Dřevěný šindel je dalším ze zástupců přírodních střešních krytin. Šindelové střechy máme většinou spjaty s lidovou architekturou horských a podhorských oblastí, především Šumavy a Beskyd. Dřevěné střechy postupem času našly uplatnění i v nížinách, kde nahradily slaměné došky. Dnes jsou návratem k tradičním hodnotám spojeným s využitím moderních technologií k ochraně dřeva. Dřevo je jeden z nejdéle používaných stavebních materiálů vůbec, a rozhodně to není náhoda.
Uvažujete o využití tradičních dřevěných šindelů pro pokrývku vaší střechy? Tato metoda patří k léty ověřeným a řada lidí nedá na dřevěné šindele doteď dopustit, i přesto, že dnes již existuje mnoho jiných variant, které také vyžadují o poznání menší údržbu. Na některé stavby je však dřevěný šindel nutné použít, anebo si to zákazníci prostě přejí.
Výroba dřevěného šindele
Výroba dřevěného šindele probíhá štípáním ze smrkového, popřípadě modřínového dřeva, které se kácí v zimě. Můžete si být jisti, že dřevěné šindele prochází stejným procesem výroby jako kdysi. Tato metoda je velmi tradiční a za dlouhá léta se vlastně příliš nezměnila.
Výběr dřeva
Naše firma se specializuje na tradiční výrobu štípaného šindele z prvotřídního smrkového, jedlového nebo modřínového dřeva. Dřevo pochází z pomalu rostoucích stromů s hustými letokruhy, které se kácí v zimě pro maximální odolnost a trvanlivost. Vybírá se takové dřevo, které předpokládá ty nejlepší možné výsledky. Ze zkušeností již víme, že nejlepší jsou stromy s hustými letokruhy, které se mírně stačí doleva. Kvalita šindele je dána kvalitou dřeva, jeho hustotou let - čím roste strom pomaleji, tím je dřevo kvalitnější. Nejlepší je tzv. rostlé (husté) dřevo z pomalu rostoucích stromů (smrk, modřín) bez točivosti, kácené v zimě (bez mízy), větších průměrů (60-80 cm) z vybraných lokalit certifikovaných lesů, které jsou více než stoleté. Dřevo je obnovitelným zdrojem, za dobu životnosti střechy vyrostou nové stromy.
Technika opracování
Dřevěný šindel se následně opracuje pořízem. Současní šindeláři vyrábějí šindele víceméně stále stejnými postupy jako jejich předchůdci v minulosti. Výroba šindele i nyní vyžaduje poměrně značný podíl ruční práce, šikovnost a koneckonců i dobrou fyzičku. „Štípaný šindel se pořád opracovává pořízem na geniálním vynálezu našich předků - dědkovi či strýčkovi," dodává Jan Spěváček. „Samozřejmě se na štípání používají štípačky, pero a drážka se frézují, ale z principu věci nelze vyrobit stroj, do kterého by se na jednom konci vložila kláda a na druhém by vypadávaly hotové šindele." Naše firma používá tradiční šindel ručně opracovávaný pořízy, narozdíl od některých firem, které používají šindel vyráběný strojově.
Čtěte také: Šindel a jeho použití
Při užití značné síly a zručnosti se ručním strouháním po vláknech uštípnutý kus upraví do požadovaného tvaru. V poslední fázi při úpravě povrchu šindele pořízem používáme i vlastnoručně zkonstruovanou bednářskou a řezbářskou lavici našich předků, tzv. „dědka či strýčka". Ručním štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vzínání vody do šindele a pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy. Jedinou prací, kdy přichází ke slovu stroj, je drážka, která se běžně zhotovuje na fréze. Drážka: Moderní technologie se využívá k vytvoření pera a drážky (pro valašský typ) na fréze. Takový šindel se poté rovná do hrání a nechává se mu čas. Poté přichází na řadu druhá fáze výroby, která obyčejný vyschnutý kus dřeva přemění na kvalitní výrobek, který odpovídá všem požadavkům na kvalitu střešní krytiny. Tyto vyschnuté dřevěné kusy se balí do balíků po 1 m2 - dvojité pokládky. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků - Bochemit QB profi, jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Tento krok hraje v procesu výroby velmi důležitou roli, jelikož jen tak lze zaručit, že dřevo bude mít požadovanou trvanlivost a odolá i náročným podmínkám, kterým jsou střešní krytiny běžně vystavovány.
