Krov je hlavní nosnou konstrukcí rovinné šikmé střechy, která přenáší zatížení střechy na nosné zdi nebo stěny domu. Určuje, jak bude střecha vypadat a fungovat, zda bude možné využít podkroví a jak bude reagovat na zatížení větrem, sněhem nebo při případné instalaci fotovoltaiky a dalších technologií. Střešní konstrukce by měla být navržena tak, aby odolala vlastnímu zatížení střešním materiálem a rámovou konstrukcí, jakož i silám větru a v některých oblastech sněhu nebo krupobití.
V historických budovách se na střešní konstrukce používaly téměř výhradně dřevěné krovy. Fond historických krovů dochovaných na našem území sahá 700 let nazpět a představuje širokou škálu rozmanitých konstrukčních řešení. Několik hlavních, principiálně odlišných konstrukčních systémů (krovy krokevní, vazníkové, vaznicové, skružové, lamelové) se dělí na celou řadu typologických podskupin a ty ještě dále na desítky svébytných variant a jejich vzájemných kombinací. Dá se říci, že v minulosti nejčastěji užívané konstrukce patří současně k těm nejlépe prověřeným. V současnosti se u rodinných domů nejčastěji jedná o konstrukce ze dřeva. Důvodem je zvlášť vhodná kombinace jeho vlastností. Je to materiál se skvělou opracovatelností, který je lehký a přitom má velkou únosnost a dostatečnou pružnost. Navíc je dřevo materiálový zdroj poměrně rychle obnovitelný. Po celá staletí se dřevo používalo - a je tomu tak dodnes - pro konstrukci tradičních vázaných tesařských krovů. V současnosti však dostávají stále častěji přednost úspornější konstrukce sbíjené a lepené.
Hlavní konstrukční systémy krovů
U historických staveb na našem území se nejčastěji setkáváme se dvěma hlavními konstrukčními systémy, v technické literatuře často nazývanými také krovové soustavy. Jde o krovy krokevní (hambalkové) a vaznicové. Rozdíl mezi nimi je zcela principiální a vyplývá nejen z odlišné geneze, ale i z naprosto odlišného konstrukčního uspořádání. Zatímco nosným základem a současně základní stavební jednotkou krokevního krovu je pár krokví ve vrcholu o sebe navzájem opřených, ideálně v podobě trojúhelníka tvořeného krokvemi a vazným trámem, u vaznicového krovu je tomu jinak.
Krokevní (hambalkové) krovy
Krokevní krovy jsou citelněji než vaznicové poškozovány netěsnostmi střešního pláště. Pokud pronikne srážková voda pod krytinu, stéká voda po šikmé krokvi dolů a hromadí se v dlabu na konci vazného trámu. Přitom právě tento styčník má pro konstrukci uvedeného typu klíčovou roli. Pokud k zatékání dochází delší dobu, spoj může po nějakém čase zcela ztratit svou funkci. Tato skutečnost si naši předkové zřejmě velmi dobře uvědomovali. Námětky krokví proto nejenže posouvají okapovou hranu střechy co nejdále od fasádního líce, ale současně umožňují i to, že je kritický spoj krokve a vazného trámu ze všech stran dobře provětrávaný. Pokud by přeci jen došlo k jeho poškození, jsou už u těch nejstarších středověkých krovů z vnitřní strany osazovány relativně krátké patní vzpěry krokví, které jsou schopné na sebe převzít část zatížení. Tedy alespoň na nějaký čas.
V hambálkové soustavě je důležité zachytit horizontální síly v místě osedlání krokve na stěnu, a to buď prostřednictvím kovových kotev, nebo celé soustavy se stropnicí prostřednictvím spolehlivého tesařského spoje (například šikmého zapuštění). U hambalkového krovu je každá dvojice protilehlých krokví spojena trámkem (hambalkem). Krokve jsou „osedlány” na pozednice, k nimž se ovšem přichytávají páskovou ocelí. Pozednice je zas zachycena ocelovými kotvami do stropu domu. Výhodou hambalkového krovu je volný půdní prostor. Proto se tato konstrukce používá v případě, počítá-li se s obytným podkrovím.
Čtěte také: Podrobný průřez skladbou plechové střechy
Vaznicové krovy
Základním nosným prvkem vaznicových soustav je vodorovně uložený hranol - vaznice, zpravidla podepřená sloupky. Vaznicový krov je vhodný pro komplikované půdorysy střech. Při použití několika vaznic mohou vzniknout střešní konstrukce s velkým rozpětím. Vaznice u tohoto typu podepírají svislé sloupky ukotvené ve vazných trámech. Podle rozponu a sklonu střechy se mění počet a rozložení vaznic tak, aby se respektovaly optimální vzdálenosti podepření krokví, které by neměly přesáhnout 4,5 m mezi vaznicemi a 2,5 m mezi vaznicí a vrcholem. Plná vazba je doplněna o dvojici kleštin, umístěných nad pozednicí a pod vaznicí.
