Nejzásadnější bezpečnostní předpisy a povinnosti při práci na střechách

Bezpečnost na střechách je klíčová nejen pro výškové budovy, ale i pro rodinné domy. Každá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Ochranu osob proti pádu z výšky je nutné řešit už při vlastní výstavbě. S rostoucím počtem technologií na střechách je důležité zajistit bezpečný pohyb pomocí záchytných systémů, které chrání před pádem a splňují zákonné požadavky. Ochrana stavby před povětrnostními vlivy není dnes zdaleka jediným úkolem střech. Instalují se na ně antény, fotovoltaiky, klimatizace, případně tepelná čerpadla, a ty všechny vyžadují pravidelnou údržbu. Právě z těchto důvodů se práce na střeše rozhodně nekončí položením krytiny, také na hotovou střechu se musí občas vylézt.

Článek se zabývá problematikou ochrany proti pádu ze střechy objektu, a to jak z pohledu požadavků stavebních předpisů a technických norem, tak zejména z pohledu právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP. Poukazuje na některé nejasnosti spojené s ochranou proti pádu a přináší přehled základních organizačních, technických i praktických opatření, která může zaměstnavatel přijmout, aby ochránil zaměstnance proti pádu z výšky nebo do hloubky.

Legislativní rámec a odpovědnosti

Legislativa platná pro oblast ochrany osob proti pádu z výšky je v současné době dosti nepřehledná, a navíc se pořád vyvíjí. Velký zlom v této oblasti dříve přinesl zákon 309/2006 Sb., který poprvé alespoň částečně přenesl zodpovědnost za bezpečnost staveb na jejich zadavatele, neboli na stavebníky a investory. Protože dopad tohoto zákona do praxe ale neodpovídal jeho záměrům, došlo po 10 letech ke zveřejnění novelizace tohoto zákona v podobě zákona 88/2016 Sb., kterým byl zákon 309/2006 Sb. zčásti novelizován. Vedle tohoto zákona je samozřejmě nutné zohledňovat v procesu výstavby také ostatní legislativní požadavky. Z nich vyplývají mnohé zodpovědnosti jednotlivých účastníků výstavby.

Povinnosti zadavatele a zhotovitele

Zákon č. 309/2006 Sb. v aktuálním znění blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti, který pro zadavatele stavby musí zajistit vybavení staveniště pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Nově stanovuje také povinnost zadavatele stavby postupovat při výběru zhotovitele v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, což dává předpoklady pro zajištění odpovídajících finančních prostředků na bezpečnost na staveništi v souladu s plánem BOZP, který by měl být zpracován vždy už při přípravě stavby. Ochranu proti pádu ze střechy přitom není jen otázkou odpovědného přístupu, ale i zákonnou povinností zadavatele práce. Ten je povinen zajistit ochranu proti pádu ze střechy použitím ochranné, případně záchytné konstrukce doplněné osobními ochrannými pracovními pomůckami. Nedostatečné řešení bezpečnosti práce na střechách patří k velkým problémům našeho stavebnictví a provozu budov.

Odpovědnost projektanta

Doposud zůstávala veškerá zodpovědnost za správný projekční návrh i z hlediska bezpečnosti při užívání stavby po celou dobu její životnosti na projektantovi. Způsob ochrany proti pádu osob z výšky by měl stanovit koordinátor pro přípravu spolu s projektantem, protože se ale tito koordinátoři BOZP v praxi ještě příliš často nevyskytují, tak zodpovědnost za správnost projektu nese vždy projektant. Proto také architekti a projektanti využívají často poradenskou činnost. Řada projektantů tápe při rozhodování zda, a jaké opatření k ochraně proti pádu určené pro bezpečnou údržbu střechy a zařízení na ní umístěné, má navrhnout. Projektant je povinen dodržet tzv. základní požadavky na stavby, a to požadavek č. 4 „Bezpečnost a přístupnost při užívání“, který zní: Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání nebo provozu nevznikalo nepřijatelné nebezpečí nehod nebo poškození, např. uklouznutím, pádem, nárazem, popálením, zásahem el. proudem atp.

