Střecha je klíčovou součástí každé budovy, která chrání podstřešní prostory před vlivy povětrnosti. Sestává z nosné střešní konstrukce složené z jednoho nebo několika střešních plášťů, které mohou být odděleny vzduchovými dutinami. Pro optimální funkčnost je nutné střešní konstrukci posuzovat jako celek a zaměřit se nejen na volbu vhodného materiálu, ale i na optimální skladbu celého střešního pláště, která by měla být navržena s ohledem na danou situaci stavby, lokalitu i požadavky na konkrétní funkční vlastnosti střechy.
Požadavky na tepelnou ochranu a prevenci kondenzace
Požadavky na tepelně technické vlastnosti střech zajišťují jeden ze šesti základních požadavků na stavbu v legislativě EU - úsporu energie a tepelnou ochranu budov. Tyto požadavky jsou určeny normou ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov: Část 2: Požadavky a jsou závazné, neboť jsou zezávazněny navazujícími zákony a vyhláškami.
Posouzení střešní konstrukce z hlediska tepelné ochrany je nedílnou součástí návrhu střešního pláště. Pro ploché střechy je charakteristické poměrně komplikované vlhkostní chování, které je výrazně rizikovější než například u stěn. Vodní pára difunduje v zimním období z interiéru k exteriéru a často kondenzuje v takových místech střešního pláště, kde jsou málo propustné vrstvy s nízkou teplotou, často pod hydroizolací jednoplášťových střech.
Míra kondenzace je závislá na mnoha faktorech, například na vlhkosti v interiéru, druhu a kvalitě provedení parozábrany a případné perforaci kotvami, druhu a tloušťce tepelné izolace a pochopitelně typu hydroizolačního souvrství. Stanovit pouhým odhadem množství zkondenzované vodní páry a pravděpodobnost hromadění kondenzátu v konstrukci je téměř nemožné. Pro průmyslové objekty, kde je vnitřní návrhová teplota snížená, je možné redukovat i tepelnou obálku budovy. Výpočet se provede dle článku 5.2.1 ČSN 73 0540-2.
Nejnižší vnitřní povrchová teplota a teplotní faktor vnitřního povrchu se používají pro hodnocení rizika kondenzace vodní páry a výskytu plísní na vnitřním povrchu stavební konstrukce. Pro hodnocení požadavku na vnitřní povrchovou teplotu používá norma ČSN 73 0540-2 teplotní faktor vnitřního povrchu. Jedná se o poměrnou veličinu, která je na rozdíl od vnitřní povrchové teploty vlastností konstrukce a nezávisí na působících teplotách.
Čtěte také: Postupy pro provádění betonových konstrukcí
Odvětrání střešní konstrukce
V každé střešní konstrukci se vždy vyskytuje určitá míra vlhkosti, ať už byl pro zastřešení použit jakýkoliv materiál. Každodenní činností obyvatel stavby, jako je dýchání, vaření, praní a sprchování, vzniká vodní pára, kterou je nutné dostatečně odvětrávat. V opačném případě může dojít k její kondenzaci. Teplý vzduch z interiéru nasycený vodní párou prochází střešní konstrukcí. Není-li umožněno její dostatečné odvětrání, může vlivem rozdílů teplot začít nadměrně kondenzovat na chladných površích, například ze spodní strany střešní krytiny, ale i jinde.
Pokud je ve střešním plášti použito dřevo nebo jiný podobně nasákavý materiál, může vlivem zkondenzované vlhkosti dojít ke zhoršení jeho parametrů a v dlouhodobém horizontu i k jeho poškození. Dřevo může být napadeno hnilobou, plísněmi, houbami nebo dřevokazným hmyzem. U kovových konstrukcí zase může docházet ke korozi. Zkondenzovaná vlhkost také může proniknout do tepelné izolace, čímž se zhorší její tepelně izolační parametry.
