Kari sítě se staly nepostradatelným prvkem moderního stavebnictví, zejména při realizaci betonových podlah. Zpevňují beton, zvyšují jeho pružnost a jsou obzvlášť vhodné tam, kde hrozí velká zátěž a problémy s ošetřováním podlahy, stejně tak se doporučují do míst s vysokým radonovým indexem.
Dříve se kari sítě používaly jen výjimečně, byly těžko dostupné a poměrně drahé, navíc se s betonem pracovalo jinak než v současnosti. Dnes jsou ale pro armování betonových podlah zásadní.
Kde využít kari sítě při stavbě svépomocí?
- Betonová podlaha v garáži
- Sklep
- Dřevník
- Kotce
- Zahradní altán
- Terasa
V prvním případě (garáž) budete samozřejmě potřebovat silnější variantu s vyšší nosností. Betonovou podlahu zpevněnou kari sítí oceníte například i při stavbě dřevníku, kotce, zahradního altánu či terasy.
Co jsou kari sítě?
Nejčastěji se kari sítě vyrábějí svařováním betonářské, respektive konstrukční oceli, která je vysoce odolná proti poškození a jiné materiály jako čedič, plast nebo lamino jí nemohou konkurovat.
Způsob armování (vyztužení) a typ použité kari sítě musí být při stavbě domu vhodně zvolen statikem nebo projektantem. Způsob armování základových desek domů nebo jiných zásadních prvků, typ použité kari sítě apod. je navrhován statikem či projektantem a jakékoliv změny v projektu musí být odsouhlaseny.
Čtěte také: Použití kari sítí v garáži
Rozměry kari sítí
- Průměr drátů: 4 mm, 5 mm, 6 mm, 8 mm nebo 10 mm
- Celková velikost: zpravidla 2×3 metry
K dostání jsou ale i atypické svařované kari sítě.
Správný postup pokládky kari sítí
- Rozložení kari sítí přímo na vrstvu zhutněné zeminy či štěrku, která již byla rovnoměrně rozprostřena po celé ploše základů.
- Při ukládání sítí je nutné věnovat pozornost jejich správnému překrývání.
- Podložení kari sítí distančníky. Pokud se pustíte do stavby svépomocí, nezapomeňte, že kari sítě se nikdy nesmí pokládat přímo na kamenivo. Proto je nutné pod ně vždy umístit distanční podložky neboli distančníky.
- Vzájemné provázání kari sítí pomocí vázacího drátu.
Pamatujte, že armatura v betonu je účinná jen v případě, když je plně obalena betonem.
Při stavbě svépomocí vždy myslete na to, že armatura do betonu z kari sítí musí být umístěna ve spodní polovině průřezu.
Armaturu nepokládáme nikdy přímo na podklad, tedy na zhutněnou zeminu či štěrk. Kari sítě musí být umístěny na podložkách.
Nezapomeňte, že kari sítě nesmí být v přímém styku s bedněním na stranách. Dodržujte minimální mezeru 20mm mezi armováním a bedněním.
Čtěte také: Využití kari sítí v betonu
Co dělat, pokud potřebujete upravit tvar a rozměr kari sítí?
Jakmile máte kari síť vybranou, bude pravděpodobně nutné upravit její tvar a rozměr. Pak teprve můžete přistoupit k pokládce. Pokud si troufnete, můžete se do řezání pustit svépomocí. Dbejte ale na správný postup a dodržujte bezpečností pravidla.
Nejprve si nasaďte ochranné brýle, jako při každém řezání kovů. Menší díly je možné řezat i silnými pákovými nůžkami na dělení kovů nebo kleštěmi na kov, ale u větších ploch bude jistější navštívit profesionální dílnu (armovnu) se speciální pilou. Ostré hrany můžete zabrousit na klasické stolní brusce. V každém případě se neobejdete bez měřidla a u specifických tvarů můžete použít i speciální klipy na kari síť, které propojí řezané okraje.
Kdy zdvojit armování?
A pokud předpokládáte, že bude betonová plocha více namáhána, je nutné armování zdvojit, tedy položit i druhou vrstvu kari sítí. Pokud betonujete plochu, která bude více zatěžována, např. nákladním automobilem, budete možná potřebovat armování zdvojit.
Druhá vrstva kari sítí by měla být zase ve spodní části průřezu. Můžete využít distančních podložek.
Vkládat výztuž do podkladního betonu nebo ne?