Čtěte také: Veřejné zakázky na rekonstrukci střech

Projektant zná (musí znát) jaké práce při provádění údržby budou prováděny a jaká rizika budou těmto pracovníkům hrozit. Nejčastějším rizikem je riziko pádu z výšky. Pokud takové riziko vzniká, je projektant povinen navrhnout stavbu tak, aby bylo možné toto riziko eliminovat. To neznamená, že na všech plochách bude navrženo kotvicí zařízení, bude navrženo tam, kde to charakter a povaha práce vyžaduje a nelze ji zajistit jiným, nerizikovým postupem. Pokud projektant nesplní tento požadavek, půjde o zjevnou vadu projektu. Projektant je také povinen dle ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení stanovit režim prohlídek, kontrol, údržba a obnovy. Zhotovitel pak musí na zjevnou vadu projektu upozornit, má k dispozici autorizovaného stavbyvedoucího, u kterého oprávněně předpokládám znalosti v oblasti základních požadavků na stavby. Pokud tak neučiní, vada projektu se stává i vadou díla.

Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance

„Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a pracovní postupy tak, aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení“ [1, § 5 odst. 1 písm. c)]. Tato povinnost se vztahuje nejen na zaměstnance, ale na všechny fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovišti [2, § 101 odst. 5]. Ačkoliv zákonodárce umožňuje, aby ochranu proti vstupu na střechu vyřešil zaměstnavatel zákazem vstupu zaměstnanců na střechu [2, § 102 odst. 4, § 104 odst. 1], neřeší to případy, kdy je zaměstnavatel zároveň vlastníkem objektu anebo je zodpovědný za jeho provoz a údržbu. Důvodem je požadavek na mechanickou odolnost, stabilitu a bezpečnost a ochranu zdraví osob při běžné údržbě a užívání po dobu plánované životnosti stavby [3, § 8 odst. 2].

Pády z výšky bývají dlouhodobě označovány za nejzávažnější pracovní úrazy. Proto jejich prevenci věnují právní předpisy a technické normy značnou pozornost. Nesplnění prevenční povinnosti je pak sankcionováno. V souvislosti s ochranou proti pádu mu může být udělena pokuta až do výše 1.000.000 Kč za přestupek na úseku bezpečnosti práce v případě, že nesplní povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí stanovené v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nařízení vlády o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky [4, § 30 odst. 1, odst. 2 písm. c)]. Plnění prevenční povinnosti se týká jak zaměstnavatelů, tak dalších organizací. Všichni kdo činnosti na střechách vykonávají, mají povinnost použít kotvící místa pro zajištění pádu a v případě jejich absence si musejí zajištění řešit sami nebo ve spolupráci se správcem.

„BOZP je ve skutečnosti akronymem mezioborové disciplíny „bezpečnost a ochrana zdraví při práci“. Jejím smyslem je přijetí odpovídajících opatření vedoucích k bezpečnému pracovnímu prostředí, v němž mohou pracovníci vykonávat pracovní úkony, aniž by byli vystaveni riziku ohrožení života či poškození zdraví, případně aby tato rizika byla minimalizována na přijatelnou úroveň. Zahrnuje prevenci, exekutivu i represi, tedy plnění požadavků stanovených právními předpisy (případně i technickými normami), identifikaci možných rizik (vyhledání, vyhodnocení atp.), přijetí odpovídajících technických a/nebo organizačních opatření, použití osobních ochranných pracovních prostředků, vzdělávání pracovníků, postupy při mimořádných událostech[2], pracovní úrazy a další.

Ačkoliv pojem „práce“ v pojmu „bezpečnost a ochrana zdraví při práci“ může vyvolávat dojem, že prevence rizik je spojena výhradně s pracovněprávními vztahy, opak je pravdou. Důvodem je všeobecná prevenční povinnost, tedy, že „vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného“ [9, § 2900] a využívání institutu analogie práva[3].

