Mercedes-Benz 190, známý také jako řada W201, představuje jeden z nejdostupnějších modelů německé značky. Do roku 1982 vyráběl Mercedes-Benz pouze vozy vyšší střední třídy, luxusní limuzíny, kabriolety, sportovní modely a superdrahé terénní Géčko. Řada 190 byla prvním stuttgartským vozem střední třídy, tehdy ne větším, než jsou dnes kompakty. Šlo o první Mercedes, na který v prosperujícím Západním Německu dosáhl nejen pan ředitel, ale i leckterý jeho podřízený - když dostatečně dlouho šetřil.
Historie a Vývoj (1982-1993)
V roce 1982 proběhlo představení prvního malého Mercedesu. Design navrhl Bruno Sacco s jeho týmem a výsledek byl úchvatný, vznikla nestárnoucí karoserie se součinitelem odporu 0.33-0.34.
Výkonné Verze a Rekordy
O rok později přišel vrcholný model 2.3 16V, který se postavil proti BMW M3 E30. Hned po představení zaujal celý svět, jednalo se o jedno z nejrychlejších čtyřdveřových aut planety. Mercedes to dokázal tím, že na zkušební dráze Nardo trhl devět mezinárodních rekordů v kategorii A, skupině I a ve třídě od 2000 ccm do 3000 ccm. Z toho jsou tři rekordy světové. Tři vozy 2.3 16V jednoduše řečeno kroužily po 12.6 kilometrů dlouhém okruhu co nejvyšší rychlostí. Nejlepší vůz jezdil 201 hodin, 39 minut a 43 sekund. Za tu dobu se zastavil celkem 89x, přičemž součet všech zastávek nepřekročil jednu hodinu. Při zastávkách se tankovalo, střídali řidiči a při pěti z nich se měnil olej, filtry a seřizovaly rozvody.
Hlavní tři světové rekordy jsou famózní: auto dokázalo najet 25 000 kilometrů průměrnou rychlostí 247.549 km/h, 25 000 mil průměrnou rychlostí 247.749 km/h a 50 000 kilometrů s průměrem 247.939 km/h. Dalších šest mezinárodních rekordů bylo dosaženo průměrnou rychlostí přes 246 km/h, jednalo se o jízdu na vzdálenosti 1000, 5000 a 10 000 kilometrů a na čas 6, 12 a 24 hodin. Těmito výkony automobilka neukázala jen rychlost W201, ale i jeho nadprůměrnou spolehlivost.
Závod na Nürburgringu
Neuběhl ani rok a 2.3 16V se zase zapsal do dějin. V roce 1984 se totiž otvírala nová část Nürburgringu a oslavovala se jeho celková rekonstrukce. Toho Mercedes využil a pro otevření si připravil neobvyklou událost. Automobilka uspořádala závod, na který pozvala 20 hvězd motorsportu, všichni osedlali totožné Mercedesy 190 E 2.3 16V. Na startu se objevila velká jména, která si shrneme v tabulce níže. Na závodě bylo nejzajímavější to, že ho vyhrál v té době ještě neznámý Ayrton Senna.
Čtěte také: Předpisy a materiály pro výměnu autoskel a protihlukovou izolaci
| Jméno jezdce | Úspěchy / Poznámky |
|---|---|
| Ayrton Senna | Vítěz závodu |
| Niki Lauda | Mistr světa F1 |
| Stirling Moss | Legendární závodník |
| Alain Prost | Mistr světa F1 |
| Jack Brabham | Mistr světa F1 |
| James Hunt | Mistr světa F1 |
| Keke Rosberg | Mistr světa F1 |
| Alan Jones | Mistr světa F1 |
| Jody Scheckter | Mistr světa F1 |
| John Surtees | Mistr světa F1 (Moto i F1) |
| Carlos Reutemann | Vítěz Grand Prix |
| Jacques Laffite | Vítěz Grand Prix |
| Jochen Mass | Vítěz německého šampionátu sportovních vozů |
| Klaus Ludwig | Vítěz DTM |
| Manfred Winkelhock | Závodník F1 |
| Hans Herrmann | Závodník Le Mans |
| Klaus Niedzwiedz | Závodník DTM |
| Frank Jelinski | Závodník DTM |
| Dieter Quester | Závodník cestovních vozů |
| Thierry Boutsen | Závodník F1 |
Další Motorizace a Modernizace
Chvíli po představení se kromě dvoulitrového dieselu, dvoulitrových benzinů a 2.3 16V objevily další jednotky - 190 E 2.3 (1983), 190 D 2.2 (1983), 190 D 2.5 (1984), 190 D 2.5 Turbo (1986) a 190 E 2.6 (1986). V této době se Mercedes snažil uspět v rally, ale to začalo opanovávat Audi s pohonem všech kol Quattro, takže auta se zadním náhonem zůstávala pozadu. Proto se automobilka rozhodla svůj závodní speciál trochu předělat a v roce 1986 ho nasadila v šampionátu DTM. Na závodním speciálu kromě Mercedesu a Cosworthu pracovala i tuningová společnost AMG.
