Při navrhování a posuzování stavebních konstrukcí, zejména střech, je klíčové porozumět detailům a principům, které se uplatňují v různých typech řezů. Podélný řez stavební střechou poskytuje důležitý pohled na uspořádání jednotlivých vrstev, nosných prvků a jejich vzájemných návazností v podélném směru budovy.
Typy střech a jejich konstrukční řešení
Střechy lze rozdělit podle konstrukce na ploché a šikmé, přičemž každá z nich vyžaduje specifický přístup k návrhu a detailům podélného řezu.
Ploché střechy
Ploché střechy mohou být navrženy jako jednoplášťové nebo dvouplášťové. Důležitým aspektem u plochých střech je odvodnění a tepelná ochrana.
- Jednoplášťová plochá střecha: U jednoplášťové ploché střechy s odvodněním dovnitř dispozice je klíčové navrhnout schéma odvodnění a půdorys střechy. Dále je nezbytný příčný řez s podrobným návrhem jednotlivých vrstev střešního pláště v měřítku 1:50. Střešní plášť je typicky řešen jako plochá, jednoplášťová, nepochůzná střecha se složením: stropní konstrukce, tepelně izolační vrstva ze dvou heraklitových desek tlustých 50 mm, lepenka A 330, zásyp suchou škvárou, spádový škvárobeton, cementový potěr 10 mm, vodorovná izolace z asfaltových pásů a nátěrů.
- Dvouplášťová plochá střecha: Při návrhu dvouplášťové ploché střechy se sklony a druhem odvodnění je nutné navrhnout výšku vzduchové dutiny a spočítat plochu větracích otvorů, nezapomenout na přípočet jejich krytí. Následně se nakreslí schéma odvodnění a výkres konstrukce horního střešního pláště, a příčný řez s podrobným návrhem jednotlivých vrstev střešního pláště v měřítku 1:50. V prototypové stavební soustavě G 40 byla použita dvouplášťová střešní konstrukce, jejíž součástí jsou i prefabrikované dílce nadstřešních bloků, instalačních šachet a průduchových panelů, prvky žlabové, trámce a střešní desky.
Šikmé střechy
U šikmých střech je dominantním prvkem krov, který přenáší zatížení střechy do nosných stěn budovy. Pro daný půdorys se navrhuje a kreslí výkres krovu vaznicové soustavy. Druh plné vazby určí cvičící. Součástí je vypracování schématu odvodnění, půdorysu, příčného a podélného řezu. Do krovu se zapracuje schodiště vedoucí do půdního prostoru. U některých realizací (u typů G 40) bylo použito šikmých sedlových střech, vytvořených z prefabrikovaných dílců (hřebenové rámy, krokve, vaznice, štítové a výztužné dílce).
Konstrukční prvky a detaily
Podélný řez stavební střechou odhaluje řadu důležitých konstrukčních prvků a detailů, které ovlivňují celkovou funkčnost a životnost střechy.
Čtěte také: Ochrana krovů a podélných trámů
Krovy a dřevěné konstrukce
Základní tesařské konstrukce je možné rozdělit na sedla, pásky, vzpěradla, věšadla, kombinace vzpěradel a věšadel, vzpínadla, příhradoviny, plnostěnné nosníky, skruže a lamely. Jsou složeny z trámů vodorovných (prahů, ližin), z trámů svislých (sloupků) a z šikmých trámů (vzpěr, pásků). Vzpěry jsou většinou namáhány tlakem; jsou-li taženy, provádějí se dvojité (kleštiny). Tyto jednotlivé prvky se skládají do soustavy tuhých trojúhelníkových polí. Tvar trojúhelníkových polí tesařských konstrukcí je výhodný: při pevném spojení se trojúhelník tvarově nemění. Obdélníková (čtvercová) pole nejsou přípustná, poněvadž by se účinky postranních sil mohla snadno deformovat.
- Sedlo: Provádí se při větším zatížení a rozponu (dřevěný trám v místě podpory je ztužen krátkým trámcem). Jeho délka činí jednu až dvě pětiny rozpětí trámu. Bývá spojeno s nosným trámem sešroubováním, zazubením nebo hmoždíky a sešroubováním.
- Pásek: Je krátká (tlačená) vzpěrka s trojí funkcí: spolupůsobí při přenášení tlaku na sloup, zkracuje rozpětí trámu a ztužuje konstrukci ve směru podélném. Spojení pásku se sloupkem a trámem má být tuhé a bývá provedeno šikmým nebo vháněným čepem zajištěným dřevěným kolíčkem. Pásek je dlouhý 1 000 až 1 500 mm. Aby se ušetřilo dřevo a odborná tesařská práce, nahrazují se pásky prkny průřezu 30x 140 mm, přibitými ke sloupku a trámu.
