Česká republika se v současnosti potýká s reálným rizikem nedostatku klíčových stavebních surovin, jako je stavební kámen a štěrkopísek. Tato situace by mohla ohrozit plánovanou výstavbu dopravní a energetické infrastruktury a výrazně prodražit stavební projekty. V reakci na tuto hrozbu vláda schválila dvě nařízení, která stanovují vybraná ložiska stavebního kamene a štěrkopísku jako ložiska strategického významu.
Strategická ložiska a jejich význam
Vláda České republiky schválila dvě nová nařízení, která určují celkem 47 ložisek stavebního kamene a štěrkopísku za ložiska strategického významu. Z tohoto počtu představuje 21 lokalit nové záměry těžby. Tento krok je zásadní pro zajištění dostatku surovin pro výstavbu dopravní infrastruktury a významných energetických staveb v příštích letech. Nařízení umožní rychlejší a efektivnější využívání těchto zdrojů díky zjednodušeným postupům podle liniového zákona. Vrchní ředitel sekce hospodářství ministerstva průmyslu a obchodu Eduard Muřický uvedl, že nová ložiska znamenají větší konkurenci a nižší náklady na dopravu materiálu. To má snížit i cenu stavebních prací. Navíc je zde významný příjem z úhrad z vydobytých nerostů. Celková úhrada při úplném vydobytí vytěžitelných zásob uvedených stavebních surovin činí více než pět miliard korun, z čehož jsou dvě miliardy korun určeny pro obce a 500 milionů pro kraje. Toto opatření dává těžebním společnostem nástroj, jak ve zrychleném režimu získat povolení pro těžbu i potřebnou infrastrukturu.
„Pokud chceme v Česku stavět, musíme mít k dispozici dostatek kvalitního materiálu. Studie České geologické služby a Těžební unie jasně ukázala, že bez otevření nových ložisek nám v příštích letech hrozí nedostatek materiálů. To by výstavbu nejen zpomalilo, ale také výrazně prodražilo,“ uvedl k situaci Eduard Muřický. Otevření nových ložisek či rozšíření stávajících je ve veřejném zájmu, protože zajistí dostatek surovin pro výstavbu klíčových dopravních a energetických projektů a posílí surovinovou bezpečnost České republiky. Strategické lokality stavebního kamene se nacházejí na 29 místech v 11 krajích. Mezi strategické lokality štěrkopísků patří 18 ložisek, která se nacházejí v osmi krajích. Například ve Středočeském kraji to mají být Ledčice, kde se těží už od roku 1997, a Nové Ouholice. V Moravskoslezském kraji to mají být Kravaře-Kouty.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zdůrazňuje, že stanovení ložisek strategického významu nevylučuje účast veřejnosti ani samospráv. Obce přitom zůstávají účastníkem všech řízení a nadále bude probíhat i standardní proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), bez kterého není těžba možná. Rozhodování o povolení těžby zůstává v gesci Českého báňského úřadu (ČBÚ), který hodnotí všechna vyjádření a posuzuje podklady od dotčených subjektů. Stanovení ložiska za strategické tedy automaticky neznamená, že by se v lokalitě mělo začít těžit. Povinností těžebních společností bude zajistit bezpečný provoz, minimalizovat hluk a prach, dodržovat všechny environmentální limity a po ukončení těžby provést rekultivaci území. Úspěch tohoto opatření však bude záviset na tom, jak efektivně se podaří sladit zájmy státu, investorů, obcí i veřejnosti.
Současný stav a hrozba nedostatku
Z celkového počtu 242 využívaných ložisek stavebního kamene v Česku má zhruba 50-60 % ložisek životnost volných zásob maximálně do 10 let. Kritická situace je zejména ve Zlínském kraji, který dnes neprodukuje žádné kvalitní stavební kamenivo a je zcela závislý na dovozu z jiných krajů nebo ze Slovenska. Stejně tak je velký nedostatek v Královéhradeckém kraji, což znamená, že kamenivo na stavbu dálnice D11 z Trutnova do Polska se bude vozit z daleka a bude drahé. Těžba štěrkopísku je pak podmíněna povodím velkých řek, takže třeba Vysočina už nemá jedinou pískovnu.