Začátkem roku 1988 prošel Mercedes-Benz W201 modernizací, při které byla nejostřejší verze osazena větším 2.5litrovým čtyřválcem a karoserie všech verzí dostala líbivé oplastování po stranách. Vše ostatní zůstalo na první pohled stejné, ale spousta technických částí byla lehce vylepšena. Další modernizace, při které se změnilo jen pár detailů, proběhla v roce 1991, nejzajímavější bylo zavedení paketu Sportline, který se dal připlatit ke každé motorizaci. Sportline zahrnoval nižší a tužší podvozek, speciální kola a jedinečný interiér se sportovními sedadly.
Speciální Modely a Úpravci
Nemalé množství bylo i dobových úpravců. Mezi hlavní patřila společnost AMG, která od začátku přestavovala šestiválcové modely 2.6, vznikaly tak 190 E 3.2 AMG. Toto provedení se dalo od roku 1992 zakoupit i u dealera MB v limitované edici, která byla omezena na přibližně 300 kusů. Podvozek, sportovnější výfuk a bodykit jste si mohli nechat namontovat na jakoukoliv motorizaci. Druhým velmi zajímavým úpravcem byl Brabus, který svůj výtvor pojmenoval 190 E 3.6S. Mezi zbylé úpravce patřily firmy Lorinser, Kamei, HF, Carat by Duchatalet, Schulz, Rieger, Cyclone, Haslbeck a další.
Zapomenutá Verze: Mercedes 190E 2.6 City
Světu se poprvé představila v roce 1990. Městské auto, kterých jsou dnes na trhu desítky. Vůz existoval i v provedení hatchback, v standardním pětidveřovém, ale dokonce i v třídveřovém provedení. I jeho název, který zněl Mercedes 190E 2.6 City. Co však k městě nešlo moc do kopy, byla motorizace. Výroba modelu Mercedes 190E 2.6 City netrvala nijak dlouho. V roce 1990 byl představen a o rok později, v roce 1991 už byl ohlášen konec produkce. Kolik těchto vozů jezdilo v Evropě, to je velká neznámá.
Rozpoznávací Znaky Mercedes-Benz 190 (W110)
Jelikož se sobě vozy 190 a 220 velmi blízce podobaly, a to zvláště při pohledu zezadu, lze je rozeznat především díky omezené gramáži chromovaných ozdob levnějšího z modelů. Řada 190 například postrádala lišty v horní části bočních oken. Ačkoli lze modely 190/190D považovat za kratší verze řady 220/220S/220SE, objemem interiéru se vůbec nelišily. Přední sedadla základní řady ve standardním provedení však například postrádala možnost regulace sklonu opěradel. Dveře vozů 190 pak postrádaly také odkládací kapsy a vnitřní kličky pro otevírání dveří byly převzaty z předchozích modelů W120/W121.
Čtěte také: vylepšení a tuning vozu Škoda Felicia
Vozy Mercedes-Benz řady W110 disponovaly samonosnou, celokovovou karoserií. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle a pružena vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči, vpředu najdeme zkrutný stabilizátor. Kuličkové řízení bez posilovače (s posilovačem za příplatek) se stalo specifickým rysem Mercedesů na řadu dalších dekád. Brzdy jsou kapalinové, jednookruhové s bubny s průměrem 230 mm na všech kolech, od srpna roku 1963 byl instalován systém dvoukruhový s kotouči o průměru 253 mm na předních kolech. Posilovač byl k mání za příplatek.
Modernizace v roce 1965
V červenci 1965 naběhla v Sindelfingenu výroba modernizované verze, jak bylo zmíněno výše, verze 190 a 190D byly přeznačeny na 200, resp. 200D. Zážehový motor byl převrtán z 85 na 87 mm, čímž jeho objem narostl na 2 l, a opatřen dvojicí karburátorů. Vznětový motor se dočkal klikového hřídele uloženého v pěti namísto dosavadních tří ložisek.
