Neuvěřitelné tajemství požární odolnosti hambálkové střechy, které zachrání váš dům!

Požární bezpečnost představuje žhavé téma u každé stavby a je předmětem mnoha dotazů. Jde o velice podstatný údaj, který má nesmírný vliv na několik subjektů. Cílem požární bezpečnosti staveb je zabránit vyšším ztrátám na životech, zdraví osob a majetku, než je nezbytně nutné.

Základní pojmy a význam požární odolnosti

Požární odolnost je schopnost stavební konstrukce (v našem případě střechy) plnit svou funkci v případě požáru. Udává se v minutách, přičemž rozsah zahrnutý normou je 15-180 minut. Požární odolnost se požaduje především u konstrukcí nosných a požárně dělících. Je důležité, aby konstrukce za požadovanou dobu nejenže neselhala staticky, ale aby byly splněny i další požadavky, například na teplotu povrchu neohřívané strany konstrukce. Konstrukce sice může zůstat velice stabilní i v případě, že teplota jejího povrchu dosahuje velmi vysokých teplot.

Hodnocení střech z požárního hlediska

Střechy jsou z požárního hlediska hodnoceny ze spodní nebo z vrchní strany, podle směru působení a intenzity požáru. Současné trendy ve stavebnictví stále zdokonalují a řeší konstrukce střech v souvislosti se zprůmyslněním stavebnictví, jeho udržitelným rozvojem, uplatňováním moderních materiálů i nových poznatků v oblasti teorie tvorby optimálního životního prostředí. Střecha výškově zakončuje objekty, chrání jejich prostory před nepříznivými klimatickými vlivy a plní i roli estetickou. Provedení střechy značně ovlivňuje životnost a trvanlivost celé stavby. Ploché střechy prodělaly dlouhý vývoj z hlediska konstrukčního, fyzikálnětechnického, materiálového, technologického, architektonického apod.

Namáhání tepelným tokem

Z vnitřní strany: Tato charakteristika je sledována v místech, kde spodní část konstrukce střechy tvoří zároveň podhled a možným odkapáváním hořící hmoty by byly ohroženy unikající osoby. Pokud je požárně dělicí strop s funkcí střešní konstrukce typu DP1 (např. železobetonová deska), střešní plášť nemusí mít požární odolnost. Jestliže nosná střešní konstrukce není typu DP1 (např. ocelová konstrukce), je nutné zajistit požární odolnost.
Z vnější strany: V tomto případě se střešní pláště hodnotí v požárně nebezpečném prostoru, případně velkoplošné střešní pláště. V požárně nebezpečném prostoru musí být střešní pláště, případně část z konstrukcí DP1, nebo se musí prokázat, že povrchová vrstva nešíří požár po svém povrchu a brání vznícení hořlavých částí konstrukcí. Střecha v požárně nebezpečném prostoru je taková střecha, v jejíž blízkosti se nachází místa se zvýšeným rizikem přenosu požáru. Vyšší nároky na požární odolnost mají střechy umístěné v požárně nebezpečném prostoru, některé střechy s klasifikací DP1 a střechy s plochou větší než 1 500 m².

Materiály a požární odolnost

Stavební materiály jsou z požárního hlediska charakterizovány reakcí na oheň a rychlostí šíření plamene po povrchu. K určování hořlavosti slouží stupnice, která popisuje chování materiálu. Reakce na oheň, charakterizující vliv výrobku na rozvoj požáru, je dle platných standardů klasifikována třídami Al, A2, B, C až F, přičemž nehořlavé materiály jsou ve třídách Al a A2.

