Pojistná hydroizolační vrstva chrání vrstvy pod sebou a prostory pod střechou proti vodě, která protekla krytinou, nebo proti sněhu, který do střechy navál, a to ať už v důsledku vady nebo poruchy krytiny nebo za extrémně nepříznivých povětrnostních podmínek. Střecha má stále stejnou základní funkci - chránit dům před vlivy počasí. Dnešní střechy však představují sofistikovanou konstrukci, kde střešní plášť tvoří několik vrstev a prvků. Na správném návrhu, výběru a provedení každého z nich záleží, jak dobře a jak dlouho bude střecha sloužit.
Význam a funkce pojistné hydroizolace u střech s nízkým sklonem
Šikmé střechy s nízkými sklony se skládanou krytinou jsou vzhledem k pomalejšímu odvodu vody ze střešní plochy zranitelnější. Obecně platí, čím větší sklon střechy, tím lépe, neboť dochází k rychlému odtoku vody, kterou zajišťuje hlavní hydroizolační vrstva v podobě skládané krytiny. Přesto jsou střechy s nízkými sklony velmi často navrhovány a realizovány. V takovém případě bychom měli současné módní trendy vhodně skloubit s ověřenou návrhovou metodikou a prováděcí technikou k tomuto účelu nezbytnou. Hlavní hydroizolační vrstva, kterou je krytina, totiž nemusí při extrémně nízkých sklonech bezpečně zvládat odvodnění střešní plochy, a proto ji částečně přebírá k tomuto účelu vyráběná a dle zvýšených požadavků řemeslně zpracovaná pojistná hydroizolace.
U střechy s nízkým sklonem, tzn. 10-12° pod bezpečným sklonem zvoleného typu skládané betonové či pálené krytiny, je třeba vždy počítat s vyššími náklady na realizaci. To spočívá v adekvátním typu pojistné hydroizolace, která svým technickým pojetím převyšuje běžný standard. Musí být extrémně mechanicky odolná a umožnit homogenní spoj jednotlivých pásů s účinným systémem pro řešení detailů, např. v místech napojení na konstrukční prostupy.
Typy pojistných hydroizolačních fólií
Pojistné hydroizolační fólie jsou plastové vícevrstvé fólie, které v sobě kombinují odolnost proti kapalné vodě a zároveň propustnost pro vodní páru (jsou tzv. difuzně propustné). Tyto fólie mají ve svém sortimentu výrobci samotných krytin, ale také výrobci např. tepelných izolací. Fólie podle jednotlivých typů a výrobců může buď ležet na tepelné izolaci - je tzv. kontaktní, nebo může být volně natažena mezi krokvemi - je tzv. nekontaktní. Renomovaní výrobci střešních krytin udávají pro každý produkt tzv. bezpečný sklon střechy (BSS), tedy minimální sklon, kde všeobecně platí standardizované zásady pro provedení pojistné hydroizolační vrstvy. Čím více sklon střechy klesá pod úroveň bezp. sklonu střechy, tím jsou požadavky na pojistnou hydroizolační vrstvu náročnější.
V minulosti se pro pojistnou hydroizolační vrstvu hojně využívala průsvitná fólie z difuzně nepropustného plastu, která byla opatřena tzv. mikroperforací, a tím jí měla být zajištěna difuzní propustnost. Byla výhradně „nekontaktní“, tedy měla být vždy natažena mezi kontralatěmi. Dnes je doporučeno pro moderní nízkoenergetické domy vždy volit vysoce difuzní fólie se sd < 0,2 m.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Speciální fólie pro nízké sklony a zvýšené požadavky
Pokud je z jakéhokoliv důvodu třeba dosáhnout absolutní těsnosti proti vodě, např. při velmi nízkém sklonu krytiny či jiných nepříznivých podmínkách, vytváří se vodotěsné podstřeší. Jako pojistná hydroizolační vrstva se pak používají klasické povlakové hydroizolační materiály - asfaltové pásy (tzv. typ S - čili natavitelné) nebo plastové hydroizolační fólie (nejčastěji měkčené PVC). Zpracovávají se jako klasická hydroizolace na ploché střeše, spojují v přesazích a napojují se v detailech. Spočívat musí na tuhém podkladu - nejčastěji tedy na dřevěném bednění nebo OSB deskách apod.
