Zápraží u chalupy nabízí skvělou možnost přirozeného přechodu mezi životem uvnitř a venku. Ochrání vás před sluncem i deštěm a zpravidla nevyžaduje náročné stavební úpravy. V okouzlení módou teras či posezení pod pergolami spousta lidí přehlíží skryté kouzlo zápraží, které k tradičním venkovským domům a chalupám neoddělitelně patří.
Úvod: Kouzlo a praktický význam zápraží
Zápraží mělo pro život v domě s hospodářstvím velmi praktický význam. Chcete-li v současné době přemýšlet o jeho obnovení či lepším využití, můžete se lecčím z minulosti inspirovat. Zápraží je obvykle dlážděný či jinak zpevněný chodník nebo pás pozemku o šířce jednoho až dvou metrů podél vstupní boční stěny domu. Důležité je, že bývá shora kryté střechou, která ho tak alespoň částečně chrání před deštěm a slunečním žárem. Jeho dláždění je nebo bývalo často protaženo až k hospodářským budovám. Někdy tvoří i přirozenou zpevněnou komunikační osu mezi brankou zvenčí do dvora a vchodem do objektu.
V řadě případů je možné ho o něco rozšířit a někdy lze i prodloužit střechu, která ho kryje. Je však důležité mít stále na paměti, že zvláště u architektonicky cenných stylových chalup musíte při úpravách postupovat citlivě a nenarušit přirozenou harmonii domu. Je-li však zápraží tvořeno jen mírně vyvýšenou plochou, dlážděnou kameny, nabízí se možnost rozšíření vydlážděné plochy a vybudování prostoru, který už se více blíží obytné terase.
Dlažba na zápraží: Typy a údržba
Pokud vaše venkovní dlažba už něco pamatuje, nemusíte ji hned vyhazovat. Ať už jde o starý kámen, popraskaný beton nebo zašlé teraco, správná oprava vám ušetří desetitisíce.
Dlažba historická i stará poctivá
Tento typ dlažby je obvyklý u starých chalup na zápraží či dvorku nebo u městských, památkově chráněných domů. Příčinou uvolněných prvků dláždění je nedostatečně zhutněné lože, na němž je dlažba položená, nebo se uvolní kvůli špatnému odvedení dešťové vody z nosné konstrukce dlažby. U kamenných dlažeb je zpravidla skladba složená z několika částí. Vrchní vrstva z dlažebních prvků nebo plochých kamenů byla uložená na podkladní vrstvu.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Kdy uvažovat o opravě dlažby?
Na otázku nelze jednoznačně odpovědět. Záleží na míře a způsobu poškození, možnosti získat náhradní materiál a také na tom, kolik peněz do opravy hodláte investovat. U historicky cenných dlažeb, které jsou poškozeny jen částečně a není narušeno podloží (dlažba se nepropadá) nebo k nim má majitel nějaký osobní vztah, není o čem přemýšlet. V takovém případě je rozumné se obrátit na specializované odborníky.
Prasklou či rozpadlou dlaždici z betonu či teraca však zvládne vyměnit i průměrně zručný kutil, i zde platí, že podloží musí být v pořádku. Pro celkovou rekonstrukci dlažby se vyplatí zvážit výměnu dlažby pro venkovní prostory za mrazuvzdorné, vysoce slinuté glazované dlaždice s nasákavostí do 0,1 %.
Záludnosti rekonstrukce kamenné dlažby
Než se do ní pustíte, měli byste vědět, jakou technologií byla kdysi zhotovena, a pokud možno použít stejný postup. Při opravě poškozeného místa se nejprve odstraní všechny úlomky dlažby, resp. celé uvolněné dlaždice. Poklepáním si ověřte, zda se neuvolnily i jiné okolní dlaždice, které se musí rovněž vyndat. Vzhledem ke stáří materiálu je potřeba počítat s menšími ztrátami. Kamenné dlaždice, placáky či kostky z tvrdých kamenů jsou méně náchylné k rozlomení než prvky z vrstevnatých hornin, jako je pískovec či opuka.
Také rozebírání dlažby v písčitohlinitém loži je jednodušší, na rozdíl od kamenných prvků uložených například v loži betonovém. Jednotlivé kameny, desky nebo obrubníky se doporučuje očíslovat, aby nedošlo k jejich záměně při ukládání na původní místo.
