Opravné malty jsou speciální směsi používané k opravám, vyrovnání nebo obnově povrchů, zejména na budovách a jiných konstrukcích. Používají se na opravy zdiva, betonu, omítek, cihel a jiných materiálů, které jsou poškozené, prasklé nebo erodované. Skládají se z pojiva - například cementu, vápna nebo sádry, plniva - například písku nebo drceného kameniva a vody. Opravné malty se aplikují na poškozené oblasti, kde se po nanesení zpevní, vyrovnají povrch a obnoví estetiku a funkčnost konstrukce.
Vlastnosti opravných malt
Naše oddělení opravných a speciálních malt nabízí technologicky vyspělé materiály, které se doslova „zakousnou“ do starého podkladu a během chvíle vytvoří spoj pevnější než původní materiál. Speciální malty jsou navrženy tak, aby řešily konkrétní problémy. Vysoko pevnostní, tixotropní, nevysychavá cementová opravná malta vyztužená vlákny je vynikající stavební materiál s mnoha výjimečnými vlastnostmi:
- Vlákny zpevněný a nesrážející se materiál.
- Velmi vysoká mechanická pevnost.
- Vynikající přilnavost k betonovým prvkům.
- Vyniká odolností vůči vlhkosti díky omezené propustnosti vody v kapalném stavu.
- Odolnost proti praskání v důsledku neideálních podmínek tuhnutí (smršťování plastu) nebo vibrací.
- Jednoduchá a rychlá aplikace.
- Vynikající odolnost vůči chemickým vlivům chloridů (mořská voda, odmrazovací sůl atd.), sulfátům, kyselým dešťům, oxidu uhličitému.
Opravné a vyhlazovací malty Paulín jsou vyvíjeny s důrazem na funkčnost, dlouhou životnost a snadnou aplikaci. Vyznačují se dobrou zpracovatelností, pevností a vysokou přilnavostí k minerálním povrchům. Díky své struktuře a složení pomáhají minimalizovat riziko praskání, odlupování a dalších poruch, které mohou vzniknout při použití nevhodných materiálů.
Oblasti použití opravných malt
Opravné malty jsou určeny pro opravy nerovností omítek, opravy povrchů na pohledových betonových stěnách. Používají se v mnoha oblastech stavebnictví a rekonstrukcí:
- Opravy poškozených, prasklých nebo zlomených betonových prvků (např. sloupů, nosníků, desek).
- Opravy trhlin a škár na betonových površích a průmyslových podlahách.
- Opravy viditelných výztuží a betonových trubek.
- Opravy balkonů, teras, schodišť a výtluků v podlahách.
- Opravy a tmelení šamotových desek, které jsou nedílnou součástí topenišť a krbů.
Opravné a vyhlazovací malty Paulín slouží k opravám, vyrovnání a přípravě minerálních podkladů před dalšími stavebními úpravami. Uplatnění najdou také při renovaci starších a historických staveb, kde je potřeba zachovat kompatibilitu materiálů a zabránit vzniku nových trhlin. Správně zvolená opravná nebo vyhlazovací malta je klíčovým krokem před aplikací finálních povrchových úprav.
