V České republice má těžba břidlice bohatou historii, která sahá hluboko do minulosti. Samotná těžba břidlicové suroviny se vyvíjela od nepaměti. Zpočátku se břidlicový kámen lámal v povrchových lomech a využíval jako stavební materiál zdicí a dlažební. Nejrozsáhlejší těžba pokrývačských břidlic na území ČR probíhala v pohoří Nízký Jeseník.
Geologie a vlastnosti břidlice
Nízký Jeseník je zastoupen zejména horninami sedimentárními (usazenými), jílovitými břidlicemi, prachovci, tmavou odrůdou pískovce zvanou droba a v menší míře také slepenci. Základními litologickými členy, přítomnými a využívanými i na lokalitě Ondřejov, jsou šedočerné prachovito-jílové a jílové břidlice. Na některých vzorcích bývá patrné intenzívní provrásnění až fylitizace projevující se na plochách odlučnosti hedvábným leskem. Svým složením odpovídají tyto horniny sericitovým nebo chlorit-sericitovým břidlicím.
Pro výrobu kvalitních pokrývačských břidlic je možné využít pouze nezvětralé, dobře a tence štípatelné, nezvrásněné a málo rozpukané partie hornin, a proto bylo nutností těžit břidlice ze značně zahloubených povrchových lomů nebo z podzemních děl. Důsledkem a průvodním jevem těžby štípatelných břidlic je tak velké množství odpadního, nepoužitelného materiálu deponovaného na rozměrných haldách. Jako názorný příklad slouží opuštěný lom v Ondřejově.
Historie těžby pokrývačských břidlic
Počátky těžby a její rozmach
Teprve v 18. století se v Nízkém Jeseníku začala těžit břidlice pro výrobu krytiny (písemně doloženo r. 1775 u Svobodných Heřmanic). Se vznikem nového výrobního oboru „výroba pokrývačských břidlic“ nastal rozmach těžby. V polovině 19. století šlo již o průmyslové odvětví, kdy se v Nízkém Jeseníku těžilo na více než 50ti místech a těžba se postupně přesouvala do podzemních lomů. Pokrývačské břidlice byly povrchovým a leckdy i hlubinným způsobem těženy na řadě míst evropského kontinentu zhruba od roku 1780, i když je místy doloženo i starší využití.
Období válek a poválečný úpadek
Dvě světové války a průmyslová revoluce učinily 20. století obdobím střídajících se hospodářských vzestupů a pádů, které zastihly i břidlicový průmysl. I u nás byl podíl břidličných střech až do roku 1945 značný, a to zejména v moravských Sudetech. S odsunem německých horníků však těžba skončila a málokdo uměl či chtěl tuto střešní krytinu opravovat. Každé jaro totiž bylo nutné střechu prohlédnout a puklé či drobící se tašky vyměnit. Obvykle se sice jednalo jen o pár kusů, jinak byla střecha prakticky věčná, ale údržba byla nutná. Noví obyvatelé tak po čase raději sáhli po eternitu. Na druhou stranu se opět zejména v Sudetech, v Čechách např. v podhůří Lužických hor, dodnes zachovalo velké množství štítů skládaných z různobarevných břidlic někdy i z několika evropských států.
Čtěte také: Přehled těžebního průmyslu v ČR
Významné osobnosti
Po obou světových válkách se úsilím Jana Řiháka, později zaměstnance státního podniku, podařilo částečně obnovit břidlicový průmysl v ČR. Ze znalostí Jana Řiháka, jeho knih a dokumentů, se dodnes vzdělává řada zájemců o téma těžby a zpracování břidlic.
