Renesanční dvoupatrový letohrádek Hvězda, postavený na unikátním půdorysu šesticípé hvězdy, patří do skupiny takzvaných filosofických staveb. Uvnitř vyniká bohatou štukovou výzdobou. Letohrádek Hvězda je národní kulturní památkou.
Autor projektu a filosofické pozadí
Letohrádek byl postaven nejen jako užitková stavba, ale díky autorovi projektu a stavebníkovi Ferdinandovi Tyrolskému také jako „filozofický příbytek“. Ferdinand Tyrolský (16. 6. 1529 - 24. 1.) byl druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagelonské. Politické zkušenosti získal v raném mládí v úřadě otcova místodržícího v Čechách, který mu byl svěřen v 18 letech v roce 1547 po potlačeném prvním stavovském odboji proti Habsburkům. V tomto úřadě byl až do roku 1566 a díky své kultivovanosti, dobré orientaci v umění, architektuře, historii a také velmi dobré znalosti češtiny si získal sympatie nejen šlechty, ale i široké veřejnosti. Zasloužil se významně o rozvoj stavebního ruchu v Praze, kde si začal budovat vedlejší habsburskou rezidenci.
Autor měl velmi dobré vzdělání, orientoval se v umění, alchymii, byl ovlivněn novoplatónskými idejemi a hermetismem, vyznávajícím principy harmonie, proporcí, symetrie a číselnou symboliku. V tomto duchu zvolil také podobu stavby s centrální dispozicí, odpovídající heliocentrické představě o uspořádání vesmíru - architektura byla analogickým odrazem makrokosmických dějů v díle člověka. Šesticípá hvězda (hexagram), vzniklá spojením dvou rovnostranných trojúhelníků, navíc symbolizovala spojení dvou protikladných sil do vzájemné harmonie, osvěcovala a dodávala životní sílu. V půdorysu stavby se objevuje i symbolika hvězdy pěticípé, pokud se odmyslí paprsek vyhrazený schodišti. Proporcím stavby odpovídala také původní střecha, která byla špičatější (dnešní podoba vznikla koncem 18. století).
Ani rok položení základního kamene, 1555, nebyl zvolen náhodně. Šlo o 311. lustrum po narození Ježíše, tj. pětileté období (311×5), po němž se ve starém Římě konaly očistné oběti. R. 311 n. l. Letohrádek byl dokončen za jediný rok.
Historie a proměny Letohrádku Hvězda
Letohrádek Hvězda v Praze na Bílé hoře se vždy těšil zájmu ze strany odborné veřejnosti. Doposud se uměnovědci a historici zabývali převážně jeho historií, renesanční štukovou výzdobou a otázkou autorství.
Čtěte také: více o Letohrádku Hvězda
Během třicetileté války došlo k jeho zpustošení. Od roku 1779 zde bylo z rozhodnutí Josefa II. až do roku 1874 skladiště střelného prachu, což stavbu opět negativně ovlivnilo.
V úvodní kapitole je na záznamech z dobového tisku představena pohnutá historie letohrádku, který sloužil od roku 1780 jako sklad střelného prachu c. k. rakouské armády. Snahu o záchranu této památky a s tím spojené lepší objasnění její uměleckohistorické hodnoty vzbudilo v odborné veřejnosti zpřístupnění Hvězdy v roce 1866. Na obranu letohrádku, respektive zasazení se o definitivní odchod armády, vystoupili jak jednotlivci, respektive Josef Alexander Helfert (president c. k. Ústřední komise pro vyhledávání a zachování historických a uměleckých památek), Jan Erazim Vocel (konzervátor stavebních památek Prahy) nebo Cornelius Schäffner (tajemník Krasoumné jednoty), tak instituce jako Hlavní město Praha nebo Umělecká beseda. Ústřední komise se v této věci obrátila na pražského primátora dr. Klaudyho, Generální štáb v Praze, České místodržitelství, Ministerstvo války, Ministerstvo vnitra a předsedu vlády. Odchod armády, který se uskutečnil v roce 1874, prohloubil badatelský zájem.
