Román Betonová zahrada (v originále The Cement Garden) je debutový román britského spisovatele Iana McEwana, poprvé vydaný v roce 1978. Dílo okamžitě po svém vydání vzbudilo značnou pozornost i kontroverzi pro své znepokojivé téma a syrový styl. Spisovatel Ian McEwan se v novele Betonová zahrada zabývá dráždivým tématem nechtěně nabyté svobody čtyř sourozenců, která s sebou nese jak uvolnění všech dosud utajovaných choutek, abnormálností až perverzit, tak i úzkost, regresi a touhu po matčině náruči.
Autor a pozadí románu
Ian McEwan, dnes považovaný za jednoho z nejvýznamnějších současných britských autorů a držitel Man Bookerovy ceny, si právě tímto románem vysloužil svou ranou přezdívku „Ian Macabre“ (Ian Makabrózní). Je nositelem Řádu britského impéria a neoficiálního titulu „básník perverze“. Román vznikl v 70. letech 20. století ve Velké Británii, v období společenských změn, ekonomické nejistoty a rozpadu tradičních hodnot. McEwan zachycuje atmosféru zanedbaných předměstí a pocit odcizení, který prostupoval tehdejší společností.
Děj a postavy
Děj románu se odehrává v Anglii po druhé světové válce. Vypravěčem příběhu je patnáctiletý Jack. On, bratr Tom a sestry Julie a Sue vyrůstají v rodině, kde panuje téměř totalitní systém jejich otce. Pouze z jemných náznaků a útržků vzpomínek se dozvídáme, že otec byl podivín a pravděpodobně i despota. Maminka vypadá spíše bezbranně a jako by se svou němou přítomností snažila zachraňovat rodinnou situaci.
Jednoho dne otce rozzuří plevel vyrůstající na zahradě. Je však nemocný na srdce, a protože ví, že boj s plevelem je nekonečný, rozhodne se pro vybetonování celé plochy zahrady. Když se o to pokouší, dostává infarkt a zemře. Nedlouho poté zemře i matka dětí na rakovinu. Starší sourozenci Jack a Julie si uvědomí, že nemají žádné jiné příbuzné, a proto by smrt jejich matky znamenala jejich rozdělení a umístění do dětských domovů. Čtyři sourozenci v různém školním věku se po matčině smrti obávají, že budou od sebe odděleni a posláni do různých dětských domovů, a proto se společně rozhodnou, že matčinu smrt před okolím zatají a budou se navenek chovat, jako by žila. Děti se spontánně rozhodnou matčinu smrt zatajit a mrtvolu ve sklepě zalijí betonem. Mrtvou matku v noci ukryjí do sklepa a dlouhou dobu se snaží zvládat chod domácnosti a zavedené zvyklosti, jak nejlépe dovedou.
Vedoucí role v rodině se ujímá nejstarší Julie. V této situaci se vyhrocují vzájemné vztahy. Nikdo nikoho neposlouchá. Jack se oddává sebeukájení, Julie se snaží uniknout rodinným problémům vztahem se starším Derekem, Tom se převléká za dívku, poté se vžívá do role batolete. Domem se postupně šíří nesnesitelný zápach, v místnostech se kupí odpadky a usazuje špína.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Úryvky z románu
Pasáže, které popisují skrytí matčina těla, jsou obzvláště mrazivé:
„Ležela teď na boku, ruce v podivném úhlu, tělo zkroucené a ztuhlé v poloze, v níž ležela od předvčerejška. Julie ji uchopila za nohy, já v podpaždí. Když jsme ji položili na prostěradlo, vyhlížela ve své noční košili tak křehce a smutně, jak nám tak ležela u nohou jako pták se zlomeným křídlem, že jsem poprvé plakal kvůli ní a ne kvůli sobě. Na posteli po ní zůstala velká hnědá skvrna, na okrajích vybledlá do žluta. Julie měla obličej také celý mokrý od slz, když jsme poklekli k matce a snažili se ji zabalit do prostěradla. Bylo to obtížné, protože měla tělo příliš zkroucené, než aby se dalo otočit.“
