Objevte Nejlepší Typy Materiálů pro Dřevěnou Fasádu: Kompletní Průvodce pro Perfektní Výběr

Dřevěné fasády patří mezi velmi oblíbené řešení pro domy, chaty či venkovské usedlosti. Dodávají stavbě přirozený a elegantní vzhled, skvěle zapadají do okolní přírody a zároveň poskytují výborné technické vlastnosti. Dřevo jako materiál pro fasády skýtá moderně pojatým stavbám skutečně velkou řadu možností a výhod. Při výběru dřeva na fasádu je důležité zvolit materiál, který vydrží dlouhá léta bez nutnosti složité údržby.

Charakteristika dřevěné fasády

Dřevěné fasády skvěle vypadají, dobře slouží a jsou čím dál oblíbenější. Poskytují přirozenou ochranu před deštěm, větrem či sněhem, a mají tedy i praktický význam. Na trhu se pro dřevěnou fasádu nabízejí palubovky, prkna nebo desky z různých druhů dřeva. Dřevo pro fasádu vyhovuje hned z několika důvodů: má vysokou trvanlivost a odolnost a zároveň nevytvoří na stavbě neprodyšnou vrstvu jako např. silikonová omítka. Avšak výborně tepelně izoluje, takže náklady na dřevěnou fasádu se postupem času vrací v úspoře nákladů na vytápění objektu. Dřevěná fasáda působí velmi krásně a vytváří dojem, že se jedná o celodřevěnou stavbu. Je šetrná k životnímu prostředí a můžete ji kombinovat s omítanou fasádou, cihlami, nádherně splývá s dřevěnou terasou, dekorativně působí s prosklenou zimní zahradou nebo si můžete vytvořit vlastní zajímavé efekty.

Typy dřevin pro fasády

Na dřevěné fasády se hodí mnoho domácích druhů jehličnatých dřev, méně často se používá dřev listnatých stromů. Každý druh dřeva má velmi různou kvalitu, což je podmíněno regionálními podmínkami pěstování, růstu a podnebí, které mohou být v celoevropském měřítku rovněž velmi různé. Nejdůležitějšími znaky jsou množství a šířka letokruhů. Čím jsou letokruhy blíže u sebe, tím je dřevo odolnější. Podle odborných směrnic je pro venkovní dřevěné obklady z plného dřeva nutno vyžadovat minimálně jakostní třídu II podle DIN 68365.