Fólie Bramac TOP RU RESISTANT chrání střechy před zatečením vody v místě probití fólie hřebíkem. Fólie má i reflexní funkci díky pokovené funkční membráně a lze ji použít pro střešní skladbu Bramac COOL. Fólie je nutnou součástí střešního systému BRAMAC 7°, který řeší pokládku krytiny u střech s nízkým sklonem (již od 7°).
Fólie Bramac PRO PLUS RESISTANT 140 má vyšší plošnou hmotnost - 140 g/m2, vyšší pevnost v tahu a vyšší odolnosti proti vytržení z hřebíku. Tuto fólii je možné pokládat na tvarově stálou tepelnou izolaci, na bednění nebo volně na krokve. Fólie je opatřena dvěma samolepicími pruhy pro zajištění homogenního spoje. Součástí fólie je měkká a elastická vrstva PU, která zajišťuje těsnost při probití hřebíkem.
DELTA ALPINA je to nejlepší, co lze do šikmé střechy na ochranu před vlhkostí zabudovat. Umožňuje realizovat u pojistné hydroizolace nejpřísnější třídu těsnosti 1. Výhodou fólie DELTA-ALPINA je - na rozdíl od povlakové hydroizolace - difuzní otevřenost. Ta umožňuje následné doplnění tepelného izolantu ze spodní strany bezprostředně k bednění, bez nutnosti větrané mezery.
JUTA a.s. vyvinula nový speciální systém pojistné hydroizolační membrány pod názvem JUTADACH SUPER s příslušnými komponenty. Tj. pro slepení přesahů (tmel Jutadach Mastic Super), napojovacího a opravného komponentu (páska Jutadach SP Super) a těsnící pásky pod kontralatě (Jutadach TPK Super). To je tedy systém JUTADACH SUPER, který umožňuje aplikaci pojistné hydrozolace i pro stupeň a třídu těsnosti 3A a zároveň pro střechu se sklonem min. 10°.
Čtěte také: Vlastnosti pojistné hydroizolace
Možnost použití typů pojistných hydroizolací JUTA a.s. je přehledně popsána v následující tabulce, která odráží rozdílné požadavky v závislosti na sklonu střechy a dalších podmínkách.
| Stupeň a třída těsnosti | Dovolený sklon | Výjimečně povolený sklon | Doporučená pojistná hydroizolace | Podklad |
|---|---|---|---|---|
| 1 | >= BSS | -4° pod BSS | Nekontaktní (nízkodifúzní) mikroperforované nebo antikondenzační fólie (např. Jutafol D, Jutacon) | Volně natažena mezi kontralatěmi |
| 2A | >= BSS | -4° pod BSS | Systém kontaktních fólií (např. Jutafol DTB 150) nebo vysoce difúzní membrány (např. Jutadach) | Tříplášťová bedněná střecha / na tepelnou izolaci |
| 2C | -4° až -8° pod BSS | Vysoce difúzní membrány (spojené/slepené) | Bednění nebo na tepelnou izolaci | |
| 3A | -8° až -12° pod BSS | 10° (JUTADACH SUPER) | Speciální vysoce vodotěsné vysoce difúzní membrány s příslušnými komponenty (např. JUTADACH SUPER, DELTA ALPINA) | Bednění |
| 3B | -12° a více pod BSS | Speciální vysoce vodotěsné vysoce difúzní membrány s příslušnými komponenty (např. DELTA ALPINA) | Bednění (vedena vrchem přes kontralatě) |
Doplňková opatření a faktory ovlivňující výběr
Pojistná hydroizolační vrstva chrání konstrukci před vodou, sněhem, větrem a vlhkostí, která se může dostat pod krytinu. Správně zvolená DHV musí odpovídat sklonu střechy, typu krytiny a zvýšeným požadavkům, jako je zateplené podkroví, členitost střechy nebo extrémní klima. Doplňkové opatření mají úlohu chránit střešní konstrukci pod střešní krytinou před prachem, nafoukaným sněhem a vlhkostí. V závislosti od střešní krytiny (jejího bezpečného sklonu BSS), sklonu střechy a od dalších zvýšených požadavků jako je obytné podkroví, konstrukce střechy, klimatické podmínky a místní podmínky a ustanovení, se plánují a aplikují pojistné hydroizolace na daný typ střechy.
