Realizace základové desky je poměrně náročná záležitost, protože musí být dodrženo více parametrů, nutných pro její správné provedení. Nejběžnějším způsobem realizace základové desky je provedení základových pasů a na ně se realizuje základová deska, vyztužená kari sítí. Smyslem základů je roznést zatížení ze stavby do zeminy tak, aby nebyla překročena únosnost zeminy. Přihlédnout se musí i k nezámrzné hloubce. Proto šířku a výšku, popřípadě betonářskou výztuž základového pasu pečlivě počítá projektant-statik s příslušnou autorizací.
Tloušťka základové desky
Správnou tloušťku základové desky byste měli mít stanovenou již projektem, případně by vám ji měl vždy navrhnout statik. Jedná se vlastně o nosnou konstrukci a podstatný vliv na její tloušťku má zejména únosnost podloží, hladina spodní vody, druh zeminy a rovněž i typ stavby, pro který základovou desku chystáte. Tloušťka základové desky by měla být minimálně 100 mm a závisí na statickém zatížení stavby, typu a únosnosti podloží a hladině podzemní vody.
Obvyklá tloušťka základové desky bývá většinou 100 mm a více, klidně ale může dosahovat až 1,5 m (velké stavby s vysokým zatížením základů). Například pro lehčí dřevostavbu vám postačí základová deska s tloušťkou cca 120-150 mm, pro zděnou stavbu to bude spíše něco kolem 200 mm. Zatímco tloušťka betonové desky zděné stavby se pohybuje okolo 20 cm, dřevostavby nejčastěji v rozmezí 12-15 cm.
Výška základové desky nad terénem
Není jednoznačný návod, jaká by měla být výška základové desky nad terénem, spíše jde o to, jak chcete mít dům osazen a jaký typ domu realizujete atd. Například doporučená výška základové desky pro dřevostavby je minimálně 300 mm nad terénem. Toto je stanoveno s ohledem na vlhkost, riziko zatékání a tím následné poškození dřevostavby. Ovšem v případě zděné stavby již můžou být požadavky jiné. Všeobecně ale by měla být v každém případě základová deska nad terénem.
Podkladní beton vs. Základová deska
Podkladní beton není to samé, co základová deska, i když se tak často nesprávně nazývá. Podkladní beton sám o sobě není základová deska a na rozdíl od ní nemusí být vyztužen, protože se nejedná o nosnou konstrukci stavby. Někdy tvoří podkladní beton již první vrstvu podlahy na upraveném terénu, lze na něj zakládat příčky v nejnižším podlaží. Úkolem podkladního betonu je zajistit rovný a pevný podklad. Jako podklad pro základovou desku postačí obvykle tloušťka 50 mm.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Drobná odbočka ke správnému názvosloví. Základová deska není podkladní beton na pasech! Základová deska je druhem plošného základu vyztužená dle statického výpočtu a její tloušťky se pohybují od 0,3 m výše a tvoří základovou konstrukci pod celou plochou objektu. Vraťme se však k podkladní betonové desce neboli podkladnímu betonu. Nejedná se o nosnou konstrukci základů (nosnou konstrukci základů tvoří základové pasy), nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy.
Základové pasy
Nejběžnější založení jednoduché stavby, jakou rodinný dům je, se provádí na betonových základových pasech. Založení pod hladinu spodní vody je předmětem 2. Základový pas pod střední nosnou zdí, který bývá založen obvykle min 0,5 m do rostlého terénu, může být v zimním období, kdy je stavba přerušena po základech, ohrožen promrzáním až na základovou spáru.
Šířka základového pasu se navrhuje s ohledem na typ zeminy, v níž bude základová spára dle geotechnického průzkumu umístěna (je nutné dále zohlednit typ zeminy i pod touto hranicí základové spáry, jelikož může být pod zeminou v základové spáře zemina s únosností nižší). Dle daného typu zeminy lze vycházet z normativních opatření a stanovit pro 1.GK tabulkovou návrhovou únosnost zeminy s ohledem na přepokládanou hloubku a šířku základového pasu. Tyto tabulkové únosnosti vyházejí z aktuálně platné normy ČSN 73 1004 Navrhování základových konstrukcí - Stanovení požadavků pro výpočetní metody a jsou v podstatě nejlepším podkladem pro návrh základů pro 1.GK. Návrhová tabulková únosnost zeminy pro 1. Z této podmínky se stanoví šířka základu v základové spáře.
