Nejvyšší správní soud se opakovaně zabývá problematikou dodatečného povolování staveb, zejména pak v případech, kdy dochází k rozporům s právními předpisy nebo zájmy sousedů. Tento článek se zaměřuje na konkrétní rozhodnutí, v němž Nejvyšší správní soud zrušil dodatečné povolení vyšší střechy, a uvádí související judikaturu, která osvětluje komplexnost této problematiky.
Kauza sporu o dodatečné povolení stavby
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců Ing. Š. O., PMP, a Ing. M. O., proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, za účasti J. M., L. M., Mgr. M. N. a J. N. Řízení se týkalo kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2023, č. j. MHMP 1475709/2023.
Chronologie událostí
- 6. 3. 2015: Stěžovatelé podali stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení stavebního záměru.
- 18. 3. 2021: Rozhodnutí žalovaného č. j. MHMP 330697/2021 zrušilo původní povolení a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení.
- 28. 6. 2021: Stavební úřad vydal výzvu č. j. P12 25811/2021 OVY k odstranění nedostatků žádosti stěžovatelů, konkrétně k úpravě projektové dokumentace tak, aby byl dostatečně a trvale zamezen přístup na střechu přístavby a aby byla dostatečně zajištěna ochrana práv a oprávněných zájmů všech účastníků řízení. Současně řízení přerušil.
- 13. 10. 2021 a 21. 12. 2021: Stěžovatelé obdrželi podání nazvané „úprava - doplnění předložené projektové dokumentace“ a následně vyjádření.
- 9. 3. 2022: Stavební úřad vydal prvostupňové rozhodnutí č. j. P12 1288/2022 OVY, kterým záměr nepovolil.
- 31. 7. 2023: Žalovaný zamítl odvolání stěžovatelů a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.
- 15. 10. 2024: Městský soud v Praze zamítl žalobu stěžovatelů.
Námitky žalobců a rozhodnutí městského soudu
Stěžovatelé v žalobě namítli nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného a tvrdili, že skutkový stav, který žalovaný vzal za základ napadeného rozhodnutí, byl v rozporu se spisy nebo v nich neměl oporu. Dále namítli, že předpoklad dodatečného povolení v podobě „dostatečného a trvalého zamezení přístupu na střechu stavby“ nemá oporu v právních předpisech a že předmětem řízení byly pouze vnitřní úpravy objektu a dílčí změny fasády netýkající se střechy.
Městský soud rozhodnutí žalovaného neshledal nepřezkoumatelným, žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Konstatoval, že z rozhodnutí žalovaného jednoznačně vyplývalo, proč nemohlo být odvolání stěžovatelů (a potažmo ani jejich žádosti o dodatečné povolení stavby) vyhověno. Městský soud dále přisvědčil stěžovatelům, že se žalovaný s některými jejich námitkami nevypořádal, ale nejednalo se o tak podstatné vady, že by to způsobilo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, či to mělo vliv na jeho zákonnost.
Důvody zamítnutí dodatečného povolení
Dle žalovaného předmětem řízení o odstranění nepovolené stavby, resp. o žádosti stěžovatelů o dodatečné povolení, je i změna střešní krytiny na části stavby původní garáže. Původní střešní krytina byla z vlnitého eternitu a nyní je po zateplení z izolační (pochozí) fólie, přičemž odstranění původní krytiny podléhalo ohlášení stavebnímu úřadu, jelikož starý eternit obsahoval azbest (§ 128 odst. 1 stavebního zákona).
Čtěte také: Zjistěte, které stavby dominují českému nebi
Zábrana proti pádu osob byla dle aktualizované verze projektové dokumentace na východní straně střechy zakreslena jako mobilní, přičemž z fotodokumentace přiložené k protokolu z kontrolní prohlídky vyplývá, že jsou použity dílce mobilního oplocení osazené v betonových patkách, a jde tedy o výrobek plnící funkci stavby vyžadující s ohledem na § 2 odst. 3 stavebního zákona rozhodnutí o povolení umístění. Tudíž po nepovolené realizaci zábrany tato byla také předmětem řízení. Žalovaný za značně nevěrohodné označil tvrzení stěžovatelů, že nemají zájem na užívání plochy střechy k jinému než určenému účelu. Stavební záměr byl realizován bez příslušného povolení, přičemž v prostoru garáže po celou dobu (zhruba 5 let) i přes několikeré výzvy stavebního úřadu probíhala nepovolená školící činnost. Shromážděné důkazy rovněž dokládají užívání střechy garáže jako terasy.