U vaznicových krovů je při zatékání pod krytinu situace v patě krokve odlišná, protože voda může po přesahujících krokvích vytékat ven, nicméně u zadrápnutého spoje vzniká na pozednici miskovitý prostor, který se může v případě lokálního poškození střechy naplnit vodou. Spoj sedlaný na plný profil je v tomto ohledu odolnější, klade však větší nároky na hřeb, kterým je krokev k vaznici či pozednici uchycena. Podobně jako u krokevních krovů i v tomto případě je pozednice náchylnější k poškození vinou přímého kontaktu se zdivem, a tím způsobené zvýšené vlhkosti dřeva. U oprav pozednic je proto dobré zvážit výměnu měkkého dřeva za trvanlivější, například dubové.
Klíčové prvky krovu
Krov je složen z vodorovných, šikmých a svislých prvků s typickou funkcí pro své umístění. Uspořádání krovových konstrukcí závisí především na tvaru střechy (pultová, sedlová, valbová, polovalbová, mansardová atd.), sklonu a situaci stěn.
Pozednice
Pozednice je důležitým prvkem střešní konstrukce, který slouží k přenosu zatížení z krokví na nosné zdivo. Jedná se o vodorovný trám, který je umístěn na nadezdívce nebo věnci. Na pozednici jsou osazeny krokve, které tvoří střešní konstrukci. V některých případech se pozednice označuje jako nejníže položená vaznice. Pozednice roznáší hmotnost krovu na zdivo a je podepřena po celé své délce zdí, a proto se klade naplocho. Od líce půdní nadezdívky musí být pozednice vzdálená nejméně 50 mm. Je kotvena u stojaté stolice v místech plných vazeb, u ležaté stolice každých 1,5 až 2 m do zdiva nebo stropů. Na ploše, která leží na zdivu, musí být impregnována.
Vaznice
Vaznice je účinným prvkem pro ztužení krovu v podélném směru, který se skládá z vodorovně probíhajícího trámu, podpírajícího krokve. V závislosti na umístění rozlišujeme vaznice jako středovou nebo hřebenovou. Vaznice jsou nosné vodorovné trámce, v prázdných vazbách namáhané krokvemi na ohyb. Podle toho, kde je vaznice v krovu umístěna, rozeznáváme vaznici vrcholovou nebo hřebenovou, vaznici střední, osazenou mezi hřebenem a okapovou vaznicí, u okapu vaznici okapovou.
Čtěte také: Přečtěte si o hranolech Isover Tram EPS TL 160 mm
Pokud je rozpon střechy větší než 8 metrů, je nutné použít více vaznic, které jsou umístěny tak, aby volná vzdálenost krokví mezi vaznicemi byla menší než 4 metry. Vaznice se podporují stojatými nebo ležatými sloupy (od toho je to stojatá nebo ležatá stolice), které jsou začepovány do vazného trámu. Pásky též zkracují volnou délku vaznic a ztužují spojení sloupku s vaznicí. Pásky u středních a okapových vaznic lícují s vaznicemi na jejich vnější straně, pásky u vrcholových vaznic jsou čepovány osově.
Krokve
Krokev je šikmý prvek krovu, který nese střešní latě a je osazen na pozednici. Krokve jsou navrženy jako šikmá konstrukční jednotka sahající od hřebene domu až ke stěně. Zajišťují tvar střechy. Krokve se kladou k okapu ve vzdálenosti 900 až 1 100 mm. Dvojice krokví je ve vrcholu spojena nárožním čepem, slabší krokve bývají jen přeplátovány. Spoj je zajištěn buď dubovým kolíkem o průměru 20 mm, nebo dvěma protilehlými hřeby. Dolní konec krokví nesmí dosedat na římsu - mezi ním a římsou musí být vůle alespoň 20 mm. Krokve jsou ve vzdálenosti 3,6 až 4,5 m podpírány vaznicemi a jsou na nich uloženy osedláním. Nemá-li krov vrcholovou vaznici, pak volná délka krokve od střední vaznice k vrcholu má být nejvýše 2,5 m. K vaznicím se krokve přibíjejí hřeby nárožníky dlouhými 180 až 250 mm. Převislé konce krokví nemají být delší než 1 až 1,5 m.