Definování počtu zvýšených požadavků (ZP) podle těchto kategorií zahrnuje faktory jako: obytné podkroví, konstrukce střechy, klimatické podmínky a místní podmínky a ustanovení. Velmi členité střešní plochy - např. u vikýřů nebo úžlabí, nebo také delší krokve, automaticky znamenají zvýšené požadavky.
Při dodržení technologie pokládky se dá uplatnit od sklonu 12° na celoplošné bednění. Betonová střešní krytina může být použita pro různý sklon. Každý sklon střechy vyžaduje specifické vlastnosti a technické parametry odpovídající svou vhodností pro daný sklon střechy. Střešení krytinu tak volíme podle sklonu střechy. Pro betonové tašky se doporučuje minimální sklon 22°, ideální je však alespoň 30°, aby byl zajištěn spolehlivý odvod vody a dlouhá životnost střechy. Při menším sklonu betonové sedlové střechy může být nutné použít doplňková hydroizolační opatření.
Bednění jako nezbytný podklad
Dalším nutným požadavkem je pevný podklad v podobě dřevěného bednění. Bez něho se nejpřísnější třídy těsnosti 1 ani 2 nedají provést. Bednění je nezbytné u bungalovů a vazníkových krovů, protože zde chybí vrstvy schopné stabilizovat vlhkost a chránit fólii. Používá se také tehdy, když je vyžadována vyšší třída těsnosti hydroizolace, nebo když je sklon střechy nižší než bezpečný. Nutné je i u členitých střech a tam, kde je riziko dlouhodobé UV expozice pojistné hydroizolace. U plechových krytin bývá bednění vyžadováno téměř vždy.
Čtěte také: Správná skladba pojistné hydroizolace ploché střechy
Při střechách se sklonem nižším než BSS je třeba v každém případě plné bednění (záklop). Na zhotovení plného bednění není dovoleno používat OSB desky! Je třeba dbát na to, aby styk jednotlivých desek nebyl příliš těsný, aby byla rezerva na jeho tepelnou roztažnost. Šířka desek by neměla přesahovat 14cm a tloušťka by měla být alespoň 2.4cm.
Instalace a detaily pojistné hydroizolace
Pro dosažení těsnosti proti vodě a vzduchotěsnosti je vhodné fólie vždy lepit v přesazích. To lze samozřejmě spolehlivě provést pouze, pokud fólie spočívá na nějakém podkladu - tedy na tuhé tepelné izolaci nebo na bednění. Fólie by měly být pečlivě napojeny a nalepeny na veškeré detaily ve střeše - prostupy, střešní okna, komíny apod. Pozor, materiály pro pojistné fólie obvykle nejsou dlouhodobě odolné vůči UV záření. Pojistná hydroizolace umístěná pod krytinou se však neobejde bez četných perforací, které se snažíme eliminovat na minimum pomocí lepicích a těsnicích doplňků. Vždy však záleží na přístupu zhotovitele a pečlivém provedení každého detailu.
Spojování a těsnění přesahů
Spojování přesahů je potřeba v případě, že skladba střechy je plánovaná jako dvouplášťová skladba, tj. jako pojistná hydroizolace je pod střešní krytinou použita vysoce difúzní membrána, která se dotýká tepelné izolace a zároveň slouží jako větrotěsnící (vzduchotěsnící) vrstva konstrukce. Tedy, eliminuje se vliv větru nebo vliv proudícího vzduchu ve ventilační mezeře nad pojistnou hydroizolací. Proudící vzduch by přes volný, nespojený přesah pásů membrány mohl vstupovat do tepelné izolace, kde by rozpohybováním vzduchu mezi vlákny tepelné izolace došlo ke znehodnocení její tepelně izolační účinnosti a bylo by nutné navýšit celkovou tloušťku tepelné izolace. Navíc, norma "ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky" přímo doporučuje, aby u dvouplášťových konstrukcí byla tato vnější ochrana tepelné izolace vzduchotěsně spojována. Cituji : "bod 7.1.3 Tepelně izolační vrstva konstrukce musí být účinně chráněna proti působení náporu větru."
