Kvalita pohledového i konstrukčního betonu nestojí jen na správné receptuře směsi, hutnění a ošetřování. Jedním z často podceňovaných faktorů je volba správného odbedňovacího prostředku. Právě ten rozhoduje o tom, jak bude výsledný povrch vypadat, jak snadno proběhne odbednění a kolik práce (a nákladů) přinese následné čištění a opravy. Kvalita betonu je komplexní proces a odbedňovací prostředek je jeho nedílnou součástí.
Odbedňovací prostředky a jejich vliv na kvalitu betonu
Odbedňovací prostředek vytváří mezi bedněním a čerstvým betonem separační vrstvu, která zásadně ovlivňuje výslednou kvalitu povrchu i efektivitu práce na stavbě. Pokud tato vrstva nefunguje správně, beton nesprávně zatéká, může se k bednění přichytávat, při odbedňování dochází k vytrhávání povrchu a vzniku map, pórů, lunkrů či nerovností. Zároveň se zkracuje životnost bednicích desek a prodlužuje čas potřebný na jejich čištění. To vše se promítá do vyšších nákladů a rizika reklamací a poškození bednění i desek.
Naopak kvalitní a správně aplikovaný prostředek zajistí čistý, rovnoměrný povrch betonu, plynulé odbednění bez poškození hran a detailů a dlouhodobou ochranu bednění. V odborné praxi už dnes nestačí „něco na bednění nastříkat“. Beton bez správného odbedňovacího prostředku není jen horší; je rizikový. Pokud má být výsledek profesionální, potřebuje profesionální řešení.
Příklady odbedňovacích prostředků
- Doka Trenn: je osvědčený odbedňovací prostředek navržený pro široké použití na stavbách. Je vhodný pro běžné i náročnější aplikace a pomáhá udržet stabilní kvalitu výsledného povrchu napříč cykly použití bednění.
- Doka Optix: U projektů, kde je kladen důraz na architektonickou kvalitu betonu, přichází ke slovu Doka Optix. Pro architektonický beton je správná volba separace zásadní.
Ošetřování betonu po odbednění
Ošetřování betonu (curing of concrete) je souhrnný název pro opatření, která mají minimalizovat negativní vlivy okolí působící na čerstvý a mladý beton. Na čerstvý beton uložený do konstrukce působí negativně vlivy prostředí, jakými jsou sluneční svit, vítr, déšť, často i mráz. Především je třeba zabránit vysoušení povrchu betonu, např. vlivem vysokých teplot nebo větru, dále vyplavování cementu z povrchu betonu při silném dešti a promrznutí konstrukce při teplotách nižších než 0 °C.
Ochrana betonu před vysycháním
Vysoušení betonu lze snadno bránit zakrytím fólií. Na okrajích ji doporučujeme zatížit, aby pod ni nefoukalo. Další možností je vodní mlžení nebo vlhčení přes geotextílii, což používají především realizační firmy. Geotextílii nebo koberec nikdy nepokládejte na povrch betonu suché, došlo by k okamžitému odsátí vody z povrchu betonu, a tím následně k sprašování jeho povrchu. Další možností je použít ošetřovací nástřik nepropouštějící vodu. Při vodním mlžení nebo vlhčení musí teplota vody odpovídat teplotě povrchu betonu. Příliš studená voda vyvolá teplotní šok a v betonu mohou vzniknout trhliny.
Čtěte také: Událost v historických budovách Úřadu vlády
Ochrana betonu před mrazem
Bránit promrznutí betonu lze několika způsoby, na straně výrobce například ohřevem záměsové vody, kameniva a použitím betonů s vyšším vývinem hydratačního tepla, na stavbě pak zakrytím konstrukce nebo zaplachtováním části konstrukce a foukáním horkého vzduchu pod plachty. Využít lze i elektroohřev betonu uloženého v bednění. Volba konkrétního způsobu závisí na konkrétní teplotě (mrazu), intenzitě větru, deště nebo sněžení a na tvaru a objemu betonované konstrukce. Zahřívání betonu je však finančně nákladné. Pokud se beton nechá zmrznout, dojde k jeho zničení. I v případě, že teploty neklesnou pod bod mrazu, beton bude tvrdnout mnohem pomaleji než za standardních podmínek. Při teplotách vzduchu pod -10°C nedoporučujeme provádět ukládání betonových směsí. Čerpání betonových směsí je možno do -5°C. Po uložení betonu do konstrukce je nutné jej chránit vhodnými opatřeními tak, že teplota povrchu betonu neklesne pod + 5 °C dokud beton nedosáhne pevnosti, při které může odolávat mrazu bez poškození (obvykle > 5 MPa, záleží na třídě betonu,- orientačně po dobu min. 3 dnů).