Čtěte také: Průvodce bezpečným přístupem

Ochrana proti pádu a záchytné systémy

Při pohybu po střeše je nutné se řídit mimo jiné také Nařízeními vlády 362/2005 Sb., které nařizuje, že ochranu proti pádu zajistí zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany (zábradlí, technické konstrukce, záchytná lešení, sítě atd.). „1,5 metru od hranice střechy je takzvaná riziková zóna. V této zóně musí být člověk zajištěný. A (na to se občas zapomíná) platí to třeba i kolem samotných světlíků.“

Typy střech a jejich zabezpečení

Každá plochá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Zábradlí nebo jiné pevné technické konstrukce chránící osoby proti pádu z výšky musí být na střechách s veřejným provozem. Mezi takové střechy řadíme střešní terasy, parkoviště, střešní zahrady, heliporty a další. Neveřejný provoz je na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu, nebo na střechách s požární únikovou cestou. Neveřejným provozem se přitom rozumí pohyb poučených osob řízený vlastníkem objektu. Pro účely ochrany proti pádu se za plochou střechu považují všechny střechy se sklonem do 10 stupňů.

Bezpečná plochá střecha z pohledu její údržby je taková střecha, která je buď trvale osazena zábradlím nebo jinou dostatečně vysokou konstrukcí po celém jejím obvodu, nebo jinými vhodnými technickými prostředky. Na každé střeše bez zábradlí nebo jiné konstrukce chránící před pádem přes okraj střechy pak hrozí pád z výšky po jejím obvodu. A v případě výskytu světlíků na střeše nebo technologických a jiných otvorů, které nejsou zajištěné proti propadnutí, hrozí i pád do takových otvorů.

Návrh a instalace záchytných systémů

Neexistuje však univerzální řešení záchytného systému - zvolený typ by se měl vždy odvíjet od konkrétní situace. „Při návrhu záchytného systému je důležité zohlednit, k čemu přesně bude sloužit, tedy jak často bude střecha obsluhovaná a za jakým účelem. Zároveň je třeba počítat se střešními otvory, balkóny a podobně,“ říká Ondřej Vrbický. Cílem každého projektanta by měl být návrh individuálního řešení záchytného systému pro každý konkrétní objekt a pro každou střechu, která je výše než 1,5 metru nad okolními konstrukcemi nebo terénem, a pro kterou není uvažováno s jiným způsobem ochrany osob proti pádu z výšky. Zohlednit by se měl také rozsah a charakter předpokládaných prací při údržbě střechy a při jiných činnostech souvisejících s technologickými zařízeními umístěnými na střeše. Z hlediska technického se přitom musí vždy vycházet z typu nosné konstrukce, ke které by měly být kotvicí body připevněny. To je při každém návrhu to nejdůležitější, protože na spolupůsobení kotvicího bodu s podkladem v případě pádu nejvíce záleží. Snahou každého projektanta by mělo být navrhnout systém ochrany proti pádu z výšky tak, aby bylo riziko pádu vždy omezeno na nejmenší možnou míru, a aby systém fungoval zejména jako zádržný.

Záchytný systém se skládá ze dvou hlavních částí - střešních prvků a vybavení pracovníka. Na střeše se instalují kotvicí body - někdy samostatné, jindy propojené lanem, záleží na zvoleném typu. K nim se člověk připne jisticím postrojem přes spojovací prostředek nastavený na požadovanou délku. Nejčastěji prováděné návrhy záchytných systémů jsou pro řešení bezpečnosti při údržbě střech budov, které nemají žádná zábradlí ani jiné dostatečně vysoké konstrukce po svém obvodu.

Čtěte také: Praktické aspekty režimu přenesení daňové povinnosti

Typy záchytných systémů

Zadržovací systém chrání uživatele před pády z výšky buď zabráněním volného pádu, nebo jeho zachycením. Omezuje pohyb tak, že je zabráněno dosažení oblastí, kde by mohlo dojít k pádu z výšky. Pracovní polohovací systém umožňuje uživateli pracovat v podepření nebo zavěšení takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu. Aby se zajistilo, že uživatel nenarazí do země nebo konstrukce nebo jiné překážky, musí se vzít v úvahu požadovaná minimální bezpečná výška pod nohami uživatele.