Spojování přesahů membrány je potřeba také v případě, že sklon střechy je nižší než 22°. Při delším působení vodou (deštěm či sněhem, zejména dokud není provedeno zakrytí střešní krytinou, nebo pokud dojde k jejímu defektu) by v přesahu mohlo docházet ke vzlínání vody a následnému vnikání do tepelných izolací. Povrch vysoce difúzních membrán je v drtivé většině tvořen netkanou textilií a při dotyku 2 vrstev netkané textilie dochází k tomuto fenoménu. Tento fenomén nevzniká u fólií bez vrstev netkané textilie na povrchu. Spojování přesahů je nutné také v případě, pokud sklon a podmínky střechy jsou vůči bezpečnému sklonu použité střešní krytiny takové, že je potřeba ve střešní skladbě použít pojistnou hydroizolaci stupně a třídy těsnosti 2C, 3A nebo 3B, tzn. sklon střechy je menší než je bezpečný sklon použité střešní krytiny.
Jelikož dodatečné spojování a nalepování lepící pásky na kraj membrány (která je instalována na krokve) pro vytvoření slepeného přesahu je poměrně složité a pracné, významní výrobci membrán již dodávají tyto membrány i s integrovanou lepící páskou, kde pak provedení vlastního spojení je daleko jednodušší. Nemluvě o tom, že nákup zvlášť pásky a zvlášť membrány je většinou cenově náročnější, než nákup membrány s páskou již integrovanou. Další výhodou je jistota, že pro spojení byl použit správný lepící komponent. U stupně a třídy těsnosti 3A se pak spojování přesahu pojistné hydroizolace provádí speciálním tmelem. Pro těsnost 2C se však používají jiné těsnící komponenty než pro těsnost 3A nebo 3B, kde již musí být pojistná hydroizolace navíc podložena bedněním.
Napojení na detaily a opravy
Vodotěsné spojování detailu mezi pojistnou hydroizolací a pronikající či navazující konstrukcí (komínové těleso, atika, ventil.) je klíčové. V případě, že průnik vzniká u konstrukce, kde je v konstrukci střechy požadován stupeň a třída těsnosti pojistné hydroizolace 1 nebo 2A, lze provést pouze mechanické napojení pojistné hydroizolace takovým způsobem, že voda tekoucí po ploše pojistné hydroizolace tento detail obteče. V případě, že průnik či napojení pojistné hydroizolace na navazující detail vzniká u konstrukce, kde je v konstrukci střechy požadován stupeň a třída těsnosti pojistné hydroizolace 2C, 3A nebo 3B, je nutné provést vodotěsné napojení pojistné hydroizolace na pronikající či navazující detail pomocí příslušného lepícího či těsnícího komponentu. Opět pro těsnost 2C se používají jiné těsnící komponenty než pro těsnost 3A nebo 3B.
Další spojování vzniká v případě, že je nutno provést opravy mechanických poškození pojistné hydroizolace. Je však nutno tyto opravy rozdělit na 2 základní skupiny. Drobné poškození (např. po hřebíku), lze opravit příslušnou páskou jak z horní, tak i ze spodní strany pojistné hydroizolace. Pokud je poškození větší (díra do velikosti 15 cm), je opravu nutné provést pomocí záplaty a příslušných pásků, avšak vždy z exteriérové strany aplikované pojistné hydroizolace. Lepící komponenty a vytvořený spoj zároveň musí po aplikaci odolávat velice nízkým i vysokým teplotám, jelikož pojistná hydroizolace je v zimním období vystavena exteriérovým podmínkám a v letním období vzhledem k ohřívání krytiny i vysokým teplotám, a to až +80°C. Zároveň chemické složení lepící vrstvy komponentu nesmí narušit vodotěsnost pojistné hydroizolace, její pevnost, popř. životnost. Proto je potřeba pro příslušné spojení, těsnění či opravy pojistných hydroizolací používat odpovídající lepící komponenty, které jsou schopny vytvořit dlouhodobě funkční spoj a nehrozí následné rozlepení spoje či poškození pojistné hydroizolace. Poškozený či rozlepený spoj se totiž může stát příčinou problému se zatékáním vodních srážek do konstrukce, popř. příčinou špatné funkčnosti tepelných izolací a tím i vysokých nákladů na vytápění objektu.