Délka ošetřování betonu
Obecně lze říci, že konstrukce betonované v zemi, jako třeba základové desky, není třeba ošetřovat tak dlouho, jako betonové konstrukce na fasádách nebo sloupy. Tyto, často pohledové, konstrukce se ponechávají déle v bednění, a po odbednění se obalí například smršťovací folií. Minimální délka ošetřování je 12 hodin. Délku nutného ošetřování udává „specifikace provádění“ (odstavec 4.2.1 ČSN EN 13670) prostřednictvím stanovení ošetřovací třídy (odstavec 8.5 a F 8.5 ČSN EN 13670). Délka ošetřování závisí na počasí, použitém betonu, tvaru a velikosti betonového prvku. Odvozuje se od požadavku na dosažení určité úrovně minimální pevnosti betonu.
- Pro podkladní betony a nekonstrukční betony postačí délka ošetřování 12 hodin.
- Pro betony konstrukční (základy, opěry, překlady, nosníky, sloupy apod.) je dle náročnosti konstrukce počítat s ošetřováním po dobu několika dní i týdnů. Běžná doba ošetřování je přibližně jeden týden, což platí zejména pro jarní a podzimní měsíce.
- V zimním období, především u stropních desek, se beton ošetřuje až několikanásobně déle.
- V parných letních dnech není nutné prodlužovat dobu ošetřování, ale je nutné jej včas zahájit a zintenzivnit.
Odbedňování monolitických konstrukcí a bezpečnost práce
Bednění, které se rozebírá, se zpravidla skládá z formy a systémů, jež zajišťují jeho polohu i stabilitu. Formu bednění tvoří bednicí plášť, vnitřní výztuhy a vnější výztuhy. Polohu formy a její stabilitu zajišťuje opěrný systém a podpěrný systém. Koncepční opatření týkající se odbedňování by měla být vyřešena již v projektové dokumentaci. Později by se touto otázkou měla zabývat ještě technická dokumentace v souvislosti s přípravou zakázky. Únosnost bednění a podpěrných konstrukcí musí být vždy doložena statickým výpočtem. Výjimku tvoří prvky bednění bez konstrukčního rizika.
Někdy se stává, že projektová dokumentace dostatečně nevyřeší všechny souvislosti demontáže bednění. Svou nezastupitelnou roli potom může sehrát autorský dozor projektanta. Nedostatky, které se zjistí dodatečně, návrh na jejich odstranění a způsob jejich odstranění zapisuje autorský dozor do stavebního deníku. Je třeba využít všech technických opatření, která mohou vést ke zlepšení pracovního postupu. Projektant může na základě podnětů od koordinátora BOZP doplnit příslušná stavebnětechnická opatření, která zajistí možnost bezpečné demontáže bednění.
Prostor, který je ohrožen odbedňovacími pracemi, je třeba zajistit proti vstupu nepovolaných fyzických osob. Nesmí se zapomínat na bezpečný přístup na odbedňovanou konstrukci. Žebříky lze při odbedňovacích pracích používat pouze do výšky 3 m. Rozumí se tím vzdálenost mezi odbedňovanou konstrukcí a pracovní podlahou. Současně se předpokládá, že se neuvolňují a neodstraňují nosné části bednění. Důležité je rovněž zajištění proti pádu pracovníků, kteří bednění rozebírají. Pokud hrozí nebezpečí pádu z výšky nebo do hloubky, musí zhotovitel postupovat podle požadavků uvedených v nařízení vlády č. 591/2006 Sb.
Čtěte také: Systémy kontroly plochých střech
Bednění samozřejmě vždy obsahuje vybetonovanou konstrukci, která se v době jeho rozebírání nachází ve stadiu tvrdnutí. Odstranění nenosné bočnice je zpravidla možné už po třech dnech. Velkou pozornost je třeba věnovat všem odbedňovaným nosným částem stavby (např. sloupům, stěnám, stropům, deskám, průvlakům apod.). Nižší pevnost betonu je povolena pouze po dohodě s projektantem v případě, že se jedná o částečně zatíženou konstrukci. Doporučuje se odbedňovat podhledové stropní bednění desek po dosažení 60-70 % návrhové pevnosti betonu. Stěny lze odbedňovat již při dosažení poloviční hodnoty charakteristické pevnosti dané třídy betonu.