Odvětrání střešní konstrukce se provádí zpravidla pomocí odvětrávací vrstvy, která bývá navrhována mezi tepelnou izolací a vlastní střešní krytinou. Štěrbinou u okapové hrany je nasáván vzduch, který proudí průběžnou mezerou pod krytinou a otvorem u hřebene odchází do exteriéru. Dochází zde ke komínovému efektu, kdy vzduch nasátý u okapové hrany stoupá k hřebeni a zde se opět dostává do exteriéru. Tím je odvedena vodní pára, která by jinak mohla ze spodní strany krytiny začít nadměrně kondenzovat. Právě v jejím návrhu a provedení se na stavbách často chybuje, ať už kvůli snaze omezit náklady či kvůli nedůslednosti při realizaci střechy. Chybou je, pokud je větrací mezera nesprávně navržená nebo provedená, případně dokonce úplně chybí. Kromě popsaného poškození konstrukcí a problémům s tepelnou stabilitou prostoru to může vést také k zatékání a vzniku vlhkých map a plísní v podkroví.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat difúzně uzavřeným konstrukcím a nenasákavým materiálům, skrz něž se vlhkost nemůže samovolně odpařovat. Mezi ně patří právě i plechové krytiny, které jsou nepropustné pro vodu a vodní páru, nenasákavé a s dobrou tepelnou vodivostí. Plechové krytiny ve velkoformátovém provedení mají v ploše minimum spojů, čímž se snižuje riziko průniku vlhkosti pod krytinu.
V případě, že plný odvod vlhkosti v hřebeni není možné zajistit pouze štěrbinou mezi hřebenáčem a krytinou, lze ji opatřit doplňkovými prvky, jako jsou odvětrávací díly hřebenáče, odvětrávací tašky nebo prvky nuceného větrání. Ty by měly být v ideálním případě přímo od dodavatele střešní krytiny. Bude tak zajištěna vzájemná kompatibilita všech prvků, a to jak z pohledu použitých materiálů, tak i vzhledem k riziku vzniku netěsností a zatékání.
Čtěte také: Norma ČSN EN 13670
Návrh odvětrávacího systému ovlivňuje mnoho faktorů, jako je sklon střechy, délka střešní roviny, použité materiály, typ krytiny a podobně. Parametry odvětrání upravují technické normy a její konkrétní návrh je odpovědností projektanta. Již v projektu by proto mělo být stanoveno její přesné provedení a skladba střešního pláště. V případě, že projekt zpracován není, například u rekonstrukcí starších objektů, přebírá tyto povinnosti realizační firma. Podstatná je zejména výška odvětrávací mezery a průřez vstupního a výstupního otvoru. Jakmile není jakýkoliv z těchto parametrů navržen správně, nemusí tato vrstva správně plnit svoji funkci. V případě zvýšené vlhkosti, kterou již nelze odvětrat, může kondenzát skapávat dolů. Rovněž počet a rozmístění doplňkových odvětrávacích prvků je třeba navrhnout ve vztahu ke konkrétní střeše, i to by proto mělo být specifikováno v projektu. U užitkových nevytápěných objektů, jako je například stodola nebo garáž, je střecha obvykle navrhovaná jako jednoplášťová bez separátní odvětrávací vrstvy. Ochranu před odkapávající zkondenzovanou vlhkostí pak lze řešit například antikondenzační úpravou krytiny.
V hřebenech by měl být použit i další ochranný prvek, podhřebenový pás, který také hraje velmi důležitou roli ve střešním větrání. Dobré a současně vodotěsné odvětrávání zabraňuje nebo minimalizuje potřebu renovace střešního materiálu. Důležitá je kontrola průchodnosti střešních vtoků a svodů, i zde se můžou nacházet nečistoty.
Provizorní zakrytí střechy
V současné době lze rozpracovanou či rozkrytou střechu chránit různými způsoby, a to provizorní střechou umístěnou nad stavbou, zakrývací plachtou apod. U většiny staveb je však toto provizorní, nebo chcete-li dočasné zakrytí střechy, řešeno již provedenou podstřešní fólií na střeše, respektive provedenou doplňkovou hydroizolační vrstvou (dále jen DHV). Problém však spočívá v tom, že ne každou podstřešní fólii (DHV) je možné pro takovou funkci použít.