Častým nešvarem moderní doby k vyplnění spár je používání cementové malty. Je pravdou, že cement je pevný a nevyplavuje se, ale na druhou stranu povrch dlažby neprodyšně uzavře. V důsledku toho dochází u dlážděných cest přilehlých těsně k domu ke vzlínání zemní vlhkosti do zdiva domu.
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
Výsledek opravy ovlivní barva a druh materiálu
K opravě dláždění by měl být použit stejně zbarvený a opracovaný druh kamene, neboť je-li nahrazen jiným druhem, je rozdíl ve vzhledu a způsobu stárnutí kamene výrazně viditelný. Zásada použití stejného druhu materiálu a stejného tvaru i zbarvení dlažebních prvků platí samozřejmě také pro dlažby kameninové, cihelné či keramické. A co je důležité, všechny dlaždice musí mít stejnou tloušťku.
Pokud původní dlaždice nemáme, což je určitě v drtivé většině případů, musíme koupit nové. Na nákup si vezmeme kousek rozbité dlaždice. Musíme se nicméně připravit na to, že se nám nepodaří koupit přesně stejný druh. V tomto případě máme dvě možnosti: Buď koupíme pár kusů dlaždic, které napodobují původní dlažbu, nebo si dáme vodním paprskem vyřezat jakýkoli motiv do dlaždic nejvíce podobným naší staré dlažbě. Tak dostane dlažba starodávný, a přitom v současnosti velmi moderní vzhled.
Materiály pro dlažbu a jejich vlastnosti
Kamenné dlažby: Přednosti a výběr
Kamenné dlažby mají jednu zásadní přednost: Plocha se skládá z malých prvků, a tak je vlastně už předem rozdělena. Nebude tedy pod vlivem spodních i vrchních tlaků a pohybů, kterými reaguje na zatížení a přírodní vlivy, praskat a znehodnocovat se. Kamenné dlažby jsou však dražší a ke kvalitní pokládce potřebujeme delší čas.
Z jakých kamenů vybírat
Pro běžné chodníky a dlažby z kostek máme na výběr hlavně žulu, křemen, mramor, andezit, čedič, případně i opuku nebo pískovec.
- Žula je pevná, tvrdá, neštípá se ani nedrolí. Z tmavších odstínů kamene mají podobné kvality ještě andezit a čedič.
- Sloupkový čedič dokáže vytvořit celistvé pětiboké sloupky o průměru 20-30 cm s hladkými rovnými hranami až do délky 2,5 metru. Na jiné než sloupkové využití (například dlažební kostky) se ovšem čedič špatně seká. Je velmi odolný vůči povětrnostním vlivům, ale když se ošlape, za vlhka klouže.
- Pískovec neklouže, zato se špatně udržuje: Ulpívají na něm stopy a v nerovnostech se chytá mech. Na dláždění lze využít leštěné pískovcové desky, jen si zkontrolujeme nasákavost. Jsou dekorativní, ale o něco měkčí a křehčí než předchozí materiály, takže je pokládáme na dokonale připravený podklad.
- Křemen: Tvrdost a pevnost předurčují křemen k využití na dlažby a uplatnění se i jako okrasný prvek. Extrémně tvrdý pískovec s křemenným tmelem je křemenec (kvarcit). Díky mimořádné odolnosti proti mechanickému poškození se uplatní především na venkovní dlažby a schodiště.
- Mramor je oblíbeným dekoračním materiálem: Má krásnou přírodní kresbu, lze ho výborně leštit, nesnese velkou zátěž, ale má velmi nízkou nasákavost. Můžeme použít broušené či leštěné desky nebo řezanou dlažební mozaiku (drobné kostky). Pro obklady stěn lze lícovou stranu ponechat hrubou a vzbudit tak dojem kamenného zdiva.
- Břidlice nabízí pěkné obklady a dlažby v různě tmavých odstínech a s odlesky slídy. Je poměrně tvrdá, ale křehká - štípe se po vrstvách. Jako zátěžový materiál však neobstojí.
Opuka a její specifika
Na historické dlažby použijeme i opuku, ale špatně se udržuje. Prvky z vrstevnatých hornin, jako je pískovec či opuka, jsou méně náchylné k rozlomení než prvky z tvrdých kamenů.