Větší rekonstrukce pod vedením arch. Pavla Janáka se dočkala až po převzetí Správou Pražského hradu. V letech 1952-1996 tu bylo umístěno Muzeum A. Jiráska a M. Alše, po roce 1996 následovala rekonstrukce dokončená v roce 2004.
Štuková výzdoba a její autoři
Uvnitř Letohrádku Hvězda vyniká bohatá štuková výzdoba. Expozice představuje stavební vývoj letohrádku a také bitvu na Bílé hoře, která se odehrála v roce 1620 nedaleko odtud.
Strop přízemí, rozdělený do 334 polí, je zdobený jemným štukem. Inspirací k ornamentálním i figurálním motivům byla římská antika, ale také italská vrcholná renesance - mezi autory byl Mario del Pambio, Giovanni Lucchese aj. V centrálním poli je prapředek římského panovnického rodu Aeneas, což odpovídá cílené návaznosti habsburského rodu na tradici římských císařů (i Ferdinand Tyrolský byl synem římského císaře). V šesti polích okolo se objevují příběhy z antické mytologie a historie Říma, které vytvářejí Zrcadlo ctností (odvaha, oběť, synovská láska aj.).
Čtěte také: Objevte skalní města Česka
Sál v 1. patře se využívá pro výstavy. Ve 2. patře se nachází Hodovní sál s mozaikovou podlahou z glazovaných dlaždic. Na stropě byly od druhé poloviny 17. století malby zachycující 13 výjevů z třicetileté války, v roce 1783 byly překryty dnešním dřevěným stropem.
Výzkum a dokumentace štukové výzdoby
Doposud se uměnovědci a historici zabývali převážně historií letohrádku, renesanční štukovou výzdobou a otázkou autorství. První odborné texty Wilhelma Lübkeho (1873), Philippa Bauma (1877) a Jacoba van Falkeho (1879) komentovaly rovněž technické dochování štuků. Představu o jejich stavu v 70. letech 19. století dokládaly fotografie odlitků, které byly vyrobeny ve vídeňském Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Článek vyhodnocuje spoluautorství Františka Schmoranze ml. na prvních tištěných plánech podzemí a přízemí s rozkreslenými kompozicemi stropů letohrádku Hvězda, jež publikoval v roce 1872 Wilhelm Lübke. Text prezentuje dosud blíže nestudované uhlové kresby Františka Schmoranze ml. dochované ve Státním oblastním archivu v Chrudimi, jež zachycují štukovou dekoraci v přízemí letohrádku, a zároveň analyzuje, k jakému účelu mohly tyto studie sloužit.
Práce, která se zabývá štukovou výzdobou Letohrádku Hvězda, zrekapitulovala dosavadní vůdčí hypotézy, navzájem je porovnala a mylné vytřídila. Zdokumentovány byly systémy členění kleneb, místnosti jako celky a jednotlivé výjevy v detailech. Byl učiněn pokus odpovědět na několik otázek, které se ptají především po formálních souvislostech výzdoby lusthausu, zbudovaného arciknížetem Ferdinandem. K nim byl, na podepření odpovědi, soustředěn srovnávací materiál. Z řečeného vyplývá, že u sídelního města Českého království vzniklo do počátku 60. let 16. století dílo srovnatelné se vším, co evropské výtvarné umění té doby inspirovalo ještě po řadu let, právě v Praze snad nejdéle (na dvoře Ferdinandova synovce, krále českého a císaře římského, Rudolfa II.).
Diplomová práce "Štuková výzdoba letohrádku Hvězda v Praze" se zabývá problémy formálních souvislostí, autorstvím (autor výzdoby dosud nebyl přesvědčivě určen) a ikonografií v přízemí letohrádku (postaveného v letech 1556-1560).