Systém zadržení je definován v normě jako systém, který omezuje pohyb uživatele tak, že je mu/jí zabráněno dosažení oblastí, kde by mohlo dojít k pádu z výšky. Není určen pro zachycení pádu a není určen pro situace, ve kterých uživatel potřebuje podporu prostředku pro držení těla. Systém zachycení pádu nezabraňuje volnému pádu, dovoluje uživateli dosáhnout oblasti nebo poloh, ve kterých existuje riziko volného pádu, a pokud k němu dojde, je zachycen. V systému zachycení pádu je nezbytné používat zachycovací postroj a spojovací prostředek s tlumičem pádu.

Podle směru pohybu se rozlišují záchranné systémy horizontální a vertikální. Horizontální systém slouží k zastavení pádu osob ze střechy, tedy při pohybu po její ploše v blízkosti okrajů a rizikových zón. Vertikální systém naopak jistí bezpečný pohyb po žebřících - jeho úkolem je zachytit případný pád osoby při výstupu nebo sestupu, typicky v místech střešních výlezů a přístupových tras.

Trvalé kotvicí systémy po dokončení stavby zůstávají na střeše a jsou k dispozici při kontrole a údržbě např. vzduchotechniky či klimatizace nebo pro běžné opravy, údržbu, případně při odklízení nadměrného množství sněhu.

Lanové systémy: umožňují snížit počet kotevních bodů a tím i počtu prostupů, vylučují riziko chyby při uchycování se k dalšímu jednotlivému bodu.
Kombinace systémů: vhodné řešení i tam, kde se předpokládá velká šíře pohybu osob; na těchto místech se uplatní lanový systém. Tam, kde práce probíhají v relativně malém prostoru, lze použít jednotlivé kotevní body.

Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP)

Osobním ochranným pracovním prostředkem pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou je osobní ochranný prostředek proti pádu (dále jen OOP), který splňuje požadavky příslušných předpisů a technických norem, je účinný proti vyskytujícím se rizikům na daném pracovišti, nesmí bránit provádění výkonu práce a jeho použití nesmí představovat žádné další riziko [2, § 104 odst. 1; 7, § 3 odst. 1]. Kromě samotné ochrany proti pádu umožňuje OOP pracovníkovi se bezpečně pohybovat ve výškách a nad volnou hloubkou, stabilizovat se na pracovišti a zaujmout potřebnou pracovní polohu [7, s. 11].

Vhodným pracovním prostředkem pro držení těla je postroj odpovídající ČSN EN 361, který také odpovídá ČSN EN 813. Přizpůsobení zachycovacího postroje tělu je důležitým předpokladem jeho správné funkce při zachycení pádu. Místo kotvení musí být určeno před zahájením práce ve výšce při které je využíván OOPP proti pádu. Místo kotvení osobního ochranného pracovního prostředku proti pádu musí být ve směru pádu dostatečně odolné. Nastavení bezpečné délky spojovacího prostředku v systému zadržení pádu je nezbytné. Tento systém nedovoluje dosažení místa, kde by k pádu mohlo dojít. Předpokladem zachycení pádu v dostatečné výšce na překážkou, níže ležící plochou je rovněž nezbytné.

Bezpečný přístup na střechu

Na každou střechu musí být zajištěn bezpečný přístup, v současné době je upřednostňován ze společných prostor domu. Přístup může být buď tzv.
Pevný kovový žebřík je zpravidla vybavený bezpečnostním košem, který riziko pádu snižuje, ale pádu nezabraňuje. Pokud je nutné použít tento žebřík v době, kdy jsou příčle žebříku kluzké, je povinností pracovníka i uvnitř bezpečnostního koše použít osobní ochranné prostředky proti pádu (dále jen OOPP). Žebřík je vždy umístěn na okraji střechy a pracovník, který na střechu vstupuje, je bezprostředně ohrožen rizikem pádu.

