Omítka je vrstva materiálu, která se nanáší na povrch stěn nebo stropů budov a slouží k vytvoření hladké, rovnoměrné a dekorativní povrchové úpravy. Omítka může plnit různé funkce, včetně estetických, ochranných a tepelně izolačních. Zakrývá nerovnosti zdiva a případné do zdi vestavěné instalace (jako je elektroinstalace, vodovodní nebo odpadní potrubí).
Proces omítání zahrnuje aplikaci směsi omítkového materiálu na připravený povrch. Tato směs může obsahovat vápno, cement, písek a další přísady, které zajišťují správnou konzistenci a vlastnosti omítky. Omítky mohou být různých druhů a používají se v interiérech i exteriérech budov. Mezi hlavní typy omítek patří vápenné omítky, cementové omítky, akrylátové omítky a další.
V dřívějších dobách se používaly jílové malty, se kterými se ještě dnes můžeme setkat v jižních zemích, tyto se však v souvislosti s ekologickým stavebnictvím znovu dostávají do popředí i v našich zeměpisných šířkách. Jako první minerální pojivo se používalo vápno. Pomocí vápna se mohly vytvářet vnější, počasí odolné omítky, které se na různých chrámech dochovaly až do současnosti.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Na trhu existuje celá řada omítek minerálních, akrylátových, silikonových a silikátových. Je nutné zvažovat nadmořskou výšku a budoucí zatížení fasády klimatickými podmínkami. Velkou roli hraje v této fázi i okolí a budoucí zatížení fasády prachem, popílkem, eventuálně tzv. moderní nemocí fasád.
HASIT Silikátové omítky
Jako konzervační prostředek je už po celé generace používáno vodní sklo. Je to krásný příklad využití nezávadné látky v oblasti ochrany fasád. Jednosložkové pojivo na bázi vodního skla, připravené k okamžitému použití v silikátových omítkách a silikátových barvách, je optimalizované a vyzrává bez tvorby trhlin. Možnosti použití tohoto pojiva jsou velmi otevřené, nejčastěji se ovšem využívá při povrchové ochraně fasád - hlavně díky své vysoké odolnosti vůči působení povětrnostních vlivů. Díky své anorganické povaze - tvorbě krystalové mřížky při tvrdnutí - dochází k pevnému, hloubkovému spojení s podkladem. Omítky a nátěry na silikátové bázi se vyznačují výbornými difúzními vlastnostmi a jsou taktéž vhodné k ochraně historických budov.
Čtěte také: Cihlová zeď v interiéru
HASIT Silikonové omítky
Jako pojivo se používá silikonová pryskyřice, která má podobnou strukturu jako křemenný písek. Tato moderní stavební hmota vytváří mikroporézní plochy, které jsou extrémně vodoodpudivé. Mimo aplikace v bytové a průmyslové výstavbě se vynikajících difúzních a hydrofobních vlastností s úspěchem využívá při rekonstrukci fasád. V omítkách se používá vysoký procentuální podíl silikonové pryskyřice ve formě vodních emulzí s vhodnými disperzemi různých polymerů. To zaručuje splnění požadavků kladených na dlouhou životnost fasády a její vysokou odolnost vůči působení povětrnostních vlivů. Omítky jsou velmi odolné vůči chemickému zatížení (kyselé deště), mechanickému opotřebení i vůči napadení mikroorganismy (plísně, řasy, apod.).
HASIT SiSi omítky
Jsou omítky s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Fasády zatěžuje ve značné míře řada nepříznivých faktorů, jako je působení atmosférických vlivů (voda, SO2, CO2, atd.), mikroorganismů (řasy, plísně, atd.), eroze a mechanické namáhání (otěr, rázové zatěžování). Omítka SiSi firmy HASIT spojuje všechny pozitivní vlastnosti silikonových a silikátových systémů a představuje tak unikátní moderní fasádní omítku.
Akrylátové omítky
Akrylátové omítky obsahují pojivo z umělé pryskyřice, díky kterému jsou omítky tvrdé, houževnaté a vodoodpudivé. Mají ale také své slabší stránky a těmi jsou menší odolnost proti ulpívání prachu (více se špiní) a horší paropropustnost. Vzhledem ke snížené paropropustnosti nejsou tyto omítky doporučovány na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou, kde by negativně ovlivnily jinak vcelku dobré vlastnosti paropropustnosti celého systému.
Vliv omítek na vlhkost zdiva a tepelnou izolaci
Vlhkost je ve zdivu nevítaná proto, že vlhké a zejména mokré zdivo ztrácí tepelněizolační schopnost a též se stává prostředím, ve kterém bují škodlivé plísně. Očividné cesty vlhnutí zdiva již byly zmíněny: Vzlínání vody přes porušenou spodní hydroizolaci, dešťová voda, která skrze špatnou střechu nebo okapový systém máčí zdi. Méně viditelná je už kondenzace vodní páry, která se do stěny dostane difúzními pochody.