Významné těžební lokality
V Nízkém Jeseníku se nachází řada historických lokalit, kde se těžila pokrývačská břidlice. Patří sem:
- Svobodné Heřmanice: Jedná se o opuštěný jámový lom s rozlehlými odvaly, v němž se od poloviny 18. století těžily pokrývačské břidlice moravického souvrství. Břidlicové ložisko dosahuje mocnosti cca 25 m, je uloženo ve směru 25° SV a úklonu 65-70° se zapadáním k SZ. Zdejší břidlice dosahuje tvrdosti 2-2,5 stupně, má černošedou barvu s matným leskem a hladkým povrchem na štěpných plochách. Vysoká kvalita heřmanické suroviny umožnila ve 2. polovině 19. století velký rozvoj těžby pokrývačské břidlice. Těžbou se zprvu zabývali majitelé jednotlivých pozemků, později se pozemky začaly pronajímat za poplatek či podíl na zisku, což umožnilo slučování a zvětšování jámových lomů. Ve 2. polovině 19. století stále převládala těžba primitivním způsobem. Jednoduchým nářadím se břidlice vylámala, rozštípala a opracovala. Z hlubších jam se hornina vytahovala džbery zavěšenými na kladce, později malými vozíky taženými po kolejnicích pomocí žentourů poháněných lidskou silou, při větších hloubkách se k pohonu zapřahali koně, ve 20. století byly využívány parní a elektrické stroje. V 60. letech 19. století byla poprvé nasazena parní pumpa. V roce 1880 vznikla obchodní společnost Erste österreichisch-schlesische Schieferbruchgesellschaft Alscher, Czernoch & Comp. in Eckersdorf und Frei Hermersdorf, jejíž hlavní činností byl výkup břidlicových výrobků od drobných podnikatelů ze Svobodných Heřmanic, Jakartovic a Bohdanovic a další prodej těchto výrobků. Kolem roku 1860 heřmanické břidlicové lomy zaměstnávaly okolo 100 až 150 zaměstnanců. Největší lomy vlastnila firma Gebauer, Hanel & Comp. Během 1. světové války došlo k úplnému utlumení těžby. Po válce se ji podařilo obnovit, avšak předválečný trh se rozpadl, situaci komplikovaly celní předpisy nově určených hranic a přibyla konkurence jiných střešních výrobků. I přesto výrobna střešní krytiny a dlaždic z břidlice ve Svobodných Heřmanicích v roce 1925 zaměstnávala 130 zaměstnanců. V průběhu 2. světové války došlo opět k úpadku trhu a omezení výroby. Těžba byla obnovena již v roce 1945 pod vedením národního správce Antonína Tulingea. V lomech tehdy pracovalo 120 především německy mluvících dělníků, avšak s poválečným odsunem Němců došlo k nedostatku zkušených specialistů a těžba byla v roce 1948 ukončena. V té době byl lom již přetěžen, dosahoval značné hloubky okolo 75 až 80 m a délky cca 500 m, bylo nutné pokračovat hlubinnou otvírkou, o kterou se pokusilo místní zemědělské družstvo. Neodborným postupem při provádění otvírky došlo k sesouvání nadloží, také problém s důlními vodami a jejich nezvládnutí vedl k tomu, že těžba břidlice byla ve Svobodných Heřmanicích definitivně zastavena a lom následně ponechán k zatopení.
- Jakartovice: Ložiska břidlice v Jakartovicích byla odkryta povrchovými otvírkami na počátku 19. století. Těžba v hlubokých jámových lomech probíhala povrchově technologicky stejným způsobem jako ve Svobodných Heřmanicích. Teprve později, v Jakartovicích, v severní části ložiska se přešlo v těžbu hlubinnou ražením šikmé jámy do hloubky 40 m. Dobývání se provádělo komorováním směrem do pole na výrubních 12 až 18 m vysokých a 10 m dlouhých s ponecháním zajišťovacích pilířů. Ložisko má dva různé typy břidlic, jeden tvrdosti 2,5 stupně, tmavomodré až černošedé barvy a pravidelné břidličnatosti. Druhý typ vykazuje tvrdost 3. stupně s transversální břidličnatostí. Z místní suroviny se vyráběla především pokrývačská šupina rozvážená po významných stavbách do Vídně, Vratislavi, Lipska, Berlína, Lvova a dalších měst. Zdejší břidlicové lomy patřily v okolí k těm větším. Od roku 1883 v Jakartovicích existovala výrobna střešních tašek Eblum a Saulich, která ukončila svoji činnost v průběhu 2. světové války stejně jako okolní lomy. Po válce a odsunu německých obyvatel převzalo břidlicové lomy do národní správy Centrální hospodářské skladiště v Opavě. Provoz Výrobny potřeb pro pokrývače, zpracování břidlice J.Saulich a spol. byl ukončen v roce 1951. Na západním konci Jakartovic, u silnice na Bohdanovice se nachází ještě jedna štola nazvaná Hermína, vyražená v letech 1991 - 1992 v rámci geologického průzkumu.
