O rekonstrukci světoznámé architektonické a církevní památky v srdci Paříže, kterou poničil požár, napsala agentura AP. Patos mokvající okolo znovuotevření katedrály Notre-Dame v Paříži velebí záchranu její 862 let trvající historie a obnovu dřevěných konstrukcí do původní podoby. Katedrála má být znovu otevřena v prosinci 2024. Obnovený krov je "stejná dřevěná konstrukce jako ta ze 13. století".
Dřevo jako symbol tradice a výzva pro řemeslníky
Práce se sekerami při výrobě stovek tun dubových trámů pro krov nové střechy Notre-Dame je pro novodobé tesaře jako cesta zpět časem. Díky ní si uvědomili šikovnost svých předchůdců, kteří ve 13. století posunuli hranice architektury. "Někdy je to trochu ohromující," řekl tesař Peter Henrikson. Když buší palicí do dláta, občas se prý přistihne, jak myslí na své středověké kolegy, kteří před 900 lety vyřezávali "v podstatě stejný spoj". "Je to fascinující. Pravděpodobně v některých ohledech přemýšlíme nad stejnými věcmi," dodal.
Použití ručního nářadí k obnově střechy, kterou plameny v roce 2019 proměnily v popel, je záměrná, promyšlená volba. Elektrické nástroje by práci nepochybně urychlily. Cílem je ale vzdát hold ohromujícímu řemeslnému umu původních stavitelů katedrály a zajistit, aby staleté umění ručního opracování dřeva žilo dál. "Chceme obnovit tuto katedrálu tak, jak byla postavena ve středověku," uvedl generál ve výslužbě Jean-Louis Georgelin, který na rekonstrukci dohlíží. "Je to způsob, jak zůstat věrný (ruční práci) všech lidí, kteří postavili všechny mimořádné památky ve Francii," dodal. "Naším cílem bylo uvést do původního stavu dřevěnou rámovou konstrukci, která zmizela při požáru 15. dubna 2019," řekl architekt Rémi Fromont, který vypracoval podrobné nákresy původní kostry. "Máme naprosto stejný materiál: dub. Máme stejné nástroje, včetně stejných seker, které byly používány. Máme stejné know-how. A brzy se (katedrála) vrátí do původní podoby.
Pro novou dřevěnou střešní konstrukci bylo pečlivě vybráno 1200 dubů. Ty sami tesaři vlastnoručně pokáceli, odvětvili, zbavili kůry a poté pracovali s kmeny tak, jako jejich předchůdci ve 13. století. Celkem rekonstrukce stála 840 milionů eur (v přepočtu zhruba 21 miliard korun).
Moderní technologie v kombinaci s tradicí
Kvůli krátkému termínu na dokončení prací využívají tesaři a architekti také počítačové navrhování a další moderní technologie, aby urychlili rekonstrukci. Počítače použili k vytvoření detailních tesařských plánů, aby bylo zaručeno, že jejich ručně vyrobené trámy do sebe přesně zapadnou. "Tradiční tesaři toho hodně nosili v hlavě," poznamenal Henrikson. Je "docela úžasné, když si uvědomíme, jak to dokázali s tím, co měli, s nástroji a technologiemi, které měli v té době k dispozici", dodal. Rekonstrukce střechy překonala důležitý milník v květnu, kdy byly v dílně v údolí Loiry na západě Francie smontovány a postaveny velké části nové dřevěné konstrukce. Tato zkouška naostro ujistila architekty, že kostra je vhodná pro daný účel. Příště bude sestavena na vrcholu katedrály. Na rozdíl od středověku bude do Paříže dovezena nákladním autem a na místo vyzdvižena mechanickým jeřábem.
Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny
Diskuse o materiálech: Dřevo versus kov
Stavitelé renovující vyhořelé gotické chrámy v 19. i 20. století byli však v protipožární ochraně důslednější - stejně jako ti, kteří dostavovali nedokončené svatostánky ze středověku, včetně pražské Katedrály svatého Víta. Použili totiž místo dřeva kov a nehráli si na to, že by snad gotické stavby byly opravdu původní. "Dřevěný krov by mohla nahradit kovová konstrukce, jak se stalo také v Remeši a v Chartres. Ve Štrasburku naopak rekonstruovali dřevěný krov. Pokud zvolíme dřevo, bude riziko požáru větší. Na druhé straně však nebude možné obnovit sanktusník (štíhlou jehlancovitou věžičku), pokud nebude mít dřevěnou konstrukci," prohlásil pár dnů po požáru pařížské Notre-Dame pro vatikánský rozhlas francouzský historik sakrální architektury Mathieu Lours. Na dřevo přes různé diskuse nakonec skutečně došlo.
Historie renovací a požární ochrana
Zajímavé je, že v minulosti se k renovacím a dostavbám sakrálních staveb přistupovalo méně dogmaticky a více se hledělo na jejich zachování pro budoucnost. Představa, že by jakákoli gotická katedrála byla zcela původní, je téměř nereálná. Obrovské stavby plné všeho možného stárnou, což se vynahrazuje tím, že se průběžně opravují. U katedrál opravujete jeden konec, skončíte na druhém a můžete začít znovu. Tato permanentní údržba vede k tomu, že toho úplně původního je tam minimum. Množství gotických svatostánků započatých ve 13. či 14. století mělo společné to, že jejich stavby zůstaly kolem roku 1400 stát nedokončené. Chyběla motivace, finanční prostředky, ale především technické dovednosti potřebné k tomu, aby bylo možné stavbám poskytnout kvalitní střechu, která by nepodlehla požáru při prvním zásahu bleskem.
Všechny tyto problémy se podařilo odstranit v 19. století díky masivnímu rozvoji ocelářského průmyslu a novým technologiím, které přinesl. Místo gotických „nepokácených“ stromů tvořících klenby a krovy původních staveb mohli nyní projektanti a inženýři spoléhat na elegantní štíhlé litinové sloupy a rozměrné příhradové konstrukce nesrovnatelně lehčí a odolnější než původní dřevěné. Rozvoj těchto nových forem výrazně usnadnilo také revoluční zavedení závitových spojů, které se začaly používat vedle nýtování. V případě katedrál umožnily zajímavou konfrontaci starého a nového především požáry historických krovů, které se staly vítanou příležitostí vyzkoušet při rekonstrukcích moderní technologie. Litinový krov katedrály ve francouzském Chartres, postavený v roce 1838 podle plánu Emila Martina, je jednou z prvních konstrukcí tohoto druhu, jež dosvědčují, že to, co si středověký člověk vysnil, je schopno symbiózy s lehkostí moderní konstrukce.
Příklad Kolínského dómu
Nejzářnějším příkladem novodobé dostavby gotické katedrály je Dóm v Kolíně nad Rýnem zasvěcený svatému Petrovi. Tato velkolepá stavba, jejíž dvě štíhlé věže se vypínají do výšky 157 metrů, slavnostně byla otevřena 15. října 1880 za přítomnosti německého císaře Viléma I. Pětilodní katedrála byla čtyři roky nejvyšší stavbou světa. Krov měl být nejen ohnivzdorný, ale také výrazně lehčí než do té doby obvyklá konstrukce dubová. Nosným pilířem krovu je příhradový vazník z válcovaných T-profilů o rozpětí patnácti metrů. Příhradovina je ve svém středu „goticky“ vytvarována lomeným obloukem a v podpěrách stažena táhlem. Celková výška konstrukce obnáší dvacet metrů při sklonu střechy třiasedmdesát stupňů. Vazníky jsou umístěny v pozicích odpovídajících rozponům kamenné konstrukce lodí, jsou navzájem spojeny obloukovými vzpěrami a průběžnými diagonálními táhly. Sto osmdesát tun těžký krov nese opláštění, které je v důsledku použití olověného plechu (původně se plánoval plech zinkový, ten byl ale vzhledem k nepříznivým reakcím na vlivy povětrnosti opět zavržen) se svými sto čtyřiceti tunami téměř stejně tak těžké jako krov sám. Navzdory lehké konstrukci přečkal krov kolínského dómu nepoškozen zásah sedmi leteckými pumami během druhé světové války, což bylo rozhodující pro zachování celého dómu v relativně snadno rekonstruovatelném stavu. K další masivní vlně implantace železa do střech sakrálních staveb došlo po druhé světové válce i na jiných místech. Po bombardování vyhořel třeba vídeňský Svatoštěpánský dóm, londýnská katedrála sv. Pavla a mnohé další.