„Konečně jsme ji položili na zem kousek od bedny. Šel jsem pro kbelík vody na zvlhčení té naší velké hromady betonu, a za chvíli, když jsem vzhlédl od míchání, Sue stála ve dveřích. Napadlo mi, že by se nás mohla pokusit zarazit, když jsem se ale s Julií chystal zdvihnout tělo, přistoupila a uchopila ho vprostředku. Protože matka neležela rovně, jen tak tak se do bedny vešla. Propadla se na pár centimetrů do betonu, který tam už byl. Obrátil jsem se pro lopatu, Julie ji ale už držela v rukou. A pak, když Julie nabrala novou várku, rozběhla se Sue k hromadě, nabrala tolik betonu, co jen se jí vešlo do obou rukou, a vhodila ho do bedny.“
Poslední přání jejich matky bylo, aby Jack a Julie nahradili mladším sourozencům rodiče. Ti si to vzali k srdci, obzvláště Jack, který začínal myslet na svou sestru Julii jinak než jako na sestru. Časem si Julie našla přítele, staršího muže Dereka, a Jack začne žárlit. Postupem času Derek začne tušit, že něco skrývají, a vyptává se na zápach, který se táhne ze sklepa. Jack si vymyslí, že v betonu je pohřbený pes, ale Derek přesto tuší, že Jack lže a posléze se i dozví, co doopravdy je zabetované ve sklepě. Ke konci příběhu vstoupí Derek do pokoje právě, když jsou Jack s Julií nazí v posteli. Žádá je o vysvětlení, ale oni si nemyslí, že dělají nic špatného. Derek odběhl do sklepa a začal rozbíjet beton v krabici.
Přehled hlavních postav
| Postava | Popis |
|---|---|
| Jack | Patnáctiletý vypravěč. Je náladový, apatický a zmatený svou probouzející se sexualitou. Jeho vyprávění je nespolehlivé, filtrované skrze jeho pubertální úzkost a citovou otupělost. |
| Julie | Sedmnáctiletá nejstarší sestra. Po smrti matky přebírá roli hlavy rodiny. Je pragmatická, pečující, ale zároveň manipulativní a chladná. |
| Sue | Třináctiletá sestra. Je tichá, přemýšlivá a uzavřená. Jako jediná neztrácí spojení s realitou. |
| Tom | Šestiletý nejmladší bratr. Šikovný ve škole. Později se převléká za dívku a vžívá se do role batolete. |
Hlavní témata
Hlavním tématem románu je rozpad rodiny a následné vytvoření nové, znepokojivé sociální struktury dětmi v izolaci. Smrt obou rodičů vrhá děti do situace, kde jsou nuceny předčasně opustit svět dětství. Jejich hry a interakce postupně ztrácejí nevinnost a nabývají sexuálního a morbidního charakteru. Fyzická a emocionální izolace je klíčovým faktorem, který formuje osudy postav. Dům se pro ně stává pevností, úkrytem před vnějším světem, ale zároveň i vězením.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
- Smrt a rozklad: Všudypřítomný motiv, od smrti rodičů přes chátrající dům až po zanedbanou zahradu.
- Tajemství a tabu: Ústředním tajemstvím je ukrytí matčina těla, což drží sourozence pohromadě, ale zároveň je to tíží.
- Genderové role: Postavy zkoumají a narušují tradiční genderové role.
- Perverze a probouzející se sexualita: Autor ve svém psychologickém příběhu obnažuje společenská tabu jako je incestní sex a násilí, díky čemuž se může někomu zdát příběh dosti perverzní.
- Svoboda a bezradnost: Otázka svobody a bezradnosti, jak s ní naložit, je rovněž klíčová.
Literární kontext a styl
Žánrově je román velmi komplexní a pohybuje se na pomezí několika kategorií. Jedná se o jednoznačně epické dílo, konkrétně prózu. V kontextu žánrů lze zmínit:
- Psychologický román: Těžiště díla spočívá v detailním zkoumání vnitřního světa postav, především vypravěče Jacka. McEwan mistrně analyzuje jejich motivace, pocity zmatku, úzkosti a traumatu.