Velice srozumitelně to objasňují „Pravidla pro navrhování a provádění střech ČR (r. 2014)“, která mnozí odborníci i výrobci střešních materiálů pokládají za závazný dokument. Nemluvě o tom, že ve věci řešení DHV na tyto „Pravidla …“ přímo odkazuje platná norma ČSN 731901-2:2020 Navrhování střech (viz. bod 5.3.3, Poznámka 1). V nich lze tedy nalézt nejen to, kterou fólii lze pro takovou funkci použít (jaká technická kritéria musí fólie splňovat), ale i jakým způsobem má být na střeše provedena. V neposlední řadě pak musí výrobce/dovozce takovou technicky vyhovující podstřešní fólii pro tuto funkci písemně povolovat v aplikačním manuálu či montážním návodu. Zároveň v něm uvede i to, jak dlouho může tato fólie tuto službu plnit od doby namontování.
Zároveň ale tato Pravidla… na str. 29 v bodě 2, odst. (8) hovoří o tom, že - cituji: „V případě delší prodlevy před montáží krytiny by DHV měla být překryta (např. PE fólií) a to zejména před UV zářením.“
Čtěte také: příprava, nátěry a opravy fasády
Technická data podstřešní fólie (DHV) pro funkci dočasného (provizorního) zakrytí střechy popisují požadavky v „Pravidlech“ (str. 35 Tabulka 2.4). Fólie, které splní kritéria kvalitativní „třídy A“ (UDB-A), by měly službu „použitelnost materiálu pro provizorní zakrytí“ poskytovat automaticky. Fólie, jež splňují pouze kritéria „třídy B“ (UDB-B), tuto službu mohou, ale také nemusí poskytovat. Pokud tedy výrobce/dodavatel zařadí fólii do třídy A, součástí tohoto zatřídění je i povinnost poskytovat službu dočasného zakrytí. Pokud ale výrobce/dodavatel zařadí fólii do třídy B, je na jeho rozhodnutí, zda tuto službu umožní či nikoliv.
POZOR: u mechanických vlastností pevnosti fólie se vůči požadavkům v tabulce neporovnávají uváděné středové hodnoty pevnosti fólie, ale minimální možné hodnoty pevností po odečtení mínusové tolerance (uvedené v Prohlášení o vlastnostech daného výrobku). Rozhodně tedy není možné pro provizorní zakrytí střechy používat fólie např. třídy C nebo nesplňující ani kritéria třídy C (takové by se na střeše neměly vůbec používat).
Pokud má však fólie plnit funkci „provizorního zakrytí střechy“, tj. odolávat přímému intenzivnímu dešti, pak musí taková fólie navíc úspěšně projít testem na dynamiku deště v TU Berlín. Výrobce/dodavatel musí mít k dispozici pro danou fólii příslušný protokol. V takovém protokolu nebude výsledek testu (uvedená číselná hodnota) vyšší jak 5 (nejlepší výsledek je číslo 0). Bez tohoto testu výrobek nemůže být povolen pro funkci provizorního zakrytí střechy. Opět o tom hovoří „Pravidla pro navrhování a provádění střech ČR (2014)“.
Provizorní zakrytí musí být provedeno min. ve třídě těsnosti DHV 3, tj. fólie má být aplikována „na bednění nebo ve styku s tvarově a rozměrově stálou tepelnou izolací a vždy se slepenými přesahy a s podtěsněnými kontralatěmi“, popř. ve třídě těsnost DHV 2 či DHV 1, kteréžto provedení je však ještě přísnější (viz. Pravidla…, str. 29, bod 2, odst. (3)). Zároveň se na stejné stránce v odst. (8) doporučuje, aby pro tuto funkci byly používány fólie určené pro třídu těsnosti DHV 2 nebo DHV 1. To už ale nejsou běžné podstřešní fólie, ale např. plně kontaktní pojistné hydroizolace, pojistné hydroizolace s hydrofilní vrstvou, případně speciální membrány.
Před výběrem fólie pro provizorní zakrytí je třeba zjistit:
- Zda výrobce (dodavatel) podstřešní fólie (DHV) v nějakém aplikačním podkladu písemně umožňuje (povoluje) pro tento materiál i funkci provizorního zakrytí střechy (resp. zda vlastnosti podstřešní fólie jsou takové, jež umožňují její zařazení do příslušné třídy kvality).
