Jméno pražského podnikatele Michala Moučky, předsedy několika bytových družstev, se opět dostalo do médií v souvislosti s obviněním z trestného činu lichvy. Podle státního zástupce Moučka společně s dalším podezřelým připravili manželský pár o dvě nemovitosti, když zneužili jejich nelehké situace. Podobných případů, ve kterých figuruje Michal Moučka, je ale více. Už v minulosti se jméno muže, který stojí například za řadou podniků s názvy Bytové družstvo Jak bydlet doma, jež se liší jen římskými číslicemi na konci názvu, dostalo do médií ve spojitosti s podezřením na nefér zacházení s družstevníky.
Jedním z takových případů je i osud účetní ze Zlína Lenky M., která před třemi lety vlastnila pěkný třípokojový byt. Chtěla splatit statisícové půjčky, ale přišla o byt za miliony.
Bezdomovectví v době pandemie
Absolutní neznalost koronaviru, ale i stres a strach. To všechno v době pandemie zažívají bezdomovci, kteří kvůli leckdy špatné životosprávě a imunitě patří mezi rizikové skupiny nemoci Covid-19. Proč všichni nosí roušky? Přitom právě bezdomovci patří do jedné z rizikových skupin, podobně jako třeba senioři. Je to způsobené zejména jejich dlouhodobě nevhodnou životosprávou, špatným zdravotním stavem a minimálním přístupem k hygieně. Navíc v případě propuknutí nemoci nemají možnost zůstat doma v karanténě a v klidu se léčit.
Jejich životní situaci navíc v některých případech výrazně zhoršila i nařízená opatření. Ti, kteří si přivydělávali v ulicích, mají nyní jen minimální šanci získat nějakou korunu navíc, ať už příležitostnou prací, či žebráním. Části z nich tak zbývá poslední jistota ve formě složenky s dávkou v hmotné nouzi. Řada bezdomovců tak nyní zažívá těžké chvíle. Nemají to jednoduché. Obava o budoucnost je u nich možná o trošku vyšší než u nás, u lidí, kteří mají domov a práci, do které se mohou vrátit. U nich je to trošku jiné. Musí být ve strašném stresu. Nemají informace a oni jsou i normálně v ohromném stresu, protože jsou unavení a nemají si kde odpočinout. A teď to platí o to víc.
Reakce na situaci bezdomovců
Současná vládní nařízení neberou bezdomovce vůbec v potaz. Lidé nesmí zbytečně vycházet ven, kromě cest do práce či do obchodu se mají zdržovat výhradně doma. Jenže kde mají být lidé, kteří žádný domov nemají? Situaci se snaží řešit neziskové organizace a některá města. Například ubytovny a noclehárny Armády spásy jsou nově otevřené po celý den, lidé však z nich nesmějí vycházet, aby tam nákazu nepřenesli. Zároveň v nich platí přísná hygienická opatření. Další žadatele o azyl tak musí odmítat.
Čtěte také: Tipy pro bezpečné užívání léků
Do hledání prostorů, kde by bezdomovci mohli přečkat pandemii, se zapojilo i vedení Prahy, které to považuje za jednu z prioritních oblastí. Praha se pokouší domluvit i se státem, že by pro tyto účely dočasně poskytl karlínská kasárna. Zatím však není jisté, jestli je to vhodný objekt pro tyto účely. Magistrát dále jedná i s ubytovnami, hostely a některými hotely, jestli by nemohly některé z lidí bez domova dočasně ubytovat. Ze začátku by mělo dočasné ubytování platit město, v následujících dnech by však úřady práce měly bezdomovcům vyplácet mimořádnou okamžitou dávku, která by mohla sloužit právě na zaplacení ubytování.
K nim se navíc nyní obtížněji dostává i pomoc od terénních pracovníků, které trápí akutní nedostatek jakýchkoli ochranných pomůcek. Naši terénní pracovníci, zaměstnanci azylových domů nebo nocleháren nejsou vůbec vybavení. Jsme v podobném problému jako lékaři nebo prodavači. Terénní služby v Praze tak Naděje z obav o zdraví svých zaměstnanců musela úplně zrušit. To, že je potřeba věnovat pozornost lidem bez domova, připustil v pondělí i šéf Ústředního krizového štábu Roman Prymula, který chce začít jednat s hejtmany o zřízení náhradních ubytování pro bezdomovce.
Problém s bezdomovci v době koronavirové pandemie řeší i krizový štáb Olomouckého kraje, kde je okolo měst Litovle, Uničova a obce Červenka uzavřená zóna. Jednou z variant, o kterých štáb uvažuje, je vytvoření malé stanové osady s vojenskými stany, lehátky a mobilními toaletami. Musíme dbát na to, ať jich nedáváme dohromady moc, protože tam může dojít k přenosu nemoci. Ve zbytku Olomouckého kraje obdobné kroky směrem k izolaci lidí bez domova zatím nechystají. Bezdomovci mohou i nadále využít například azylové služby Charity Olomouc.