- Vzpěradla: Konstrukce, jejíž nosný trám je podepřen vzpěrami, kterými je zatížení přenášeno přímo do podpor. Tím se zmenšuje volná délka nosného trámu a zvyšuje se jeho únosnost. Podle počtu podpírajících míst jsou vzpěradla jednoduchá, dvojitá i trojitá. Nosný trám je namáhán ohybem a vzpěry tlakem.
- Věšadlo: Konstrukce, která s věšáky a vzpěrami vynáší hlavní trám a přenáší jeho zatížení co nejblíže k podporám. Podle počtu věšáků známe věšadla jednoduchá, dvojitá a trojitá. Věšadlové konstrukce se dříve používaly na krovy větších rozponů, kde nemohl být hlavní trám podepřen střední zdí.
Membránové konstrukce
Membránové střechy z předpjatého betonu byly v posledních letech opomenuty, ale novější realizace potvrzují jejich modernost, ekonomičnost a architektonický potenciál. Ekonomie obloukových a visutých konstrukcí vychází z jejich tvaru, který minimalizuje "mrtvou" hmotu. Membránové konstrukce mají buď jednoduchou křivost, nebo tvoří rotačně symetrické plochy, popřípadě vytváří konstrukce dvojí křivosti. Je zřejmé, že mohou být navrženy nad jakýmkoliv půdorysem. Jejich tvar však v počátečním stavu musí být bezmomentový - výslednicový (funicular) k danému zatížení.
Jednou z možností je využití lanové sítě, na kterou se zavěsí jednoduché betonové prvky. Tuhost konstrukce se zajistí předepnutím kabelů vedených ve spárách mezi těmito prvky. Předpětím lze zajistit, aby konstrukce byly namáhány jen tlakem, a tak omezit vznik trhlin.
Hydroizolace a tepelná izolace
Vypracovává se komplexní detail u okapu (okraj krovu, půdní nadezdívky, navazující strop a podlahu půdního prostoru, uložení případného vazného trámu a žlab). Krytinu určí rovněž cvičící. Dále se řeší tepelná ochrana budov, včetně posouzení projektu dle ČSN 73 0540-2 a výpočtu R-hodnot pro stěny, stropy a překlady. Posouzení podlahových konstrukcí z hlediska tepelné jímavosti se provádí dle ČSN 73 0540-1 až 4. Rozvody elektroinstalací se ve střeše běžně vedou ve vrstvě minerální vaty, při jejich vytažení směrem do interiéru dochází k propíchání parozábrany. Přes prostupy kabelů parozábranou dochází při nesprávném provedení k proniku vodních par do střechy a také ke značným tepelným ztrátám. Další velkou výhodou vzduchové mezery je možnost správného provedení ukončení parozábrany na stěně - tj. pomocí lepicích pásků na spoj parozábrana - zdivo a přítlačné lišty.
Standardy pro hydroizolace jsou dány normou ČSN P 73 06 00 (Hydroizolace staveb - Základní ustanovení) a ČSN P 73 06 06 (Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Základní ustanovení). Dále je relevantní norma ČSN 73 06 01 (Ochrana staveb proti radonu z podloží).
Čtěte také: Podrobný průřez skladbou plechové střechy
Příklady z panelových systémů G 40 a G 57
Panelové soustavy G 40 a G 57 poskytují praktické příklady řešení střešních konstrukcí a jejich integrace do celkového stavebního systému.
Panelová soustava G 40
U domů G 40, G 55 a G 32 jsou některé druhy prvků středního traktu rámové konstrukce. Stropní panely konstrukce o tloušťce 100 mm se vyrábějí stejným postupem. Nosný systém soustavy G 40 tvoří příčné betonové stěny osově vzdálené 3,8 m, u schodiště a dvou středních polí jsou stěny osově vzdáleny 3,2 m. Pro zajištění prostorové tuhosti jsou mezi byty a u schodiště vloženy podélné stěny. Stropní panely jsou ukládány na příčné nosné zdi. Výjimku tvoří poslední pole u štítu, kde jsou panely stropu ukládány na podélné stěny a na kraji na obvodový plášť. Stropní tabule je dodatečně zmonolitněna ve stycích.