- Zda a kolik týdnů je pro tuto funkci výrobcem/dodavatelem podstřešní fólie (DHV) povoleno.
- Zda příslušná fólie má povolení pro možnost montáže alespoň do třídy těsnosti DHV 3.
- Popř. zda příslušná fólie úspěšně prošla testem na dynamiku deště v TU Berlín.
Upozornění: Někteří dodavatelé/dovozci podstřešních fólií/membrán u technicky vyhovujících typů (splňující výše uvedené podmínky) sice povolují funkci provizorního zakrytí střechy, ale zároveň limitují pro tuto funkci určitý minimální sklon. Ten je však často vyšší než mezní sklon pro stejnou fólii neplnící tuto funkci, tj. kdy má fólie plnit jen funkci DHV až pod namontovanou střešní krytinou. Rovněž někteří dodavatelé/dovozci podstřešních membrán nedovolují možnost použití chemicky impregnovaných dřevěných prvků nad vrstvou DHV (bez ohledu na to, zda je správně nebo chybně provedena).
To však není případ podstřešních fólií/membrán JUTA a.s., u kterých je mezní sklon (resp. povolená max. třída těsnosti DHV 3, DHV 2 nebo DHV 1) jejich použitelnosti pod střešní krytinou, zároveň použitelným sklonem i pro funkci provizorního/dočasného zakrytí. Tj. není zde rozdíl mezi min. sklonem pro DHV pod krytinou a sklonem pro funkci dočasného/provizorního zakrytí střechy. Doba pro provizorní zakrytí střechy rozhodně není v řádech měsíců, ale v řádech týdnů. Deklarovaná doba „UV stálosti“ podstřešní fólie (DHV) je úplně jiným parametrem, než je povolená doba pro „provizorní zakrytí střechy“. Doba „UV stálosti“ podstřešní membrány (DHV) tedy není dobou pro „provizorní zakrytí střechy“.
Následující tabulka ukazuje příklady podstřešních membrán JUTA a.s. a jejich parametry pro funkci dočasného zakrytí střechy:
| Typ podstřešní membrány | Povolená doba pro funkci dočasného zakrytí střechy | Provedení membrány ve třídě těsnosti DHV | Mezní sklon materiálu (nesmí podkročit max. povolenou třídu těsnosti DHV) |
|---|---|---|---|
| JUTATOP HTR 2AP | 10 týdnů | tř. těsnosti DHV 2 | 5° |
| JUTADACH TERMOISOL W (svařovaný) | 8 týdnů | tř. těsnosti DHV 1 | 10° |
| JUTATOP 2AP | 8 týdnů | tř. těsnosti DHV 2 | 5° |
| JUTADACH THERMOISOL 2AP | 6 týdnů | tř. těsnosti DHV 3 | 10° |
| JUTADACH MONOLITIC PROFI 2AP | 5 týdnů | tř. těsnosti DHV 3 | 16° |
| JUTADACH SUPER 2AP | 4 týdny | tř. těsnosti DHV 3 | 10° |
| JUTADACH 135 2AP, JUTADACH 150 2AP | 3 týdny | tř. těsnosti DHV 3 | 10° |
Obdobné podklady jsou uvedeny v Aplikačním manuálu JUTA a.s. Pokud si tedy nejste jisti, zda jste pro danou funkci vybrali správnou podstřešní fólii, je určitě vhodné kontaktovat přímo aplikačního technika u výrobce plánované podstřešní fólie.