Difúze vodní páry
Vodní pára postupuje vždy z místa s vyšším částečným tlakem do míst s nižším částečným tlakem. Je zřejmé, že pára po většinu roku difunduje z vnitřku před obvodovou zeď ven. V létě to je ale často obráceně, zvlášť, je-li vnitřní prostředí udržováno klimatizací na výpočtových hodnotách teploty (21 °C) a rel. vlhkosti (50 %).
Čtěte také: Článek o Vladimíru Šiškovi a Sboru dobrovolných hasičů Doubravy
Zatímco v létě vodní pára prostupující obvodovou zdí většinou ničemu nevadí, v zimě může vodní pára v konstrukci kondenzovat. To, v jaké míře k tomu dojde, závisí na návrhu a provedení konstrukce (včetně typu a pozice tepelné izolace, je-li součástí obvodové stěny).
Vysoušení zdiva a paropropustné omítky
Někteří výrobci omítkových směsí začínají vyrábět paropropustné vnitřní omítky, navržené jako systém složený z jádrové hrubé a jemné vrchní vrstvy a doporučeným vápenným nebo silikátovým nátěrem. Tyto omítky lze použít jako paropropustné vnitřní tam, kde je funkční odvětrávání. V tom případě by měly mít i fungicidní přísady. Principem omítek je, že mají po aplikaci vysokou otevřenou porozitu (mikroskopické póry nejsou uzavřeny, ale jsou propojeny jemnými kapilárami). Z toho plyne nízká objemová hmotnost omítky a zároveň i dobré tepelně izolační vlastnosti omítky, dále vyšší schopnost odparu nejen z povrchu, ale i z podpovrchových pórů omítky.
Stejně tak tyto omítky za vhodných okolností usnadní vysychání vlhkosti, která se do obvodové konstrukce dostane v důsledku kondenzace difundující vodní páry. Není třeba přitom provádět měření vlhkosti ani zasolenosti zdiva a omítat lze ještě vlhké zdivo. Vysušování, o kterém je řeč, se děje odparem dovnitř, a proto musí být zajištěn odvod vodní páry ven.
Tabulka: Hloubka zdiva a ustálená tloušťka suché oblasti
| Podmínky | Hloubka zdiva x1 (od vnitřního povrchu) | Ustálená tloušťka x2 suché oblasti (od vnitřního povrchu) |
|---|---|---|
| Vnitřní teplota 21 °C, vnitřní rel. vlhkost 50 %, venkovní rel. vlhkost 80 % | Hodnota, při níž je tlak syté vodní páry roven částečnému tlaku páry vnitřního prostředí | Suchá oblast při dané teplotě |
Předpokládá se, že tepelná vodivost materiálů nezávisí na jejich vlhkosti. Jednovrstvé zdivo tvoří beton tl. a součiniteli difúze vodní páry ÷ = 0,013·10-9 s. Dvouvrstvé zdivo vznikne přidáním vnější tepelné izolace z pěnového polystyrénu tl. 120 mm (÷ = 0,04 Wm-1K-1 a ÷ = 0,0028·10-9 s) k betonu z vnější strany.
Zateplovací systémy a omítky
Tepelnětechnické parametry zajišťuje vrstva tepelné izolace, která může být v zateplovacích systémech tvořena z většiny tuhých tepelných izolací na trhu. Obvykle to je pěnový polystyren, desky nebo lamely z minerálních vláken, případně materiály na bázi polyuretanu a polyisokyanurátu. Tepelná izolace se obvykle lepí a kotví k připravenému pevnému a soudržnému podkladu. Na dokončenou základní vrstvu se obvykle provádí probarvená omítka se zatíranou nebo rýhovanou strukturou. Na trhu existuje několik typů tenkovrstvých omítek pro zateplovací systémy. Jsou to omítky akrylátové, silikonové, silikátové a minerální. Kromě jiného se jednotlivé typy omítek liší difuzními vlastnostmi.
Čtěte také: Vlastnosti a použití malt
Inovativní termoizolační zateplovací systém budoucnosti je tvořen zateplovací omítkou ETG-TS Plus a energeticky úsporným keramickým nátěrem ETG-TS Exterieur. Zateplením domu systémem ETG-TS® získáte vynikající tepelně izolační vlastnosti, ochranu před všemi atmosférickými vlivy a dlouhou životnost stavby. Zateplovací systém ETG-TS® má velmi dlouhou životnost (minimálně 30 let) díky použitým materiálům. Kontaktní zateplení nahradila tepelně izolační omítka, která se aplikuje přímo na zdivo bez zbytečného kotvení a spár. Tím vnější fasáda výborně odolává mechanickému poškození. Díky unikátním vlastnostem tepelně izolační omítky ETG a nanotechnologii v termokeramickém nátěru ETG-TS Exterieur reguluje vlhkost ve zdivu, tj. udržuje zdivo stále v suchu. A pouze „suchý kabát hřeje“! Snižuje vlhkost v konstrukci, její průchod, ukládání a odstranění kondenzace směrem do exteriéru, chrání proti dešti, letnímu kondenzátu a umožňuje vlhkostní odpařování i v zimních dnech.