Projekt "Nejdřív střecha"
Projekt "Nejdřív střecha" si klade za cíl pomoct lidem, kterým hrozí, že přijdou o střechu nad hlavou. Je to nová agenda a velká výzva, ale také příležitost. Spolupráce krajů, obcí a poskytovatelů sociálních služeb je klíčová. Díky projektu se podařilo změnit životy lidí, kteří byli v těžké životní situaci. Lidé nejen získali střechu nad hlavou, ale dokázali si bydlení udržet a naučili se dovednosti, které potřebují pro samostatný život. Projekt se dál rozvíjí.
Příběhy lidí, kterým pomohl projekt "Nejdřív střecha"
Projekt "Nejdřív střecha" pomohl mnoha lidem v nouzi. Zde jsou některé z jejich příběhů:
Čtěte také: Použití OSB desek na střechu
- Martina, 44 let: Přišla do denního centra se svým plnoletým synem po dvoudenním přespávání na ulici z důvodu domácího násilí. Ubytovali jsme ji přes Nejdřív střechu v azylovém domě. Zajistila si práci, z azylového domu se odstěhovala a opět začala bydlet společně se synem.
- Ivana, 60 let: Přišla do denního centra ve špatném psychickém stavu, bydlela na komerční ubytovně, kterou platila z invalidního důchodu a brigády. Po skončení brigády se musela vystěhovat. Díky projektu Nejdřív střecha mohla zůstat na azylovém domě do té doby, než dostala další invalidní důchod.
- Vojtěch, 58 let: Přišel požádat o pomoc po dvou týdnech strávených na ulici. Předtím bydlel v podnájmu, po ztrátě zaměstnání se ocitl bez střechy nad hlavou. Díky projektu Nejdřív střecha mohl začít využívat služeb noclehárny.
- Milan, 59 let: Na ulici se ocitnul poprvé. Sestra mu pomáhala, ale i ta se dostala do finanční tísně. Díky podpoře projektu Nejdřív střecha mu byl zajištěn nocleh. S pomocí sociálních pracovníků si vyřídil doklady a zaevidoval se na úřadu práce.
- Lukáš, 20 let: Byl na ulici několik dnů. Měl možnost nastoupit do práce a získat zaměstnaneckou ubytovnu, ale neměl peníze na úhradu ubytování. V rámci Nejdřív střechy se do doby nástupu do zaměstnání ubytoval na noclehárně.
- Martin, 23 let: Rozešla se s ním přítelkyně kvůli jeho problémům s drogami. Odstěhoval se a ocitl se na ulici. Martin se ukázal jako motivovaný situaci řešit. Dohodl si léčení přes psychologa NADĚJE a byl zařazen do Nejdřív střechy. V době, kdy bydlel na noclehárně, abstinoval.
- Oldřich, 58 let: Přišel ve špatném psychickém stavu po rozvodu, ztrátě práce a tragické události v rodině. Díky psychologické intervenci a okamžitému poskytnutí bydlení se jeho stav stabilizoval. Dokázal si najít příležitostné práce a začal si sám platit ubytování. Později si našel přítelkyni a získal trvalou práci.
- Jakub, 21 let: Odešel od rodiny po hádce a asi měsíc přespával na ulici. Přes projekt Nejdřív střecha mu byl nabídnutý nocleh.
- Svatoslav, 53 let: Byl propuštěn po deseti letech z výkonu trestu. Potřeboval ihned bydlení, aby se nepropadl zcela na ulici.
- Lumír, 54 let: Byl nalezen při nočním terénním programu NADĚJE ve špatném fyzickém i psychickém stavu. Byl ubytován v azylovém domě, kde se jeho zdravotní stav stabilizoval.
- David, 23 let: Vyrůstal v dětském domově, měl problémy s drogami. Potřeboval ubytování kvůli špatnému psychickému stavu. Během ubytování si vyřídil občanský průkaz a dávky hmotné nouze. Dali jsme mu druhou šanci s tím, že bude řešit svou závislost.
- Kristýna, 22 let: Rodina nepřijala jejího staršího přítele, a tak skončila na ulici. Když zjistila, že je těhotná, projevila zájem o ubytování. Ubytovali jsme jí v azylovém domě, kde si následně vyřídila sociální dávky.
- Ivan, 28 let: Byl okraden během cesty do Německa. Během pobytu v noclehárně začal spolupracovat s JOB klubem.