Plechové střechy a jejich údržba
Plechové střechy ze své podstaty stavbu dobře chrání před povětrnostními vlivy a působením srážek. U kovových konstrukcí může docházet ke korozi. Pro ochranu před korozí plechových střech se provádí obnova nátěru. Před provedením ochranného nátěru musí být zajištěn dostatečný odvod vody ze střechy. Podklad musí být suchý (max. 5 % vlhkosti) a teplota povrchu v rozmezí 8-30 °C. Odmaštění povrchu je zárukou dokonalé přídržnosti nátěrového filmu. Pro odmaštění se používá čisticí prostředek ODMAŠŤOVAČ, ručně či vysokotlakým zařízením (WAP), následuje oplach čistou vodou. Před nanesením nátěru je třeba odstranit veškeré nečistoty, staré nátěry a rez pomocí škrabky nebo kartáče. U starých nátěrů je třeba jejich přilnavost ověřit, tzv. mřížkovou zkouškou. Povrchy s povrchovou korozí se opískují nebo očistí ocelovým kartáčem a brusným papírem tak, aby se zachovaly zbytky zinkování. Zbytky letovacích prostředků apod. musí být dokonale odstraněny. Vysprávky nerovností do hloubky max. 10 mm se provádějí speciálním tmelem. Pro zpevnění podkladu lze povrch penetrovat prostředkem HLUBOŇ v množství 0,15 kg/m².
Nanesení nátěru se provádí pomocí válečku nebo štětce. Nátěr se nanáší ve dvou vrstvách s rozestupem minimálně 24 hodin, aby nedošlo k rozplavení nátěru. Nátěr by měl být obnovovacím nátěrem. Lze použít i barvu pro nátěry klempířského příslušenství střechy. Doba „UV stálosti“ podstřešní membrány (DHV) tedy není dobou pro „provizorní zakrytí střechy“.
Pálené střešní tašky
Pálené střešní tašky položené na šikmých střechách (úhel sklonu by měl překročit 22 °), zajišťují odvodnění po vnější ploše silou gravitace, aniž by voda pronikla do vnitřních vrstev konstrukce. Zde je velmi důležité zajištění profesionálního a stabilního upevnění tašek pomocí speciálních svorek. Základní zásada je ta, že se přichytávají tašky v ploše tak, že se přichytí každá třetí diagonálně, ale v závislosti na tzv. větrné oblasti je nutné přichytit větší množství tašek. Těsnost střechy je rovněž ovlivněna správným provedením podkladní vrstvy konstrukce tzv. DHV - doplňkové hydroizolační vrstvy pokrytí střechy. Při výběru konstrukce se střechou s úhlem o sklonu menším než 22 ° je nutné použít dodatečné bezpečnostní prvky DHV, jako jsou těsnící pásky pod kontralatě, plné bednění, přelepené spoje difúzní fólie atp., vše se stanovuje dle počtu zvýšených požadavků stavby a lokality. Patří sem střešní okna a komíny. V jejich případě je nutné použít těsnicí prvky pro odvedení dešťové vody mimo střešní okno, stejně jako speciální těsnící materiály, jako např. těsnicí pásky.
Pravidelná kontrola a údržba střechy
Životnost všech stavebních konstrukcí závisí na kvalitě materiálu a samozřejmě na kvalitě provedení. Na co se ale často zapomíná, je jejich pravidelná kontrola, která může odhalit problémy v prvopočátku, a jejich včasným vyřešením prodloužíme životnost stavby o několik dalších let. Norma i zkušenosti našich odborníků doporučují kontrolovat střechu a její konstrukční části minimálně 2krát do roka. Doporučené cykly kontrol vybraných konstrukcí a nutná opatření na uchování jejich životnosti udává norma ČSN 73 1901.
Každá prohlídka střechy by měla začínat kontrolou samotného povrchu střechy. U mechanicky kotvených střech vizuálně zkontrolujeme, zda není někde uvolněno kotvení, u střech přitížených je zase důležitá kontrola podložek pod dlažbou. Z výše uvedených informací je patrné, že kontrola střechy je pro udržení její funkčnosti a dlouhé životnosti velmi důležitá.
Na střeše by se měla pohybovat pouze odpovědná, poučená osoba a měla by dbát na svou bezpečnost a na stávající klimatické podmínky. Například není vhodné, aby se kontrola hydroizolační vrstvy z měkčeného PVC prováděla v zimním období či po dešti, kdy hrozí uklouznutí. Popřípadě při kontrole střechy, kde jsou jako hydroizolace použity asfaltové pásy, zase není vhodné vstupovat na střechu při vyšších teplotách.