Postup odbedňování
- Uvolnění přírubových matek a spínacích tyčí: Nejprve se uvolní přírubové matky a spínací tyče.
- Odstranění dílců bednění: Dílce bednění, které nejsou zajištěny vzpěrami, se musí ihned odebrat nebo provizorně zajistit proti pádu. Bednicí dílce se odebírají po sejmutí bednicích zámků. Dílce bednění, které se odstraňují pomocí zdvihacího zařízení, se nemohou od betonu odtrhávat.
- Ruční manipulace: Při ruční manipulaci se od dílců nejdříve odmontuje pochozí lávka a vyrovnávací vzpěry.
- Ukládání dílců: Části bednění se bezprostředně po odstranění ukládají na určená místa tak, aby nepřetěžovaly odbedňovanou konstrukci a nemohly být příčinou úrazu. Poškozené dílce bednění budou podle míry poškození opraveny, renovovány nebo vyřazeny. Při krátkodobém skladování se bednicí dílce podkládají. Roztřídí se podle druhů a vyrovnají do bloků.
Podpěrné konstrukce bednění tvoří stojky a rámové podpěry. Od nich se očekává, že mají dostatečnou únosnost. A dále se předpokládá, že jsou ztuženy ve všech základních směrech. To znamená v podélné, příčné i vodorovné rovině. Pro každou třídu betonu je tomu pochopitelně jinak. Podpěrné konstrukce bednění jsou navrženy a smontovány tak, aby mohly být při odbedňování postupně uvolňovány a odstraňovány. Po spuštění padacích hlavic se odejmou vodorovné nosníky bednění, bednicí dílce a stojky bez padacích hlavic. Stát na místě zůstanou pouze stojky s padacími hlavicemi.
Často se po odbednění vyskytují v horizontální rovině nevhodně zakryté otvory ve stropech. Bývají často umístěny na frekventovaných trasách. Je nepřípustné, aby otvory ve stropě zůstaly nezakryté nebo byly zakrývány nevhodným způsobem (např. zbytky stavebního materiálu). Pokud při odbedňovacích pracích hrozí pád z výšky nebo do hloubky větší než 10 m, musí být podle nařízení vlády č. 591/2006 Sb. vypracován plán BOZP. Prostory, nad kterými se odstraňuje bednění, musí být zajištěny vždy takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení osob, jež pracují pod nimi. Práce v takových prostorech je možná pouze výjimečně, pokud se bez ní nelze z technických důvodů obejít. Zhotovitel přeruší práci pokaždé, kdy by její další pokračování vedlo k ohrožení zdraví fyzických osob na staveništi. Důvod pro přerušení práce posoudí a o jejím přerušení rozhodne fyzická osoba pověřená zhotovitelem.
Kontrola čerstvého betonu
Kvalita samozhutnitelných betonů je v čerstvém stavu kontrolovatelná ještě dalšími zkouškami, které popisují a ověřují chování těchto speciálních betonů. Pro kontrolu čerstvého betonu se používají následující zkoušky:
Zkouška sednutím
- Na vlhkou podložku se postaví zevnitř zvlhčená forma ve tvaru kužele.
- Forma se postupně naplní třemi vrstvami čerstvého betonu. Každá z nich se zhutní 25 vpichy propichovací tyčí.
- Poté se odstraní přebytek betonu a povrch se srovná do roviny s formou valivým pohybem propichovací tyče.
- Z podložky se odstraní zbytky betonu.
- Forma se zdvihne během 2 až 5 s tak, aby nebyla nikterak ovlivněna zkouška. Forma nesmí v průběhu zdvihání nikterak usměrňovat, příp. podpírat sesedající beton vně formy.
- Výsledkem zkoušky je rozdíl výšky sednutého kužele betonu měřeného v nejvyšším bodě oproti výšce formy kužele. Změřený rozdíl v mm se zaokrouhlí na 10 mm.
- Doba trvání zkoušky od plnění až po změření sednutí by neměla být delší než 150 s.
Vhodnost metody sednutí je dána tvarem sednutého kužele po zkoušce. Pokud je část betonu kužele usmyknutá, je třeba zkoušku opakovat z jiného vzorku.