Odvodnění pojistné hydroizolační vrstvy
Ať už je však pojistná hydroizolační vrstva provedena z čehokoliv, musí být odvodněna. To znamená, že vodě, která zatekla na pojistnou hydroizolační vrstvu, musí být umožněno odtéct mimo dům. Klíčové je také správné slepení přesahů a spolehlivé napojení na okapní hranu - fólie se musí vyvést na plech, nikoli jen volně položit. V této části se vyplatí věnovat pozornost detailům. Zejména pečlivém slepení spojů, dotaženému překrytí a kvalitnímu utěsnění kolem prostupů.
Důležité souvislosti v konstrukci střechy
Ve střešním plášti spolu všechny vrstvy navzájem souvisejí a fungují jako spojené nádoby. Kromě spolehlivého odvodu vody je třeba pro funkční střechu prostřednictvím pojistné hydroizolace zajistit také trvale účinný odpar vlhkosti, která může být do střechy během její realizace zabudována. Nežádoucí výskyt vlhkosti nebo kondenzace vodní páry vlivem nevzduchotěsně provedené parozábrany by mohly způsobit degradaci materiálů ve střešním plášti.
Krovy a bednění
Krovy určují tvar, sklon a statiku celé střechy. Aby byl systém funkční, musí být dřevěné prvky dostatečně únosné, stabilní a rovné, a současně mít správnou vlhkost - ta je u řeziva klíčová. „Normy považují za bezpečnou mez 16 % vlhkosti. Doporučujeme před montáží kontrolovat vlhkost dřeva - ideálně pomocí přesného vlhkoměru. Vlhké dřevo, v kombinaci s nedostatečným větráním, totiž vytváří podmínky pro vznik plísní. Velkým problémem bývá i nevhodná povrchová impregnace v místě, kde bude použita pojistná hydroizolace - některé chemické nátěry narušují její funkčnost. Znalci také často upozorňují, že u některých typů střech je podceňována nutnost bednění.
Kontralatě a laťování
Kontralatě vytvářejí větrací mezeru mezi pojistnou hydroizolací a krytinou a zároveň slouží jako nosný rošt pro závěsné latě. Jejich výška musí odpovídat sklonu střechy i požadované intenzitě odvětrání. Správné provedení kontralatí výrazně přispívá k tomu, aby střecha fungovala bezchybně po dlouhou dobu. Vyplatí se proto věnovat pozornost výšce kontralatí - ta by měla odpovídat požadavkům na rozměr větrané mezery. Laťování tvoří základní nosnou konstrukci pro skládanou krytinu. Klíčové je přesné rozmístění latí podle krycí délky zvolené střešní tašky, správné osazení okapní latě a přesné rozměření první rozteče. Právě první lať rozhoduje o tom, jak taška sedne do okapu a zda budou jednotlivé řady vycházet až k hřebeni bez nutnosti improvizace.
Větrání střechy
Správné větrání střechy je jedním z nejdůležitějších faktorů její životnosti. Vzduch musí proudit od okapní hrany až po hřeben bez přerušení. V okapu se používají větrací mřížky a pásy, u hřebene pak prvky, které usnadňují únik teplého a vlhkého vzduchu - větrací tašky. Chyby v detailech jsou bohužel velmi časté. Mezi nejhorší patří přerušené větrací cesty - například u vikýřů, úžlabí nebo nadměrně dlouhých krokví. Další kritickou chybou je špatné napojení DHV na svislé konstrukce: stěny, komíny či střešní okna. „Důžité je také počítat s dostatečným množstvím větracích tašek.
Tepelná izolace a parotěsná vrstva
Tepelná izolace zajišťuje energetickou efektivitu domu a brání kondenzaci v konstrukci. Nejčastěji se používá minerální nebo skelná vata, vkládaná mezi krokve a doplněná vrstvou pod nimi. Chyby se týkají zejména kvality provedení. Izolace bývá natlačena až do větrací mezery nebo je nedostatečně chráněná proti proudění vzduchu. Velkým problémem je i kombinace více difuzních vrstev - například dvou fólií nad sebou - která uzavírá konstrukci a způsobuje kondenzaci. Parotěsná vrstva brání pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace. Chyby typicky vznikají při montáži. Patří k nim nepečlivé slepení spojů, chybějící těsnění u prostupů, přerušení parozábrany příčkami nebo její poškození při šroubování sádrokartonu.
tags: #pojistna #hydroizolace #strechy #s #nizkym #sklonem