Vazné trámy
Vazný trám přenáší tíhu celého krovu do nosných zdí. Je nejmasivnějším prvkem celého krovu. Ve stavebnictví se také nazývá hlavní nosník krovu. Vazné trámy u vaznicových krovů bývají často osazené níže než pozednice. Vazné trámy, na kterých stojí sloupy stolic, přenášejí váhu střechy do nosných zdí, kde jsou uloženy v kapsách. Když se vyřežou vazné trámy, koruna zdí se rozevře a střecha spadne. Odstraněný trám, např. při rekonstrukci podkroví, se musí nahradit táhlem, kovovým prvkem, nebo betonovým stropem. Ale pak musí být pozednice, tedy celý systém krovu, kotven do betonového stropu. Vazní trám přenáší tíhu krovu na nosné zdi svislými tlaky a má být alespoň 80 mm nad půdní dlažbou. Často se konce vazních trámů impregnují, aby se mohly uložit do kapes nosných zdí na podkladní prkénko tlusté 24 mm, chráněné rovněž impregnačním nátěrem. Kolem zhlaví vazního trámu musí být 50 mm široká vzduchová mezera.
Kleštiny a hambalky
Kleštiny tvoří vodorovné párové prvky osazené pod středovou vaznici a připevňují se ze strany na krokve. Tyto prvky zajišťují stabilitu vazeb krovu a jsou často využívány pro zavěšení podhledu a zateplení stropu v obytných podkrovích. Kleštiny jsou párovým stavebním prvkem, který se využívá ke ztužení dvojice krokví. Kleštiny zachycují vodorovné složky šikmých tlaků, vyvozovaných krokvemi. Na pozednice a vaznice se kampují, připojení kleštin ke krokvi nebo sloupku je rovněž kampem nebo lípnutím a spoj je zajištěn svorníkem.
Hambalek spojuje dvě protilehlé krokve. Tento vodorovný trám je umístěn v takové výšce, aby umožnil volný průchod pod ním (minimálně 200 cm). Jeho délka nesmí překročit 3,5 m a dělí krokve v poměru 2:1. V případě větších krovů se může použít několik hambalků nad sebou. Spoj hambálků s krokvemi by neměl oslabit průřez krokve, protože krokve jsou na tomto místě namáhány ohybovým momentem. Vhodným řešením je vytvoření hambálků v podobě kleštin.
Čtěte také: odolné keramické obklady do exteriéru
Sloupky a vzpěry
Sloupky přenáší zatížení od vaznic do vazných trámů. Jsou začepované do vazného trámu a vaznic a zajišťují pevnost a stabilitu konstrukce střechy. Sloupky podporující vaznice ve vzdálenostech kolem 4 m mívají čtvercový průřez. Do vaznic, vazních trámů nebo bačkor se čepují nebo zapouštějí a spoje se zajišťují skobami nebo kolíky, u věšadel se zajišťují ocelovými třmeny.
Vzpěry pomáhají přenášet zatížení do vazného trámu a odlehčují tak sloupky. Tyto prvky jsou klíčové pro stabilitu a pevnost konstrukce střechy. Vzpěry jsou většinou namáhány tlakem; jsou-li taženy, provádějí se dvojité (kleštiny).
Typy střech a jejich krovy
Základní rozdělení střech vychází z jejich tvaru. Tvar krovu se odvíjí od tvaru střechy. Běžným typem krovů starých lidových staveb je krov hambálkové soustavy. Hambálkový krov se skládá z krokví přidáním vodorovného hambálku, který horizontálně spojuje dvě proti sobě stojící krokve. Při symetrickém zatížení působí na krokve jako vodorovná střední podpěra. Krovy pro sedlovou střechu: Do rozponu 4,5 metru se používá hambalkový krov.
Sedlová střecha
Sedlová střecha, známá také jako šikmá střecha, připomíná trojúhelník. Má 2 prodloužené šikmé strany, které jsou obvykle odkloněny od stěn domu. Setkávají se na vrcholu a vytvářejí hřeben. Sklony sedlové střechy se mohou lišit od strmých designů ve stylu horské chaty až po střechy s mírným sklonem. Nejlépe se hodí do oblastí s deštěm, sněhem a ledem. Sedlová střecha je nejjednodušší. Má dva štíty a voda teče na dvě strany. To znamená, že má na protilehlých stranách dva okapy. Když sedlovou střechu rozpůlíme, dostaneme střechu pultovou.