Žalovaný podotkl, že z jeho předchozího rozhodnutí jasně vyplynulo, že stavební záměr lze dodatečně povolit pouze za předpokladu, že bude dostatečně a trvale zamezen přístup na střechu přístavby tak, aby byla dostatečně zajištěna ochrana práv a oprávněných zájmů všech účastníků řízení.
Kasační stížnost a její námitky
V kasační stížnosti stěžovatelé namítají kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Namítají, že žalovaný ve svém rozhodnutí opomenul vypořádání některých námitek uplatněných stěžovateli v odvolání. Stěžovatelé dále namítají, že stavební úřad porušil jejich právo dle § 36 odst. 3 správního řádu na vyjádření se k podkladům rozhodnutí, nebyla jim dána možnost vyjádřit se k námitkám a připomínkám ostatních účastníků řízení.
Stěžovatelé trvají na tom, že výzva k zamezení přístupu na střechu byla pro rozhodnutí žalovaného zásadní a nevyhovění jí vedlo k zamítavému rozhodnutí žalovaného. V této výzvě byl stanoven předpoklad pro dodatečné povolení stavby, kterým bylo „dostatečné a trvalé zamezení přístupu na střechu přístavby“, který však neměl oporu v právních předpisech a byl projevem pouhé libovůle správního orgánu. Jak žalovaný, tak i městský soud dostatečně nezdůvodnili, z jakého právního předpisu tento požadavek vychází. Dle stěžovatelů střecha musí zůstat přístupná pro údržbu. Dále stěžovatelé namítají, že městský soud opomněl skutečnost, že otázka zábrany vůbec nebyla předmětem řízení o odstranění stavby a tudíž nemohla být řádně ani předmětem řízení o dodatečném povolení stavby.
Související judikatura Nejvyššího správního soudu
Případy dodatečného povolování staveb a jejich rušení jsou v judikatuře Nejvyššího správního soudu časté a poskytují důležité interpretační vodítka pro stavební úřady i stavebníky. Níže jsou uvedeny klíčové závěry z relevantních rozhodnutí:
Čtěte také: Ochrana práv ve stavebnictví Ústavním soudem
Kolaudační souhlas a řízení o odstranění stavby
- Z judikatury vyplývá, že nemusí dojít ke zrušení kolaudačního rozhodnutí, aby mohlo dojít k zahájení řízení o odstranění stavby či k nařízení odstranění. Totéž musí platit i pro kolaudační souhlas jako méně formalizovaný akt kolaudace. V tomto ohledu proto soud nemůže přistoupit na argumentaci stěžovatele, že kolaudační souhlas představuje překážku věci rozhodnuté. Zatímco výrokem kolaudačního souhlasu se udílí právo užívat danou stavbu, tak výrokem rozhodnutí o nařízení odstranění stavby se nařizuje povinnost jejího odstranění. Nejedná se tedy o totéž právo či povinnost.
Předmět řízení o dodatečném povolení stavby
- Předmětem původní žádosti může být vydání dodatečného povolení k celé stavbě. Pokud je tato žádost pravomocně zamítnuta, a v další žádosti je předmětem žádosti pouze část stavby, úřad může řízení zastavit pro zjevnou právní nepřípustnost. Podstatou vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. b) správního řádu je nové posouzení již pravomocně rozhodnuté věci, tedy téhož předmětu žádosti.
- Předmětem řízení o odstranění stavby může být stavba jako celek, nebo pouze její část, jak odpovídá i skutkovému stavu, o němž bylo rozhodováno (řízení o odstranění dílčích staveb do původního stavebního povolení nezahrnutých).
Veřejný zájem a podmínky dodatečného povolení
- Má-li být v řízení o dodatečném povolení stavby zkoumán veřejný zájem, musí se tak stát především z hledisek, jež jsou v ustanoveních stavebního zákona demonstrativně vypočtena. Stavební úřad postupuje zákonným způsobem, jestliže po ověření splnění uvedených podmínek zohlední jako okolnost svědčící veřejnému zájmu i příčinu existence nepovolené stavby a potřebu chránit dobrou víru stavebníka a jeho vlastnické právo v situaci, kdy závadný právní stav existující stavby nelze stavebníkovi zhojit.
- Nedoložení většinového souhlasu spoluvlastníků domu, kteří jimi jsou v době rozhodování stavebního úřadu, podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku, s dodatečným povolením stavebních úprav provedených nájemcem brání rozhodnutí o jejich dodatečném povolení podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona.
