Paropropustnost je u fasádních hmot velice důležitá, umožňuje odchod vodních par z konstrukcí. Větší nároky na paropropustnost jsou tam, kde vlastní stavební konstrukcí mohou vodní páry lehce prostupovat z interiéru do exteriéru a existuje riziko, že nátěrová hmota by vodní páry nestačila propouštet a docházelo by ke kondenzaci par v konstrukci. Příkladem takové konstrukce může být porézní plynosilikátové zdivo nebo difúzně otevřená dřevostavba. Laik si to může představit jako situaci, kdy si na běžky vezme klasické oblečení a přes ně pláštěnku.
Co je paropropustnost?
Jedná se o schopnost stavební přepážky propouštět vodní páru, která skrze ni proniká z vnitřku budovy směrem ven. Tento parametr je uváděn v g/m2/24h, tedy množství gramů vodní páry, kterou je daná stavební přepážka, v našem případě tedy střešní membrána nebo fólie, schopna propustit na 1m2 své plochy za 24 hodin.
Správně zvolená hodnota difúznosti vodní páry zabraňuje hromadění nadměrné vlhkosti ve střešní přepážce a chrání střechu před postupnými změnami, které snižují její parametry, což by nakonec mohlo vést k jejímu zničení. Kromě toho poskytuje vysoká difúznost možnost upuštění od použití odvětrávací spáry mezi střešní membránou a tepelnou izolací, a dále zabraňuje nadměrnému ochlazování, což má zase pozitivní vliv na snižování nákladů na energii potřebnou k vytápění budovy.
Kondenzace vodní páry
Nejvíce problémových míst vzniká u prostupů elektroinstalací, vodovodu, kanalizace a u napojování v ostění okna. Přilepení parozábrany na konstrukci ostění a zalepení mezery mezi oknem a ostěním propustnou montážní pěnou je chybné a zcela jistě povede k poruchám konstrukce! Řešením není ani nejčastěji používaný spárový silikonový tmel, jehož vlastnosti se v průběhu několika let výrazně mění.
Ohrožením požadované funkce je obvykle podstatné zkrácení předpokládané životnosti konstrukce, snížení vnitřní povrchové teploty konstrukce vedoucí ke vzniku plísní, objemové změny a výrazné zvýšení hmotnosti konstrukce mimo rámec rezerv statického výpočtu, zvýšení hmotnostní vlhkosti materiálu na úroveň způsobující jeho degradaci. Kondenzace vodní páry se vždy stanovuje s bezpečnostní vlhkostní přirážkou Δφi = 5 %.
Čtěte také: Zde se dozvíte, jak ochránit vaši fasádu před vodou
Během chladných zimních měsíců se majitelé rodinných domů i větších stavebních celků mohou setkat s nepříjemnou závadou na konstrukci, kterou je kondenzace vodní páry. Ta na stavbě způsobuje nemalé potíže a může vést až k závažným poškozením budovy, jež si žádají co nejrychlejší nápravu. Nejedná se přitom o něco výjimečného, kondenzace vodní páry a její viditelné následky uvnitř konstrukce jsou poměrně dost rozšířeným jevem.
Ve stavební konstrukci s připuštěnou omezenou kondenzací vodní páry uvnitř konstrukce nesmí v roční bilanci kondenzace a vypařování vodní páry zbýt žádné zkondenzované množství vodní páry, které by trvale zvyšovalo vlhkost konstrukce. Při nesplnění požadavku vzniká riziko kondenzace vodní páry ve vzduchu větrané vzduchové vrstvy a na přilehlém povrchu vnější části konstrukce, u vodorovných a šikmých konstrukcí pak je riziko odkapávání a zvlhčování materiálů pod vzduchovou vrstvou.
Těsně pod obkladovou vrstvu šikmé části stropu se vkládá parotěsná zábrana - tenká plastová fólie. Jejím posláním je zabránit průniku vodních par vzniklých činností člověka při bydlení (sprchování, vaření, praní atd.) do tepelné izolace. Každá perforace podhledu kotevními prostředky, nedostatečné ošetření spojů nebo chybně provedené návaznosti fólie na prostupy a okenní rámy mohou mít až řádový vliv na hodnotu faktoru difúzního odporu. V tomto případě platí, že než špatně provedená parozábrana, která soustřeďuje kumulovaný tlak vodní páry na defektní místa, je mnohdy lepší konstrukce bez parozábrany.
Fasádní impregnační nátěry
Impregnační nátěry určené pro fasády musí dokonale odolávat povětrnostním vlivům a chránit stavbu před extrémními podmínkami. Působí na ně především sluneční záření, mráz, vlhkost a střídání teplot. Jednou z největších zátěží je pro fasádní barvy střídání teplot, zvláště při spolupůsobení mrazu, kdy často dochází k poruchám. Fasádní impregnační nátěry tudíž musí střídání teplot odolávat a zachovávat si přitom dobré vlastnosti.