Čtěte také: tradiční česká břidlice
Těžba a spotřeba drceného kameniva, zejména v posledních deseti letech, markantně roste a je obecně úměrná životní úrovni, tzn. ekonomické vyspělosti státu. Požadavky na kvalitu a potřebný objem výstupních sortimentů stavebních surovin výrazně stoupají. Stavební kamenivo (drcené kamenivo z kamenolomů) do betonu již nyní chybí především ve východních a severních Čechách (Liberecký, Ústecký, Karlovarský, Pardubický, Královohradecký a Středočeský kraj) a především ve Zlínském kraji, kam se musí dovážet kámen z Olomouckého a Jihomoravského kraje, a dokonce i z kraje Vysočina, což výrazně prodražuje tunu o cca 15 až 25 % a zatěžuje vzdálenou přepravou životní prostředí. U ložisek štěrkopísků je to obdobné. Nedostatkový štěrkopísek hrubé frakce 4 - 32 mm začíná být problémem už v celé republice, jelikož ve většině pískoven převažuje písčitá frakce na úkor štěrkovité. Například do Zlínského a Olomouckého kraje se dnes expeduje s enormní dopravní zátěží až ze Slovenska a jeho koncová cena se pohybuje kolem 600 až 700 Kč/t.
Z celkem 216 aktivních kamenolomů a 155 aktivně činných pískoven (stav k 1. 1. 2023) skončí do deseti let polovina ložisek. Důvodem je nárůst spotřeby v návaznosti na očekávaný rozvoj dopravní infrastruktury a paralýza v oblasti povolování nové těžby. Na první pohled se zdá být napjatější trh stavebního kamene. Jeho spotřeba v Česku vzrostla za posledních deset let o 37 %, přitom se ale nepodařilo už od roku 1989 otevřít žádný nový kamenolom. Výsledkem je zdražování (jen za poslední rok o desítky korun za tunu) a nedostatek některých frakcí. Situace však není o moc lepší ani v oblasti štěrkopísků. Trh sice vykazuje v posledních letech stabilní spotřebu a alespoň sporadické otvírky nových pískoven. Do 10 let skončí 50 až 60 % z 204 aktivně činných kamenolomů a cca 60 až 70 % ze 149 aktivně činných pískoven. Velká část stávajících kamenolomů a pískoven tak nejspíš skončí současně.
Alternativní materiály jako recykláty nebo vedlejší energetické produkty mohou krizi zmírnit, ale v žádném případě vyřešit. Zvyšuje se sice podíl recyklovaných výrobků, ty však nejsou jakostně vhodné pro standardní aplikace např. v liniových stavbách. U recyklátů totiž nelze dosáhnout zajištění požadovaných nároků kladených na přírodní materiály, a tak je jejich možnost uplatnění výrazně omezena. Velmi náročná je i technologická úprava a hygienický rozbor stavebně demoličních odpadů (SDO), který prodražuje prodejní cenu recyklovaného materiálu.