Dopady změn právních předpisů a nečinnosti stavebníka
- Ze stavebního zákona ani z jiného právního předpisu neplyne, že by po zrušení pravomocného rozhodnutí o dodatečném povolení stavby (§ 129 stavebního zákona) správním soudem došlo k automatické obnově řízení o odstranění stavby, které bylo skončeno usnesením o zastavení řízení. Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, je na stavebním úřadu, aby obnovil řízení o odstranění stavby, v jehož rámci má být rozhodnuto o dodatečném povolení stavby.
- Zastavit řízení pro neodstranění vad žádosti dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu lze pouze, pokud předcházející výzva k doplnění náležitostí žádosti byla formulována natolik určitě a srozumitelně, aby z ní žadatel mohl zjistit, zda listiny, které k žádosti již přiložil, požadavku správního orgánu vyhovují, nevyhovují či vyhovují jen částečně, a v jakém směru tedy mají být dle správního orgánu doplněny. Prostá citace právního předpisu obsahujícího výčet povinných příloh žádosti bez zohlednění skutečnosti, že žadatel již některé z požadovaných listin předložil, není dostačující.
- Pokud stavebník nepovolené stavby v rámci postupu dle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 odmítne podat žádost o dodatečné povolení stavby s tím, že považuje za dostatečnou předchozí žádost o stavební povolení (na jejímž podkladě začal stavbu realizovat bez příslušného stavebního povolení), a na tomto stanovisku o dostatečnosti předchozí žádosti o stavební povolení přes výzvu a poučení stavebního úřadu zřetelně setrvá i v průběhu odvolacího řízení, nelze následnou interpretací jednotlivé věty vytržené z kontextu z protokolu o ústním jednání dovozovat, že žádost o dodatečné povolení byla podána.
- Je-li v řízení podle § 88 písm. b) stavebního zákona o odstranění bytové vestavby, postavené bez stavebního povolení, podána stavebníkem žádost o její dodatečné povolení, je pro posouzení věci významné splnění předpokladů uvedených v tomto ustanovení, jimiž je též předložení podkladů a dokladů stavebníkem vyžadovaných stavebním úřadem, tedy i souhlas vlastníka nemovitosti v době předcházející realizaci vestavby.
Klíčové judikáty a jejich dopady
NSS 8 As 53/2023 (26. 4. 2024): Nejvyšší správní soud potvrdil, že právo stavebního úřadu nařídit odstranění černé stavby se nepromlčuje.
NSS 3 As 260/2020 (30. 1. 2023): Tento rozsudek potvrdil, že 30denní lhůta pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby (podle § 129 odst. 2 starého stavebního zákona) je propadná (prekluzivní).
NSS 9 As 207/2020 (21. 10. 2020): Nejvyšší správní soud připustil, že i po pravomocném nařízení odstranění stavby lze za určitých podmínek (§ 101 písm. b) správního řádu) vydat nové rozhodnutí o dodatečném povolení.
NSS 7 As 188/2024 (6. 9. 2024): Soud zdůraznil, že řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení jsou dvě samostatná řízení s odlišným účelem a rozsahem přezkumu.
NSS 1 As 46/2006 (8. 2. 2007): Soud stanovil, že podmínky pro dodatečné povolení stavby nemohou být mírnější než podmínky pro řádné stavební povolení.
Čtěte také: Žádost o stavební povolení
NSS 3 As 45/2004 (4. 5. 2005): Judikát připustil možnost dodatečně povolit i jen část stavby.
NSS 9 As 167/2012: Tento rozsudek potvrzuje princip, že pokud se právní předpisy mezi realizací černé stavby a rozhodováním o ní zpřísní, musí stavebník pro účely dodatečného povolení splnit aktuální, přísnější požadavky.
NSS 6 As 138/2014: V řízení o odstranění stavby se zkoumá pouze to, zda stavba byla (dodatečně) povolena. Soudní praxe dlouhodobě potvrzuje, že řízení o dodatečném povolení stavby je vedlejší k řízení o odstranění stavby. Řízení o odstranění je prvotní a obligatorní (zahajuje se z moci úřední), zatímco řízení o dodatečném povolení je fakultativní (zahajuje se na žádost vlastníka). Dodatečné povolení nelze žádat ani vést samostatně, aniž by bylo zahájeno řízení o odstranění stavby. Předmět řízení o dodatečném povolení je navíc vázán předmětem řízení o odstranění stavby, jak jej vymezil stavební úřad. Nový stavební zákon (NSZ) tento vztah formalizoval tím, že řízení o dodatečném povolení začlenil přímo do řízení o odstranění (§ 255 odst. 1 NSZ).