Čtěte také: Jak opravit štěrk v betonu
Příprava a aplikace opravné malty
Příprava podkladu
Správná příprava podkladu je klíčová pro úspěšnou aplikaci opravné malty. Trhliny před nanášením musí být zbaveny prachu, mastnot a ostatních nečistot a musí být již dostatečně vyzrálé. Z povrchu opravovaného podkladu se musí odstranit veškerý nesoudržný, uvolněný či jinak viditelně poškozený beton. Korodující výztuž musí být šetrně uvolněna a zbavena korozních zplodin. Povrch betonu je bezpodmínečně nutné náležitě provlhčit, a to minimálně 120 minut před aplikací správkového materiálu. Náležitě provlhčený podklad musí být matně vlhký, nikoliv pokrytý lesklým vodním filmem. Pro přípravu savých a nesoudržných podkladů se doporučuje penetrace výrobkem STAVLEP nebo HLUBOŇ. Příliš hladké podklady je nutno zdrsnit osekáním, nebo otryskáním. Po zdrsnění musí být jasně vidět kamenivo podkladní vrstvy. Připravený podklad pokud možno 24 hodin, ale minimálně 2 hodiny před nanášením opravné malty dostatečně navlhčit a udržovat matně vlhký (podklad se nenatírá penetrací, pouze navlhčit vodou!). Povrchy musí být stabilní, čisté, chráněné před vzlínající vlhkostí a zbavené prachu, oleje, mastnoty a sypkých materiálů. Volný nebo sypký beton musí být úplně odstraněn až na místo, kde je odhalený zdravý a drsný betonový podklad, na kterém bude prováděna aplikace. Cementový povrch musí být důkladně nasytán vodou, aby se dosáhl stav nasyceného suchého povrchu (SSD), bez jakýchkoli kaluží vody. V případě jakéhokoli viditelného zoxidovaného výztuže se doporučuje po odstranění uvolněných částí použít antikorozní maltu Ferrorep®.
Míchání malty
Pro přípravu malty postupujte následovně: Je nutné dokonalé rozmíchání směsi s čistou vodou (dle ČSN EN 1008), pomaluběžným míchadlem (max. 500 ot./min) se spirálovým nástavcem, až se dosáhne homogenní směsi bez hrudek. Nalijte minimální množství vody do vhodné čisté míchací nádoby nebo zařízení. Postupně přidávejte prášek do vody za pomalého míchání. Důkladně míchejte nejméně po dobu 3 minut, v případě potřeby přidejte další vodu. Je zakázáno dodatečné přidávání cizích látek a prosévání směsi, nezpracovávat již tuhnoucí směs.
Aplikace malty
Aplikace opravné malty se provádí několika způsoby, v závislosti na typu malty a rozsahu opravy. Na podklad se nejdříve nanese hladítkem nebo štětkou tenká kontaktní vrstva. Následně se ihned do kontaktní vrstvy způsobem „čerstvý do čerstvého” aplikuje požadovaná vrstva opravné malty PCI PolycretK 40 (3-40 mm v jednom pracovním kroku). Ruční nanášení malty se provádí buď nahazováním, nebo natahováním. Malta se nanáší po vrstvách, které by neměly v jednom pracovním záběru přesáhnout max. tloušťky udané v tabulce. Namíchanou opravnou maltu vložte do stříkacího zařízení. Opravnou maltu nastříkejte na předem navlhčený podklad v rozmezí minimální a maximální tloušťky vrstvy bez vzniku dutin.
Pro aplikaci malty postupujte následovně: Pomocí opravné malty proveďte záškrab. Naneste záškrab na celý povrch podkladu tak, aby se vytvořila tenká vrstva, která vyplní povrchové póry nebo dutiny. Opravnou maltu aplikujte na záškrab "mokré na mokré" v rozmezí minimální a maximální tloušťky vrstvy bez vzniku dutin.
Maltu nezpracovávejte za teplot vzduchu a zdících prvků pod + 5°C. Při zpracování je nutné zabránit předčasnému vysychání, vyloučením průvanu, přímého slunečního záření a nepříznivými povětrnostními účinky vyvolanými silným deštěm, nárazovým větrem a účinky mrazu. Při nepřesně provedeném podkladu pro omítku, stejně jako při přílišném provlhčení podkladu, musí být pro omítání učiněna speciální opatření. Je možno buď vložit výztužné sítě do jádrové vrstvy omítky, nebo nanést na nezatvrdlou jádrovou vrstvu špachtlovou vrstvu se sítí.