Dřevěné konstrukce

Při požáru prvků ze dřeva nebo z materiálů na bázi dřeva dojde k odhoření povrchových částí a zbytek průřezu, který zůstane pod zuhelnatělou vrstvou dřeva, si ve většině případů ponechá i v tomto stavu určitou míru únosnosti, a tedy i schopnosti nadále přenášet působící zatížení. Při hoření dřeva nebo při nadměrném zahřívání probíhá jeho chemický rozklad (tzv. pyrolýza), z povrchových vrstev dřeva se uvolňuje směs snadno zápalných a hořlavých plynů, a dřevo tak rychle hoří až do doby, než se na povrchu vytvoří dostatečně silná vrstva zuhelnatělé dřevní hmoty (dřevěné uhlí). Tato vrstva má velmi dobré tepelněizolační vlastnosti a zamezuje přístupu vzduchu i vysoké teploty do vnitřních oblastí průřezu k zatím nerozloženým vrstvám dřeva. Hořlavost dřeva i materiálu na bázi dřeva lze ovšem do jisté míry omezit úpravou povrchu nebo jeho impregnací. Snížení negativního účinku požáru lze vhodně dosáhnout i obklady z nehořlavých materiálů, které zabrání přímému kontaktu zajišťovaného prvku s ohněm a sníží jeho povrchovou teplotu pod kritickou mez. Při zuhelnatění se v dřevěném uhlí vytváří mikroskopické dutiny a vrstva nabývá na objemu. Jelikož dřevěné uhlí je velmi dobrý tepelný izolant a brání prostupu tepla směrem do průřezu, již několik milimetrů pod zuhelnatělou vrstvou se nachází zbytkový průřez, ve kterém je dřevo tepelným rozkladem téměř nenarušeno. Odhoříváním dřevěného uhlí po okraji prvku se postupně zmenšuje i zbytkový průřez nedegradovaného dřeva. Zkouškami bylo prokázáno, že rychlost zuhelnatění βn je přibližně konstantní. Chování materiálů na bázi dřeva lze do značné míry moderovat povrchovým nebo hloubkovým ošetřením různými chemickými látkami. Ty vhodně ovlivňují rychlost šíření plamene po povrchu, avšak změna třídy reakce dřeva na oheň tímto způsobem možná není. Pro dosažení požadované požární odolnosti je tedy nutné buď ověřit velikost zbytkového průřezu, nebo upravit podmínky expozice prvku a hoření, například rozvojem endotermní chemické reakce s produkcí velkého množství nehořlavých plynů nebo aplikací souvislé tepelněizolační vrstvy. Požadovaná požární odolnost konstrukcí musí být zajištěna po celou dobu předpokládané životnosti stavby.

Čtěte také: Parametry požární odolnosti

Normativní dokument ČSN EN 1995-1-2 (Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí Část 1-2 Obecná pravidla - Navrhování konstrukcí na účinky požáru) předkládá pravidla pro navrhování a posuzování dřevěných konstrukcí na účinky požáru, podle nichž je možno výpočtem zjistit požární odolnost. Jsou zde uvedeny postupy, kterými lze navrhnout jak chráněné (zapouzdřené), tak i nechráněné dřevěné prvky a spoje. Lze ověřit požární odolnost při použití různých druhů i tlouštěk ochranných desek a také zohlednit vliv odpadnutí obkladu při selhání spojovacích prvků. Prutové prvky můžeme navrhnout pomocí zjednodušených metod (redukovaný průřez, redukované vlastnosti), příloha B pak uvádí výpočetní charakteristiky při použití metod zpřesněných. Stěnové a stropní sestavy jsou pojednány v přílohách C (dutiny zcela vyplněné izolací) a D (prázdné dutiny). Výše uvedené postupy lze aplikovat pro požární odolnosti nepřekračující 60 minut.

Požární odolnost dřevěných konstrukčních prvků lze stanovit výpočtem pomocí normy ČSN EN 1995-1-2, podle které byly stanoveny požární odolnosti nosníků a sloupů. Hloubka zuhelnatění dřeva je vzdálenost mezi vnějším povrchem původního prvku a polohou čáry zuhelnatění. Tabulky jsou zpracovány pro nosníky vystavené požáru ze tří stran (stropy), ze čtyř stran (krovy) a sloupy vystavené požáru ze čtyř stran. Délky sloupů odpovídají jejich použití v budovách i halách. Jako materiál nosníků a sloupů je uvažováno dřevo jehličnatých i listnatých dřevin a lepené lamelové dřevo jehličnatých dřevin. Povrchy nosníků a sloupů nejsou po dobu vystavení účinkům požáru chráněny plášti požární ochrany. Požární odolnost dřevěných konstrukčních prvků lze zvýšit použitím různých protipožárních ochran.

Kromě tradičních sádrokartonových desek se uplatňují vyztužené obkladové materiály, mezi které se řadí desky sádrovláknité, desky na bázi cementu, magnézia (MgO) a další. Nezastupitelnou roli u lehkých skeletů hraje izolace z nehořlavého materiálu, vkládaná mezi dřevěné prvky. Nedílnou součástí zapouzdření jsou prvky zamezující šíření ohně konstrukcí.