Čtěte také: Jak na dekorativní stěrky a fresky
Restaurování štukové výzdoby
Téma restaurování dochované štukové dekorace v přízemí letohrádku unikalo prozatím odborné pozornosti. Předkládaný článek se snaží na základě doposud nezveřejněných archiválií tuto část bádání o letohrádku více objasnit. Článek dále sleduje komentáře v tisku a literatuře 19. století týkající se snah o restaurování štukové výzdoby.
Ze Zpráv Ústřední komise (1880), průvodcovské literatury Františka Adolfa Borovského (1887) a komentářů Josefa Svátka (1892, 1899) seznáváme, že větší restaurátorský zásah do konce 19. století, respektive začátku 20. věku, kdy dr. Luboš Jeřábek podal na Českém sněmu návrh zákona na ochranu krás a památek přírodních, proveden nebyl.
Zdá se být tedy nejpravděpodobnější, že první restaurování štukové výzdoby ve Hvězdě bylo realizováno až v roce 1922 pod vedením hradního stavitele Karla Fialy. O jeho angažmá v této věci nemáme z odborné literatury žádné zprávy. Tuto skutečnost vyvrací archivní materiály nalezené v archivu Pražského hradu a Památníku národního písemnictví. Celkem šest archiválií datovaných mezi 5. březnem a 9. červencem 1922 odkrývá Fialovu úřední korespondenci adresovanou Kanceláři presidenta republiky, Státnímu památkovému úřadu, sochaři Jaroslavu Krepčíkovi a jeho vlastní deníkové zápisky. Ukazuje se zde, že již na počátku 20. let 20. století došlo v určité míře, kterou dochovaný archivní materiál zcela přesně neodkrývá, k restaurování štuků v letohrádku. Kromě citovaného sochaře Krepčíka, který měl být pověřen vedením restaurováním, se na práci měli podílet tako akademičtí sochaři Václav Antoš a Josef Kalvoda.
Poslední kapitola rozkrývá na podkladě písemné pozůstalosti architekta Pavla Janáka uložené v Archivu Pražského hradu řadu nových skutečností týkající se restaurování štuků, jež proběhla v době celkové obnovy letohrádku v letech 1948 až 1950 před otevřením Muzea Aloise Jiráska. Materiály lze ohraničit daty 22. prosince 1948 až 28. prosince 1950. Kromě jediného materiálu z roku 1948 se jedná o Janákovy vlastní zápisky, úvahy a poznámky osobní povahy, které dobře ilustrují architektovu snahu o co nejlepší možné porozumění užité technologii, jíž byly štuky realizovány tak, aby nedošlo k jejich nezvratnému poškození. Zároveň ukazuje jeho přesvědčení, že autenticita štuků nemá být nahrazena záměrným doplňováním.
Přístupnost
Vzhledem k charakteristice historického objektu je bezbariérovost vstupu omezena. Do přízemí je možné použít nájezdovou rampu z venkovního schodiště. Do prostor v suterénu, v prvním a druhém patře, kde se nachází hodovní síň, není možné zajistit bezbariérový přístup.
| Událost/Období | Roky/Popis |
|---|---|
| Položení základního kamene | 1555 |
| Dokončení letohrádku | 1556 |
| Působení Ferdinanda Tyrolského jako místodržícího v Čechách | 1547 - 1566 |
| Morganatický sňatek Ferdinanda Tyrolského | 1557 |
| Zpustošení během třicetileté války | Po 1618 |
| Použití jako skladiště střelného prachu | 1779 - 1874 |
| Zpřístupnění veřejnosti | 1866 |
| První restaurátorský zásah (Karel Fiala) | 1922 |
| Celková obnova (Pavel Janák) | 1948 - 1950 |
| Muzeum A. Jiráska a M. Alše | 1952 - 1996 |
| Rekonstrukce | Po 1996, dokončena 2004 |
tags: #letohrádek #Hvězda #štuky #autor