Jehličnaté dřeviny

Smrk: V Evropě nejvíce používaná dřevina se na fasády, a hlavně štíty používá již stovky let. Smrkové dřevo je průměrně odolné proti povětrnostním vlivům. Životnost na fasádě bez nátěru je kolem 50 let, proto se již několik století vždy povrchově upravuje. Jádrové dřevo není odlišně zbarvené, letní dřevo je začervenale žluté, jarní dřevo je světle žlutavé, později žlutohnědé. Pryskyřičné kanálky jsou hojné a dobře zpracovatelné. Při sušení se dřevo mírně smršťuje, má jen malý sklon k trhlinám a zborcení. Má dobré pevnostní vlastnosti a rozměrovou stálost. Může se lehce obrábět, řezat pilou, hoblovat, frézovat, vrtat, brousit, krájet a loupat. Smrkové dřevo lze dobře spojovat hřebíky a šrouby a je dobře štěpitelné. Lze je snadno mořit, napouštět lakem a natírat, ale špatně se provádí tlaková impregnace.
Jedle: Bělové a jádrové dřevo není výrazně odlišné, je šedobílé se žlutým nebo načervenalým odstínem. Letní dřevo je výrazně ohraničeno. Dřevo má hrubá vlákna a je přímo rostlé, textura je středně jemná a rovnoměrná. Jedlové dřevo se málo smršťuje, může se rychle a dobře vysoušet, přičemž nebezpečí vzniku trhlin a zborcení je nízké. Jedlové dřevo nemá smolné kanálky, snadno se opracovává (ale má sklon k trhlinám při hoblování), dobře se štěpí, krájí a loupe, je odolné vůči povětrnostním vlivům, ale je náchylné k napadení škůdci a houbami.
Borovice: Jádrové dřevo je červenavě žluté a oxidačně tmavne do hnědočervené, běl je žlutobílé, načervenalé barvy. Letní dřevo je tmavší a je jednostranně ostře ohraničené. Borovice vykazuje četné pryskyřičné kanálky, při vysychání má průměrné smrštění. Borové dřevo bývá napadeno zbarvujícími houbami, které způsobují zamodrání. Dřevo se snadno obrábí, dobře se řeže, hobluje, frézuje a vrtá. Může se krájet a loupat. Je průměrně odolné vůči povětrnostním vlivům, bělové dřevo není stálé vůči napadení hmyzími škůdci a houbami. Životnost na fasádě je zhruba 60 let. Na prudkém slunci roní (hlavně ze suků) pryskyřici, což poškozuje povrchovou úpravu a na tmavém nátěru vytváří žlutavé fleky. Pro zákazníky, kteří hledají kvalitní fasádní obklad za skvělou cenu, je v nabídce také Impregnovaná borovice. Díky speciální impregnaci získává lepší odolnost proti povětrnostním vlivům a biologickému napadení. Borové tlakově impregnované dřevo technologií tlakové impregnace v autoklávu se může dosáhnout třídy odolnosti I, ale pouze za předpokladu, že bude úplně naimpregnováno i jádrové dřevo. Často se impregnuje pouze dřevo bělové, neboť jádrové dřevo ochranné prostředky obtížně absorbuje. Pokud by se prkna později opatřila barevným nátěrem, pak u světlých transparentních odstínů bude prosvítat nazelenalé nebo nahnědlé zabarvení tlakové impregnace.
Modřín: Jádrové dřevo je červenohnědé a oxidačně tmavne, běl je zprvu nažloutlá. Letní dřevo je tmavší, středně široké a je oboustranně výrazně ohraničené. Pryskyřičné kanálky často vystupují, podobně jako u smrku. Dřevo se při vysychání jen průměrně smršťuje a má jen malou tendenci ke vzniku trhlin a zborcení. Modřín má dobrou tvarovou stálost a je poměrně odolný vůči kyselinám. Dobře se obrábí, dobře se řeže, frézuje, hobluje, vrtá a brousí. Modřínové dřevo se dá dobře krájet a loupat, ale zároveň bývá ohroženo štěpením. Otvory pro šrouby se musí předvrtávat. Je středně odolné proti klimatickým vlivům a málo náchylné k napadení hmyzími škůdci a houbami.
Modřín sibiřský: Je jednoletý a roste jako středoevropský modřín, a tak je značně odolný proti povětrnostním vlivům. Má svěží strukturu s velkými suky, běl je žlutavá, jádrové dřevo je červenohnědé. Neošetřené nebo bezbarvým lakem natřené dřevo v exteriéru rychle šedne. Jedná se o odolné, trvanlivé dřevo, které se může bez ošetření zabudovat do stavby. Typickými vlastnostmi jsou: náchylnost k praskání a trhlinám, má tendenci k borcení a výronům pryskyřice, což se projevuje i po položení, resp. zabudování do fasády. Pro svoji medově žlutohnědou barvu, vysokou odolnost a životnost (nad 100 let) a příznivou cenu patří sibiřský modřín, hned po levném smrku, mezi nejvyhledávanější dřeviny na fasády. Kromě fasád je sibiřský modřín pro svoji hustotu (cca 750 kg/m3) a tvrdost (3,0 Brinnela) vhodný i na podlahy do exteriéru i interiéru.
Douglaska: Běl je úzká, téměř bílá až žlutobílá. Jádro je červenohnědé a pomalu tmavne. Letní dřevo je tmavší a oboustranně výrazně ohraničené, pryskyřičné kanálky výrazně vystupují. Při vysoušení se mírně smršťuje, má dobrou tvarovou stálost, nízkou tendenci k praskání a borcení. Evropská douglaska má hrubou texturu, hůře se obrábí a je relativně odolná vůči kyselinám. Dřevo obsahuje pryskyřici, může docházet k výronům. Je průměrně odolné vůči povětrnostním vlivům, jádro je odolné proti napadení hmyzem a houbami. Bývá ohroženo štěpením, podobně jako modřín.
Červený cedr západní: Jádro je zbarveno žlutočervenohnědě až červenohnědě, postupně tmavne, běl je bělavá s výrazně zřetelnými lety. Dřevo je chudé na pryskyřici, bez pryskyřičných kanálků, má typickou cedrovou vůni. Je měkké, velmi pevné, dobře se obrábí, těžko se štípe a dobře vysychá. Dřevo starších stromů může křehnout, málo se smršťuje a má dobrou tvarovou stálost.