Čtěte také: Inspirace pro dlažbu kolem domu
Keramické dlažby pro exteriér
Venku je vítr, déšť a značné výkyvy teplot, ale hlavně voda, která mění skupenství. Když zmrzne, zvětší objem a může dlažbu roztrhat. Proto venku používáme pouze dlaždice s nasákavostí nižší než 3 % a lepíme je po celé ploše, a to bez mezer. Voda pak v nejhorším případě pronikne do spáry, ale pod dlaždice se už nedostane. Rizikem také může být voda, která by se k dlažbě dostala zespodu.
Slinuté dlažby
Pevné, odolné proti povětrnosti a chemickým vlivům a především vysoce odolné proti mechanickému opotřebení povrchu jsou slinuté keramické dlažby. Charakterem a strukturou se blíží kameni: základ tvoří těžený přírodní materiál (jíly, hlíny, kaolin, znělec) rozemletý na prášek a slisovaný za vysokého tlaku na formát dlaždic. Vypálením ve speciální válečkové peci (za teplot přesahujících někdy výrazně i 1000 °C) se materiál dokonale spojí (sline). Výsledná hmota nemá póry a je rovnoměrně rozložená v celé síle keramického střepu. Z toho vyplývá její téměř nulová nasákavost (až pod 0,1 %) a mimořádná odolnost: snese i extrémní zatížení.
Důležité parametry keramických dlažeb
Než začneme s pokládkou, rozložíme keramický obklad z několika kartonů a zkontrolujeme, zda souhlasí odstín a dekor, a prověříme údaje na všech kartonech. Není nic horšího, než začít s prací a u třetího kartonu zjistit, že odstín nebo dekor nesouhlasí.
- Nasákavost - udává se v procentech (pro venkovní použití musí být pod 3 %, u slinutých dlažeb bývá nižší než 0,5 %).
- Mrazuvzdornost (její podmínkou je nízká nasákavost) se podle nové technické normy ČSN EN ISO 10545-12 testuje na 100 cyklů od -30 °C do 5 °C.
- Otěruvzdornost prozradí odolnost vůči mechanickému opotřebení, hodnotí se stupnicí od 1 do 5 (nejlepší je 5).
- U neglazovaných dlažeb se zajímáme o obrusnost podle ČSN EN ISO 10545-6, která znamená odolnost proti hloubkovému opotřebení při obrušování korundovým pískem.
Vybírat můžete z různých formátů i designů. Oblíbené jsou zejména dlaždice se zdařilými imitacemi kamene nebo betonu. Mnohé typy dlažeb stejného vzhledu jsou navíc dostupné i v provedení pro interiérové použití. Jednoduše tak sladíte vzhled venkovního prostoru s interiérem.
Betonové dlažby: Druhy a použití
Ve veřejných prostorách, v okolí obytných staveb či na terasách stále dominuje betonová pojezdová dlažba - „zámkovka“. Její využití je u nás hodně rozšířené, ať už kvůli konzervativnímu přístupu, nebo snadnému a funkčnímu řešení.
Jaké jsou betonové dlažby?
- Zámková - dlaždice do sebe zapadají na takzvaný zámek. Spoj pomáhá roznášet působení tlaků, proto je ideální na pojezdové plochy.
- Skladebná - dlaždice mají základní geometrické tvary, jsou různě velké a jako dlažba mnohdy tvoří ornamenty.
- Zátěžová - je určená pro pojezd automobilů (na pevném podkladu snese i zatížení nad 3,5 tuny) a má zpravidla podobu zámkové dlažby o síle 8 cm.
- Vegetační - jde v podstatě o zatravňovací tvárnice nebo ekologické bloky, to znamená betonové prvky, které nepotlačují růst zeleně ve zpevněných plochách a vyplatí se na parkovištích, vjezdech do garáží nebo při zpevňování svahů.
Nevýhody "zámkovky"
Mezi nevýhody „zámkovky“ patří spárování pískem, který se roznáší, postupně vymývá a je substrátem pro růst plevele. Betonové dlaždice pak po letech změní svůj vzhled - sluneční paprsky je vyšisují. Beton je navíc porézní, a tedy nasákavý. Skvrny od jídla, mastnoty nebo domácích mazlíčků se v podstatě nedají vyčistit. Betonová dlažba bývá levnější než ta z keramiky. Platí to však jen pro základní typ „íčko“, který vyjde na cca 300 Kč za metr. Různě tvarované a barevné dlaždice, které tvoří zajímavou skladbu, už jsou podstatně dražší. Jejich cena je vzhledem k pracnější (a dražší) pokládce mnohdy srovnatelná s keramikou.