Bezpečnost na střeše
Pokud se pracoviště nachází více než 1 m nad povrchem, předpisy vyžadují, abychom okraje chránili střešními zábradlími. Směrnice 89/391 / EHS, která stanoví zásady preventivních opatření, upřednostňuje kolektivní ochranná opatření před prostředky individuální ochrany (OOP). Předpisy jasně stanoví, že lankové systémy a kotevní body ČSN EN 795 by se měly používat pouze v případě, že není možné použít kolektivní ochranná opatření, jako jsou bezpečnostní zábrany VECTACO® VS.
Bezpečnostní zábrany upevněné přímo k horní části atiky jsou nejúčinnější ochranou proti pádu ze střechy. Jako pasivní systémy zachycení pádu vylučují rozhodnutí zaměstnance chránit se nebo ne. AITANA SAFETY je předchůdcem používání kolektivních ochranných prostředky pro ochranu proti pády z výšky. Již více než deset let navrhujeme a instalujeme střešní zábradlí i další střešní bezpečnostní zařízení.
Bezpečnostní zabrany VS lze instalovat na kovové atiky i na stropy a neizolované betonové atiky. Sada pro upevnění základny zábradlí zaručí dokonalou těsnost atiky. Jedná se o velmi ekonomické řešení pro zajištění střešní hrany. Modulární systém zajišťuje velmi rychlou a snadnou montáž. Na rozdíl od lankových systémů ČSN EN795 nevyžaduje ani roční kontroly, ani školení uživatelů střech. To je velká úspora po celou dobu životnosti stavebního objektu.
Díky široké nabídce systémových zábradlí VECTACO® můžeme našim zákazníkům nabídnout tu nejlepší variantu v závislosti na specifikách projektu. Bezpečnostní zábrany VECTACO® VS bylo navrženo v souladu s níže uvedenými bezpečnostními normami: ČSN EN ISO 14122-3 z prosince 2007 týkající se bezpečnosti strojních zařízení - trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - část 3: schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí a francouzská norma NF E 85-015 z dubna 2008 týkající se součástí průmyslových zařízení - trvalé prostředky přístupu. Zábradlí VECTACO® vyhovělo požadavkům statických a dynamických zkoušek předepsaných normami ČSN EN ISO 14122-3 a NF E 85-015.
Střešní zábradlí VECTACO® jsou vyrobena z hliníku. V porovnání s ocelovými zábradlími poskytují naše hliníková zábradlí větší odolnost vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám, včetně koroze. Naše zábradlí jsou podle normy ČSN EN ISO 12944-2 zařazena do korozní třídy C3. Jedná se o třídu střední korozní agresivity - „městské a průmyslové prostředí, střední znečištění oxidy síry (IV), např. chemické závody“. Jedná se o zábradlí, která díky surovému hliníkovému povrchu dodají moderní vzhled každé budově. Podle potřeby můžeme nainstalovat standardní přímý nebo ohnutý sloup. Ohnuté zábradlí na střechu je ideálním řešením v případě, že je nutné, aby zábradlí nebylo příliš vidět z vnější strany. Celkovou těsnost atiky zajišťuje speciálně navržená sada membrány, šroubů a gumové podložky. Upevnění zábradlí chemickou kotvou také zajišťuje vodotěsnost a zabraňuje infiltraci vody na betonovou konstrukci. Minimální vzdálenost od základny zábradlí k okraji je 60 mm.
Mezi hlavní výhody těchto systémů patří:
- Zaměstnavatel má 100% jistotu, že bezpečnost na střeše je vždy zajištěna, bez ohledu na přístup pracovníka.
- Jedná se o systém pasivní bezpečnosti - kolektivní ochranné opatření.
- Žádné náklady na údržbu systému ochrany proti pádu.
- Jednorázová investice. Odstraňuje hrozbu „jednou provždy“.
- Umožňuje ušetřit náklady spojené s provozem budovy, které jsou vytvářeny pomocí lankových systémů nebo kotvicích zařízení ČSN EN 795 (OOP).
- Systémové střešní zábradlí je považováno za konstrukční prvek stavebního objektu.
- Krátká doba implementace a skvělá cena.
tags: #provadeni #strechy #ochrana