Nehořlavý Vít: Katedrála svatého Víta v Praze
Historii i způsobu dostavby kolínské katedrály se velmi podobalo i dokončení svatovítského chrámu v Praze, jehož budování započalo ve 14. století. V případě projektu Krannerovy a Mockerovy neogotické dostavby se ale postupovalo s menší razancí než v Německu. Během rekonstrukce střešní části katedrály v roce 1889 byl původní dřevěný krov zachován, jen některé jeho části byly zesíleny železnými prvky pro zvýšení stability. Rozsáhlé, nově dokončované neogotické části katedrály dostaly už krovy ryze moderní, ocelové. Design těchto konstrukcí pospojovaných nýty samozřejmě kopíruje tvary původních gotických vzorů, nesou však extrémní zatížení, protože olověné desky střešní krytiny váží několik desítek tun. Příhradová konstrukce krovu sv. Víta z konce 19. století je bližší stejně staré Petřínské rozhledně.
Čtěte také: Srovnání cen betonových tašek
V katedrále se nachází 145 požárních čidel a v objektu je umístěno 29 hasicích přístrojů. Přímo velkou věž pak chrání 70 speciálních hasících hlavic. Do výškových částí katedrály se dá čerpat voda třemi suchovody, za minutu je to více než 1200 litrů. Objekt je zčásti rozdělen na požární úseky a je vybaven třemi únikovými cestami rovnou z horní části a několika dalšími z přízemí. Největším příspěvkem k ochraně pražské katedrály proti ohni je ale z větší části ocelová a betonová konstrukce střechy, která doplňuje původní dřevěnou část. Zbývá dodat, že test bombardováním, jako většina velkých evropských, pražský svatostánek dosud nepodstoupil.
Ohrožení olovem po požáru Notre-Dame
V pondělí 15. dubna 2019 vypukl požár v proslulé katedrále Notre-Dame v Paříži během rekonstrukce její střechy. Jak se teď ukazuje, požár katedrály nejen těžce zasáhl francouzské a také světové kulturní dědictví, ale ohrozil také zdraví obyvatel a návštěvníků Paříže. Odborníci zjistili, že okolí vyhořelé katedrály je silně kontaminované olovem. Ve Francii je doporučený zdravotní limit obsahu olova 0,3 gramu na kilogram. Francie zakázala používání olova v barvách v roce 1948. Jenomže požár zničil části katedrály, které pocházely až ze 12. století, které byly plné olova. Nešlo přitom o žádná stopová množství, ale o stovky tun tohoto nebezpečného prvku.
| Katedrála | Místo | Roky výstavby/rekonstrukce | Použitý materiál krovu | Zajímavosti |
|---|---|---|---|---|
| Notre-Dame | Paříž, Francie | Rekonstrukce po 2019 | Dřevo (dub) | Snaha o obnovu do původní podoby ze 13. století, kombinace tradičních metod a moderních technologií, kontaminace olovem po požáru. |
| Dóm svatého Petra | Kolín nad Rýnem, Německo | Dostavba do 1880 | Litinové příhradové vazníky, olověná krytina | Jeden z prvních železných krovů, přežil bombardování ve 2. sv. válce, nejvyšší stavba světa po dobu 4 let. |
| Katedrála svatého Víta | Praha, Česká republika | Dostavba do konce 19. stol. | Ocelové krovy (nové části), dřevěné s železnými prvky (původní části), olověná krytina | Kombinace původních dřevěných a nových ocelových konstrukcí, vysoká úroveň požární ochrany. |
| Katedrála Chartres | Chartres, Francie | Rekonstrukce po požáru 1836 | Litinový krov | Jedna z prvních konstrukcí tohoto druhu, navržena Emilem Martinem. |
Čtěte také: Instalace asfaltové krytiny
tags: #krytina #strechy #s #pouzitim #olovo #notre