Správná aplikace a údržba omítek
Podklad pod omítku se nechá řádně vyschnout. Zde by zbytková hodnota vlhkosti neměla přesahovat objemově 5-7 %. Před prováděním omítky a nátěrů se zajistí ochrana před znečištěním všech přilehlých konstrukcí, osazených prvků a prostupujících konstrukcí. Vlastní aplikace omítky se provádí dle příslušného technického listu a návodu na obalu produktu. Příprava a zpracování omítek jsou u jednotlivých výrobců velmi podobné, ne-li stejné. Rozdíly jsou zejména v konzistenci směsí, zrnitosti a zpracovatelnosti. Pokud stavební firma s novým produktem ještě nepracovala, měla by se nechat řádně zaškolit výrobcem. Omítka se nanáší obvykle od shora dolů a poté se provede podle technického listu její vystrukturování. Při použití barevné omítky se doporučuje použití barevné penetrace. Ucelené plochy se provádí v jednom pracovním kroku bez přerušení.
Pokud nemá jakákoliv ušlechtilá omítka kvalitně připravený a řádně napenetrovaný podklad (nosič omítky), dopadne to vždy špatně. Jednotlivé vrstvy musí na sebe 100% přilnout a spojit se. Proto jsou dlouhodobě testovány jednotlivé produkty tak, aby jejich charakteristické technické vlastnosti byly téměř stejné. Proto doporučuji všem, aby se vyvarovali jakýchkoliv tzv. skládaček zateplovacích systémů. Každý kvalitní výrobce ETICS se snaží o co nejkvalitnější skladbu produktů se stejnými výrobními, technickými a kvalitativními parametry. Všechny technologie jsou nejdříve dlouhodobě testovány a ověřovány v praxi.
Při správném zpracování jsou omítky dlouho žijícími produkty, které bezpečně chrání vnitřní stěny po mnoho let proti mechanickému namáhání.
Vzduchotěsnost a vnitřní omítky
Každá budova potřebuje vnější i vnitřní obálku, aby ji bylo možno udržet utěsněnou a aby vítr i povětrnostní vlivy zůstaly venku a uvnitř bylo útulno. Vnější vrstva má za úkol chránit budovu před srážkami a větrem. Jako vodotěsná zimní bunda musí vnější obálka zadržovat déšť, bouři a sníh. Střešní a fasádní pásy OMEGA jistí proti větru a jsou otevřené pro difúzi. To s sebou přináší: trvalá ochrana dřeva i izolace, osvědčené zabezpečení budovy proti dešti, stavební vlhkost může volně vysychat, konstrukce může být plně izolována, studený vnější vítr neprofukuje izolační materiál ani nemůže proudit pod ním, lepší protihluková izolace u plně zaizolovaných stavebních dílců.
Izolace stěny proti větru je prováděna prostřednictvím vnější omítky, příp. prostřednictvím deskových materiálů nebo pomocí lepených, větru a dešti odolných fólií u fasád odvětrávaných zezadu. Vítr totiž vystavuje dům neustálému zatížení podtlakem. Příslovečný „průvan ze zásuvky“ ovlivňuje podstatně útulnost obytného prostoru. Vzduch nasávaný netěsnými místy se pohybuje, protože je těžší, k nejhlubšímu bodu místnosti, tedy k podlaze. Následkem jsou neustále studené nohy - nepříjemný pocit. Tady samotné dobré izolační hodnoty sklepa nepomohou, pokud může studený vzduch pronikat někde štěrbinami v obálce budovy.
Venku musí být konstrukce chráněna před povětrnostními vlivy, v interiéru jde o to, aby vlhkost z místností nemohla nerušeně pronikat do konstrukce a izolace. Vzduchotěsná vrstva je zpravidla na tzv. teplé straně vnějších stavebních dílců. Zatímco u zděné stavby tuto funkci přebírá většinou vnitřní omítka, v dřevostavbách jsou například používány parobrzdné fólie. Vzduchotěsné provedení obálky budovy je předepsáno v normách a směrnicích, a to z dobrého důvodu. Vedle průvanu a nedostatečné kvality vzduchu může nedostatečně provedená vzduchotěsná rovina vést k poškozením staveb.
tags: #neprůvzdušné #omítky #informace