V projektových dokumentacích je častou chybou návrh, kdy šířka základu je shodná s šířkou nosného zdiva. Vždy je nutné i v případě splnění podmínky mezního stavu únosnosti dodržet minimální vyložení základového pasu vůči zdivu o 100 mm. Pro prostý beton je uvažovaná hodnota roznášení zatížení pod úhlem cca 60-65° (záleží také na třídě použitého betonu viz dále). Lze tedy předběžně uvažovat maximální vyložení rovnající se 0,5 násobku výšky základového pasu.
Dále je potřeba upozornit na návrh základových pasů pod vnitřním nosným zdivem. Zatížení připadající na vnitřní nosné stěny je přibližně dvojnásobně vyšší než na zdivo obvodové. Vnitřní zdivo je přitěžováno stropní konstrukcí často z obou stran, a proto je nutné provést správný návrh vnitřního základového pasu na toto zvýšené zatížení oproti základovému pásu obvodovému. Jakmile bude proveden návrh výšky (hF) a šířky (bF) základového pasu, je nutné dále splnit podmínku dle ČSN EN 1992-1-1, čl. Ve výše uvedené podmínce vstupuje do výpočtu pevnost betonu v tahu a lze tak optimalizovat celý návrh základového pasu výběrem pevnostní třídy prostého betonu. Základové pasy pod příčkami se provádí, pokud vyvozují napětí větší než 0,05 MPa. Základový pás pod takovouto příčkou má rozměry min 300 x 300 mm, který lze nahradit zesíleným žebrem v rámci podkladní betonové desky.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Hutnění a podsypy
Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit - jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat. Již při výkopech a dle geotechnické průzkumu zjistíme jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy. Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem.
Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.
Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete.
Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu. V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, stěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku.
Upozorňuji, že štěrkový podsyp nepatří pod základovou spáru základového pasu. Zde je nebezpečí průsaku vody a další komplikace, které již byly popsány v kapitole 2 - podsyp základů. Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Používá se pouze u štěrkopískových polštářů, a to jsou úplně jiné druhy zlepšování zeminy. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií.
Čtěte také: Požadavky na minimální tloušťku betonu
Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí. Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.
Realizace základů
Stavba rodinného domu začíná zhotovením základů. Na těch se rozhodně nevyplatí šetřit - nevhodně provedená základová deska dokáže způsobit spoustu problémů při následných stavebních pracích i samotném používání stavby. Základy slouží k přenosu váhy stavby na podkladovou půdu, chrání ji před sesuvy i působením síly všemi směry. Mnozí často nesprávně používají pojem základová deska i pro základové pasy, tedy vrstvu betonu uloženou v základových spárách. Rozdíl je však významný - základové spáry vyplněné betonem představují vodorovnou rovinu, v níž se základ stýká se zeminou. Samotná základová deska z betonu se však umísťuje až nad úroveň terénu.
Realizace základů se neobejde bez geologického průzkumu, na základě kterého se navrhne konkrétní technické řešení v projektové dokumentaci. Při průzkumu se provádí minimálně dva řezy staveništěm, podle kterých se vytvoří obraz o uspořádání jednotlivých geologických vrstev. Sondy se zavádí zpravidla do dvojnásobné hloubky oproti hloubce založení základů. Pozemky, které jsou ohroženy působením vody nebo sesuvy půdy, nejsou pro výstavbu domu vhodné. Proto je třeba typ podloží, stav půdy a související rizika prozkoumat co nejdříve. Pro založení domu není vhodné ani bahnité či rašelinové podloží. Problém se založením stavby pak můžete mít i na pozemcích, kde v minulosti došlo k nevhodné navážce nebo poddolování.
Konstrukce základů včetně technického provedení základové desky musí být součástí projektu rodinného domu. Projektanti vypracují založení stavby na samostatném výkresu, který je součástí ucelené projektové dokumentace. Základní informace jsou obsažené v projektové dokumentaci pro stavební řízení.
Typy základových desek
Základové desky se rozdělují podle toho, na jaký typ podloží se beton lije. Nejrozšířenějším typem je základová deska na štěrku, stále častěji se však realizuje i tzv. Představuje standardní typ základové desky, který je díky snadnému procesu výstavby oblíbený zejména při svépomocné realizaci. Základem jsou zapuštěné pasy vyplněné betonem, které se zasypávají vrstvou štěrku. Po jejím zhutnění se připraví armatura z betonářských výztuží, následně se plocha vylije betonovou směsí. Slabou stránkou základových desek na štěrku je nedostatečná tepelná izolace konstrukce.