- Bohdanovice: V okolí Bohdanovic se břidlice dobývala v jámových a stěnových lomech. Severní lokalita leží na Klapetkově kopci na pokračování jakartovického ložiska. Jižní lokalita je rozsáhlejší, představuje ji velký jámový lom ve svahu Strážného kopce. Podobně jako v Jakartovicích i v Bohdanovicích byla v přetěženém lomu na Strážném založena hlubinná otvírka. Ložisko bylo otevřeno svislou jámou cca 50 m hlubokou, podzemní těžba probíhala komorováním směrem do pole.
- Hrubá Voda: Činný důl existující od začátku 20. století na břehu Budišovky, opuštěný na konci druhé světové války, s těžbou obnovenou v roce 1971. V době před II. světovou válkou patřil důl Hrubá Voda k nejmoderněji vybaveným břidlicovým dolům. Ložisko bylo otevřeno úvodním překopem - štolou Klára a štolou Libor. Přes lokalitu vede naučná stezka Břidlicová stezka.
- Úblo: Na západním konci katastru obce Úblo se nachází bývalé lomy na břidlici, z nichž jeden je zatopený. Vzhledem k poloze lomů se jedná o nejsevernější těžbu pokrývačské břidlice v Nízkém Jeseníku.
Těžba břidlic v Rabštejně nad Střelou
Největší tři lomy na pokrývačskou břidlici se nacházejí přímo pod Rabštejnským zámkem v Rabštejně nad Střelou, na jižním svahu skalnatého ostrohu. První zmínky o lámání břidlice pocházejí z počátku 16. století. Kromě běžného místního použití jako střešní krytina byla použita i na větších stavbách - zámek v Chyši a Manětíně, kostel v Jáchymově, na Karlštejně. Petrograficky je pokrývačská břidlice chlorit-sericitický fylit s podřízeným až akcesorickým biotitem. Příhodné vlastnosti pokrývačské břidlice mu dává hlavně nepřítomnost křemenných sekrecí a rovnoplochá foliace, podle které se dá hornina štípat na tenké desky. Foliace je rovná a strmá a udržuje směr SSV-JJZ.
Tyto historické lomy jsou součástí přírodní rezervace Střela. Největší lom má rozměry asi 50 × 50 m s výškou stěny alespoň 20 m. Větší část stěny je ohraničená výraznými puklinami a je převislá, dole jsou spadlé bloky až 4 m velké. Z lomu vede zbytek odvodňovacího kanálu, který odvodňoval lom o cca 5 m níž pod dolní hranou. Asi o 70 m dál na západ, oddělen malým předělem se nachází další, zřejmě starší lom o velikosti cca 50 × 20 × 15 m. Pod oběma lomy jsou zarůstající odvaly odpadní břidlice; halda s menším lomem je i na protějším břehu Střely.