Fasádní impregnační nátěry na bázi silikonové disperze představují nejpoužívanější a nejrozšířenější impregnační nátěrové systémy, které jsou navíc cenově dobře dostupné. Impregnační nátěry disponují především reaktivní hydrofobní odpudivostí vody a tekutin. Jejich princip a složení je na siloxanové bázi obsahující organická rozpouštědla.
Čtěte také: Interakce pěnového polystyrenu s vodou
Impregnační nátěry jsou považovány za všestrannou ochranu povrchů a to především nasákavých materiálů, betonu, cihelného zdiva, kamene, omítky, tenkostěnné kontaktní a zateplené omítky s cílem odolat proti působení vody. Netvoří film, neuzavírají póry v podkladu. Splňují požadavky ČSN EN 1504-2.
Impregnační nátěr stabilizuje stavební materiál, brání přístupu vody i do jeho trhlin o šíři až do 0,2 mm, výrazně prodlužuje jeho životnost, brání jeho zašpinění. Na všech neutrálních i alkalických materiálech zdiva rychle zasychá, hydrofobizační efekt nastává již několik hodin po jeho aplikaci. Zvyšuje se tak životnost podkladu fasádních materiálů, zvyšuje odolnost vůči mrazu a chemickým látkám, snižuje se pronikání vody a agresivních látek do omítkové konstrukce. Impregnační nátěry jsou tedy nosným ochranným nástrojem anorganických povrchů proti vodě.
Užívají se jako finální impregnační nátěr na přírodní i umělý kámen (sochařská díla), beton, obklady, fasády, střešní krytiny, na všechny typy omítek. Užíváme nízko viskózní čiré kapaliny, které při správné aplikaci nevytváří lesklý povrch a nemění vzhled materiálů.
Tekuté hydroizolace pod dlažbu a obklady
Stavební konstrukce, které budou přicházet do kontaktu s vlhkostí nebo vodou, je nutné důkladně izolovat. Především se jedná o prostory, jako je koupelna, sprchový kout, toaleta, kuchyň, vstupní hala apod.
Tekuté hydroizolace bezpečně utěsní podklad bez švů a napojení pracovních kroků, jsou vhodné i pro použití na podlahové vytápění, kde se především uplatní trvalá pružnost. Do rohů, koutů a pro napojení používáme pružné výztužné pásky, které bezpečně napojí plochy nebo další materiály. Tekuté hydroizolace je nutné překrýt ochrannou vrstvou, ale tou je přirozeně dlažba nebo obklad.
Čtěte také: Vše o inovativním vodopropustném betonu
Použijte hydroizolační nátěr pod dlažbu či obklady, kde vytvoří pružnou vodotěsnou vrstvu se schopností překlenout trhliny. Podkladem může být beton, omítka, malty, sádrokarton, stávající obklady, cementotřískové desky apod. Je vhodný na podlahové topení, propustný pro vodní páry a neobsahuje rozpouštědla. Nanáší se velice snadno válečkem nebo štětcem, při použití jako penetrace na savé podklady se ředí vodou.
Postup aplikace hydroizolačního nátěru
- Nejprve musíte důkladně odstranit všechny nečistoty.
- Pak naneste penetraci na savé podklady.
- Válečkem naneste první vrstvu.
- Během aplikace první vrstvy se do rohů a koutů vkládá těsnicí páska, která se následně přetře finální druhou vrstvou.
- Pak naneste druhou vrstvu nátěru. Nátěr nanášejte důkladně po celé ploše.
- Nyní je zaschlý povrch hydroizolace připraven na další aplikaci stavebního lepidla pro pokládku dlažby. Povrch je řádně připraven pro instalaci obkladů.
Možná vás může napadnout, proč dávat hydroizolaci pod dlažbu, vyvarujete se tím však možnému vzniku několika poruch.
Keramické obklady a dlažby
Keramické materiály se obecně rozdělují na obklady a dlažbu. Napohled jen těžko rozeznáte, který materiál je předurčený pro instalaci na podlahu, a který pro montáž na stěnu. Přední výrobci keramických materiálů dnes už mezi obklady a dlažbami nedělají žádné rozdíly, a tak je můžete využít obojím způsobem. U výrobců levnějších materiálů se pak v rámci stejné série dodávají zvlášť dlažby a zvlášť obklady.
Při výběru keramických obkladů a dlažeb vybírejte také podle toho, jsou-li určené do interiéru, nebo exteriéru. Obklady a dlažby určené pro venkovní použití musí být mrazuvzdorné. Ruku v ruce s mrazuvzdorností jde i parametr nasákavosti. Aby materiál odolal silným mrazům a nepopraskal, nesmí příliš nasávat vodu. Při volbě dlažby do exteriéru si dejte pozornost na kluzkost povrchu. I mrazuvzdorné materiály určené pro venkovní použití totiž mohou klouzat, což při použití na terase či balkoně představuje bezpečnostní riziko. Typickým příkladem jsou lesklé typicky mramorové povrchy.
Pevnost keramických obkladů a dlažeb je důležitým parametrem zejména při použití v technických prostorách. Ve skladech či garážích musí odolat velkému zatížení. Obklady a dlažby opatřené piktogramem se vyznačují chemickou odolností.