Obkladové desky

Jedná se o nejrozšířenější způsob zabezpečení požární odolnosti nejen dřevěných, ale i ocelových prvků a spojů. Obkladové desky jsou vyráběny ze široké škály materiálů a kromě ochrany prvku před účinky požáru mohou plnit i funkci statickou (zajištění prostorové tuhosti konstrukce) a tepelnětechnickou (parobrzda).

Tepelné izolace

Častou chybou u konstrukcí střech dochází v okamžiku, kdy realizační firma se záměrem ušetřit navrhuje na střechu (kde nosnou vrstvou je trapézový plech a na něm leží tepelná izolace) záměnu minerální vlny za polystyren. Trapézový plech jako kov velmi dobře vede teplo a polystyren sám o sobě velmi vysoké teploty v době požáru nevydrží. Proto pokud chcete nahrazovat minerální vlnu polystyrenem, nemůžete to provést v celé tloušťce izolace, ale na trapézový plech je potřeba položit vrstvu minerální vlny alespoň 40 mm a až na ni vrstvu polystyrenu. Tento problém odpadá, pokud je pod tepelnou izolací např. železobetonová deska nebo jiný nespalitelný strop. V případě použití polystyrenu jako tepelné izolace pak vyhoví pouze vybrané asfaltové pásy a fólie. Hydroizolační fólie musí být navíc od polystyrenu z požárních důvodů oddělená např. vrstvou geotextilie, netkané textilie nebo skelnou rohoží. Řešením je použití hydroizolace, která brání šíření požáru. Jinou variantou je položení nehořlavé vrstvy (např. minerální vlny).

Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek

Ocelové konstrukce

Ocelové konstrukce se navrhují podle ČSN EN 1993-1-1. Kritéria nosnosti (R) mohou být ověřena prostřednictvím času dosažení kritické teploty oceli, která je 500 °C u sloupů, nosníků, průvlaků, vazníků apod. Jsou uvedeny hodnoty nejvyššího přípustného stupně využití průřezu μ0 pro požární odolnost nechráněných ocelových nosníků vystavených nominální normové teplotní křivce po doby 15 min a 30 min pro součinitele nerovnoměrného ohřátí prvků \(\kappa_1\) a \(\kappa_2\). Hodnota součinitele podmínek působení \(\kappa_1\) se pro nerovnoměrné rozdělení teploty po průřezu uvažuje pro nosník, který je vystaven požáru ze všech čtyř stran \(\kappa_1\) = 1,0. Pro nechráněný nosník, který je vystaven požáru ze tří stran, se uvažuje \(\kappa_1\) = 0,70. Jsou uvedeny hodnoty požární odolnosti nechráněných stropů z nosných ocelových profilovaných plechů vyplněných betonem - bez spřažení (hodnoty pro spřažené ocelobetonové desky jsou uvedeny v samostatné kapitole). Nosné ocelové profilované plechy jsou navrženy podle ČSN EN 1993-1-1. Hodnoty požární odolnosti spřažených konstrukcí uvedené v tabulkách jsou výtahem tabulek uvedených v ČSN EN 1994-1-2. Spřažené sloupy jsou uvedené v kapitolách 4.1.1 až 4.1.4; spřažené nosníky jsou uvedené v kapitolách 4.2.1 až 4.2.3, spřažené stropní desky v kapitolách 4.3.1 až 4.3.4.

Má-li beton pouze izolační funkci, požaduje se provést pod povrchem výztužnou síť, která má být z ocelových prutů o průměru nejméně 4 mm a s roztečemi nejvýše 250 mm v obou směrech.

Železobetonové konstrukce

Betonové konstrukce se navrhují podle ČSN EN 1992-1-1. Kapitoly 2.1 až 2.8 jsou výtahem tabulek uvedených v ČSN EN 1992-1-2. Hodnoty uvedené v tabulkách se týkají železobetonových sloupů, nenosných i nosných stěn, nosníků a desek. Výraz a uvedený v tabulkách značí osovou vzdálenost hlavní výztuže od povrchu betonu vystavenému požáru. Pokud je a ≥ 70 mm, požaduje se provést výztužnou síť z ocelových prutů o průměru nejméně 4 mm v roztečích nejvýše 100 mm v obou směrech. Při použití vápencového kameniva lze zmenšit tloušťku stěny o 10 %.