Zpracování břidlice a její využití
Břidlice je přírodní kámen používaný po staletí. Jeho uplatnění je široké: střešní krytina, obklady a dlažba v interiéru a exteriéru, břidlicová drť nebo moučka, dekorativní kámen v zahradní architektuře. Přírodní břidlice představuje dlouhou životnost, estetiku a eleganci, přizpůsobí se každému stylu a architektuře. Střecha z břidlice není výsadou jen hradů, kostelů či zámků, ale má také široké uplatnění v soukromém stavebnictví. Jemnozrnná břidlice o síle 15 až 30 mm se v minulosti využívala k výrobě elektrických izolačních desek, k výrobě laboratorních stolů aj. Výroba byla ruční, a kromě dlaždic vyráběli i desky na stoly.
Wondruškova továrna
Mezi nejzajímavější předměty expozice v transformační stanici patří výrobky z Wondruškovy továrny, původní dokumenty, katalogy a ceníky z počátku 19. století. V roce 1867 se stal Wondruška majitelem a vedl továrnu až do své smrti roku 1907. Svou roli v úspěchu továrny sehrál rozvoj elektrotechniky koncem 19. století a Wondruška inspirován světovou výstavou ve Vídni roku 1873 se přeorientoval na výrobu elektrických izolačních materiálů. Vedle zákazníků Rakousko-uherské monarchie obchodoval s Francií, Anglií, Ruskem a USA. K významným Wondruškovým obchodním partnerům patřily firmy slavných jmen, jako Škoda, Křižík, Edison, ČKD, Siemens-Schuckert-Werke nebo Brown-Boveri. Břidlicovou velkovýrobu elektroizolačních materiálů doplňoval Wondruška doplňkovým sortimentem. Továrna měla vliv na rozvoj společenského života a Wondruškovou zásluhou došlo k výstavbě cest, chodníků a kanalizace. Budišovicím se tehdy říkalo „malá Vídeň“. V roce 1940 došlo k požáru od úderu blesku a areál celý vyhořel. Těžba i výroba pak už nebyla obnovena. Z bývalých objektů zůstala jen transformační stanice, ve které jsou dodnes k vidění fotografie i dochované předměty vyrobené z břidlice, vše je přístupné veřejnosti.
Moderní výroba a sortiment
Moderní výrobci, jako například společnost RICHTER - Pizarras, se zaměřují na výrobu střešní krytiny z přírodní břidlice, obkladů a dlažeb. Mají zkušenosti několika desetiletí při zpracování tuzemského kamene. Před více než třiceti lety zvolili španělskou surovinu coby výchozí materiál pro výrobu břidlicové krytiny. Jde o typ horniny vzniklé při velmi nízkém stupni metamorfózy (fylitická břidlice), v ČSN EN 12326-1 definovaná jako „pokrývačská břidlice“, umožňující snadné opracování a vykrytí všech detailů střechy z břidlice (úžlabí, vikýře, volská oka atd.). Vyznačuje se vysokou mechanickou pevností, mrazuvzdorností, rezistencí proti dešti, sněhu, větru. Je nehořlavá. K dokonalosti střechy z břidlice nestačí jen materiál samotný, ale je také potřeba odborně provést její montáž na správné skladbě střešního pláště.
Pro obklady a dlažby se volí břidlice typu sedimentární horniny. Nabízí se dvě přírodní barvy - světle šedá a tmavě šedá. Zpravidla je povrch štípaný, tloušťka kalibrovaná. Hrany jsou řezané diamantovou pilou. Jsou také možné dlažby nepravidelného tvaru (šlapáky) a břidlicová drť. Použití je jak v interiéru - vstupní haly, chodby, schodiště, krby apod., tak v exteriéru - sokly, terasy, chodníky, schody, ale také stoly či jiné uplatnění v zahradní architektuře.
Současný stav a expozice
V současnosti probíhá těžba břidlice v nádherné krajině pod Mlžným kopcem na Budišovsku. Naše společnost si klade za cíl oživit tuto slavnou tradici a přinést výjimečné produkty z české břidlice až k vám domů. Břidlice není jen materiál - je to přírodní produkt s dlouhou životností, který se pyšní vysokou odolností a krásou.