Tabulka: Přehled životnosti vytěžitelných zásob ložisek stavebního kamene a štěrkopísků v ČR
| Typ ložiska | Počet aktivních ložisek (2019/2023) | Životnost zásob do 10 let | Celková roční produkce (mil. m3/rok) | Kritické regiony |
|---|---|---|---|---|
| Stavební kámen (kamenolomy) | 204 aktivně činných (166 výhradních, 38 nevýhradních) | 50-60 % | 14,5 - 15,5 | Zlínský, Liberecký, Ústecký, Karlovarský, Pardubický, Královéhradecký, Středočeský |
| Štěrkopísek (pískovny) | 149 aktivně činných (62 výhradních, 87 nevýhradních) | 60-70 % | 11 - 12 | Vysočina (nedostatek pískoven), Zlínský, Olomoucký (nedostatek hrubé frakce) |
Dopady na výstavbu infrastruktury
Kamenivo je nerostná surovina důležitá pro národní surovinovou bezpečnost a soběstačnost. V současné době však zásob kameniva na ložiskách povolených k těžbě jednoznačně ubývá a velká část z nich se dokonce blíží ke svému dotěžení. Již teď je zřejmé, že stávající ložiska nebudou schopna pokrýt potřebu přírodního kameniva k zabezpečení všech plánovaných staveb. Autoři proložili plány výstavby dálnic a železnic s mapou ložisek a dokázali, že Česko v mnoha případech nemá dostatek stavebního kamene a štěrkopísku v optimální dojezdové vzdálenosti do 35 kilometrů. Studie pracuje s plánovanými stavbami Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) do konce roku 2026. Celkem jde o téměř 290 kilometrů dálnic, včetně šesti úseků D7 (43 km) nebo sedmi úseků D35 (66,7 km). Na stavbu kilometru dálnice potřebujete 45-50 tisíc tun kameniva. Studie dále promítá do plánované spotřeby kameniva i stavby Správy železnic v oblasti železniční infrastruktury do roku 2032. „Je to paradox, ale útlum těžby může vést ke zhoršení dopadů na životní prostředí, a to kvůli prodloužení zásobovacích tras. Každý kilometr navíc, který musí ujet plně naložený nákladní vůz, navýší emise oxidu uhličitého o 0,8 kg.“
Situaci hrozícího nedostatku stavebních surovin vnímáme jako možné ohrožení plánů stavební produkce v ČR a také jako ohrožení životního prostředí, protože chybějící kamenivo bude třeba do mankovních regionů dovézt z jiných vzdálenějších oblastí nebo ze zahraničí. To mimo významného zdražení zatíží životní prostředí prachem, hlukem a dalšími negativy, které s sebou přeprava obrovských objemů materiálu přináší. Není neobvyklé, že jsou některé druhy výrobků kameniva přepravovány na vzdálenost přes 100 km, a to nejen ty velmi kvalitní se specifickým využitím, ale teď už i ty méně kvalitní, které jsou potřebné do podkladních vrstev např. velkých infrastrukturních staveb.
Čtěte také: Kamenný plot krok za krokem
Proces povolování a jeho úskalí
Studie se neomezuje na analytickou část, ale pojmenovává také příčinu neutěšeného stavu a navrhuje řešení. Je třeba zrychlit povolovací proces, který v případě pískoven trvá průměrně 5-10 let a v případě kamenolomů 8-12 let. Řízení o povolení těžby jsou ve většině případů velmi komplikovaná a trvají v některých případech 8 až 12 let s nejasným výsledkem (např. řízení k obnově dobývání na ložisku kamene Luhov-Brniště-Tlustec trvá již 11 let). Přestože se k dalšímu rozšíření či pokračování těžby přistupuje s přiměřenou časovou rezervou, do současné doby evidujeme záměry, u nichž ještě nebylo zahájeno dobývání. Celostátní surovinová politika pouze poukazuje na riziko nedostatkového zajištění stavebních surovin, kdežto regionální surovinové politiky se nedostatkem přírodního kameniva zabývají podrobněji. Bohužel kromě Libereckého a Jihočeského kraje nejsou regionální surovinové politiky v současné době aktualizované, proto se pod gescí MPO v současné době zpracovává jednotná metodika tvorby a periodické aktualizace regionálních surovinových politik ČR v rámci projektu TAČR.