Čtěte také: Stabilita Betonových Konstrukcí
Dokončovací práce a ošetřování
Finalizace povrchu se provádí po „zavadnutí“ poslední vrstvy nejlépe suchým polyuretanovým hladítkem. Je nepřípustné povrch finalizovat za mokra. Nedostatečné nasycení podkladu před aplikací způsobí, že malta nezíská plné mechanické vlastnosti. Výrobek aplikujte pouze na stabilní, připravené podklady. Před aplikací připravený podklad důkladně předvlhčete po dobu minimálně 2 hodin. Povrch udržujte vlhký a nenechte jej vyschnout. Konečný předem navlhčený povrch musí dosáhnout tmavě matného vzhledu (nasycený povrch suchý). Nepřidávejte vodu během povrchové úpravy, protože to může způsobit změnu barvy a praskání. Nemíchejte s jinými přísadami.
Bezpečnostní opatření
Práce se suchou sanační maltou SPRAVBETON TH nevyžaduje žádná mimořádná hygienická opatření. Výrobek obsahuje alkalické složky, a je tudíž nutno zabránit zejména kontaminaci očí a sliznic. Při práci je proto nutno dodržovat BOZ platné pro práce s cementovými popř. maltovými směsmi.
Typy malt
Malta patří mezi základní spojovací materiály, bez kterých se neobejde téměř žádná stavební práce. Malta se standardně skládá z vody, písku a třetí složky - vápna, cementu, nebo obojího. Podle toho se dělí na maltu vápennou, cementovou a vápenocementovou. Přidáním dalších složek nebo obměnou některé z nich se pak vytváří speciální typy malt, ať už jde o sádrové, šamotové a další. Malty se dělí podle způsobu využití nejčastěji na zdicí, omítkové, lepicí a správkové. Při výběru maltové směsi vždy pečlivě nastudujte informace psané na pytlích. Na každém obalu je uvedené, pro jaký účel se hodí, jakou má zrnitost, pevnost v tlaku i pro jakou tloušťku vrstvy je vhodná. Předpřipravené maltové směsi, které se při svépomocných pracích využívají nejčastěji, se od sebe liší složením a mají různé vlastnosti.
Vápenná malta
Čistá vápenná malta se nejčastěji využívá pro zhotovení vnitřních omítek, případně se uplatňuje i při rekonstrukcích historických budov. Ve srovnání s jinými typy malt má vysokou elasticitu, ale menší pevnost. Běžné malty z čerstvého vzdušného vápna se připravují v poměru 3 dílů písku na 1 díl vápna. Podtypem vápenných malt jsou ty připravené z hydraulického vápna, které se vyrábí žíháním vápence obsahujícího jíl a jiné nečistoty. Tyto malty mají vyšší pevnost a rychleji tuhnou. Kdo sází na tradiční vápno, nedělá chybu. V novostavbách může být míra použití vápna nulová, u starších rekonstruovaných domů, pokud netrpí vlhkostí zdola, také, ovšem v případě starých chalup (včetně historických památek) často bez hydroizolací, je vápno často nezbytné. A nejen vápenné nátěry, ale i vápenné omítky a štuky.
Cementová malta
Pro zdění v místech s vyšší vlhkostí se využívají pevné cementové malty, které představují obdobu betonu. Vyznačují se dobrou soudržností a vysokou pevností. Hodí se pro použití ve vnitřních i venkovních prostorách a volí se do intenzivně namáhaných míst. Po cementové maltě sáhněte při zhotovení podezdívek nebo tam, kde bude docházet k výraznějšímu tlakovému zatížení (například v okolí překladů). Počítejte však s tím, že cementové malty jsou obtížněji zpracovatelné a špatně izolují teplo.
Čtěte také: Jak vybrat opravnou stěrku na beton
Vápenocementová malta
Nejuniverzálnějším typem malt jsou vápenocementové, které obsahují podíl vápna i cementu. Vyznačují se větší pevností a hustotou než čistě vápenné malty, ve srovnání s cementovými se však podstatně lépe zpracovávají. Protože mají nižší stupeň nasákavosti než vápenné omítky, jsou vhodné i pro zdění v místech kontaktu zdiva se zemí. Využívají se jak pro zdění, tak omítání ve vnitřních i venkovních prostorách.