Před tím, než si řekneme, kde a jak podkladní beton vyztužit, je nutné si uvědomit několik souvislostí, a především způsob namáhání této nenosné konstrukce. Nejedná se o základovou desku, která se navrhuje v podstatně větších tloušťkách, je vyztužena nosnou výztuží dle statického návrhu a lze ji zatěžovat nosnými konstrukcemi kdekoliv.
Čtěte také: Zkušenosti s použitím kari sítí na oplocení
Častým argumentem stavebníků, radilů, sousedů, zedníků a rovněž diskutérů na internetových fórech je, že podkladní desky nevyztužujeme, jelikož v době minulé se toto nedělávalo. Ano nedělávalo se to, jelikož většinou kari sítě nebyly k dostání a zejména se tyto podkladní betony prováděly až po dokončení hrubé stavby.
Podkladním betonem se vylévaly jednotlivé místnosti, byly tedy minimálně po místnostech dilatované, byly prováděny v malých tloušťkách 6 cm až 10 cm a beton nedosahoval takových kvalit. Tyto aspekty mají samozřejmě významný vliv na snížení vlivu smršťování betonu a jeho ošetřování, které bylo nepochybně jednodušší.
Rovněž nároky na hydroizolace a protiradonové izolace byly často opomíjeny a nekladla se na ně taková důležitost jako v nynější době. Konec konců zejména hydroizolace někdy nebyla na stavbě vůbec a vše bylo vyřešeno důkladným odvedením vody od objektů - naši předci uměli a chtěli odvádět vodu pryč od svých obydlí, proto je někdy nepochopitelné, že si ji lidé drenáží vědomě přivádějí ke svým objektům.
Tři způsoby, jak provést podkladní beton:
- Podkladní beton se ukončí u základového pasu.
- Podkladní beton se umístí nad základové pasy.
- Podkladní beton se konstrukčně spojí s pasem v jeden celek.
Postup dle bodu a) vyžaduje perfektní zhutnění podsypu a nejlépe zajištění podkladního betonu proti svislému posunu - např. vložení výztužných trnů. Obecně se tento postup u novostaveb nedoporučuje a ani nepoužívá.
Postup dle bodu c) vyžaduje statický návrh nosné výztuže. Železobetonové desky jsou tak nosnými konstrukcemi ve formě stropu, který se opírá o žebra vyztužené základové pasy. S tímto postupem se setkáváme např.
Bod b) navazuje na další článek 6.1.7 výše zmíněné normy, kde je zmiňováno, že podkladní betony se doporučuje provádět v nejmenší tloušťce 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 mm krát 150 mm při horním povrchu. Alternativně lze podkladní betony vyztužit rozptýlenou výztuží.
Je nutné si uvědomit, že jsou tyto požadavky na tloušťku a vyztužení podkladního betonu uváděny s ohledem na požadavky pronikání radonu z podloží do obytných a pobytových místností. Vyztužování desky při horním povrchu je tedy z pohledu této normy prováděno z důvodů, aby se nevyskytovaly případné trhliny a praskliny, které by mohly poškodit protiradonovou izolaci. Při návrhu podkladní desky je nutné tento požadavek akceptovat.
V další části článku se budeme zabývat podkladním betonem umístěným nad základové pasy, což je běžný standard u dnešních staveb. Kromě požadavků dle normy ohledně ochrany staveb proti radonu působí na podkladní desku další vlivy (vlastní zatížení podlahy a užitné zatížení podlahy).
Stanovením těchto vlivů určíme, kde a jak podkladní desku vyztužit. Nejkritičtějším místem podkladní desky je styk se základovým pasem. Základový pas bude zatížen zdivem a velikost zatížení bude vyšší než zatížení na podkladní desku.
Základový pas po obvodu stavby tak bude sedat více než podkladní beton, ve kterém mohou vznikat při horním povrchu tahová napětí. Naopak při poklesu pasu pod vnitřním nosným zdivem vzniká namáhání tahem u spodního okraje, a to vlivem spojitosti podkladní desky.
Toto namáhání zachycuje výztuž u spodního okraje, kterou navrhujeme vždy a v celé ploše. Reálné sednutí pasů je s ohledem na 1.GK velice nízké, většinou do jednoho milimetru, případně jednotek milimetrů. Proto provádíme toto vyztužení pouze v místě styku pasu a desky.
Výztuž po celé ploše při horním povrchu nemá pro podkladní desku opodstatnění (vyjma dle doporučení normy ochrana staveb proti radonu z podloží).