Opravy různých typů dlažeb
Oprava cementové dlažby
K opravám venkovních povrchů můžeme použít tmel na bázi cementu, který je určen jak pro exteriér, tak i pro opravy v interiéru. Aplikuje se k opravě děr a nerovností na plochách z betonu, na cementový potěr, ale i k opravám schodnic a podest. V krátké době po aplikaci je plocha pochůzná a zatížitelná bez následných trhlin, navíc v zimě odolá i působení posypové soli.
Oprava dlaždic teraco
Teracové dlažby teras a balkonů jsou nejčastěji poškozeny mrazem, což se projevuje vznikem trhlinek, nebo je jejich povrch prošlapaný. Jejich oprava je poměrně jednoduchá. Trhlinky se navlhčí a stěrkou se do nich vetře řídká cementová kaše, případně epoxidový tmel, kterým lze dosáhnout větší pevnosti. Tmel i cementová kaše se můžou přibarvit vhodným plnivem, aby získaly původní vzhled a nerušily celkový dojem dlážděné plochy.
Prošlapaná místa se musí odstranit (odfrézovat, vysekat), důkladně vyčistit a navlhčit. Na opravované ploše je nutné vytvořit nový spojovací můstek kvůli dokonalému spojení vrstev. Dále se postupuje jako při zhotovování nového teraca. Teraco je v podstatě směs cementu a ušlechtilých kamenných drtí (často mramoru), která se po vytvrdnutí vybrousí do hladka. Výsledkem je vysoce odolný povrch s typickou „pihovatou“ strukturou, který při správné péči vydrží věčnost.
Oprava keramické a kamenné dlažby
Pro rychlou opravu uštípnuté či vyšlapané keramické a kamenné dlažby je možné použít set tmelů v různých odstínech (bílo-šedé, hnědé terakota, pestré). Sety obsahují tmely i potřebné nástroje.
Důležité aspekty pokládky a podkladu
Hlavní zásady pro pokládání
Dlažbu pokládáme na vyrovnaný a zhutněný podklad. Úspornou variantu pro nezatěžovaný chodník představuje podklad odkopaný nejméně do hloubky 10 cm a důkladně zhutněný válcováním nebo vibrační deskou, aby se později nepropadl.
Kostky pokládáme buď do pískového, nebo do cementového lože vysokého alespoň 5 cm. Při klasickém dláždění kostky podsypáváme pískem a zaklepáváme je do podkladu po jedné, takže jde o práci pomalou a zdlouhavou. Položené kostky udusáme vibrační deskou, zasypeme pískem, který vmeteme do spár, a znovu zhutníme vibrační deskou. Úroveň dlažby přitom snížíme zhruba o centimetr.
Pokud má dlažba snést občasný průjezd auta, podklad odkopeme do větší hloubky (nejméně 35 cm), pečlivě ho udusáme do roviny a zasypeme několika zhutněnými vrstvami drceného kameniva - od nejhrubšího k jemnějšímu. Při ještě vyšším zatížení, například pro vjezd do garáže, odkopeme 50 cm zeminy, na dno nasypeme asi deseticentimetrovou vrstvu štěrkopísku a na něj vrstvy drceného kameniva, a to od velikosti částic 32-63 mm dole až po velikosti částic 4-8 mm nahoře.
Pozor na beton jako podklad
Navázat na původní dlažbu stejným typem materiálu je vždy dobré a v každém případě buďte velmi obezřetní, pokud jde o beton. Například nahrazení kamenné dlažby v pískovém či hliněném loži jakoukoli dlažbou na vybetonovanou plochu může být sice praktické řešení, ale je potřeba nenarušit přirozené drenážní či odvětrávací systémy u základů chalupy a nevytvořit nežádoucí kontakt betonu, například s dřevěnými trámy roubeného domu nebo s hliněnou stěnou na kamenných základech.
Pokud zápraží obnovujete nebo budujete u stěny, kde žádná souvislá zpevněná plocha nebyla, platí podobná pravidla: jakékoli navázání vybetonované plochy na stávající základy či obvodové stěny domu musí být provedeno včetně hydroizolací a potřebného vyspádování, které zamezí zatékání srážkové vody do základů v případě, že se nebude moci přirozeně vsakovat do půdy.