Protože je výroba štípaného šindele velmi pracná, začal se vyrábět šindel řezaný - rychleji a levněji - z prken řezaných po délce kmene. Takto však dojde k přerušení dřevních vláken a šindel neplní dobře svou funkci. Řezaný šindel má plochy hodně hrubé od přetržených vláken a proto jsou následně opracovány hoblováním nebo frézováním. Šindele jsou rovnoměrné vlnky od hoblovacího válce, ale i ty jsou kolikrát neviditelné díky následnému broušení. Často jsou hoblované nebo frézované na tvarových frézách s mírným rádiem a jsou vzhledově velmi dokonalé, často stejné šířky. Zhotoveno z mladé kulatiny malých průměrů. Těžko rozpoznatelný: Šindel štípaný, srovnaný pořízem, avšak jeho pero je hoblované - jedná se o místo nejřidších letokruhů na výrobku - místa nejnáchylnějšího na erozi hmoty. Takový šindel působí dobrým vzhledovým dojmem, avšak jeho životnost je značně snížena.
Typy šindele
Šindel dělíme podle způsobu výroby na štípaný a řezaný, podle tvaru na valašský a alpský. Na střechy roubených chalup a památkově chráněných objektů se hodí dřevěný štípaný šindel, ručně opracovaný pořízem.
- Alpský šindel: Vyrábí se především z modřínového dřeva štípáním. Nemá péro a drážku, klade se ve dvou nebo ve třech vrstvách. V alpských zemích se používá na střechy i fasády. Většinou se klade v hustých překládaných řadách bez pera a drážky. Svým vzhledem působí modřínový štípaný šindel nejvíce tradicionalisticky a lidově.
- Valašský šindel: Má na jedné straně vykrojenou drážku a na druhé je zkosen do úzkého břitu, který zapadá do drážky vedlejšího šindele. Dělá se zpravidla ze smrkového dřeva. Valašský šindel je možné použít na střechy i jako obklad zdí. Jedná se o klasický, tradiční a u nás nejpoužívanější druh dřevěného šindele. Běžný, přímý šindel má pero a drážku, vyrábí se v délkách 50-60 cm.
Na prostorové tvary (nároží, úžlabí, volská oka, atd.) se vyrábí šindele kónického tvaru (skosky) - a to pravotočivé i levotočivé. Na zahájení řad, nebo jejich ukončení se vyrábí tzv. podkladky. Při řešení specifických situací se však zručný šindelář neobejde bez dotváření pořízem, či šindelářským nožem.
Šindele jsou rovněž vhodné pro zdobné obkládání vnějších stěn dřevostaveb, štítů, nároží a podobně. Jeho pohledová spodní hrana se často upravuje do různých zdobných tvarů (obloučků, špicí, hrotů,...). V menších formách jej lze používat k tvarovaným obkladům oblých tvarů (kostelní báně a pod.).
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Využití a vlastnosti
Šindele umožňují zhotovení rovných i zvlněných ploch včetně nároží, úžlabí, vikýřů a dalších náročných střešních prvků. Dřevěná přírodní krytina je lehká, hodí se stavby, kde není možné střechu zatížit pálenou taškou nebo betonovou krytinou. Stejně dobře jako na střeše plní šindele svou funkci také na fasádě - chrání i zdobí. Fasády chráněné šindelem mají velkou odolnost před silným větrem a bočním deštěm.
Šindel je v podstatě dřevěná taška, která se přibíjí na lať hřebíkem. Jednoduché krytí - jednoduché založení šindele přes sebe - u šindele 50 cm se šindel překládá cca po 42 cm. Používá se u obytných staveb. Naší specializací je pokládka dřevěných šindelových střech na chalupách, kostelích, kapličkách, hradech a zámcích. Pracujeme převážně s kvalitním štípaným šindelem vlastní výroby nebo šindelem od slovenských a beskydských dodavatelů. Dřevěný šindel vyžaduje nejen znalost technologického postupu, ale hlavně zručnost, cit a zkušenosti. Zvládáme nejen ploché tvary, ale i tvary tzv. lidové, jako jsou úžlabí a přetáčená nároží, vikýře a podobně.
Dnes se na výrobu šindelů používá kromě smrkového dřeva také modřín, v zahraničí pak sibiřský či kanadský modřín, sekvoj a podobně. Překvapivě je tato krytina hojně užívána i na zcela nových domech a poměrně moderních objektech. Samozřejmě nelze opomenout časté použití šindele na drobných doplňkových stavbách, jako jsou pergoly, garáže, dřevníky, ale i turistické přístřešky a podobně.
Trvanlivost a údržba
Trvanlivost šindelů je závislá nejen na druhu dřeviny, z níž jsou vyrobeny, ale i na její kvalitě a výrobním postupu. „Kvalitní šindel je poměrně trvanlivá krytina," potvrzuje Jana Tichá, „štípaný vydrží i 40 let, levnější strojově vyráběný šindel řezaný však třeba jen 15 let." Štípáním se zachovává struktura dřeva, což zajišťuje vyšší odolnost a životnost (až 80 let) oproti řezaným variantám. Modřínový šindel se vyrábí z kmenů modřínu v několika krocích ruční manufaktury. Výhodou modřínového šindele je jeho kvalita a trvanlivost. Výhodou tohoto materiálu jsou nižší náklady na pravidelnou údržbu. Při pravidelné údržbě lze očekávat vysokou trvanlivost modřínové krytiny, dosahující až dekád.