Čtěte také: Míchání betonu krok za krokem
Zkouška rozlitím
- Střásací stolek je nutné umístit na vodorovnou plochu.
- Na vlhký podklad střásacího stolku se postaví zevnitř zvlhčená forma kužele.
- Forma se postupně naplní dvěma vrstvami čerstvého betonu. Každá z nich se vyrovná desetinásobným dusáním předepsaným dusadlem.
- Jeho pomocí se poté srovná povrch betonu s hranou formy.
- Z povrchu stolku se odstraní zbytky betonu a forma se po 30 s zdvihne.
- Vzniklý kužel se volným pádem pohyblivé části střásacího stolku rozlévá. Volný pád horní desky je dán vzdáleností dvou zarážek (40 mm) a opakuje se 15× s periodou 1 až 3 s.
- Změří se největší rozměr rozlitého betonu (d1 a d2), a to ve dvou na sobě kolmých směrech rovnoběžných s hranami stolku. Průměrná hodnota se zaokrouhlí na 10 mm.
Zkouška rozlitím pro samozhutnitelný beton
- Podkladní deska o rozměrech 900 × 900 mm, jejíž povrch je rovný, hladký a nenasákavý, se umístí na vodorovnou plochu. Povrch desky se navlhčí.
- Na vyznačený střed desky se postaví kužel tvarově shodný se zkouškou sednutím dle ČSN EN 12350 - 2.
- Kužel se pomocí stupaček přišlápne k podkladní desce a naplní se najednou bez propichování až po okraj.
- Během následujících 30 s se odstraní přečnívající beton z vrcholu kužele a povrchu desky.
- V okamžiku zvednutí kužele se spustí stopky, které měří čas rozlití betonu k dosažení jakéhokoliv místa vyznačeného kružnicí o Ø 500 mm.
- Po ukončení rozlití betonu se změří největší rozměr rozlitého betonu d1. Druhý měřený rozměr rozlití betonu d2 je kolmý na d1.
- Současně se pozoruje, zdali nedošlo k segregaci kameniva.
Měření vytíženosti zvedacích prostředků
Během výstavby objektů pozemních staveb jsou nejčastěji nasazovány zvedací prostředky pro snadnější manipulaci s materiálem či bednícími prvky. V praxi nejkomplikovanější případy vznikají při realizaci monolitických konstrukcí, a to díky současnému přesunu velkého množství materiálu i bednění. Při efektivním nasazení zvedacího prostředku lze zrychlit průběh výstavby. Jelikož dnes již nelze využít dříve naměřené hodnoty výkonových norem, je proto nezbytné vytvořit vlastní databázi.
Cílem práce je sběr dat v rámci procesu realizace monolitických stropních konstrukcí a získaná data vyhodnotit v rámci sledování vytíženosti věžového jeřábu na stavbě. Hlavními sledovanými dílčími stavebními procesy jsou především bednění, vyztužování, betonáž a odbednění monolitických stropních konstrukcí. Pro experimentální vyhodnocení vytíženosti věžových jeřábů na stavbě je zvoleno lehké bednění Dokaflex, jehož výskyt je při realizaci monolitických stropních konstrukcí nejčastější. Výsledkem je teoretické ověření spotřeb času pro jednotlivé dílčí stavební procesy a porovnání s dnes dostupnými dohledatelnými normami.
Typy bednění
V současné době je na stavbách v České republice nejčastěji využíváno bednění od společností DOKA a PERI. Dále lze bednění stropních konstrukcí rozlišit na lehké a těžké.
- Lehké bednění: je složeno z více menších bednících prvků (podpěr, stativů, hlavic, nosníků, bednících desek), které jsou spolu vzájemně kompatibilní a díky své menší hmotnosti jsou také snadněji přemístitelné. Nejznámějším bednícím systémem lehkého bednění je Dokaflex 1-2-4 od společnosti DOKA a bednění Multiflex od společnosti PERI.
- Těžké bednění: neboli těžký bednící systém je tvořen z více bednících rámových stolů či desek o větší hmotnosti. Výhodou těžkého bednění je urychlení bednícího procesu rozsáhlých ploch. Méně známým zástupcem těžkého bednění pro deskový typ stropní konstrukce je bednící stůl Dokamatic od společnosti DOKA a Modulový stropní stůl VT od společnosti PERI.