Opravujete-li zvýšené kamenné zápraží, které bylo vyskládáno z kamenů na sucho, také se pokud možno vyhněte jakémukoli spárování či vyplňování případných dutin betonem. Vždy je možné i s tím nejjednodušším nářadím přizpůsobit velikost i tvar chybějících kamenů, případně celou opěrnou zídku a dlažbu přeskládat. Bude to vypadat dobře a autenticky a vyhnete se neustálému vypadávání a opravování betonu z dodatečně vyplněných spár.
Chcete-li vyvýšené zápraží skutečně vyzdít na maltu, například pro jeho větší stabilitu a vodotěsnost, udělejte to důkladně. Ideální je postavit ho prostě znovu, protože zídka z kamenů spojovaných maltou, se chová jinak než kameny, které jsou pouze na sucho vyskládané. Vyzděné zápraží může vypadat skvěle a sloužit lépe než to původní, ale je třeba ho přestavět skutečně „z gruntu“ s odpovídajícími základy a už zmíněným bezchybným navázáním na obvodové zdivo domu. Nebo - pokud je to možné - udělejte hydroizolaci a případné dodatečné zateplení domovních základů a oddělte zápraží od domu drenáží po celém obvodu stěny. Ta může být krytá, například kamenivem stejného druhu jako je kámen použitý k vydláždění či stavbě zídky zápraží.
Navážka a odvodnění
Problémy může dělat i zdánlivě jednoduché zvětšení plochy zápraží, pokud je pozemek rovný a vy se rozhodnete rozšířit ho z boku například o další metr. Zatímco domovní ochoz je za desítky let používání stabilní, další kus pozemku může být pouze navážka nebo i podmáčená zatravněná plocha. Má-li tedy nová část zpevněné plochy dokonale navázat na tu stávající a vytvořit jednolitý celek bez nebezpečí případného sedání a praskání, je nutné před dlážděním na sucho i před případným betonováním provést obvyklé terénní úpravy typu skrývky zeminy, vytvoření podsypu z kameniny nebo recyklátu, zhutnění podkladu a v případě nutnosti i odvodnění pozemku pomocí drenážního systému.
Pokud směrem od domu pozemek dramaticky klesá a vy chcete i přesto rozšířit plochu zápraží, nezbyde, než vytvořit opěrnou zídku na betonovém základu a dorovnat plochu navážkou. To už může být poměrně náročná stavba, takže stojí za zvážení, zda není vhodnější získat zvětšený exteriérový obytný prostor například vybudováním dřevěné terasy na pilotech.
Úplně bez kompromisů je nutné odvést vodu pryč, znamená to na mnoha místech beton prorazit a vyrobit vsakovačky. Vytrhání betonu je nejlepší řešení.
Pokládka zámkové dlažby do betonového lože
Zásadně nedoporučujeme pokládku zámkové dlažby do betonového lože ani lepení na betonový základ na plochách umístěných ve venkovním prostředí. Tento způsob pokládky odstraňuje hlavní výhody zámkové dlažby, jako jsou snadná rozebíratelnost, odolnost proti dilatačnímu působení a odvádění dešťové vody do podloží, zároveň zvyšuje nebezpečí poškození vlivem působení mrazu v zimním období.
Keramická pojezdová dlažba
Každý ví, že keramika je tvrdá, ale křehká. Proto mají mnozí z realizace keramické pojezdové dlažby obavy - bojí se, že při častém parkování nebo projíždění autem materiál nevydrží a popraská. Při výběru vhodného typu dlažby a správném způsobu její pokládky však nejsou obavy na místě. Keramická dlažba využívaná pro parkování nebo projíždění musí splňovat parametr pojezdu. Ten je udáván výrobcem a garantuje, že materiál bez problémů zvládne zátěž vozu. Značí se symbolem osobního automobilu a bývá specifikován v technických listech.
Pokládka na lepidlo vs. suchá cesta
Venkovní keramickou dlažbu určenou k pojezdu lze pokládat na lepidlo. V takovém případě musí být podkladová betonová vrstva rovná a bez nečistot, prasklin či jiných vad. Dlaždice se spárují. Vzniká tak uzavřená spára, která nezapadá listím a jinými nečistotami. Voda skrz dlaždice neproteče, při správném vyspádování je odváděna na požadované místo (do žlabu, kanalizace). Nevýhodou lepení venkovní pojezdové dlažby je omezená životnost. Stavební hmoty se po letech mohou vydrolit a dlaždice uvolnit.