- Gotický román: McEwan využívá a modernizuje klasické gotické prvky. Atmosféra je klaustrofobická, plná tajemství (matčino tělo v suterénu), napětí a pocitu blížící se zkázy.
- Bildungsroman (deformovaný): Román sleduje proces dospívání hlavních postav, ale jedná se o pokřivenou a patologickou verzi. Děti jsou nuceny dospět bez jakéhokoli vedení, v naprosté izolaci.
Co z knihy činí výsostně umělecké dílo a vpravdě originální text, je její jazyk, který je přes veškerý popisovaný hnus básnivý, melodický, snad i krásný. Autor se snaží převážně poukázat na dysfunkčnost a absurdní hodnoty dnešní společnosti a její základní jednotky - rodiny. Pokud je ovšem pokřivená společnost, pokřiví se i rodina. Betonová zahrada je skvělou knížkou a už jen její název je vhodně zvolený. Otec chce „zachovat“ svou dokonalou zahradu tím, že ji vlastně zcela zničí, zakonzervuje, zabije. To se snaží dělat i rodině.
Publikační historie a audiokniha
V angličtině tento krátký román vyšel v roce 1978. Do češtiny ho poprvé přeložila Marie Brabencová-Válková v roce 1993 pro nakladatelství Volvox Globator. V roce 2015 nechal Odeon pořídit nový překlad a oslovil za tím účelem skvělého překladatele Ladislava Šenkyříka, jehož jméno je spjato třeba s českými verzemi textů Charlese Bukowského. Román v českém vydání z roku 2020 (3. vydání) vydalo nakladatelství Odeon v Praze, z anglického originálu The Cement Garden přeložil Ladislav Šenkyřík a doslov napsal Darek Šmíd. Počet stran je 153.
Dílo se dočkalo i několika zpracování v audio podobě. Například bylo posloucháno jako audiokniha v podání Vasila Fridricha, nebo jako četba na pokračování na Českém rozhlasu ve skvělém podání Dana Krejčíka. Audioknihu Betonová zahrada zpracoval Český rozhlas a režisér Jan Herget se zmocnil textu s neobyčejným odstupem, kdy i ty nejbizarnější detaily pronáší - a to zcela v souladu s předlohou - jaksi mimochodem, s nádechem neočekávané normálnosti, jakoby nic. U tohoto titulu pak musíme s velkým nadšením zmínit i hudební složku, jejímž autorem je mladý scénograf a multimediální umělec Jonáš Rosůlek. Do zneklidňující atmosféry knihy uvádí zvukem elektrické kytary na basovém pozadí s využitím samplu dětských hlasů a dokáže atmosféru umocnit na konci každé kapitoly vždy jen několika takty.
Divadelní adaptace
Divadelní adaptace zdařile vystihuje zvláštní atmosféru příběhu. Také dům vypadá jako každý jiný, jen se nachází v demoličním území a zbyl už v ulici zcela osamocený. Výtvarnice a autorka výpravy Eva Jiřikovská vytvořila prostor, v němž se děj odehrává, s velkou citlivostí vůči předloze. Saudkovsky temný, se zvrhlou nostalgií vymodelovaný dům diváka přitahuje jako každé vetešnictví, všude se kupí harampádí a nesourodé kusy nábytku - vedle omšelé pohovky i toaletní mísa a starožitná lampa. Na stěně je zavěšený koberec a až posléze se ukáže, že pod sebou ukrývá betonem zalitý sklep, z něhož vystupují nejasné obrysy skrčené postavy. Hercům kulisy poskytují inspirativní prostor, s nímž si mohou pohrávat - např. vytvořit iluzi, že koberec je na zemi a my se na něj díváme z ptačí perspektivy. Na závěr pak v betonové zdi-sklepě vytvoří působivý obrazec z lidských těl.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
Režisér si po celou dobu pohrává s prostorem. Postupně ho nechává vyprázdnit a nábytek nahrazuje pytli s cementem, které v závěru hry tvoří na jevišti jedinou rekvizitu. Beton coby prvek zvrácenosti se jako červená nit táhne celou hrou. Nejprve je přítomen verbálně - v úmyslu otce zalít celou zahradu betonem, později se stane i nepřímou příčinou otcovy smrti a matčiným hrobem. Nakonec zaplní celý prostor, musí mu ustoupit vše, i živá hudba, kterou představuje violoncellista přítomný přímo na jevišti. Děj dramatu (dá-li se tak vůbec sled zvláštních výjevů nazvat) se neodehrává lineárně, přítomnost s minulostí se mísí. Některé obrazy se vracejí - otcova smrt, matka, jež se vynořuje spíše jako duch. Vše směřuje k vyvrcholení - k incestu.
