřeben střechy použijte hřebenové šindele nebo rozstříhané pásy z klasických tabulí, které se připevňují s mírným přesahem a tvarují podle linie střechy. Každý spoj a exponované místo zpevněte bitumenovým lepidlem, které zabrání podfouknutí větrem a zajistí dokonalou těsnost i při silných deštích.
Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy
Sklon střechy zásadně ovlivňuje schopnost šindele odvádět vodu a bránit jejímu vsakování pod krytinu. Minimální sklon pro pokládku asfaltového šindele je 15°, při menším sklonu se voda hůře odvádí, zůstává déle na povrchu a zvyšuje riziko zatékání. Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°. Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje. Šindele lze použít pro střechy se sklonem 15° až 85°. U sklonu mezi 15 až 20° je proto vhodné použít dvojitou podkladní fólii a větší překrytí šindelů, aby se vytvořila spolehlivá bariéra proti vodě. Sklon 20 až 45° umožňuje standardní pokládku, zatímco při sklonech nad 45° je nutné šindele dodatečně fixovat bitumenovým lepidlem, protože gravitace může způsobit jejich sesouvání. Pamatujte, že v případě pochybností a v klimaticky velmi nepříznivých oblastech (v horách, v místech se silnými větry a prudkými dešti), je vždy vhodnější zvolit větší překryv šindelů. U sklonů pod 25°, nad 60° a v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami používáme více hřebíků a šindele podlepujeme asfaltovým tmelem, abychom zabránili jejich odtržení silným větrem. Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!
Opracování složitějších detailů střechy
Pokrývání hřebenů a nároží
Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů charBIT obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu. K výrobě hřebenáčů nepoužíváme tvar bobrovka, protože bychom nedosáhli dostatečného překryvu. U střech, kde je bobrovka použitá, použijeme k výrobě hřebenáčů jiný tvar (nejlépe obdélník) v odpovídající barvě. Při aplikací hřebenáčů musíme dát pozor na to, aby hřebíky u poslední řady šindelů byly ve styku s hřebenáči zakryty (nebyly vidět). Jestliže tomu tak není, přidáme ještě jednu řadu šindelů. Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem. Pro hřebeny a nároží je možné používat pouze tabulové šindele.
Pokrývání úžlabí
Pokrývání úžlabí na oplechování
Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků! Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!
Pokrývání úžlabí s modifikovaným pásem
Po obou stranách úžlabí si vyznačíme pomocné linky pro zařezávání šindelů. U hřebene tato linka začíná 8 cm od středu úžlabí a směrem dolů se odchyluje od středu úžlabí o 1 cm na 1 m délky úžlabí. Při délce úžlabí 5 m linka začíná u hřebene ve vzdálenosti 8 cm od středu úžlabí a končí u okapové hrany ve vzdálenosti 13 cm od středu úžlabí. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na modifikovaný asfaltový pás přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků! Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!
Nepřiznané úžlabí
Střídavě proplétáme šindele z levé a pravé strany úžlabím. Poslední šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Před přibitím šindel pořádně přimáčkněte ke středu úžlabí, v případě potřeby jej mírně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a opatrně vytvarujeme. Do vzdálenosti 15 cm od středu úžlabí nepřitloukáme žádné hřebíky! Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků!
Jednostranně zaříznuté úžlabí
U jednostranně zaříznutého úžlabí musí být první řada vždy oboustranně propletena podobně jako u nepřiznaného úžlabí. Teprve od druhé řady protahujeme šindele pouze z jedné strany, většinou té, která má menší sklon. Poslední přetažený šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Položené a přibité šindele z druhé strany zařezáváme podél středu úžlabí ve vzdálenosti 5 cm tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na přetažené řady šindelů přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků! Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!
Zpracování větrání střechy
Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Důvodem je vznik velkého množství závad u střech, kde je větrání nedostatečné nebo zcela chybí. Důsledkem toho dochází u nevětraných střech ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která:
- napadá dřevěný podklad i nosnou střešní konstrukci a může být příčinou vzniku plísní a hnilob,
- způsobuje nižší účinnost tepelné izolace,
- výrazně snižuje životnost krytiny z asfaltových střešních šindelů.
V zimě dochází na okraji střechy ke vzniku ledových valů při odtávání spodních vrstev sněhu ohřívaného z interiéru, poškozování okraje střechy a k zatékání. Náklady na sanaci škod nevětraných střech pak mnohonásobně převyšují nevelkou investici na její odvětrání. V místech, kde se využívá plnoplošného bednění (úžlabí) je nezbytné zřídit (a to pro jakýkoliv způsob krytí) latění na kontralatích, aby bylo dostatečně zajištěno větrání z venkovní i vnitřní strany plochy šindelové krytiny. Šindele pak netrpí vlhkostí a co nejdříve osychají. U odvětrávané střešní konstrukce navrhujeme vzduchovou mezeru mezi dřevěným záklopem a tepelnou izolací. Větrací otvory umísťujeme do spodní části střechy a ke hřebeni. Tímto způsobem je zajištěno proudění chladného vzduchu, který je nasáván ve spodní části a komínovým efektem stoupá směrem ke hřebeni, kde je odvětrán. Případná vlhkost v takto větrané střeše je odvětrána, nedochází k její kondenzaci a tepelná izolace má zajištěnu izolační schopnost. Navíc v letních dnech dochází vlivem proudění vzduchu k ochlazování střešní krytiny, naopak v zimním období není střešní krytina zahřívána, čímž nedochází ke vzniku ledových valů. Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou. Celková průřezová plocha ventilátorů je závislá na sklonu střechy a celkové ploše střechy. U střech s parozábranou je možné plochu ventilátorů snížit o 40 %. U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami. Vzduch pak opouští střechu pomocí konstrukce na vyřízlém vrcholu a kontralatích. U běžných střech doporučujeme odvětrání hřebenem, kde provedeme tzv. zdvojený hřeben. Odvětrávání umisťujeme na závětrnou stranu střechy. Tímto způsobem zajistíme rovnoměrné odvětrávání s omezením možnosti zatékání do střešní konstrukce.
Údržba střechy se šindelem
Střecha pokrytá šindelem je sice nenáročná na údržbu, ale alespoň jednou ročně je vhodné provést kontrolu spojů, oplechování, hřebenových částí a okapových hran, kde se nejčastěji projeví opotřebení. Odstraňte listí, mech a jiné nečistoty, které mohou zadržovat vlhkost a urychlovat stárnutí krytiny. Po zimě se vyplatí zkontrolovat, zda mráz nebo led neposunuly jednotlivé pásy šindele; případné uvolněné části lze snadno zafixovat bitumenovým lepidlem, čímž předejdete větším opravám v budoucnu. Údržba šindelových střech spočívá v občasné prohlídce a provedení nové impregnace. Dodatečně bychom na střeše neměli chemicky ošetřovat šindel, který se přibíjí pozinkovanými nebo jinak povrchově upravenými hřebíky, aniž bychom zjistili, zda nemůže docházet k vzájemné negativní chemické reakci mezi účinnými látkami v impregnaci a typem pokovení. Nejagresivněji se projevují některé druhy protipožárních nátěrů.
tags: #sindel #dvojite #polozeni #informace