V praxi je nejčastěji používané lehké bednění, jehož montáž je také velmi rychlá, a navíc díky flexibilitě bednících prvků je možné bednění využít pro libovolný půdorys a tvar stropní konstrukce. Měření průběhu realizace monolitické konstrukce bylo provedeno na reálné stavbě, kde byl využit typ lehkého bednění Dokaflex 1-2-4.
Procesy na stavbě a využití jeřábů
- Vyztužování: Pro měření je uvažováno s pruty betonářské výztuže B 500B doplněnými výztužnými sítěmi. Rozhodující pro řešený dílčí stavební proces je manipulace s výztuží, která bude probíhat za pomocí věžového jeřábu. Výztuž bude přepravována ve svazcích a vázána přímo na stavbě.
- Betonáž: Po procesu vyztužování následuje betonáž. Přesun betonu je uvažován v souvislosti s jeřábem pomocí bádie. Typy bádií se liší dle velikosti, nosnosti, způsobu vyprazdňování a dle dalšího vybavení. Jsou například bádie s plošinou, bádie zavěšovaná, bádie s výpustí pomocí gumového rukávu, bádie s boční či středovou výpustí apod. Pro dílčí stavební proces betonáže stropních konstrukcí je uvažováno se zavěšovanou bádií typu 1034C.14 o objemu 1,5 m3 s výpustí zajištěnou gumovými rukávy.
- Odbedňování: Posledním uvažovaným dílčím stavebním procesem je odbedňování, které započne po uplynutí požadované technologické přestávky od ukončení betonáže. Technologická přestávka závisí na okolní teplotě, lokalitě dané stavby, dosažené pevnosti betonu dostačující pro schopnost stropní konstrukce unést svou vlastní hmotnost, posouzení statika a dalších faktorech, které jsou rozhodující pro výpočet doby zrání betonu. V letních dnech k odbedňování dochází zpravidla po 3-4 dnech, kdy pevnost betonu dosáhla alespoň 50 % návrhové pevnosti betonu.
Sledování zvedacích prostředků na stavbách bylo publikováno autory J. Šťastný a kolektiv [1]. Problematikou věžových jeřábů v pozemním stavitelství se zabýval V. Motyčka [2] v publikaci věnované využití optimalizace při využívání věžových jeřábů, novým způsobům jejich výběru a posuzování jejich kapacitního vytížení. Problematika byla rozvinuta dále v článku V. Motyčky a L. Klempy [3] a článku M. Štěrby [4], ve kterých se zmiňují, že kapacita navržených jeřábů k dodání všech stavebních procesů v požadovaném čase není dostatečně hodnocena a stanovují vlastní nové hodnocení. V zahraničních publikacích se touto problematikou zabývalo také několik autorů. Autor Leung A. W. T. a kol. [5] se zabývali vícečetnou lineární regresní analýzou spojenou s genetickým algoritmem ke stanovení faktorů, které pomohly predikovat modely zvedacích mechanismů. Autor Tam C. M. se zabýval vlivem různých faktorů na produktivitu práce s jeřáby.
Metodika měření
Nejdříve byly pomocí časosběrné kamery experimentálně naměřeny jednotlivé pracovní směny na stavbách, kde pomocí věžových jeřábů byly realizovány konkrétní projekty monolitických stropních konstrukcí. Takto získaná data byla vyhodnocena do formulářů, ze kterých bylo patrné využití věžového jeřábu v čase při realizaci konkrétního dílčího stavebního procesu na dané stavbě. Sledování bylo zaměřeno především na práci s nasazením zvedacího mechanismu, na práci bez nasazení zvedacího mechanismu a na prostoje vznikající při samotné realizaci, kdy nebyly prováděny žádné práce. Prostoje neboli pracovní pochody bez jakékoliv činnosti, byly vyřazeny. Pro každý DSP bylo naměřeno několik hodnot pracovního cyklu T, který se skládal z doby tc (doba práce s nasazením zvedacího prostředku) a tp (doba práce bez využití zvedacího prostředku).