Moderním typem základové desky je plovoucí základová deska, která se vyznačuje skvělými termoizolačními vlastnostmi. Proto se s ní často setkáte zejména u pasivních domů, kde je kvalitní zateplení celé konstrukce včetně základů zásadní. Izolační materiál se následně obalí geotextilií a překryje polyethylenovou fólií. Plovoucí základová deska, která se lije na připravené vrstvy, je tak kvalitně izolovaná zespodu po celé ploše. Díky tomu je riziko vzniku tepelných mostů eliminované. Základová deska může „plavat“ také na deskách z extrudovaného polystyrenu, které přináší vynikající tepelněizolační vlastnosti. Polystyren slouží jako izolační polštář (vana) přímo v základové desce, a tak rovněž eliminuje vznik tepelných mostů. Tento způsob zateplování základů lze využít také pro svépomocnou realizaci, i zde je však třeba počítat s nárůstem vstupních nákladů.
Postup při realizaci základů
Realizace základů se skládá z mnoha dílčích kroků a každý by vystačil na samostatný článek. Před výkopovými pracemi musí na staveniště dorazit geodet, který vytyčí základové spáry domu. Kromě polohy domu musí vytyčit i výšku založení. Pomocí stavební mechanizace se následně vyhloubí základová spára, která se nesmí hutnit. Před dalšími pracemi musí být důkladně vyčištěná, bez bahna, vody a průvalů. S hloubením můžete začít kdekoliv v místech vyznačené stavby.
Po vytvoření základové spáry se připravují inženýrské sítě. Přesně podle projektové dokumentace je potřeba připravit budoucí rozvody vody, kanalizace, elektřiny či plynu. Pokládají se husí krky, připravují revizní šachty a vybednění prostupů. Vyhloubené spáry se vylijí betonem. Vytvoří se tak betonové základové pasy, které se nachází nejen po obvodu stavby, ale také pod nosnými zdmi. Na betonové pasy se položí bednicí tvárnice a vylijí se betonem. Ukládají se jak po obvodu domu, tak na místa nosných zdí. Vytvoří se bednění, které poslouží k ohraničení při lití betonu a zhotovení základové desky. V posledním kroku se konečně dostáváme k samotnému lití betonu a vytvoření základové desky. Vrstva betonu se po celé ploše prokládá kari sítěmi. Beton se průběžně zhutňuje a ve finální fázi uhlazuje hliníkovou stahovací latí.
Pro betonování základových pasů a základové desky se obvykle používají betony různé třídy, např. Kvalitu provedení základové desky rozhodně nepodceňujte. Důkladně zvažte, jste-li opravdu schopni zvládnout její realizaci svépomocí, nebo si na pomoc raději přizvete profesionální firmu. V obou případech doporučujeme spolupracovat se stavebním dozorem, který dohlédne na správné provedení všech technologických kroků. Špatně provedená základová deska se odrazí na celé stavbě. V budoucnu může dojít i k popraskání zdiva a omítek, zkřížení oken a dveří nebo problémům s podlahami. Při neodborné výstavbě často dochází k nedodržení rozměrů stanovených projektem, posunu stěn, popraskání nalitého betonu nebo „rozjetí“ ztraceného bednění.
Základní pojmy
- Armování - vyztužení betonové směsi, které zvyšuje odolnost betonu proti mechanickému poškození.
- Geologický průzkum - posuzuje vlastnosti geologického prostředí v místě výstavby.
- Plovoucí základová deska - využívá se u nízkoenergetických a pasivních domů. Beton se lije na izolační vrstvu z pěnoskla nebo extrudovaného polystyrenu.
- Skrývka ornice - první terénní úprava při realizaci základů, při které se odstraňuje 15 až 30 cm zeminy.
- Třída betonu - označení jakosti betonu podle krychelné pevnosti. Pro betonování základových pasů a základové desky se obvykle používají betony různé třídy, např.
- Základové pasy - tvoří základ pro budoucí zdivo.
- Ztracené bednění - označení pro betonové tvarovky s dutinou.
tags: #minimální #výška #betonové #desky