Historie a vývoj těžby kamene
O tom, kdy a kde někdo zvedl první kámen ze země, se už zřejmě nikdy nedozvíme, a asi to není podstatné. Určitě ale víme, že lidé nejprve využívali jako stavební kámen spíše kameny, které ležely volně na zemi. Později, ve starověku, už zvládli egyptští kameníci sofistikovanější postupy, kdy například vyřezávali a vykopávali celé příkopy okolo budoucích kamenných bloků, ze kterých později stavěli různé monumenty, pomníky a stavby jako třeba pyramidy. Snažili se izolovat velký kus kamene od skalního podloží a celý kamenný blok pak postupně uvolňovali pomocí masivních dřevěných pák. Římané zase dokázali zpracovávat jemný mramor, který používali pro svá umělecká díla, jako byly sochy a veřejná architektura. K těžbě kamene využívali hlavně velká kladiva a mohutné bloky kamene dál oddělovali pomocí kovových klínů, jimiž vypáčili kámen ze skalního masivu. Zkrátka při absenci moderních technologií, jako jsou vrtačky, pily a výbušniny, vyžadovala těžba kamene hlavně hodně ručního štípání, kopání a také použití alternativních a téměř vždy velmi zdlouhavých postupů. Mezi ně patří postupné klínování, nebo dokonce rozdělávání ohně v místech, kde už byl kámen přirozeně narušený.
Moderní proces těžby kamene, už velmi podobný tomu, jak ho známe dnes, tedy s využitím těžké techniky a pokročilých metod těžby, se začal rozvíjet nejvíce během průmyslové revoluce na konci 18. a na počátku 19. století. Toto období znamenalo významný pokrok v technologiích a strojním zařízení, což vedlo k modernizaci mnoha průmyslových odvětví, včetně těžby kamene. Teprve nástup strojů poháněných párou (a později spalovacího motoru) umožnil vývoj sofistikovanějších zařízení, jako jsou parní lopaty, jeřáby, mechanické dopravníky a nákladní automobily - to vše rapidně zvýšilo efektivitu a rozsah těžby v lomech.
Zlomovým bodem lze považovat rok 1989, po němž došlo k útlumu těžebního průmyslu, a to jak v oblasti rud, uhlí, tak hlavně stavebního kamene. Veškerá stavební činnost v ČR je ve své podstatě dodnes dotována ze zdrojů z doby předrevoluční. Od roku 1989 nedošlo k otevření žádných nových ložisek stavebního kamene, vyjma zpočátku lokálních písníků pro podsypové a zásypové materiály, později velkokapacitních pískoven a štěrkoven, které po důkladnější technologické úpravě produkují kvalitní betonářské a maltové štěrkopísky a písky. Většina těchto ložisek je dlouhodobě exploatovaná a je logické, že zásoby suroviny se postupně dotěžují. Rozvoj těchto ložisek se odehrával zejména v rámci stanovených dobývacích prostorů, a to dle možností v postupném rozšiřování a zahloubení v rozsahu platného rozhodnutí do maximálního hospodárného vyčerpání všech zásob. Zhruba od roku 1993 společně s těžbou na výhradních ložiskách stavebních surovin postupně narůstá i význam těžeb na ložiskách nevyhrazeného nerostu v rámci územních rozhodnutí, které v současné době ročně produkují vysoké objemy kvalitních betonářských písků a štěrkopísků a začínají mít významný podíl na celkové produkci stavebních surovin v ČR.
Jak fungují dnešní kamenolomy
Každý kamenolom je trochu specifický, ale v několika bodech lze shrnout, jak probíhá dnešní těžba kamene:
Čtěte také: Postup: Suchý beton a kámen
1. Výběr lokality a plánování kamenolomu
- V počátku vznikne komplexní plán, který ukáže budoucí uspořádání lomu. Analyzuje se typ kamene, který se má v lomu těžit.
- Provede se geologický průzkum, který potvrdí ložisko určitého druhu kamene. Lokalita musí být nejen dostatečně bohatá na konkrétní horninu, ale musí být také dobře přístupná logisticky, mít vlastní zdroj vody a také prostor pro bezpečné ukládání odpadu.
- Kromě mnoha jiných povolení a licencí musí provozovatel získat kladné posouzení vlivů na životní prostředí v okolí kamenolomu a také je nutné hned od začátku naplánovat to, co bude s lomem, až skončí těžba, tedy mít připravené plány pro sanaci, přeměnu půdy a budoucí recyklaci materiálů z kamenolomu.