Valbová střecha
Tradiční valbová střecha je navržena se čtyřmi šikmými stranami, které se setkávají na vrcholu. Tyto stěny bývají většinou stejné délky, což vytváří krásný symetrický design. Existují však také různé variace, jako například polovalbová střecha, kde dvě strany jsou kratší s okapy. Valbová střecha je stabilnější než sedlová a funguje skvěle v oblastech s vysokým větrem. Nabízí větší výšku nad hlavou. Valbové střechy jsou také známé svou flexibilitou v designu. Jsou však poměrně drahé, což mírně vyrovnává jejich mimořádná stabilita a větší úložný prostor než u sedlových střech. U křídel ukončených plnou valbou se přidává ještě problém se zachycením vodorovné síly. Nárožní a valbové krokve totiž nemají protějšky, s nimiž by tvořily pevné trojúhelníky.
Plochá střecha
Ploché střechy nejsou úplně ploché. Mají extrémně nízký sklon, který umožňuje odtok vody. Plochá střecha je skvělou volbou pro každého, kdo chce využít svoji střechu jako obytný prostor, uvažuje nad nástavbou v budoucnosti, instalací solárních panelů nebo jej to táhne k ekologické zelené střeše. Tento typ střechy je symbolem sofistikovaného a moderního designu.
Pultová střecha
Pultová střecha je charakteristická tím, že má jen jednu strmou stranu s výraznějším sklonem. Tyto střechy se snadno instalují a zároveň jsou cenově výhodné. Pultová střecha netrpí problémy s odvodňováním, se kterými se potýkají střechy s menším sklonem, a také poskytuje možnost přidat přirozené světlo tím, že umožňuje instalaci střešních oken. Je ideální pro oblasti se silným sněžením.
Mansardová střecha
Mansardové střechy se skládají ze čtyř stran, z nichž každá má dvojitou rovinu. Spodní sklony jsou pak velmi strmé. Mansardové střechy jsou elegantní a funkční volbou pro rodinné domy, přičemž vytváří využitelný podkrovní prostor. Rodinný dům vypadá obzvláště přitažlivě, když jsou přidány vikýře nebo střešní okna. K lepšímu využití podkrovních prostorů mají mansardové krovy lomené střešní plochy. Do místa lomu se umísťuje středová vaznice, na kterou se osedlávají krokve obou střešních rovin.
Stanová (jehlanová) střecha
Stanová střecha je známá také jako pyramidová nebo jehlanová. Najdete ji na menších domech, altánech, přístavbách, chatkách a dokonce i bungalovech. Podobá se valbové střeše, ale její stěny jsou spíše čtvercové než obdélníkové. Speciálním případem stojaté stolice je krov stanové střechy. Vaznice probíhá po obvodu do čtverce a v rozích je uložena na sloupy.
Pilová střecha
Pilové střechy umožňují vysoké stropy, podkrovní obytný prostor a větší okna pro více přirozeného světla. Kvůli svému komplikovanému designu jsou nákladné na instalaci a údržbu. Aby se zabránilo hromadění vody, měly by být instalovány střechové úžlabí. Konstrukce pilových střech zabezpečuje dobré osvětlení a odvětrání vnitřních prostorů; pilové střechy se proto v minulosti s oblibou používaly k zastřešení průmyslových budov. Soustava se skládá ze sedlových střech s nestejným sklonem, z nichž střecha nejstrmější je obvykle zasklená. Každá vazba je plná, podepřená sloupem v místě styku střešních rovin. Vzdálenost vazeb je 4 až 5 m.
Motýlková střecha
Motýlková střecha, jinak známá také jako střecha s převráceným sklonem, napodobuje křídla motýla se dvěma stranami střechy nakloněnými vzhůru, aby spolu vytvořily tvar V. Tento styl dává budovám poutavý, moderní vzhled a zároveň umožňuje širší stěny a okna, jakož i snadno udržitelný systém zachytávání dešťové vody přes středový kanál střechy. Je ideální pro suché podnebí a oblasti náchylné na silný vítr.
Gambrel střecha
Gambrová střecha se nejčastěji vyskytuje na přístavbách a užitkových budovách kvůli nevhodnosti do oblastí se silným větrem a sněhem. Je to symetrická oboustranná střecha s mělkou horní částí a strmějším spodním sklonem na každé straně.
Obloukové střechy
Tyto typy střech mají souvislý klenutý tvar ve formě půlkruhu. Tento zakřivený styl střechy se stává obzvláště populárním na větších novostavbách ve městech a centrech měst. K pokrytí se využívají zejména kovové komponenty, které lze ohnout do jakéhokoli tvaru. Obloukové střechy jsou mimořádně odolné vůči povětrnostním vlivům.