Poznámky k návrhu desek

Při návrhu desky je třeba dodržet podmínky uvedené v čl. 5.6 ČSN EN 1992-1-2.
Ly a Lx jsou rozpětí desky s výztuží ve dvou vzájemně kolmých směrech, kde Ly je větší rozpětí.
Osová vzdálenost a se vztahuje pro spodní vrstvy výztuže od spodního povrchu.
Hodnoty pro desky s výztuží ve dvou směrech (křížem vyztužené desky) platí za předpokladu podepření desek po celém obvodě. V ostatních případech se doporučuje použít hodnot pro desky s výztuží v jednom směru.
U stojících nosníků se musí dodržet konstrukční zásady a nejvýše 15% redistribuce.

Zděné konstrukce

Zděné konstrukce se navrhují podle ČSN EN 1996-1-1. Z hlediska geometrických požadavků rozděluje norma zdicí prvky do 4 skupin: pórobetonové tvárnice a prvky z umělého kamene jsou zařazeny do skupiny 1, ostatní 3 druhy jsou zařazeny do skupin podle geometrických požadavků uvedených v tabulce 3.1 ČSN EN 1996-1-1. Navrhování zděných konstrukcí na účinky požáru stanoví ČSN EN 1996-1-2. Pro potřeby této normy se zavádí ještě pátá skupina zdicích prvků, označená 1S, do které jsou zařazeny zdicí prvky obsahující méně než 5 % objemu dutin. Hodnoty požární odolnosti zděných stěn a příček jsou v normě uvedeny v Příloze B. Tloušťky uvedené v jednotlivých tabulkách představují tloušťku samotné zděné stěny bez případných povrchových úprav (omítky). První z dvojice řádků stanoví hodnoty pro stěny bez omítky, v druhém z dvojice řádků jsou hodnoty pro stěny omítnuté. Omítka musí mít tloušťku nejméně 10 mm na obou stranách stěny. Hodnoty tlouštěk stěn v tabulkách 6.1.1 až 6.4.5 odpovídají tabulkovým hodnotám podle ČSN EN 1996-1-2. V tabulkách platí tato podmínka a značky: pro použití dimenzí je třeba, aby byla splněna kritéria obou hodnot ρ a ct. ρ objemová hmotnost prvků [kg/m³], ct součtová tloušťka všech vnitřních a vnějších žeber zdicích prvků, uváděna jako procento z šířky prvku b. ct = 100.

Klasifikace a normy

V současné době hodnocení střech předpokládá zkoušení a klasifikaci jen podle evropských norem. Dnem 31.12.2007 skončilo tzv. přechodné období, kdy bylo možné používat hodnocení podle ČSN i podle ČSN EN. Od 1.1.2008 je v ČR požadována u střech klasifikace podle evropských norem.

Čtěte také: OSB desky a požární bezpečnost

Zkušební metody

Při zkouškách se sledují stanovené mezní stavy, charakterizující požadavky a účel požární odolnosti konstrukce. Výsledkem zkoušky je hodnota požární odolnosti v minutách (15, 20, 30, 45, 60 ...), dosažená při nepřekročení stanovených mezních hodnot R, E, I, W. Zkušební norma obsahuje 4 zkušební metody, převzaté z národních norem 4 států EU. Liší se navzájem provedením zkoušky (velikost vzorků, tepelné namáhání a vyhodnocení). Každá ze 4 metod má několik klasifikačních tříd. U všech se začíná třídou BROOF (hodnoty zjištěné při zkoušce vyhoví stanoveným zkušebním kritériím) a končí třídou FROOF (hodnoty zjištěné při zkoušce nevyhoví stanoveným zkušebním kritériím). Za tato označení třídy se připojuje ještě označení zkušební metody (t1) (t2) (t3) (t4). Pro potřeby ČSN 73 08.. byly z této normy akceptovány pouze zkoušky 1 a 3. Zkouška 1 je požadována pro střechy mimo požárně nebezpečný prostor, zkouška 3 je požadována pro střechy v požárně nebezpečném prostoru. Do konce roku 2007 se zkoušky prováděly podle zkušebního předpisu ZP 2/1991, vydaného PAVUS Praha, a.s.