Nyní se dostáváme k vyztužení při spodním povrchu podkladní betonové desky. Toto vyztužení je nezbytné a jeho absence nebo vyztužování jen při horním povrchu je vždy chybným návrhem.
Velmi často na těchto jednoduchých stavbách dochází k nerovnoměrnému zhutnění podloží pod budoucí podkladní deskou. Jednak nelze dostatečně hutnit plochu v místech, kde je uložena kanalizace a jednak se míra zhutnění nijak neměří.
Proto mnohem častěji, než že by výrazně poklesl základový pas, má tendenci lokálně poklesnout zhutňovaná zemina pod deskou. V těchto lokálních poklesnutích se deska ocitá ve vzduchu a je tedy namáhána tahovými silami při spodním povrchu.
Je nutné tento spodní povrch vyztužit, jelikož tato skutečnost může nastat. Dalším a dle mého názoru výrazným aspektem je, že pokud provádíme standardní podkladní desku tloušťky min 150 mm, ukládají se na její povrch příčky, které vyvozují zatížení a opět to může být v dutých místech, které samozřejmě nevidíme (zesílení základů pod příčkami je uvedeno v kapitole 1).
Zde už reálně hrozí praskliny při dolním okraji desky. Podkladní deska tak může vykazovat lokální průhyby, které mohou mít za následek také praskání zděných příček. Z těchto důvodů vyztužujeme desku v celé ploše při spodním povrchu.
Posledním důvodem a neméně důležitým je smršťování betonu, zejména u deskových konstrukcí. Při zrání betonu dochází k vysychání nevázané vody a smršťování při jeho hydrataci (postupné zrání a zvyšování pevnosti).
Beton tedy snižuje při zrání svůj objem a tím zejména na jeho horním povrchu vznikají tahová napětí. Smršťování je tím větší, čím je okolní prostředí sušší a teplejší a čím je nižší zrnitost kameniva.
Je naprosto nevhodné přilévat do mixu s betonem vodu - tím sice výrazně omezíme následné smršťování, ale také snižujeme jeho pevnost.
Abychom předešli trhlinám je nutné při ostrém slunci započít po cca 1,5-2 hodinách od betonáže s jeho ošetřováním. Nejúčinnější je v počáteční fázi mlžení nebo kropení vodou a ochrana před sluncem.
Mlžíme a kropíme vždy vodou o teplotě shodné s teplotou betonu. Je proto vhodné mít na stavbě plastovou nádrž s odstátou vodou. Naprosto nejlepším ošetřováním betonu je jeho zakrytí geotextílií, kterou následně kropíme vodou.
Pokud beton, jak již bylo psáno výše také separujeme od zeminy fólií, je toto ošetřování nejlepší variantou. Tímto vhodným ošetřováním, nejlépe po dobu jednoho týdne, přesuneme smršťování do doby, kdy se v betonu vyvine vyšší tahová pevnost a nevzniknou tak trhliny a praskliny.
Konečná velikost smrštění je shodná a záleží jen na provádění ošetřování, zdali na konci zrání budou na povrchu trhlinky či nikoliv.
Použitý beton pro podkladní desku min C16/20 - XC2.
Svislou výztuž ze ztraceného bednění lze zahnout a provázat s horní výztuží v podkladní desce. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem.
Při návrhu je nutné zohlednit také nerovnoměrné sedání stavby, druh zeminy mezi základy, smršťování betonu a další proměnné, které mohou návrh ovlivňovat.
Velkým rizikem je zatížení podkladního betonu paletami s cihelnými tvarovkami v prvních 7 dnech po betonáži, jak často vidíme u stavebních firem ženoucích se za termínem stavby.
Pokud se bude jednat o zděnou stavbu, tak po cca 7 dnech můžeme začít s natavováním pruhů asfaltových pásů a začít postupně zdít. Upozorňuji, že nelze po sedmi dnech natavit asfaltové pásy v celé ploše. V betonu dochází stále k vysychání a pokud by se tato konstrukce v celé ploše uzavřela asfaltovými pásy dojde k tzv.
Pokud se bude jednat o dřevostavbu, kde je nutné kotvení základových prahů (celých dřevěných stěn) závitovými tyčemi do podkladního betonu, je nutné mít beton dostatečně vyzrálý a v oblasti kotvení také správně vyztužený.
tags: #kari #sit #do #podkladniho #betonu #rozmery