V rámci každé pracovní směny bylo naměřeno několik pracovních cyklů a byl stanoven počet cyklů za hodinu, počet cyklů za směnu a byl vypočten vzorový průměrný pracovní cyklus pro měřený DSP. Po realizaci určité ucelené části stropní konstrukce byla kromě pracovních cyklů změřena i velikost provedené ucelené části konstrukce v m2. Znalost velikosti zrealizované ucelené plochy za časovou jednotku dala možnost spočítání celkové spotřeby času pro ucelenou část. Dále byla zvolena teoretická výkonová norma pro realizaci jednotlivých dílčích stavebních procesů, která byla převzata z rozpočtových programů společnosti RTS, a.s. Pro jednotlivé dílčí stavební procesy bylo na základě měření získáno procentuální rozdělení času na práci s nasazením věžového jeřábu a práci bez nasazení věžového jeřábu. Příklad měření z referenční stavby je uveden v Tab. 1, kde jsou zobrazeny hodnoty pracovního cyklu T, který se skládal z doby tc (doba práce s nasazením zvedacího prostředku) a tp (doba práce bez využití zvedacího prostředku). Pro porovnání v experimentální části byla provedena rešerše stavu současných výkonových norem, která je uvedena v Tab. 2. Dalším výstupem je ukázka uvažovaného jednotkového přesunu materiálu pro řešené dílčí stavební procesy (Tab. 3).
Experimentálně ověřený pracovní záběr byl změřen na stavbě v Brně v Řečkovicích. Referenční stavba byla železobetonový skelet s monolitickou stropní konstrukcí, která byla podepřena železobetonovými sloupy. Objekt měl pět nadzemních a jedno podzemní podlaží. V budoucnosti bude objekt využit pro administrativní účely. Rešerše současných výkonových norem byla stanovena dle dostupných podkladů jednotlivých firem a dodavatelů softwarů. Byly využity například databáze ÚRS (Kros, Callida), RTS a také webové stránky katedry TS na ČVUT v Praze [7]. Experimentální ověření výkonových norem na reálně probíhající výstavbě bylo ověřováno pomocí časosběrné kamery Brinno Construction Camera Pro BCC200, kterou byly pořízeny jednotlivé záznamy provádění dílčích stavebních procesů (DSP) z realizace monolitických konstrukcí. Konkrétně pro tento případ se jedná o DSP pro bednění stropních konstrukcí. Experimentálně zjištěná hodnota výkonové normy odpovídá současně používaným výkonovým normám v databázích různých rozpočtových programů.
Nutno poukázat na fakt, že v současné době bylo provedeno poměrně málo měření realizace dílčích stavebních procesů na reálných stavbách. Z toho důvodu nelze považovat výsledek za příliš objektivní. Článek měl za cíl shrnout postup, jakým bude v budoucnu pokračováno při dalších experimentech a prezentuje charakter výstupů v oblasti této vědy. Hlavní řešená problematika tohoto článku je databázovou částí řešeného specifického výzkumu. V další fázi výzkumu bude vytvořen simulační model pro posouzení vytíženosti věžových jeřábů na stavbě. V budoucnu by pak bylo možné rovněž pro optimalizaci simulačního modelu využít digitální 3D model budovy a zařízení staveniště včetně zvedacího mechanismu nebo lépe 4D model, kde 3D model doplňuje časový parametr [8].
Tabulka 1: Příklad měření pracovního cyklu T na referenční stavbě
| Dílčí stavební proces | Doba práce s nasazením jeřábu (tc) | Doba práce bez jeřábu (tp) | Celkový pracovní cyklus (T = tc + tp) |
|---|---|---|---|
| Bednění | X min | Y min | X+Y min |
| Vyztužování | A min | B min | A+B min |
| Betonáž | C min | D min | C+D min |
| Odbednění | E min | F min | E+F min |
Tabulka 2: Rešerše současných výkonových norem (hypotetické hodnoty)
| Dílčí stavební proces | Výkonová norma (RTS, a.s.) | Experimentálně zjištěná hodnota |
|---|---|---|
| Bednění | Z hod/m2 | Z' hod/m2 |
| Vyztužování | P hod/t | P' hod/t |
| Betonáž | Q hod/m3 | Q' hod/m3 |
| Odbednění | R hod/m2 | R' hod/m2 |
Tabulka 3: Ukázka uvažovaného jednotkového přesunu materiálu (hypotetické hodnoty)
| Materiál | Jednotka | Objem / Hmotnost / Plocha na cyklus |
|---|---|---|
| Bednicí prvky (lehké bednění) | m2 | 20 m2 |
| Výztuž | t | 1.5 t |
| Beton (bádie) | m3 | 1.5 m3 |
| Odbedněné dílce | m2 | 20 m2 |
tags: #kontrola #betonu #po #odbedneni