Soudy zatím nepotvrdily princip, že stavba a možnost jejího dodatečného povolení se posuzují podle právních předpisů platných a účinných v době rozhodování stavebního úřadu a nikoli podle předpisů platných v době, kdy byla černá stavba postavena. Ze strany stavebních úřad však lze očekávat postup, který bude vycházet z principu, že pokud došlo ke zpřísnění požadavků (což je případ NSZ), musí vlastník černé stavby splnit tyto nové, přísnější podmínky, aby dosáhl legalizace. V řízení o dodatečném povolení leží důkazní břemeno na žadateli (vlastníkovi, stavebníkovi). Musí aktivně prokázat, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro legalizaci. Podle NSZ to zahrnuje i prokázání, že stavba nevyžaduje nepřípustné výjimky. Soudy řešily i různé procesní aspekty, například nemožnost opakovaně žádat o dodatečné povolení, pokud byla žádost již pravomocně zamítnuta (což NSZ nyní explicitně zakazuje), nebo postupy při zrušení původního povolení a vedení tzv. společného řízení o dodatečném povolení.
Dosavadní judikatura obecně potvrzuje legislativní trend zpřísňování postupu vůči černým stavbám. Principy jako posuzování dle aktuálního práva nebo důkazní břemeno na straně žadatele naznačují, že soudy pravděpodobně nebudou interpretovat NSZ způsobem, který by výrazně zmírňoval jeho dopady.
Příklady problémových situací a jejich řešení
| Problémová situace | Řešení | Výsledek |
|---|---|---|
| Garáž postavena bez povolení. | Stavební úřad zahájí řízení o odstranění. Vlastník podá do 30 dnů žádost o dodatečné povolení. | Klíčové bude, zda garáž splňuje požadavky na umístění (odstupy od hranic pozemku, soulad s územním plánem) a další technické požadavky bez nutnosti výjimky. Pokud ano a zaplatí uloženou pokutu, může být garáž dodatečně povolena. Pokud ne (např. je příliš blízko souseda a ten nedá souhlas k výjimce z umístění, nebo vyžaduje jinou nepřípustnou výjimku), bude nařízeno její odstranění. |
| Nepovolené zvětšení přístavby. | Stavební úřad zahájí řízení o odstranění nepovolené části (nebo celé přístavby, pokud ji nelze oddělit). Vlastník žádá o dodatečné povolení. | Musí prokázat soulad s § 193 NSZ a zejména to, že zvětšená přístavba nevyžaduje nepřípustné výjimky. |
| Kůlna (drobná stavba) postavena na pozemku v nezastavitelném území. | Ačkoliv kůlna sama o sobě nevyžaduje povolení záměru, její umístění je nelegální. Stavební úřad zahájí řízení o odstranění podle § 250 odst. 1 písm. a) NSZ. | Dodatečné povolení zde není možné, protože stavba je v rozporu s územně plánovací dokumentací (nesplňuje § 193 NSZ). |
| Garáž postavena bez povolení v ochranném pásmu. | Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby. Vlastník může podat žádost o dodatečné povolení, ale bude muset získat souhlas od dotčeného orgánu (např. drážního úřadu). | Legalizace je velmi nepravděpodobná, protože zákon neumožňuje výjimky ze zákazů stanovených jinými právními předpisy. |
| Skleník do 40 m² postaven na pozemku v nezastavitelném území. | I když je to drobná stavba, musí být v souladu s územním plánem. Stavební úřad zahájí řízení o odstranění. | Dodatečné povolení zde není možné, protože stavba je v rozporu s územně plánovací dokumentací. |
| Vlastník má starou chatu, ale nemá k ní žádné dokumenty. | Jde o tzv. "stavbu bez dokladů". Vlastník může požádat o vydání rozhodnutí o existenci stavby (doloží např. svědecké výpovědi, staré fotografie). Pokud úřad existenci stavby potvrdí, je stavba považována za legální, i když nemá povolení. | Legalizace je možná skrze prokázání existence stavby. |
Dlouhodobá nečinnost stavebního úřadu a obstrukční jednání
Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv k postupu Městského úřadu Vimperk v řízení o dodatečném povolení souboru staveb upozornilo na vleklost řízení (od roku 2013) a opakované podávání neúplných žádostí ze strany stavebníků. Ochranka práv konstatovala, že pokud stavebník nepovolené stavby navzdory řádnému poučení stavebního úřadu opakovaně podává neúplné žádosti o její dodatečné povolení, je třeba takové jednání považovat za zjevně obstrukční a žádost o dodatečné povolení zamítnout (§ 129 odst. 2 a odst. 3 ve spojení s § 115 stavebního zákona).