Rozměrové odchylky a rektifikace
I při sebepečlivější výrobě obkladů a dlažeb může dojít k mírným odchylkám rozměrů. Maximální odchylky však musí splňovat normy a nesmí se od udaného rozměru výrazně lišit.
- Délka a šířka: +- 0,3 %
- Rovnost stran: +- 0,3 %
- Pravoúhlost: +- 0,3 %
- Pokřivení: +- 0,3 %
- Tloušťka: +- 0,3 %
Při výběru obkladů a dlažeb počítejte s tím, že uvedené rozměry nemusí být reálné a často se mírně liší. Dlaždice se po vypálení vyměří a roztřídí podle kalibru. Chcete-li provádět pokládku s minimální spárou a mít všechny obklady a dlaždice co nejpřesnější, upřednostněte rektifikované materiály.
Odolnost proti otěru a variace odstínu
Při časté frekvenci pohybu osob po keramickém materiálu dochází k jeho opotřebování. Míru odolnosti proti otěru (resp. obroušení) označuje parametr otěruzdornosti. Jak poznat, jestli se v balení nachází všechny dlaždice v jednom odstínu, nebo v několika? Podle parametru variace odstínu rozdělené do kategorií V0 až V4.
Pojezdnost
Pokud má keramická dlažba odolat pojezdu vozidlem, musí být k tomuto účelu určena. Symbol označující možnost pojezdu najdete u kvalitních 2cm keramických dlažeb. Pojezdnost autem se pak podle zátěže rozděluje do několika tříd.
Doporučené materiály a normy
Při zabudování dřeva a/nebo materiálů na bázi dřeva do stavebních konstrukcí je nutné dodržet jeho dovolenou vlhkost podle ČSN 49 1531-1. Je-li ve stavebních konstrukcích dřevo a/nebo materiály na bázi dřeva, pak musí být provedena ochrana těchto materiálů podle ČSN 49 0600-1 nejméně pro třídu ohrožení 2 podle EN 335-1 a EN 335-2.
Katalog byl zpracován v roce 2012 a je zde zveřejněn pouze jako archivní materiál. Jedná se o katalog vlastností materiálů pro vnitřní a vnější úpravy obvodových konstrukcí, který je zpracován ve formě katalogových listů. V jednotlivých listech jsou obsaženy tepelné vlhkostní a filtrační vlastnosti daného materiálu (vedle názvu, popisu a použití). Vedle katalogových listů se uvádí i přehled materiálů některých výrobců se základními vlastnostmi (objemová hmotnost, součinitel tepelné vodivosti, faktor difuzního odporu, měrná tepelná kapacita).
Příklady stavebních materiálů s difuzními vlastnostmi:
- NOVATOP - elements: stavební a konstrukční systém, vyrobený z vícevrstvých velkoformátových komponentů lepených z masivního smrkového dřeva.
- NOVATOP STATIC: velkoplošná deska z 5 vrstev se dvěma rovnoběžnými svrchními vrstvami z každé strany a středovou vrstvou s kolmým průběhem vláken k průběhu vláken svrchních vrstev (SWP - Solid wood panel). Každá vrstva je tvořena z lamel z rostlého smrkového dřeva, tloušťka vrstev může být různá a určuje konečnou tloušťku desky.
- Vícevrstvá deska z rostlého dřeva SWP (Solid wood panel): vyrobena z jedné středové vrstvy a dvou vnějších vrstev. Lamely obou svrchních vrstev mají rovnoběžný průběh vláken, v podélném směru bez spojů. Lamely středové vrstvy jsou slepeny na tupo v podélném i v příčném směru. Každá vrstva je tvořena lamelami z rostlého dřeva a každá vrstva lamel je oproti předchozí otočena o 90°.
- Desky OSB (Oriented Strand Board): plošné desky z orientovaně rozprostřených velkoplošných třísek, sestavené ze tří vrstev a vázané pojivem z umělé pryskyřice. Třísky ve vnějších vrstvách jsou orientovány rovnoběžně s délkou nebo šířkou desky; ve středové řadě mohou být orientovány náhodně nebo obecně kolmo na lamely vnějších vrstev.
Literatura a normy
- ČSN 73 0542 Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov.
- ČSN 73 0540-4.
- Výzkumná zpráva vypracovaná v CSI, a.s.
- Teorie simultánního šíření tepla, vlhkosti a vzduchu stavebními konstrukcemi.
- MRLÍK, F. Vlhkostné problémy stavebných materiálov a konštrukcií.
Faktor difuzního odporu je bezrozměrné číslo, které charakterizuje difuzní schopnost materiálu. Ekvivalentní difuzní tloušťku materiálu lze určit ze vztahu: sd = μ . d, kde sd je ekvivalentní difuzní tloušťka v metrech, μ je faktor difuzního odporu a d je tloušťka materiálu v metrech. Tento parametr umožňuje rychlé porovnání difuzních kvalit nátěrových a fóliových materiálů.
tags: #propustnost #obkladů #vodní #páry