Historicky se šindel nenatíral ani jinak neošetřoval - jakost a trvanlivost byla zaručena výběrem kvalitního dřeva a jeho vhodným zpracováním a opracováním. Dnes se trvanlivost šindelových střech prodlužuje ošetřením nátěrovými hmotami na bázi přírodních olejů a tenkovrstvých lazur. Nesmíme zapomenout na následnou údržbu, včetně nátěru každé 3 roky. Bohaté zkušenosti máme též s následnou pravidelnou údržbou šindelových střech - s nátěry, výměnami a kolorováním.
Čtěte také: Asfaltový šindel: Kompletní průvodce
„Podle našich zkušeností kvalita a vyzrálost kulatiny a pečlivost a vedení štípání ovlivňuje trvanlivost šindele více, než samotný druh dřeviny," vysvětluje Jan Spěváček. „Zásadní je také způsob kladení šindelů - šindel „valašský" nebo „český" je opatřen perem a drážkou, takzvaný „alpský" šindel je kladený na rybinu. V obou skupinách existuje velké množství typů podle délek, šířek, tvarového provedení či pohledové „okapnicové" hrany šindele v závislosti na krajových odlišnostech."
Impregnace a nátěry
Dříve se šindel neimpregnoval a vydržel dlouho. Známe časté případy, že i neimpregnovaný šindel s pravidelným nátěrem vydržel na střeše šedesát, sedmdesát let. Dnes je prostředí agresivnější než v době minulé, proto tlakovakuovou impregnaci každému doporučujeme. Jedná se o velmi účinný způsob jak hluboko do dřevní hmoty natlačit impregnační roztok. Šindele jsou impregnovány dle expoziční třídy 4: dřevo v trvalém kontaktu s půdou, nebo trvale vystavené silnému působení vlhkosti. Tlakovakuová impregnace výrazně zvyšuje trvanlivost a odolnost šindele. Levnější, ale také o něco méně účinnější způsob ochrany oproti tlakovakuové impregnaci je namáčení impregnačním roztokem.
Čím natírat šindel... velice těžká otázka na kterou neexistuje jednoznačná odpověd. Karbolineum extra má za teplých dnů svou charakteristickou "vůni", přesto je používaný dodnes. Jiné nátěry jsou méně agresivní. Všechny nátěry mají za úkol chránit dřevo před plísněmi, houbám a škůdcům. Každý z mnoha použitelných nátěrů má své pozitiva i negativa a proto tento problém musíte vyřešit Vy. Je doporučeno provádět nátěr (v době dlouhodobě teplého počasí) přibližně po pěti letech.
Historický kontext a současnost
Až do 19. století byl šindel, tradičně vyráběný z jedlového a smrkového dřeva, považován za kvalitní krytinu, odolnější a trvanlivější než došky. Nicméně měl jednu velkou slabinu - byl hořlavý. „Protipožární přepisy, které se začaly hojně uplatňovat v době vlády Marie Terezie a později i jejího syna Josefa," vysvětluje Jana Tichá z Národního památkového ústavu, „používání hořlavých, tedy „spalných" krytin - včetně šindele - na nových stavbách zakazovaly nebo výrazně omezovaly a přikazovaly je nahrazovat keramickými taškami. Lidé však i nadále šindele používali a platili za to pokuty nebo žádali o povolení výjimek."
Šindelářské řemeslo je provozováno dodnes, i když již zdaleka není tak rozšířené jako kdysi. Památkově chráněné stavby, které v době svého vzniku či fungování pokrývaly šindele, se bez ruční práce šikovných šindelářů při potřebě rekonstrukce neobejdou. Příkladem může být kostel svatého Ondřeje v Hodslavicích. Již několikrát jsme museli provádět doplnění a výměny šindelové dřevěné krytiny na starých historických stavbách, kde bylo nutné vyrobit a dotvarovat šindele dle předlohy na míru. Je to vždy práce specifická a náročná, nicméně velmi zajímavá. Je možné provést i takzvanou rustifikaci povrchu pohledové strany, tedy vyniknutí a vystoupnutí let. Největším hledáním a alchymií bývá dotónování nového dřeva vůči starému. K tomuto účelu používáme tónované fermeže (lněná, napouštěcí), nebo přípravku Karbolineum extra v různých odstínech.
Firma Odehnal a syn patří mezi nejstarší výrobce a pokrývače dřevěného štípaného šindele. Založil ji v roce 1990 Josef Odehnal st., který od roku 1960 sbíral zkušenosti jako pokrývač ve Výrobním družstvu invalidů Proseč. Po změně režimu je předal svým synům a od roku 2010 firmu vede Martin Odehnal.
tags: #Sindel #opracovani #porizem