Kompletní technické údaje základní verze Mercedes-Benz 190 (W110) se zážehovým motorem M121B najdete v obvyklé tabulce. Zmiňme se nyní tedy alespoň o specifikách vznětového provedení 190D. To disponovalo komůrkovým čtyřválcem OM 621 III s objemem 1988 ccm a kompresí 21:1. Dosahoval výkonu 55 koní při 4200 ot./min. a točivého momentu 118 Nm při 2400 ot./min., což těmto vozům v kombinaci s identickou rychlostní skříní (ovšem se stálým převodem mírně prodlouženým z 4,10 na 3,90) postačilo k dosažení rychlosti 125 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 30 s. Pokud jde o spotřebu, ta v průměru činila jen 7,6 l/100 km.
Nákup a Sběratelský Potenciál
Obyčejné verze malého modelu 190 nejsou tak ceněné a obdivované jako větší řady 124 či 140. Možná právě proto však stále lze za únosné peníze najít hezké kusy, z nichž na vás dýchne kouzlo značky Mercedes-Benz. Zrovna tehdy žádná jiná automobilka nesahala Mercedesu ani po kotníky.
Nenajdete jiného výrobce, který by byl soustavně v čele technického vývoje, vždy první v zavádění komfortní i bezpečnostní výbavy či aktivních podvozků, zároveň však nezapomínal dělat auta hlavně kvalitní a dlouhověká, která perfektně slouží nejen prvnímu majiteli. Všechny jiná impozantní vozy - Citroën, Alfa Romeo, Lancia či Cadillac - měly vždy z popsaného mixu jen něco. Vůbec nikdo pak neuměl nabídnout takový zvuk zavírání dveří a vůni v interiéru, která nevyčichne po dvou, ale často ani po čtyřiceti letech. V zachovalejších exemplářích modelu 190, odborně řady W 201, ji dodnes cítíte.
Čtěte také: Vše o přístrojové desce Megane 1999
Vyhledávání a Výběr
Na přeživších 190 je hodně znát, že se kupovaly z těžce našetřených peněz, ne podnikatelských výnosů. Že si jich první majitelé nesmírně vážili a velmi si je šetřili. Dodnes se dají v německé inzerci najít desítky kusů po prvních majitelích s nájezdem do 100.000 km, to máte třeba jen 2500 km ročně. Přes stovku pak najdete aut, která mají třeba doložitelných 200.000 km a všechno původní. Taková stojí od 9000 eur (220.000 Kč) výše.
Při výběru automobilu Mercedes-Benz 190 E jsem zprvu uvažoval o základních verzích s motory 1.8 nebo 2.0, které se dají v hezkém stavu sehnat za 50-100 tisíc Kč. Postupně mě to však táhlo k vyššímu výkonu, a tak jsem se začal dívat po motorech 2.3-litru. Nakonec jsem měl v hledáčku dvě varianty - 2.3 Sportline a standardní 2.6. U obou byla podmínkou manuální převodovka a šlo hlavně o celkový stav vozu. S cenou jsem se za zachovalé a méně ojeté kusy vyšplhal na 150-200 tisíc Kč. V České republice jsem našel několik vozů, ale buď měly extrémně nastřelenou cenu, nebo byly ve špatném stavu.
Začal jsem tedy hledat v zahraničí a objevil jsem dvě auta - bílý 190 E 2.6 před modernizací a tmavě šedý 190 E 2.3 Sportline po posledním faceliftu. Zároveň mi padly do oka dvě limitované edice, které by mohly být ze sběratelského hlediska zajímavější a jejichž cena se momentálně pohybuje kolem 150-200 tisíc - 1.8 Avantgarde Rosso a 1.8 DTM’92 Edition. Obě nalezené vozy byly v pěkném stavu, ale nakonec mě odradil jejich základní motor, takže jsem se vrátil k výše zmíněným kouskům 2.6 a 2.3 Sportline. Limitované edice s většími motory, jako 2.6 Sportline a 2.3 16V, už se bohužel pohybovaly mimo můj rozpočet.
Konečný Výběr a Koupě
Nakonec jsem si domluvil zkušeného dovozce a nechal prověřit vybraná vozidla. Nejlépe vyšel kousek 2.3 Sportline, který byl inzerovaný soukromníkem, ale nafocený ve velkém autosalonu. Po příjezdu do Berlína a prohlídce vozu, který disponoval kompletními fakturami ze všech servisů, absencí koroze, perfektním technickým stavem, původními okny, krásným originálním lakem (kromě jednoho blatníku) a zachovalým interiérem, jsem se rozhodl pro jeho koupi. Po zkušební jízdě jsem věděl, že toto auto si povezu domů. Momentálně vlastním Mercedes-Benz 190 E 2.3 Sportline s manuální převodovkou, vyrobený v roce 1992, s najetými lehce přes 170 000 kilometrů.
tags: #mercedes #benz #190 #palubka #informace