Judikatura Ústavního soudu zdůrazňuje, že zasáhnout do základních práv nebo svobod musí být interpretováno restriktivně a nikoliv extenzivně, s výjimkou případů záměrných procesních obstrukcí. Stavebník má veřejnoprávní nárok na vydání dodatečného povolení stavby, pokud splní zákonné podmínky.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí
Nepřezkoumatelnost je natolik závažnou vadou rozhodnutí krajského soudu, že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i z úřední povinnosti. Má-li rozhodnutí soudu projít testem přezkoumatelnosti, je třeba, aby se jednalo o rozhodnutí srozumitelné, s uvedením dostatku důvodů podporujících výrok rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě. Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti; z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto; která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů; jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním; která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.
V dané kauze Krajský soud v Ústí nad Labem konstatoval, že pokud se žalobkyně domnívá, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně nezabýval její argumentací a jejími námitkami, případné nevypořádání se s námitkami účastníka řízení je vadou spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí zakládající nepřezkoumatelnost rozhodnutí, tj. vadou, která není schopna založit nicotnost vydaného rozhodnutí. Soud se dále věnoval žalobkyní namítané nepřezkoumatelnosti, kterou spatřovala v tom, že se správní orgány nezabývaly tím, o jakou stavbu se v daném případě jedná, že se žalovaný nevypořádal s jejími tvrzeními a s námitkami vztahujícími se k vedení řízení správním orgánem prvního stupně, že z napadeného rozhodnutí není seznatelné, jaké skutečnosti vzal žalovaný za prokázané, a jakými úvahami se žalovaný řídil. Soud k tomu uvedl, že stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že žalobkyně podala žádost o dodatečné stavební povolení, která neměla předepsané náležitosti, a proto byla stavebním úřadem vyzvána k jejich doplnění. Stavební úřad zjistil, že žalobkyně nepředložila souhlas k umístění a provedení stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona, nepředložila dokumentaci vyžadovanou dle § 94l odst. 2 písm. e) stavebního zákona, nepředložila závazná stanoviska požadovaná jednotlivými úseky Městského úřadu Litoměřice, a to závazné stanovisko z hlediska ochrany ovzduší, posouzení přípustnosti záměru vodoprávního úřadu, vyjádření Agentury ochrany a přírody a krajiny České republiky, regionálního pracoviště Správy CHKO České středohoří. Dále podle stavebního úřadu žalobkyně nepředložila stanoviska vlastníků dopravní a technické infrastruktury.
Případ J. Z. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje (NSS 6 As 107/2016) se týkal nařízení odstranění zahradního domku, který byl proveden v rozporu s územním souhlasem. Došlo k rozšíření zastavěné plochy, zvýšení hřebene, změně vnitřní dispozice, umístění komína a posunutí stavby od hranice pozemku. Stavebník nepodal žádost o dodatečné povolení stavby, ačkoliv o tom byl řádně poučen. Krajský soud potvrdil rozhodnutí žalovaného o nařízení odstranění. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek netrpí vadami a že kasační stížnost není důvodná. V tomto případě Nejvyšší správní soud nepřistoupil k zrušení rozhodnutí krajského soudu pro údajnou nesrozumitelnost, neboť stěžovatelka se závěry soudu nesouhlasila a požadovala jiné odůvodnění, což samo o sobě nepředstavuje důvod pro zrušení rozsudku.
Vlastnické právo a štítová zeď
V právní věci K. J. a J. J. proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje (NSS 7 As 188/2024) se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného o dodatečném povolení stavebních úprav rodinného domu a přístavby kůlny. Stěžovatelé namítali, že dodatečně povolenou stavbou stavebníci zasahují do jejich budovy a že byla realizací této stavby zničena střecha jejich domu. Krajský soud se zabýval otázkou vlastnictví štítové zdi nacházející se mezi domem stěžovatelů a domem stavebníků. Správní orgán I. stupně vyzval stěžovatele i stavebníky, aby iniciovali řízení o určení vlastnického práva před civilními soudy. Vzhledem k tomu, že tak ve stanovené lhůtě žádný z účastníků řízení neučinil, nezbylo správním orgánům než se s námitkami stěžovatelů vypořádat na základě vlastního uvážení. Krajský soud vyzdvihl, že žalovaný podrobně odůvodnil, proč považuje štítovou zeď za součást stavby stavebníků, a nikoliv součást stavby stěžovatelů. Vycházel ze zjištění učiněných na základě realizovaných kontrolních prohlídek, z předložených historických dokumentů i z odborného posudku vyhotoveného autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby.
tags: #nejvyssi #spravni #soud #zruseni #dodatecneho #povoleni