Zdicí malta
Zdicí malta je základní stavební materiál používaný pro spojování cihel, bloků, nebo kamene při stavbě zdí. Dalším typem je tzv. izolační malta, která má vylepšenou vydatnost a zlepšenou tepelnou vodivost. Tepelněizolační malty se můžou pochlubit vylepšenou vydatností a k tomu nabízí lepší tepelnou vodivost, díky čemuž je ideální ke zdění tepelněizolačních zdicích prvků. Dobře to ilustruje i zdicí malta Ytong, kterou charakterizuje lehká zpracovatelnost, nízká spotřeba, vysoká přilnavost a ekologická nezávadnost.
Lepicí malta
Jak už název napovídá, lepicí malta slouží k připojování různých stavebních prvků či materiálů k sobě. K lepení sádrokartonových a tepelněizolačních desek na podkladní konstrukci použijte lepicí maltu určenou přímo k tomuto účelu.
Spárovací malta
Spárovací malta se ve stavebnictví používá k vyplňování mezer (spár) mezi jednotlivými stavebními prvky, jako jsou cihly, bloky či kamenné desky. Poskytuje tak strukturální stabilitu a pomáhá udržovat jednotlivé prvky pevně na místě. Zároveň však těsní, brání průniku vlhkosti a splňuje i estetická kritéria.
Vyrovnávací malta
Pokud se potýkáte s křivou podlahou či stěnami, nemusíte se hned pouštět do náročné rekonstrukce. Řešením může být vyrovnávací malta, která zajistí rovný povrch a připraví jej pro další stavební či povrchové práce.
Historické omítky a jejich obnova
Dvoudílný seriál je primárně zaměřen na složení a obnovu omítek historických staveb, prováděnou zejména v druhé polovině 20. století až dodnes. V prvním díle jsou popsána pojiva, příměsi a přísady používané pro omítky v minulosti a je poukázáno na rozdílnost jejich vlastností v porovnání s dnešními materiály, a to včetně principů obnovy omítek s použitím různých způsobů přípravy omítkových maltových směsí. Péče o architektonické dědictví je zaměřena na zachování autenticity historických objektů. Při obnově fasádních omítek se klade důraz na užití stejných nebo podobných materiálů, jaké byly použity u historických omítek.
Pro přípravu vápenných omítkových malt se historicky používala vápna vzdušná, přirozená hydraulická, směsná ze vzdušného vápna a reaktivních příměsí. Vzdušné vápno se vyrábí pálením vápenců nebo dolomitických vápenců. Podle teploty výpalu se vápno dělí na měkce pálené, kdy pálení probíhá při teplotě 1000 až 1100 °C, a tvrdě (ostře) pálené při teplotě 1100 až 1250 °C. Hašení vápna je reakce oxidu vápenatého s vodou za vzniku hydroxidu vápenatého, který s vodou tvoří vápennou kaši. Odležení vápenné kaše je nutné, vede k rozpojení aglomerátů zrn hydroxidu a ustanovení reologické rovnováhy. Tvrdnutí vápna je výsledek jeho reakce se vzdušným oxidem uhličitým. Tento proces, nazývaný karbonatace, probíhá v omítce velmi pomalu a je řízen difuzí oxidu uhličitého do pórového systému omítky, který se vytvořil z omítkové směsi po odsátí vody nasákavým zdicím materiálem. Vápno nejvyšší kvality z pohledu obsahu CaO se vyrábí z velmi čistých nebo praných vápenců.