Přechodem z hodnocení střešního pláště podle ZP 2/1991 (zkouška B) na hodnocení třídou BROOF (t1) se nemění a zůstává v platnosti to, že střešní plášť třídy BROOF (t1) může být použit mimo požárně nebezpečný prostor v souvislé ploše a nemusí být dělen na plochy menší než 1500m². V opačném případě, tj. nevykazuje-li střešní plášť třídu BROOF (t1) a má povrchovou vrstvu schopnou šířit požár, se musí střešní plášť členit nehořlavými pásy o šířce alespoň 2m na dílčí plochy nepřesahujících právě již zmíněných 1500m². Zkušební normy se používají v závislosti na druhu a složení stavební hmoty nebo výrobku. Klasifikační norma byla vydána v roce 2003 a toto vydání bylo nahrazeno novým v roce 2007. ČSN EN 13501-1 zavádí 7 klasifikačních tříd pro 3 typy výrobků. Obdobně (dle Rozhodnutí komise 2006/751/ES ze dne 27. října 2006) je tomu i u střech. K těmto třídám je pro úplnou klasifikaci ještě připojena doplňková klasifikace. Tou se označuje, zda při zkoušce odkapávají nebo odpadávají hořící částice (d), zda dojde k uvolňování kouře (s), případně charakteru kyselosti zplodin hoření kabelových izolací (a) u kabelů. Doplňková klasifikace "d" nabývá hodnot d0, d1, d2, klasifikace "s" hodnot s1, s2, s3 a klasifikace "a" hodnot a1, a2, a3. Doplňková klasifikace není dosud příliš rozšířena a ani důsledně požadována. Pokud není v ČSN 73 08.. uvedeno jinak, platí pro stavební výrobky třídy d0, s1 a a1. Požadavky na stavební výrobky též uvádí i Vyhláška MV 23/2008 Sb. Obdobná klasifikace je v Německu, podle DIN 4102-1: A1, A2, B1, B2, B3. Třída reakce na oheň se pro hodnocení střech uplatní při posuzování jejich skladeb a hodnocení jednotlivých materiálů (např. pro stanovení druhu konstrukce DP1, DP2, DP3 u požárních odolností, pro rozšíření aplikace výsledků zkoušek apod.).

Databáze klasifikací požárních vlastností

Požární klasifikace výrobků v souladu s evropskými technickými normami je základním předpokladem volného pohybu výrobků a jejich uvádění na trh. PAVUS, a.s., provozuje na svých internetových stránkách www.pavus.cz databázi v tzv. kategorii „Klasifikace“. Jedná se o informace o dokumentech vystavených pro klasifikaci výrobků z hlediska požárních vlastností. Tyto dokumenty byly v průběhu let vydávány pod různými názvy (Protokol o klasifikaci, Požárně klasifikační osvědčení atp.) a v databázi byly sjednoceny pod jednu kategorii, bez ohledu na název vlastního tištěného dokumentu.

Databáze obsahuje klasifikace podle ČSN EN 13501 a klasifikace podle rozhodnutí Komise. V evidenci databázové aplikace byly pro jednotlivé sledované výrobky, které příslušné protokoly popisují a zatřiďují, vytvořeny reprezentační typy výrobků s přihlédnutím ke klasifikační a zkušební normě. Aktuálně jsou v systému u kategorie dokumentů „Klasifikace podle ČSN EN 13501“ evidovány následující stavební výrobky:

Požární ucpávky
Stavební výrobky a konstrukce (stěny, stropy, podhledy, střechy, klapky apod.)
Kabely, vodiče
Sádrokartonové konstrukce
Dveře a vrata
Systémy nátěrů dřeva a oceli
Obkladové desky
Kouřotěsné uzávěry
Podlahoviny
Izolace potrubí a vzduchotechniky
Klima stěny
Potrubí a vzduchotechnika
Žaluzie

Vyhledávací formulář umožňuje filtrovat dokumenty podle typu výrobku, objednatele, výrobce a technických parametrů. Po vyplnění vyhledávacího formuláře a stisknutí tlačítka „Hledat“ se zobrazí seznam dokumentů odpovídajících výběru. V horní části obrazovky je volba pro výtisk tohoto seznamu a pod touto volbou je aktivní odkaz na nové hledání. Dva aktivní prvky jsou název objednatele a název výrobce.