Největším oříškem a zároveň i slabinou inscenace jsou herecké výkony. Herci byli postaveni před nelehký úkol - věrohodně zahrát dětské a pubertální postavy. Zatímco Marek Pospíchal a Andrea Buršová našli autentickou polohu, aniž by museli přehrávat, ostatní představitelé dětských rolí tápou v hledání, jak role uchopit. Tom Tomáše Červinky působí nevěrohodně, schematicky, zpočátku vyznívá rušivě i jejich pečlivá, místy přehnaná artikulace. Představitelka Julie Zuzana Onufráková pohybově naplňuje představy o pubertálně vyzývavé dívce, která si je vědoma své probouzející se sexuality a umí ji využít i jako zbraň, verbálním projevem však své výstupy občas zbytečně posouvá do karikaturní polohy. Jinou tvář své postavy neukáže - ačkoli minimálně její románová předloha je mnohem vrstevnatější. Oba rodiče jsou charakterově bezvýrazní, což byl možná záměr pojetí inscenace: komunikují přece s diváky i se svými dětmi ze záhrobí. Výsledek hereckého ztvárnění ale i tak zůstal někde na půl cesty. Ani jedno z témat však není natolik přesvědčivě sděleno, aby ovlivnilo vyznění inscenace a dalo divákům podnět k hlubšímu zamyšlení.
Tvůrčí tým divadelní adaptace (premiéra 30. 1.)
- Divadelní adaptace: Petra Hůlová
- Překlad: Marie Válková
- Režie a inscenační úprava: Dodo Gombár
- Dramaturgie: Martina Kinská
- Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
- Hudba: David Rotter
Osoby a obsazení
- Julie: Zuzana Onufráková
- Jack: Marek Pospíchal
- Sue: Andrea Buršová
- Tom: Tomáš Červinek
- Matka: Bohdana Pavlíková
- Otec: Tomáš Pavelka
- Derek: Jakob Erftemeijer
- a další.
Ohlasy a přijetí
Dílo okamžitě po svém vydání vzbudilo značnou pozornost i kontroverzi. V době, kdy byla vydána, musela být šokující. Spoustě lidí připadá tato kniha morálně závadná a odporná, zatímco pro jiné je naprosto skvělá. Dovedeme pochopit, že tato kniha dosud vyvolává různorodé emoce a lidem se buď líbí, nebo jsou z ní dokonce zhnuseni. Co to teprve muselo být za šok v roce 1978! Působí to až nechutně, těžko stravitelně. Na druhou stranu ale nelze popřít, že kniha vtáhne, nepustí a intenzivně pracuje s emocemi.
Knížka v mnohých zanechala silný dojem a je těžké na ni zapomenout. Dusno, které prostupuje nejen horkým letním počasím, v němž se děj odehrává, ale i celou atmosférou mezi postavami, je nepřekonatelné. Čtenáři knihu hodnotí jako skvěle napsanou, kterou jen tak neodloží. Hltali každičké slovo, větu, stránku a po celou dobu cítili napětí a mrazení v zádech. Samotný obsah udivuje, zaráží, šokuje svou morbiditou, úchylností, přemrštěnou sourozeneckou láskou, ,,šíleným dětským humorem,, a špinavostí. Kniha silně rezonuje a ukazuje, že i ty nejhorší scénáře mají v sobě kus reality - protože podobné věci se ve světě skutečně mohou stát. Navzdory temnosti je kniha temná, znepokojivá, tísnivá, ale ne nepochopitelná, jelikož každá postava má své motivace a není to neuvěřitelné.
tags: #betonova #zahrada #forma #informace