Pojezdovou dlažbu na terasu, příjezdovou komunikaci či parkovací stání lze pokládat také suchou cestou, tedy do štěrkového lože. V takovém případě je nutné použít dlaždice o síle 3 cm. I přes vyšší cenu materiálu jsou náklady na realizaci srovnatelné, či nižší, protože ušetříte na stavební chemii i práci. Velkou výhodou suché pokládky je v podstatě neomezená životnost. Protože se nepoužívá lepidlo ani spárovací hmota, nemůže dojít k jejich degradaci. V případě poškození dlaždice stačí díl vyjmout a nahradit novým. Vzhledem k tomu, že se dlažba nespáruje, vznikají otevřené spáry. Voda zůstává na pozemku. Protože se však vsakuje skrz spáry do podloží, nehromadí se na povrchu. Nevýhodou otevřených spár je jejich zanášení nečistotami. Po delší době se také může ve spárách vytvořit substrát a prorůst plevelem.
Příprava stabilního podkladu
Ve většině případů tvoří podkladní vrstvu beton, kterým vlhkost částečně prochází, proto musíme použít kvalitní drenáž a izolační fólii. Zvláštní pozornost věnujeme přípravě stabilního podkladu: musí být pevný a zbavený zbytků prachu, mastných skvrn i přebytečné vody. Leckdy je potřeba provést ještě izolační a penetrační nátěr.
Kombinace materiálů
Dobře fungujícím řešením je kombinace obou materiálů. Na silniční stavbu (před garáž, na chodník) použijte klasickou „zámkovku“. Kvalitní keramické dlažby zkrátka vypadají úchvatně a vyniknou na terase, pod přístřeškem, na pergole i v zahradě.
Praktické řešení zápraží: Příklady a úvahy
Zvýšené zápraží a kaskády
Řešení zápraží jako kaskády se nabízí u chalup stavěných do svahu. Je určitě praktičtější než krátké schodové stupně. V některých oblastech se střešní krytí zápraží dokonce podpíralo dřevěnými, zděnými nebo kamennými sloupy, což je velmi dekorativní. A existují i tzv. pavlačová zápraží, která bývala od dvora oddělena zábradlím.
Rozšíření zápraží
Někdy se dá na chodník kolem domu navázat i dřevěnou terasou, případně plochu zvětšit i za cenu vybudování schodu mezi zápražím a další částí zpevněného pozemku.
Dilema: Bourat starý beton, nebo pokládat na něj?
Pokud máte betonové zápraží, které je staré a místy popraskané, plánování nové dlažby vyvolává otázku, zda beton vybourat, nebo dlažbu položit přímo na něj. Zvýšení by nemuselo vadit, pokud jsou u vchodů schody. Avšak pokud tam, kde starý beton končí, začíná trávník, je potřeba zvážit vhodné řešení.
Názory na to se různí. Například někteří doporučují dodělat beton a pak ho obložit, jiní naopak vše vybourat a položit dlažbu nasucho s opěrnou lištou zvenčí. Při pokládce zámkové dlažby nad starý beton je důležité nedávat ji přímo na beton, ale vložit mezi ně vrstvu kamínků a písku, aby dlažba "sedla". Tam, kde beton nebyl, se dlažba pokládá na udusaný podklad klasicky - kamenivo (větší vždy dospod) a navrch zasypat a zarovnat pískem. Na kraji dlažby, kde začíná trávník, není nutné dávat hrazení, pokud je trávník v rovině dlažby, pro snadné sekání sekačkou.
Velice výhodné je položení těžké betonové dlažby na plastové distanční terče na stávající beton. Zde je však nutné vyřešit odtok vody. Takto položená dlažba má přiznané tenké spáry a v podstatě "visí na terčích ve vzduchu", existují i speciální terče, které lze posouvat výškově a ventilovaná dutina může být vysoká podle typu terče jak milimetry, tak i desítky centimetrů.
Vhodně zvolená dlažba zpevní okolí domu, zjednoduší úklid, usnadní dovoz paliva i vyložení nákupu a práce na zahradě. Vydlážděná plocha také může přispět ke vzhledu domu i zahrady.
U nově pokládané dlažby zápraží je nutné zajistit bezchybné navázání na obvodové zdivo a zamezit případnému zatékání dešťové vody do základů. Pokud je plocha kolem domu vydlážděna například kameny na sucho, které dobře slouží, je vždy lepší je zachovat, doplnit a opravit než tento povrch čímkoli nahrazovat.
tags: #dlazba #na #zaprazi #opuka #informace