- Petr, 36 let: Po rozvodu skončil na ulici. Během pobytu na noclehárně si vyřídil nový občanský průkaz a začal hledat zaměstnání.
- David, 22 let: Odjel od své rodiny ze Slovenska, protože měl v Praze domluvenou práci, která se zrušila. Byl na ulici dva dny.
- Pavol, 23 let: Vyrůstal na Slovensku v dětském domově. Přijel do Prahy, kde byl okraden o všechny prostředky. Po dvou dnech přespávání na ulici kontaktoval sociální službu.
- Petr, 30 let: Dostal se na ulici po rozchodu s přítelkyní a ztrátě zaměstnání. Měl problémy s alkoholem, ale cítil se motivovaně. Během zařazení do Nejdřív střechy si našel práci a začal splácet alimenty.
- Robin, 20 let: Odešel do Prahy po neshodách s matkou. Ztratil doklad totožnosti a debetní kartu. Využil možnosti přespávání na noclehárně a řešení své situace.
- Roman, 48 let: Přišel do NADĚJE požádat o pomoc. Oba s přítelkyní přišli o práci a ocitli se na ulici. Roman byl zařazen do projektu Nejdřív střecha a byl ubytován na noclehárně.
- Vladimír, 20 let: Kvůli špatným vztahům s rodinou opustil své rodné město a odjel do Prahy za prací, zde však byl okraden. Přišel do centra po týdnu spaní na ulici. Vladimírovi byla poskytnuta strava a ošacení a nabídnuta pomoc se získáním dokladů.
- Tomáš, 21 let, a Libor, 19 let: Byli propuštěni z ústavní výchovy. Přicestovali do Prahy za prací, kterou se jim však bez zázemí nepodařilo najít. Byli ubytováni v rámci projektu Nejdřív střecha na jednu noc.
- Karel, 23 let: Je ze severu Čech, vyučil se lakýrníkem. Jeho přáním bylo pracovat v automobilce Škoda Auto Mladá Boleslav. S touto motivací pracovali i sociální pracovníci. Karel okamžitě dostal lůžko na noclehárně v rámci projektu Nejdřív střecha.
- Jiří, 36 let: Dostal se na ulici poprvé v životě. Přišel o doklady, zbytek peněz a stal se dlužníkem. Sociální pracovníci zařídili "první pomoc" - možnost stravy, hygieny a bezplatné ubytování.
- Eva, 34 let: Byla propuštěna z opakované hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Projekt Nejdřív střecha jí pomohl, aby mohla bydlet v azylovém domě pro ženy.
- Irena, 48 let: Tříčlenné rodině se povedlo najít pronájem bytu. S příchodem zimy však rodina neměla na nájemné a musela se okamžitě vystěhovat. Díky podpoře z projektu Nejdřív střecha se mohla rodina nastěhovat do azylového domu.
- Diana, 35 let: Kontaktovala středisko poté, co její známí, u kterých bydlela, museli opustit svůj byt. Absence rodinného zázemí ji nakonec dovedla do situace, kdy neměla kam jít.
- Petr, 38 let: Trpí neléčenou duševní poruchou. Přespává na noclehárně a projevuje zájem o vyřízení dokladů.
- Paní Eva, 30 let: Přestěhovala se do Prahy kvůli zaměstnání, ale dopadla na ni závislost na alkoholu. Před propuštěním z léčebny kontaktovala azylový dům. Paní Eva byla ubytovaná v azylovém domě pro ženy a posléze zařazena do projektu Nejdřív střecha.
- Tereza, 23 let: Prošla ústavní výchovou, potýká se s psychickými problémy a má zkušenost i s drogami. Do azylového domu se dostala jako oběť domácího násilí.
- Kristýna, 24 let: Přišla do azylového domu se dvěma malými nezletilými dětmi. Prošla si fyzickým a psychickým týráním a neměla na platbu nájmu.
- Lukáš, 32 let: Přišel do zařízení z ulice. Zranil se na dolní končetině a nemohl vykonávat práci. Zařazením do projektu se mu poskytla možnost k vyřízení osobních záležitostí.
- Boris, 37 let: Žil u kamarádky, od které se také musel vystěhovat. Boris vychodil základní docházku ve speciální škole, jeho rozumové i vyjadřovací schopnosti jsou omezené.
Klíčové aspekty řešení bytové nouze
Pro efektivní řešení bytové nouze je nutné zaměřit se na několik klíčových oblastí:
- Poskytování asistenci v bydlení.
- Zvýšení počtu bytů pro lidi ohrožené bytovou nouzí.
- Vytvoření dostatku informací a pečlivou přípravu nové agendy společně s obcemi.
- Uvedení do života hladce, nesmí se nic podcenit.
- Zajištění dlouhodobého bydlení pro osoby ohrožené bytovou nouzí.