Listnaté dřeviny

Jako vhodná dřeva listnatých stromů přicházejí v úvahu zejména dub, kaštan a akát, prakticky se však nepoužívají.

Termicky modifikované dřevo (Termodřevo)

Thermory dřevo se oproti běžnému dřevu liší způsobem zpracování. Termo dřevo je dřevo, které prošlo procesem termické modifikace, při němž je vystaveno vysokým teplotám a absenci kyslíku, je vysušeno na 4 % vlhkosti. Thermory dřevo je speciálně tepelně upravené dřevo, které prochází procesem zahřívání na vysoké teploty (195 - 212°C). Vlivem přítomnosti vodní páry se zlepšují vlastnosti dřeva, dřevo je stabilnější, odolnější vůči povětrnostním podmínkám, houbám a škůdcům a má dlouhou dobu životnosti. Pro úpravu na thermo dřeviny se používají běžné dřeviny (smrk, borovice, jasan, buk), které se tepelně upravují, aby se zlepšily některé jejich vlastnosti, a to především stálost a životnost. Thermo dřeviny není potřeba povrchově upravovat, a pro svoji stálost se hodí i do vlhčího a nestálého prostředí jako jsou terasy, bazény, jezírka apd. K venkovnímu využití se pro své vlastnosti ideálně hodí tepelně upravené dřevo. Velkou předností dřevěných fasád GOODWOOD je odolnost vůči mikroorganismům, plísním, houbám, škůdcům, mechu apod. Buňky tohoto dřeva navíc nejsou schopny absorbovat vodu. Můžete na ně pravidelně aplikovat olejový nátěr, který dodává dřevu tmavý odstín, nebo nechat působit čas, jenž fasádu promění. Na dřevěné fasády se využívá topol osika, což je dřevo cenově výhodné a elegantní, více strukturované. Jeho hustota je 370 - 400 kg/m3 ve srovnání s hustotou modřínu 600 kg/m3. Kromě tvarové dokonalosti si dřevěné fasády GOODWOOD zachovávají přírodní vzhled.

Čtěte také: Vše o cihlách

Exotické dřeviny

Velmi módní je pro svou přirozenou odolnost a trvanlivost dřevo z tvrdých exotických stromů z tropických oblastí Asie a Jižní Ameriky. Jedná se především o země jižní Ameriky (Massaranduba, Jatoba, Ipe (Lapacho), Garapa, Tatajuba, Quaruba Tinga, Louro Tomaquaré, Tigerwood), severní Ameriky (Cedr), jihovýchodní Asie (Teak, Eben, Bangkirai, Kapur, Kempas, Meranti, Merbau, Kokos, Bambus) a Afriky (Teak, Abachi, Dusie, Wenge, Iroko, Mahagon). Toto je jen část exotických dřevin, které se do Čech dováží, a jsou to jen ty nejznámější. U dovozu z východní Evropy, Jižní Ameriky a Asie mohou nastat pochyby, zda toto dřevo pochází z trvale udržitelného lesního hospodářství. Proto se doporučuje, aby se u exotických dřevin dbalo na důvěryhodnou certifikaci, např. FSC.

Přehled vybraných dřevin a jejich vlastností pro fasády:

Dřevina	Barva jádrového dřeva	Odolnost proti povětrnostním vlivům	Sklon k trhlinám/borcení	Výrony pryskyřice	Životnost (bez nátěru)
Smrk	Žlutohnědá	Průměrná	Malý	Hojné	~50 let
Borovice	Červenavě žlutá	Průměrná	Průměrné	Četné	~60 let
Modřín	Červenohnědá	Střední	Malý	Časté	-
Modřín sibiřský	Červenohnědá	Značná	Náchylnost	Tendence	>100 let
Douglaska	Červenohnědá	Průměrná	Nízká	Může docházet	-
Červený cedr západní	Žlutočervenohnědá	Velmi dobrá	Nízká	Bez kanálků	-
Termodřevo	Závisí na původní dřevině, tmavší	Vysoká	Velmi nízká	Žádné	Dlouhá

Typy profilů pro dřevěné fasády

Použití latí a prken ze dřeva, ať už čtyřstranně hoblovaných, nebo palubek, má jako ochranná vrstva obytných a účelových budov všeho druhu dlouhou tradici. V různých dimenzích, profilech a způsobu obložení nabízejí obrovské množství variant. V dnešní době umožňuje čtyřstranná automatická hoblovací frézka vyrobit téměř jakýkoliv myslitelný profil v jednom pracovním kroku. Běžné druhy dřeva, které jsou vhodné pro fasády, jako je smrk, borovice, modřín, jsou ve střední Evropě v dostatečném množství běžně dostupné.