Pokud stavba není vybavena výlezem na střechu z vnitřních prostor, je nutné k výstupu na střechu zpravidla použít přenosný žebřík. Přenosný žebřík musí být v dobrém technickém stavu. Žebřík musí být pevně postaven, nejlépe na zpevněné ploše, a opřen o střechu tak, že při stoupání po žebříku nemůže dojít k jeho posunutí a následnému pádu. Důležitá je i délka žebříku. Žebřík musí přesahovat plochu střechy nejméně o 1 100 mm. Přesah žebříku slouží pracovníkovi jako opora při odcházení od žebříku a při sestupování. I u tohoto žebříku musí být zajištěna možnost bezpečně od žebříku odejít za použití OOPP.

Častým řešením výstupu na plochou střechu bývá střešní výlez. Střešní výlez je opatřen výsuvným, výklopným žebříkem nebo je nutné použít k tomu určený žebřík. Takový žebřík musí být na horní straně upevněný, například háky. Dolní strana žebříku často leží na dlažbě nebo jiné kluzké ploše. V ideálním případě by měl být střešní výlet opatřen madlem, které umožní oporu při výstupu a sestupu. Ne vždy tomu tak je. Bezpečný pohyb po ploché střeše vyžaduje zpravidla použití OOPP.

Sněhové zábrany

Sněhové ochranné prvky se primárně osazují tam, kde není možné ponechat sníh sjíždět samovolně ze střechy dolů. Typicky jde o vchody do budov, střechy směřující do ulice, nebo i střechy jejich poloha žlabů koliduje se sněhem, který by sjížděl z plochy dolů. Je to téma velmi časté u hladkých krytin, které samy o sobě nemají schopnost sníh zpomalovat nebo zadržovat. Sněhové zábrany se rozmístí na střeše tak, aby byla váha sněhu rovnoměrně zadržována. Obvykle postačí jedna řada u okapové hrany. Ve vyšších polohách se osazují dvě nebo více řad nad sebe, aby se hmotnost sněhu rozložila. Vyrábí se trubkové zábrany nebo roštové. Kromě estetických rozdílů se chovají velmi podobně. Zadržují nápor sněhu, který na střechu napadne ve stanoveném úseku nad zábranou.

Časté chyby a nedostatky

Základní problém spočívá v malé znalosti povinností jak projekčními kancelářemi, tak i zadavatelem stavby a jejím provozovatelem. Řada projektantů váhá nad tím, co je považováno za přiměřené opatření. Mezi nejčastější chyby, nedostatky i porušování vyhlášky a souvisejících norem v oblasti bezpečného užívání střech bez provozu a střech s neveřejným provozem patří:

Nevyhovující přístup na střechu.
Chybějící nebo nesprávně navržená stavebně technická opatření k ochraně pracovníků před pádem při provádění údržby střechy, zařízení a konstrukcí přístupných ze střešní plochy.
Není pamatováno na všechny předvídatelné klimatické podmínky, za kterých je nutné údržbu provádět (zejména odstraňování nadměrného množství sněhu a ledových rampouchů, např. tam, kde mohou ohrozit chodce).
Není zpracován provozní řád střechy, režim prohlídek, kontrol a obnovy.
Konstrukce střechy neumožňuje bezpečnou kontrolu a údržbu zařízení určených k ochraně před bleskem.
Není řešena údržba otvorů nechráněných proti propadnutí, např. světlíků.
U střech bez provozu není provedeno opatření k zajištění přístupu pouze oprávněným osobám.
Návrhy (projekty střech) úplně a jednoznačně neurčují provozní řešení střechy.
U vstupu na střechu není umístěna informační tabulka s poučením o zásadách provozu na střeše.
U nepochozích střech, kde vodotěsnící vrstva neumožňuje bez rizika poškození kontrolu, údržbu nebo obsluhu konstrukcí a zařízení umísťovaných na střeše není vhodně zajištěna bezpečnost lidí pohybujících se po střeše.
Pokud není instalovaný záchytný systém určen pro ochranu před pádem u všech nezabezpečených hran a otvorů, nejsou tyto nezabezpečené plochy vhodně označeny a to s přihlédnutím, že zda je nutné na střechu vstupovat i při sněhové pokrývce.
Při rekonstrukcích střech není dodržen čl. 5.6.3 normy ČSN 73 1901.