Přirozené hydraulické vápno, vyrobené pálením vápenců s obsahem jílů, bylo v minulosti nazýváno vápnem vodním, neboť po zatuhnutí na vzduchu tvrdne ve vlhku, vysoce hydraulické i pod vodou. Podobných vlastností, jako má přirozené hydraulické vápno, lze dosáhnout u směsných vápen. Románský (římský), také Parkerův, cement lze podle složení zařadit mezi vysoce hydraulická vápna, nebo mezi cementy vypálené při teplotách pod mez slinutí. Od přirozeného hydraulického vápna se liší obsahem volného vápna (CaO), který je u Románského cementu velmi nízký, rychlostí tuhnutí a obvykle vyššími pevnostmi.
Vápna vyráběná v minulosti měla jinou kvalitu v porovnání s vápny dnes vyráběnými. Na výrobu vápna se používaly vápence v daném místě dostupné, často s obsahem jílů, surovina byla hodnocena vizuálně, bez chemických analýz. Technologie výroby byla na úrovni tehdejších znalostí a možností. Vápna byla měkce pálená, na teplotu do 1000 °C, obsahovala nedopal a také popel z paliva, který přispívá reakcí s vápnem k tvorbě pevné struktury vápenného pojiva. Obsah jílů ve vápenci způsoboval částečnou hydraulicitu vápna. V současné době je složení, kvalita a zkoušení vlastností vápna určena normou ČSN EN 459-1 a ČSN EN 459-2. Vzdušná vápna se dělí na bílé a dolomitické a třídí se na základě obsahu CaO a MgO (obsah MgO max. 5 % pro všechny třídy) do pěti tříd, přičemž číslo v označení představuje jejich sumu, u dolomitických vápen je uveden minimální obsah MgO. Přirozené hydraulické vápno (NHL) je svým složením podobné hydraulickým vápnům vyráběným v minulosti a je vhodné pro použití při obnově památek. Směsné vápno (FL) je směsí vápenného hydrátu a hydraulické a/nebo pucolánové příměsi, je definováno v 9 kategoriích, hodnotí se podle pevnosti v tlaku a obsahu volného vápna (15 až 80 %).
Vápenné omítky byly v minulosti modifikovány škálou přírodních látek ze skupiny bílkovin, sacharidů, lipidů, pryskyřic a ostatních druhů organických sloučenin. Tyto přísady se přidávaly z důvodu zlepšení technologických vlastností čerstvé malty a mechanických vlastností zatvrdlé omítky. S rozvojem makromolekulární chemie se začaly do malt pro omítání používat přísady uměle připravené, které v mnoha směrech zlepšují vlastnosti omítek podobně jako přírodní látky. Do skupiny přísad patří také barevné pigmenty, které se používají u probarvovaných omítek. Použité pigmenty musí mít dobrou stabilitu v silně zásadité čerstvé maltové směsi.
Při značném poškození omítky a její nesoudržnosti, kde není možno z cenových důvodů uplatnit restaurátorský zásah, se omítka obnovuje odstraněním porušené a nanesením opravné malty. Vhodné je použití místních písků (pokud se v dané lokalitě stále těží), ale v žádném případě se nesmí použít písek z původní degradované omítky. Omítka často degraduje vlivem krystalizujících solí, které se z písku neodstraní, a tím by se soli zanášely do nových omítek. Po chemické stránce není problém ve snášenlivosti historických a novodobých materiálů, protože se obvykle jedná o vápenná, někdy silikátová pojiva, u kterých nedochází k žádné vzájemné nežádoucí reakci. Rozdílné mohou být fyzikální a fyzikálně chemické vlastnosti obou materiálů, a to se může negativně projevit v místech, kde se oba materiály stýkají.