Stropní panely G 40
Stropní panely jsou deskového tvaru konstantní tloušťky a výšky. Délkové rozměry se řídí dispozičním uspořádáním jednotlivých typů budov. Stropní panely tvoří plné železobetonové desky s výztuží kladenou v podélném směru, opatřené v podhledu omítkovou vrstvou. Oba druhy mají konstantní tloušťky 120 a 100 mm; konstrukce tl. 120 mm má v zásadě 4 druhy rozpětí: 3 790, 3 190, 3 065 a 2 990 mm; konstrukce tl. 100 mm má v zásadě 2 druhy rozpětí: 3 590 a 3 390 mm. Šířkové rozměry jsou dány dispozičním řešením jednotlivých domů. Výztuž tvoří předvyrobený koš. Topné panely (u typů G 40), tvarem a tloušťkou shodné s normálními panely, mají ve spodní části trubkové hady (topení Critall), které jsou využity současně jako nosná výztuž. Stropní panely jsou řešeny jako prosté nosníky tloušťky 100 mm, později 120 mm. Stropní panely se dělí na tzv. „topné“ a „netopné“.
Složení stropních panelů se lišilo:
- Varianta 1 (G 40, G 55, G 32): Vrstva 1: omítka v tl. 10 mm. Vrstva 2: jádro ze struskopemzového betonu v tl. 80 mm. Vrstva 3: omítka v tl. 10 mm. Celková tloušťka panelu je 100 mm.
- Varianta 2 (G-Brno, G 57): Vrstva 1: omítka tl. 10 mm. Vrstva 2: lehký beton struskopemzový v tl. 80 mm. Vrstva 3: omítka v tl. 10 mm. Celková tloušťka panelu je 100 mm. Vrstva 2 může být také vyrobena jen ze škvárobetonu - bez příměsí hutní pemzy.
V prototypové stavební soustavě G 40 byla použita dvouplášťová střešní konstrukce, jejíž součástí jsou i prefabrikované dílce nadstřešních bloků, instalačních šachet a průduchových panelů, prvky žlabové, trámce a střešní desky.
Čtěte také: Vlastnosti modřínového stavebního dřeva
Panelová soustava G 57
Panelová soustava G 57 byla odvozena ze soustavy G 40. Vyznačuje se sjednocenou osovou vzdáleností příčných nosných stěn 3,6 m. Příčné stěny přenášejí svislé zatížení a zajišťují ztužení objektu vzhledem k účinkům vodorovných sil, působících v příčném směru. Ztužení objektu v podélném směru je zajištěno podélnými stěnami (v každé sekci je situována jedna podélná stěna na schodišťovém prostoru), obvodovými stěnami a zmonolitněnou stropní tabulí. K tuhosti objektů G 57 přispívají i betonové příčky. Stropní panely jsou řešeny jako plné ze železobetonu tl. 100 a 120 mm, prostě uložené na nosných vnitřních stěnových, popř. obvodových dílcích.
Architektonický výraz budov řady G 57 je dán systémem konstrukce. Použití panelových obvodových stěn spolu s jejich systémem výroby a montáže vyžadovalo "vytváření jednoduchých hmot, ve kterých se panel zároveň uplatňuje jako architektonický prvek. Průčelí je členěno lodžiemi a schodišťovými prostory, které měly zlepšit jinak příliš strohý výraz těchto panelových domů. Hlavní římsa, uplatňovaná na těchto objektech, využívá pokud možno nejvíce možnosti vysunutí římsy a její výška je stanovena s ohledem na použití i pro nižší zástavbu. Povrchová úprava panelů byla různě měněna a barevně přizpůsobována danému prostředí."
Typy dílců v soustavě G 57
Tabulka níže uvádí přehled typických dílců používaných v panelových systémech G 40 a G 57:
| Dílec | Tloušťka (mm) | Materiál | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Vnitřní příčné nosné panely (G 40) | 200 | Armovaný beton se škvárou (2 000 kg/m³, 17-20 MPa) | Vylehčeny vertikálními dutinami |
| Vnitřní nosné stěnové dílce (G 57) | 200 | Struskopemzobeton | S oboustrannou omítkou 10 mm |
| Stropní dílce (G 57) | 100, 120 | Železobeton plný | Prostě uložené |
| Celostěnové pazderoškvárobetonové dílce (G 40) | 200 | Pazderoškvárobeton | |
| Atikové dílce (G 40, G 57) | 180 | Profilované | |
| Příčkové dílce (G 40) | 80, 100 | Lehký beton (hutní pemza a škvára) | S oboustrannou omítkou 10 mm |
| Příčkové dílce (G 57) | 80 | Struskobeton | |
| Obvodové panely (G 40) | 200 | Vrstvy: omítka, pazderobeton, škvárobeton, vodovzdorný beton, omítka | Armatura ze svařovaného pletiva |
Tyto informace o podélném řezu stavební střechou poskytují komplexní pohled na konstrukční principy, materiálová řešení a detaily, které jsou nezbytné pro správný návrh a realizaci střech v moderním stavebnictví.
tags: #co #je #podelny #rez #stavebni #strecha