Dalšími častými chybami v plánování jsou:

Nesprávná vzdálenost k nejvzdálenějšímu místu předpokládaného pohybu osob, a tím možnost zvolení nesprávné délky lana osobního úvazu a velké výšky volného pádu.
Nepočítá se s místem výlezu na střechy.
V okolí míst možného propadu otvory ve střeše, zejména v blízkosti světlíků, nejsou osazeny kotvicí prvky.
Klimatizační jednotky umístěné na střechách vyžadují častou přítomnost pověřené osoby.
Šikmé střechy často nejsou z hlediska bezpečnosti pohybu na nich řešeny vůbec.

Problémy s OOPP

Nesprávně zvolený OOPP: Pouze v systému zadržení pádu je možné použít prostředek pro držení těla (pás) a spojovací prostředek (lano) bez tlumiče pádu. V případě použití pásu bez tlumiče může při pádu a jeho zachycení dojít ke zranění páteře a vnitřních orgánů. V systému zachycení pádu je nezbytné používat zachycovací postroj a spojovací prostředek s tlumičem pádu.
Chybějící záchranný plán: Způsob vysvobození pracovníka, jehož pád byl zachycen, musí být vždy před zahájením prací ve výšce zajištěn. Neznamená to, že musí být zpracován v písemné formě. Vysvobození pracovníka se předpokládá do 20-ti minut po zachycení pádu. To je poměrně krátká doba, aby bylo včasné vysvobození bez předchozí přípravy zajistit.
Chybějící školení a pokyny pro konkrétní práci ve výšce: Pracovník, který má vykonávat práce ve výšce musí být řádně pro práci ve výšce proškolen, a to vždy pro danou konkrétní práci. Není správné, aby pracovník absolvoval pouze obecné školení pro práce ve výšce. Pracovník musí vykonávat pouze práce pro které byl vyslán, poučen, proškolen.
Podceňování rizik při práci ve výšce: Jednou ze skutečností, která vede k podceňování rizika při pádu ve výšce je to, že v osobním životě provádíme práce ve výšce (např. česání ovoce, opravy na vlastním domu) a při této práci zpravidla nepoužíváme OOPP.

Tabulka: Legislativní předpisy a normy pro bezpečnost na střechách

Předpis/Norma	Popis a relevance
Zákon č. 309/2006 Sb.	Specifikuje práce zhotovitele a jeho povinnosti, přenáší zodpovědnost za bezpečnost na zadavatele.
Zákon č. 88/2016 Sb.	Novelizační zákon k č. 309/2006 Sb., upřesňuje požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví.
Nařízení vlády č. 362/2005 Sb.	Bližší požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Upřednostňuje kolektivní ochranu.
Vyhláška č. 268/2009 Sb.	O technických požadavcích na stavby. Požadavek na bezpečnost při užívání stavby, běžné údržby a předvídatelných vlivů.
ČSN 73 1901	Navrhování střech - Základní ustanovení. Určuje povinnosti projektanta a realizátora střechy v oblasti bezpečnosti práce a obsahuje zásady pro navrhování střech.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011	Harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Stanovuje základní požadavky na stavby, včetně „Bezpečnosti a přístupnosti při užívání“.
ČSN EN 795	Prostředky ochrany osob proti pádu - Kotvicí zařízení. Specifikuje požadavky na statické zatížení kotvicích zařízení.

tags: #povinnost #vystup #na #strechu #předpisy

Bezpečnostní předpisy a povinnosti při práci a pohybu na střechách