Požární bezpečnost a fotovoltaické elektrárny (FVE)

Asi nejznámější příčinou požáru je zkrat, který vzniká při spojení vodičů s rozdílným potenciálem. Druhou častou příčinou požáru je přetížení zařízení nebo spoje vodičů. Částí FVE prochází stejnosměrný proud, na rozdíl od střídavého v běžné rozvodné síti. Při zahoření tak vzniká stejnosměrný oblouk, který sice hoří klidně, ale s teplotou až tisíce stupňů Celsia. Aby bylo možné takový požár zlikvidovat bez rizika pro zasahující hasiče, musí od 1. 1. 2025 každá fotovoltaická elektrárna (včetně těch do 10 kWp) obsahovat centrální tlačítko STOP, kterým se odpojí celý fotovoltaický systém od napětí. Dobrou zprávou je, že samotné FVE panely (křemíkové nebo tenkovrstvé články kryté sklem) oheň v podstatě nešíří a riziko přenosu požáru z jednoho modulu na sousední je malé. Daleko větší riziko z hlediska šíření požáru představuje střešní krytina. Střešní plášť v požárně nebezpečném prostoru, kdy mu z nějakého důvodu zvenčí hrozí požární riziko (např. instalace FVE), musí být požárně odolný. To znamená, že musí být použita střešní skladba s klasifikací BROOF (t3). Při klasifikaci BROOF (t3) do požárně nebezpečného prostoru se posuzuje celá skladba střešního pláště.

Odstupové vzdálenosti a požární úseky

Chybějící přerušení souvislých válcových polykarbonátových světlíků a hořlavé fólie v místech, kde hala o rozměrech střechy cca 170 x 27m = 4590m² je uvnitř rozdělena na 3 požární úseky a částečně zasahuje do požárně nebezpečného prostoru (max. 10 m), může vést k problémům. Pokud je v RD nevyužívané podkroví (neužitná půda) nad požárním stropem posledního užitného podlaží, tak jako střešní plášť se dle tabulky 12, položky 11 ČSN 73 0802 považuje za požárně otevřenou plochu (POP) pouze v případě, že uvolní více než 150 MJ/m² energie a je nad požárním stropem. Pokud je v RD využívané podkroví (užitné), tak ten reálný fyzický střešní plášť nelze posuzovat jako střešní plášť dle tabulky 12, položky 11, ale jedná se o strop nad posledním užitným podlažím. Pokud mám zděný dům, tak defacto jediné, co tam může vyhučet, je právě střecha a otvory ve stěnách. A o ty největší sálavé ploše říct, že není považována za POP, mi přijde dost ujetý. Pokud je železobetonová deska jako střecha, tak je na ni kladen požadavek REI. Pokud to splní, ale bude nad tím skladba, která uvolní více než 150 MJ/m², tak se to bere jako POP.

Článek 8.15.4 b1 je prý to samé. Jen je tam ta úleva, že pro I. a II. stupeň požární bezpečnosti (SPB) se to nemusí řešit, pokud je tam menší zatížení než 50 kg/m². Když se na strop nad posledním podlažím klade požadavek stejně jen RE, pokud budu mít například celou hořlavou střechu, prokážu že v 15 minutách mi nespadne a například tam dám dřevěné desky, které neprohoří, tak odstup už stejně nestanovuju protože splňuju RE 15. Rozdíl je v tom, jestli to bereme jako plášť nebo jako strop. Vždy je vhodné klást požadavek na požární strop REI (zdola) a pak neřešit odstup od střešního pláště, pokud je mimo požárně nebezpečný prostor. Chápe se to tak, že když se vezme požadavek na RE, tak by se mělo prokázat, že střešní plášť uvolní max. 150 MJ/m² (a ještě by tedy měl být DP1). Pokud se to nesplní, měl by se stanovit odstup od pláště. Když se udělá REI, tak pak už nic neřešíme.

Požární odolnost vybraných konstrukčních prvků

Konstrukční prvek	Požární odolnost (minuty)	Poznámky
Dřevěné nosníky (3 strany expozice)	15-60+	Lze zvýšit protipožární ochranou.
Dřevěné sloupy (4 strany expozice)	15-60+	Lze zvýšit protipožární ochranou.
Nechráněné ocelové nosníky (4 strany expozice)	15-30	Kritická teplota 500 °C.
Železobetonové desky	REI (dle tloušťky a krytí výztuže)	Při a ≥ 70 mm síť z prutů ø4mm á 100mm.
Zděné stěny	REI (dle tloušťky a materiálu)	Omítka min. 10 mm na obou stranách zvyšuje odolnost.
Střešní plášť s BROOF (t3)	Dle skladby	Požadováno v požárně nebezpečném prostoru.

tags: #pozarni #odolnost #hambalkove #strechy

Požární odolnost hambálkové střechy a její význam pro stavební bezpečnost