Latě

Latě s relativně malým průřezem (maximálně 4×8 cm) vytvářejí jemně členěný vzhled domovního pláště.
Mohou být připevněny jak horizontálně, tak vertikálně, přičemž odstup mezi jednotlivými latěmi by měl být minimálně 7 mm (doporučuje se alespoň 10 mm).

Palubky a prkna

Palubky existují v různých profilech, které umožňují rozmanitost finálního vzhledu.
Nejjednodušší formou profilu je čtyřstranně hoblované prkno s pravoúhlým průřezem.
Čtyřstranně hoblovaná prkna mohou být podobně jako fasády z latí položena svisle nebo vodorovně. Zvláště strukturovaný vzhled může být docílen tím, že některá prkna upevníme na fasádu užší stranou.
Další formu obložení čtyřstranně hoblovanými prkny představuje překrývaná fasáda, kdy jednotlivá prkna leží jako šupiny přes sebe. Překrývaná fasáda je většinou montována vodorovně, svislé obložení je spíše výjimkou.
Další profily běžně používané na fasády se vyznačují spojením pero-drážka na dlouhé straně prkna. Tím je vytvořen uzavřený fasádní plášť.
Obložení palubkami může být jak horizontální, tak vertikální, ale i šikmé, resp. diagonální.
Pokud je plánováno obložení palubkami, je nutno dbát na to, aby byly použity speciální softlinové profily se zaoblenými hranami.
Palubky určené pro fasády by měly být silné minimálně 19 mm (pro překrývanou fasádu minimálně 25 mm) a široké 80-150 mm. Prkna na fasádové obklady by měla mít tloušťku minimálně 18 mm, větší tloušťky se nabízejí jen u úzkých dřevěných fasád s pokosem, trapézový profil, obchodně nazývaný též „RHOMBUS”.
Dřevěné obklady se v současnosti provádějí z prken o šířce 40 až 200 mm. Užší latě neumožňují dostatečný odstup spojovacích dílů od okraje, širší prkna mají tendenci vytvářet trhliny a zborcení v důsledku práce dřeva při sesychání a bobtnání.
Z hlediska polohy letokruhů je běžné použití kombinovaného zboží, skládajícího se z prken radiálních s kolmými letokruhy, poloradiálních i tangenciálních s ležatými letokruhy.
Při přímém působení povětrnostních vlivů se mohou u tangenciálních prken tvořit odlupčivé trhliny, třísky a může dojít k poškození povrchové úpravy. Dále se u těchto prken v daleko větší míře objevují koncové trhliny. Proto se pro fasády s vysokými nároky doporučují prkna radiální a poloradiální.
Pro fasády by se mělo používat co možná nejvíce středové řezivo, radiální řezivo z kombinovaného nebo segmentového pořezu. U středového, radiálního řeziva z kombinovaného pořezu směřují letokruhy kolmo k pohledové ploše, u radiálního řeziva ze segmentového pořezu by sklon letokruhů neměl být větší než 450. U bočního, fládrového řeziva dochází k deformacím a tvorbě trhlin. Jestliže se použijí boční prkna, čemuž se zpravidla nelze vyhnout, pak by měla být levá strana (tj. ta, která je odvrácená od středu kulatiny) umístěna na venkovní plochu, neboť je méně náchylná k trhlinám.

Montáž dřevěné fasády

Správná montáž je klíčem k úspěchu i k dlouhé životnosti dřevěné fasády. Montáž dřevěné fasády je pro truhláře, tesaře, nebo i zručného kutila vcelku jednoduchá věc. Doporučujeme montáž na konstrukční hranoly, které zajišťují správnou ventilaci a stabilitu obkladu. Spodní konstrukci je nutno dimenzovat podle statických hledisek. S tím souvisí i nutnost dodržení projektu při realizaci a také použití vhodných (a pro tyto účely schválených) materiálů - izolací, hmoždinek, šroubů apod. Dřevěná fasáda je vystavena množství různých vnějších vlivů.