Díky expozicím a naučným stezkám si mohou zájemci prohlédnout historické pozůstatky těžby a seznámit se s geologií oblasti.
- Geologicko-hornická expozice: Tato expozice přináší základní přehled hornin a minerálů z jednotlivých souvrství moravsko-slezského kulmu a přehled z hornické historie v oblasti. Je sestavena z geologických exponátů, původního hornického nářadí a náčiní z více než 50ti opuštěných horních lokalit. Jedinečnými předměty jsou − mlátek z Kunzova podzemního lomu z konce 19. století, dřevěné koryto ze západního a dřevěná kolej z jižního Haschkeho podzemního lomu aj. Paleontologické sbírky představují nálezy zkamenělých organismů, rostlin a stop po činnosti organismů. Obrazově expozici doplňují originální dobové fotografie a dokumenty. Největšími unikáty jsou dva dřevěné důlní vozy staré více než 100 let.
- Malý geologický park: V zahradě tvoří netopýří štola s modely netopýrů v životní velikosti, haldy břidlic porostlé květenou, ukázky zkamenělin v autentickém přírodním prostředí, hudební nástroj - břidlofon aj. V zahradě je umístěna štípárna na zpracování břidlic, kde si návštěvník může vyzkoušet práci mistrů štípačů.
- Geologická expozice ve Vítkově: Nachází se na místě bývalého malého parku poblíž Kulturního domu Vítkov. V geoparku je umístěna geologická expozice 10 balvanů představující břidlici, moravskou drobu, čedič, vápenec, sádrovec, rulu, mramor, pískovec, žulu a dolomit, tj. horniny typické pro geomorfologické celky Nízký Jeseník, Hrubý Jeseník a Drahanskou vrchovinu. Geopark byl vybudován v rámci projektu česko-polské spolupráce Horniny a flóra v česko-polském příhraničí.
- Naučná stezka Břidlicová stezka: Přes lokalitu Hrubá Voda vede naučná stezka Břidlicová stezka se zastaveními věnovaným zdejší geologii a těžbě nerostných surovin. K Černému dolu, unikátnímu starému důlnímu dílu obklopenému mohutným odvalem, vede také naučná trasa Břidlicová stezka. Podzemní prostory tvoří chodby a komory dosahující výšky až 20 m, šíře 15 m a délky 80 m. Většina prostor je vyplněna kamennou zakládkou se spoustou spár vhodných k zimování netopýrů.
Souhrnné údaje o těžebních lokalitách
Následující tabulka shrnuje vybrané údaje z významných historických těžebních lokalit pokrývačských břidlic:
| Lokalita | Období intenzivní těžby | Typ těžby | Hloubka/Délka lomu | Tvrdost břidlice (Mohsova stupnice) | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| Svobodné Heřmanice | od pol. 18. stol., rozmach ve 2. pol. 19. stol. | Jámový lom, později hlubinná otvírka | Až 75-80 m hluboký, 500 m dlouhý | 2 - 2,5 | Vysoká kvalita suroviny, konec těžby 1948 kvůli nedostatku specialistů a problémům s vodou. |
| Jakartovice | od počátku 19. stol. | Povrchová (jámové lomy), později hlubinná (šikmá jáma do 40 m) | Šikmá jáma 40 m hluboká, komory 12-18 m vysoké, 10 m dlouhé | 2,5 a 3 | Dva typy břidlic, výroba pokrývačské šupiny pro významné stavby. Konec provozu 1951. |
| Bohdanovice | pol. 19. stol. | Jámové a stěnové lomy, hlubinná otvírka (svislá jáma) | Svislá jáma cca 50 m hluboká | N/A | Pokračování jakartovického ložiska. |
| Rabštejn nad Střelou | od počátku 16. stol. | Stěnově-jámové lomy | Největší 50x50 m s 20 m vysokou stěnou | N/A | Chlorit-sericitický fylit, využití na zámcích a kostelech. |
tags: #tezba #pokryvacskych #bridlic #informace