Přehled vybraných opravných malt
Následující tabulka uvádí přehled některých vybraných opravných malt s jejich použitím a vlastnostmi:
| Název produktu | Použití | Vlastnosti |
|---|---|---|
| SPRAVBETON TH | Opravy poškozených betonových a železobetonových vertikálních povrchů a podhledů | Jednosložková suchá maltová směs |
| Ceresit PCC CD 25 | Vyplňování nerovností, reprofilace povrchů a komplexní opravy balkonů a betonových konstrukcí | Součást systému oprav betonů Ceresit PCC |
| Neorep | Opravy poškozených, prasklých nebo zlomených betonových prvků | Vlákny zpevněný, nesrážející se a vysoce tixotropní |
| Sika MonoTop®-1010 nebo SikaTop® Armatec®-110 EpoCem® | Nátěr na výztuž, spojovací můstek | Viz jednotlivé produktové listy výrobků |
Moderní omítkové systémy a inovace
Technologie stavebních materiálů se neustále posouvá a snaží se vyhovět požadavkům staveb na zlepšení vlastností ve všech fázích výstavby. Není samozřejmě možné splnit všechna očekávání a v mnoha případech musí dojít ke kombinaci materiálů, aby byly požadavky splněny. U inženýrských a průmyslových staveb jsou tyto požadavky specifičtější a podmínky, do kterých jsou materiály navrhovány, jsou náročnější.
Tepelně izolační omítky
Tepelně izolační omítky jsou dodávány jako dvouvrstvé systémy. Jádro tvoří speciální velmi lehká omítka a vrchní vrstvu vodoodpudivá omítka obvykle s vloženou sítí. Pro tepelně izolační omítky musí být použity výhradně suché, továrně vyráběné maltové směsi. Zdivo z Liaporu je vhodným podkladem pro tepelně izolační omítky. Tepelně izolační omítka má mít tloušťku alespoň 30 mm. Vlákny vyztužená omítka díky nízkému součiniteli tepelné vodivosti a vysoké paropropustnosti zlepšuje tepelněizolační vlastnosti zdiva, redukuje vlhkost a omezuje tak vznik plísní na povrchu stěn.
Kontaktní zateplovací systémy
Mnoho stavebních materiálů, které vyhovují požadavkům na únosnost, jsou též dobrými vodiči tepla. Není proto vhodné, aby při použití v obvodových konstrukcích plnily kromě statické funkce i funkce tepelně izolační. Tu musí plnit další materiály přidané na vnější povrch nosné konstrukce tak, aby byl dosažen minimální požadovaný tepelný odpor (R=2,6 m2.K.W-1). Pro dosažení tohoto požadavku slouží kontaktní zateplovací systém. V tomto případě funguje tepelný izolant spolu s vysoce zušlechtěnou armovací stěrkou a sklotextilní síťovinou jako distanční lůžko schopné přenášet tahová napětí bez prokreslení trhlin na povrch. Jak již bylo naznačeno, systém zdiva, který vznikne použitím kontaktní izolace (zateplovací systém), přesně vystihuje pojem „sandvichové“ konstrukce. Myšleno tedy použitím různých vrstev materiálů s různými tloušťkami a fyzikálně technickými vlastnostmi. Kontaktní systémy omezí tepelné ztráty v zimním období, nejsou však schopny dokonale chránit konstrukci před teplotními zisky v letním období, kdy se může teplotní účinek negativně projevit na napjatosti vnitřní nosné konstrukce. To vyžaduje používat uzavřené systémy od jednoho výrobce, které dokáží eliminovat výše uvedený problém díky použití správného systému.
Složky kontaktního zateplovacího systému:
- Kontaktní tmel: Jedná se o konstrukční vrstvu, která zprostředkovává kontakt nosné (původní) konstrukce s tepelnou izolací. Zpravidla se jedná o maltovou směs na bázi cementu a jemných vápencových drtí, jež je zušlechťována přísadami zlepšujícími zpracovatelnost a přilnavost čerstvé malty k podkladu.
- Tepelná izolace: Je to vrstva zprostředkovávající funkci tepelného izolantu připojeného pomocí kontaktního tmelu s nosnou konstrukcí. Tepelným izolantem je většinou deska z minerální vlny, nebo pěnového polystyrénu.