Rošt a odvětrání

Rošt musí být vytvořen tak, aby za fasádou mohl proudit vzduch směrem nahoru a aby mohl nahoře unikat.
Rozteč roštu musí být přiměřená tloušťce fasádního profilu, a je třeba zohlednit, zdali jde o profil s perem a drážkou nebo bez nich.
Dbejte na to, aby byla spodní konstrukce rovná.
Odvětrání představuje ze stavebně-fyzikálního hlediska dodatečné zajištění, a je tedy z tohoto důvodu doporučováno.
Jako minimum je nutno počítat na jeden metr konstrukční výšky podlaží 1 cm odvětrání, 4 cm jsou v každém případě dostačující.
Větrací otvory musí být zakryty ochranou mřížkou proti drobným zvířatům (vzdálenost ok je vhodná minimálně 3 mm a maximálně 5 mm).
Za určitých krajních podmínek lze od zadního větrání upustit, existují fasády větrané i nevětrané.
Protože dřevěnou fasádu nemůžeme nikdy označit jako stoprocentně těsnící, je nutno pamatovat na druhou rovinu odvádějící vodu, např. formou difúzní odvětrávací šachty.
Vykazuje-li dřevěná fasáda otevřené spáry, musí být šachta vedoucí za nimi dostatečně rezistentní vůči UV záření.
Aby se zabránilo trvalému zvlhčování dřevěné fasády například zkondenzovanou vodou a zaručilo se rychlé uschnutí také u vnitřních stran prken, musí být dřevěné fasády zásadně odvětrány zezadu.
Pomocí kontra laťování, které je vodorovně namontováno na svislé základní laťování, vzniká za fasádními profily dutina, kterou cirkuluje suchý proud vzduchu. Dbejte na neomezenou možnost přívodu a odvodu vzduchu.
Vlhkost dřeva na fasádách se v ročním průměru pohybuje v závislosti na stanovišti, expozici atd. mezi 12 a 16 %.
Vlhkost prken je rozhodující pro: sesychání a následnou tvorbu trhlin, náchylnost k napadení houbami a řasami, trvanlivost nátěru. U profilovaných prken a u prken dodatečně povrchově upravovaných by měla být dodržena vlhkost 15±3 %.

Spojovací materiál

Upevnění by mělo na jednu stranu zabránit zkroucení prken, na druhou stranu by ale v určité míře mělo umožnit změnu rozměrů (způsobenou bobtnáním a sesycháním), aby bylo co nejlépe zabráněno tvorbě trhlin v dřevěných prvcích.
V zásadě je možné upevnění dřevěných prvků z horní nebo spodní strany. Viditelné upevnění představuje nejčastěji používaný způsob montování dřevěných fasád.
Z nejrůznějšího spojovacího materiálu ve stavebnictví jsou používány hlavně hřebíky a vruty. Hřebíky by se měly zatloukat do hloubky nejméně 35 mm.
Vruty poskytují výhodu rozebíratelného upevnění pro sanační práce. Vrut by měl být zašroubovaný do hloubky minimálně 25 mm. Zápustný vrut je vhodné použít křížový nebo ještě raději torx. Vždy však musí jít o vruty s částečným závitem.
Vruty s vrtným hrotem a frézovacími drážkami na hlavě snižují riziko rozštípnutí dřevomateriálu, díky čemuž mohou být umístěny blíže ke kraji.
Ve zvláštních případech jsou fasádní prvky montovány také pomocí příchytek nebo speciálních upevňovacích háčků.
Dlouhodobá antikorozní ochrana spojovacích prvků je bezpodmínečně nutná. Ochrání dřevo před nežádoucím zbarvením, které je způsobeno korodujícími kovovými částmi nebo chemickou reakcí látek obsažených v jádře (například u dubu).
Spojovací materiál z ušlechtilé oceli poskytuje nejlepší a nejtrvalejší ochranu proti zabarvení. Pro jádrové dřeviny, např. dub nebo modřín, by měly být používány pouze spojovací prvky z ušlechtilé oceli.
U povrchově ošetřených spojovacích prvků (např. s galvanickým pozinkováním) je při montáži nutno počítat s porušením ochranné vrstvy. V zásadě nejsou spojovací prvky bez antikorozní úpravy vůbec doporučovány.
Počet upevnění ve směru šířky prkna je závislý na rozměru. Do 120 mm šířky prkna je jedno uchycení, od 120 mm šířky prkna jsou uchycení dvě, vždy ve třetině šířky prkna.
Na délku prkna by měla být mezi spojovacími prvky vzdálenost maximálně 100 cm. Vzdálenost od kraje kolmo na vlákna by měla být minimálně 1,5 cm.
V podélném směru vláken by měla být dodržena vzdálenost od kraje minimálně 5 cm. Při použití vrutů s vrtným hrotem může být tato vzdálenost redukována v závislosti na dřevině.
K uchycení tvrdých dřevin je pro hřebíky a vruty nutné předvrtání, aby se zabránilo popraskání dřeva. Výjimkou jsou vruty s vrtným hrotem.