Zelené střechy
Zelené střechy, neboli živé střechy, jsou typem plochých střech, které obsahují trávu a původní vegetaci, aby vytvořily izolační bariéru. Tyto střechy mají příznivý vliv na životní prostředí, snižují znečištění ovzduší a absorbují až 90% srážek. Zelené střechy slouží také k estetickému účelu, pomáhají zjemnit vzhled střech a začlenit budovy do přírodního prostředí. I když zelené střechy zadržují dešťovou vodu, musí existovat také adekvátní drenáž, aby mohla přebytečná voda odtékat ze střechy.
Poškození a údržba krovů
Má-li být řeč o zranitelnosti dřevěných krovů, půjde především o problém biotického poškození (biodegradace) dřeva, obvykle poměrně úzce související s pronikáním nadměrné vlhkosti k jednotlivým prvkům a jejich styčníkům. Největším nebezpečím pro historické krovy je srážková voda lokálně pronikající netěsným nebo poškozeným střešním pláštěm. Nejčastěji se tento problém objevuje v místech napojení střech na výše vybíhající štítové zdivo, dále okolo prostupů komínových těles, antén, hromosvodů, atp. střešním pláštěm, a také v blízkosti střešních oken či vikýřů. Zatékání soustředěné na jednom místě dokáže po delší době způsobit úplnou degradaci dřevěného prvku. Nejvíce ohrožené jsou přitom vodorovně orientované trámy, z nichž nemá voda možnost odtékat a hromadí se na jednom místě.
Ať už jde o poškození zaviněné dřevokaznými houbami či hmyzem nebo o „lidské“ chyby při opravách a úpravách krovů, vždy je důležité si uvědomit, které prvky a spoje ustálených konstrukčních typů jsou klíčové pro konstrukční stabilitu celku. Jde o důležitou nosnou konstrukci, takže pravidelné revizní prohlídky by měly být prováděny nejméně dvakrát ročně. Pro životnost střechy je důležité udržovat ji čistou a bez mechů, řas a lišejníků. Podobně jako v minulosti je třeba věnovat pozornost dostatečnému provětrávání půdního prostoru. Dřevěné krovy se impregnací chrání před vlhkostí, plísní a hmyzem. Nejlepší ochranou je použít hoblované trámy, ideálně i broušené, s impregnací Lignofix.
Tabulka: Časté problémy krovů a jejich příčiny
| Problém | Příčina | Dopad na krov | Příklad umístění |
|---|---|---|---|
| Biotické poškození (biodegradace) | Nadměrná vlhkost, dřevokazné houby, hmyz | Ztráta funkce prvků, snížení stability | Pozednice, vazné trámy, krátčata |
| Netěsnosti střešního pláště | Poškozená krytina, špatné napojení | Hromadění vody, degradace dřeva | Styčníky krokví a vazných trámů, střešní úbočí, okolo komínů |
| Nevhodný sklon střechy | Příliš malý sklon (zejména u nárožních a úbočních krokví) | Zpomalený odtok vody, větší zatížení | Nárožní a úboční krokve |
| Zazdívání prahových částí | Pozednice zazděné do koruny zdiva | Kondenzace vlhkosti, poškození dřeva | Pozednice |
| Nadměrný průhyb vazného trámu | Lokální zatížení sloupkem stolice | Destrukce, ztráta stability | Vazné trámy pod sloupky stolic |
Doporučení pro výběr a údržbu krovu
Určitý typ krovu je tedy vždy zamýšlen pro konkrétní dům, tento soulad se zohledňuje již při tvorbě projektu. Investor musí sdělit svou představu co se týká sklonu a tvaru šikmé střechy v návaznosti na to, zda bude podkrovní prostor obýván. Čím méně složitý krov, tím velkorysejší interiér pod ním může v budoucnu vzniknout. Rozhodující slovo má ale odborník - projektant. Vždy se hledá kompromis mezi tím, aby náklady na materiál nebyly zbytečně velké a aby krov přitom obstál z hlediska únosnosti a pevnosti. Oprava krovu nebo výstavba nového krovu vždy vyžaduje precizní provedení.
Pravidelné revizní prohlídky by měly být prováděny nejméně dvakrát ročně. Je důležité věnovat pozornost dostatečnému provětrávání půdního prostoru. I takzvané pojistné hydroizolační fólie mohou konstrukci někdy více uškodit, než pomoci. Větrání je rozhodující pro snížení celkového množství vlhkosti a kondenzace, která se vytváří uvnitř budovy. Určitě se nevyplatí ventilaci ignorovat. Může to vést k tvorbě plísně, hub a hnilobě. Zejména ve vlhkém prostředí je správná instalace krytiny mimořádně důležitá.
tags: #co #je #podélný #trám #střechy