- Zákony a předpisy týkající se těžby jsou relativně přísné a samotný proces povolování těžby v České republice má na starosti Státní báňská správa, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Teprve po souhlasu všech těchto orgánů může začít jakákoliv těžba.
2. Příprava místa budoucího kamenolomu
- Po splnění všech zákonných podmínek a vydání potřebných povolení (jejichž vyřízení může trvat i desítky let) se lidově řečeno „poprvé kopne do země“.
- Označí se hranice lomu a proběhnou další bezpečnostní opatření, která chrání nejen veřejnost, ale i samotné pracovníky kamenolomu.
- Bagry se nejprve pustí do postupného odstraňování vegetace a horní vrstvy půdy, tzv. skrývky - to je proces, při kterém je sejmuta nadložní vrstva překrývající kámen.
- Postupně se tak v lomu vytvoří nejen nezbytné přístupové cesty k samotnému místu těžby, ale také systém cest uvnitř lomu. Tím je následně umožněn bezproblémový a bezpečný pohyb nákladních aut a těžké techniky.
3. Samotná těžba kamene
- Pomocí těžké techniky, jako jsou velké nakladače, buldozery, pneumatická kladiva, vrtačky a samozřejmě už zmíněné výbušiny, se začne postupně narušovat a oddělovat skalní stěna.
- V kamenolomech, kde se těží mramor nebo jiné podobné materiály, z nichž se potom vyrábí obklady, pracovní desky atp., se bloky kamene spíše opatrně vyřezávají a samotná těžba probíhá nejčastěji pomocí diamantových řetězových a okružních pil chlazených vodou, nebo také postupným odvrtáváním a štípáním.
- Tam, kde se těží spíš technický, nebo stavební kámen, a výsledný produkt jsou kamenné drtě nebo menší kusy kamene, je praktičtější kámen rozmělnit výbušninami a následně drtit a třídit. Vrtná souprava navrtá hluboké otvory, které se později naplní výbušninou. Samotná práce s výbušninami probíhá obvykle až posledních několik hodin před plánovaným odpalem a provádí ji vždy specializovaná firma.
4. Zpracování kamene
- Po samotném odpalu přijde na řadu těžká technika. Jako první přijedou k tzv. rozvalu (to je místo sesypané skalní stěny těsně po odpalu) velké nakladače, rypadla a klepače, které postupně začnou kámen třídit a případně dál dělit na menší, lépe manipulovatelné velikosti.
- Hned potom začnou přijíždět nákladní auta, která kámen, zatím ještě pořád v relativně hrubé formě a ve velmi různých velikostech, začnou postupně odvážet do jiné části lomu, kde se kámen třídí a dál zpracovává v tzv. „drtičkách“ a „třídičkách“.
- V některých kamenolomech se kámen ještě dále omílá, pere, řeže, leští, nebo dokonce chemicky ošetřuje - metody, jak se nezpracovaný kámen třídí a dál opracovává se opět liší vždy podle druhu kamene a jeho konečného využití.
5. Doprava a distribuce
- V poslední fázi se vytříděný technický kámen odváží přímo z kamenolomu nákladními auty, kamiony nebo železnicí k odběratelům, jako jsou různé stavebniny, ale také stavebním firmám, které si často nechávají kámen dovézt přímo na místa stavby, ať už jde o výstavbu domů, cest, podsyp železnic, mostů nebo jakékoliv jiné infrastruktury.
6. Recyklace
- Na konci životního cyklu jakéhokoli produktu, kde byl kámen použitý (např. beton v budovách nebo asfalt ze silnic) dojde k jeho plánované recyklaci. Tento proces zahrnuje drcení starého materiálu a jeho opětovné použití, například jako další základ pro silnice nebo nové stavební projekty.
- Dnešní těžba kamene tedy myslí nejen na maximální efektivitu a splnění požadavků stavebního průmyslu a dalších sektorů, ale také od začátku i na udržitelnost a opětovné využití už dříve použitého kamene.
tags: #tezba #kamene #a #sterku #v #cr