Povrchová úprava a údržba

Palubky ve fasádě jsou často právě v moderní architektuře vystavovány povětrnostním vlivům bez potřebné stavební ochrany. U neošetřených fasád tak nevyhnutelně dojde k zašednutí dřeva. Zabránit se tomu dá pouze vhodnou povrchovou úpravou. Aby mohla dlouhodobě plnit svou funkci, potřebují nátěry pravidelnou péči a údržbu. Povrchovou úpravu vždy provádějte před montáží. Minimálně jednou ji naneste i z rubové strany profilu. Pokud nátěr neobsahuje přípravky proti plísním, houbám a dřevokaznému hmyzu, doporučujeme napustit palubky takovýmto přípravkem před nanášením vlastního nátěru. Povrchová úprava jakéhokoliv dřevěného materiálu by měla zaručit nejen odolnost proti povětrnostním vlivům, ale zároveň odolnost proti dřevokazným houbám a škůdcům. Některé nátěry či mnoho vrstev laků však zamezí přirozeným procesům v tomto přírodním materiálu. I přes kvalitní povrchovou úpravu je většinou nutné posílit ochranu dřevěné fasády.

Čtěte také: Vše o kubíku betonu

Péče a kontrola

Minimálně jednou ročně doporučujeme pečlivou kontrolu - u celé fasády prověřte poškození povrchové úpravy, jako jsou trhliny, mechanické narušení, stopy po krupobití, zabarvení, odloupávání, zamodrání a tak dále. Zjistíte tak, zda je údržba či renovace fasády žádoucí.
Péče (údržba) ochranným nátěrem je na místě po předcházejících úpravách, jako je čištění či broušení.
Údržba musí být prováděna v pravidelných intervalech na ještě neporušených plochách, dříve než se objeví viditelná poškození.
Intervaly údržby závisí na způsobu povrchové úpravy a na intenzitě povětrnostních vlivů.
Povrchy, které byly ošetřeny lazurou, po ochranném nátěru ztmavnou. Zesvětlení těchto ploch je možné pouze krycím nátěrem.

Renovace

Při renovaci se odstraní stávající poškození, a obnoví se tak funkčnost povrchu. K tomu jsou zapotřebí nákladnější práce než při údržbě.
Lazurou ošetřené plochy musí být renovovány velkoplošně, aby se zabránilo barevným rozdílům. U krycích nátěrů jsou možné také opravy menších ploch.

Konstruktivní ochrana dřeva

Konstruktivní (stavební) ochrana dřeva zabrání tomu, že dřevo zůstane trvale mokré. Tak zajistíte účinně a bez chemie to, že ve vaší dřevěné fasádě nevznikne žádný prostor pro škůdce.
Příležitostné, krátkodobé zatížení vlhkostí (déšť) není žádný problém, dokud druh konstrukce zajistí to, že voda nepronikne do dřeva a po každém zvlhčení zase rychle uschne.
Protože dřevo řezané napříč vláknem pohlcuje vlhkost podstatně rychleji než podélné dřevo, musí být strany čel u fasádních profilů chráněny před pronikající vlhkostí.
Nahoru směřující strany čel chraňte dostatečně velkými střešními přesahy, zakrytím z plechu nebo podélným dřevem.
U konců čel směřujících dolů usnadníte rychlé odtékání vody zaříznutím pod 15°- 20° (okapnice), kde může voda odkapávat.

Čtěte také: Složení a materiály plastových oken

tags: #typy #materiálů #pro #dřevěnou #fasádu

Typy materiálů pro dřevěnou fasádu: komplexní průvodce