- Armovací vrstva: Je tvořena speciální omítkou, jež obsahuje tkaninu ze skleněných vláken. Ta zajišťuje jednolitost finálního povrchu bez trhlin v místě spojů a materiálových přechodů. Armovací tkanina je sklotextilní síťovina s alkalivzdornou povrchovou úpravou s velikostí oka 4x4 mm (příp. 5x5 mm). Důležitou vlastností této vrstvy je pevnost v tahu za ohybu (MPa, součinitel difuze vodních par a rovněž zpracovatelnost.
- Finální povrchová úprava: Finální povrch tvoří omítky - modifikované pasty, které umožňují větší deformace bez vzniku trhlin. Této finální úpravě před-chází provedení penetračního nátěru na bázi akrylátové disperze a minerálního plniva. Struktura povrchu bývá v zrnitosti od 1 - 6 mm.
- Doplňky: Nedílnou součástí zateplovacího systému jsou doplňky umožňující bezproblémové provádění a funkci systému jako celku.
Inovativní omítky
Vývoj omítek nezastavil, proto můžeme na trhu přivítat zbrusu novou sádrovou omítku MP 75 ONE. Knauf teď přichází s řešením, které na trhu chybělo - novinkou „Štuk a omítka“, která v duchu „all in one“ zvládne obojí v jediném kroku. SPS Chytrá omítka je nejen vysoce odolná fasádní omítka, je ale také je vhodná do interiéru jako náhrada štuku. Její hlavní výhodou je snadná aplikace pomocí válečku, kterou zvládne každý. Tím dochází k obrovské finanční úspoře, kdy si každý může nanést omítku sám a nemusí tak oslovovat stavební firmy nebo řemeslníky.
Sanace vlhkého zdiva
Vlhké zdivo je jednou z nejčastějších poruch, které se u objektů rodinné výstavby vyskytují. Řešení pro sanaci vlhkého zdiva je celá řada, ale základem je odhalení příčiny. Od toho se odvíjí právě volba způsobu opravy, místa opravy a celkového technologického postupu. Pozornost je věnována i druhům a vlastnostem omítek na vlhké zdivo s obsahem vodou rozpustných solí. Vlhkost ve zdivu, která se zpočátku projevuje plísněmi a mokrými fleky, může časem dokonce narušit statiku. Zastavte ji s pomocí sanace. Pro zhotovení vnitřní omítky v interiéru je vhodné použít vápenocementovou omítku Ytong. Vlákny vyztužená omítka díky nízkému součiniteli tepelné vodivosti a vysoké paropropustnosti zlepšuje tepelněizolační vlastnosti zdiva, redukuje vlhkost a omezuje tak vznik plísní na povrchu stěn.
Předmětem sanace mohou být například stěny a dno aktivační nádrže v ČOV v Plzni, kde se jednalo o cca 3400 metrů čtverečních plochy, která byla poškozena provozními kapalinami, fyzikálním a chemickým působením. Vzhledem k povrchové degradaci stěn a odhalení jemného i hrubého kameniva bylo rozhodnuto, že konstrukce stěn budou celoplošně převrstveny opravnými maltami s krystalizační přísadou. Dno nádrže bylo opatřeno krystalizačním nátěrem. Dilatační spáry v podkladu byly přiznány a následně vytmeleny trvale pružným tmelem na bázi MS polymerů. Všechny konstrukce byly opatřeny hydrofobní impregnací pro omezení vnikání vody do konstrukcí.
Zdivo zvlhčené z důvodu špatné ochrany během stavby, například stékáním ze stropů, nebo zdivo promočené náporovým deštěm a podobně (vlhkost vyšší než 10 %), se nedoporučuje omítat. Je-li zdivo příliš vlhké, doporučuje se před omítáním provést jeho vysušení (přirozeně - vlivem teplého počasí nebo pomocí vysoušečů). Tímto opatřením eliminujeme objemové změny a zároveň zlepšíme tepelný odpor zdiva v počáteční fázi užívání stavby.
tags: #opravná #malta #pro #omítky #druhy #použití