MUDr. Josef Maňák se narodil 17. 2. 1918 v Českých Budějovicích. Po absolvování obecné školy a reformního gymnázia odešel studovat medicínu do Prahy.
Útěk před zatýkáním studentů a válečné zkušenosti
Rozsáhlému zatýkání studentů 17. 11. 1939 se vyhnul díky skutečnosti, že nebydlel na kolejích, a tak mohl vlakem odjet do Litvínovic.
„My jsme s mým budoucím švagrem utekli z Prahy. Nebyli jsme na koleji. Bydleli jsme na soukromém bytě, tak jsme okamžitě utekli a schovávali jsme se na půdě mlýna v Litvínovicích. V jedné budově nahoře jsme byli schovaní. Holky nám tam nosily jídlo. Když to potom utichlo, tak jsme se samozřejmě dostali ven.“
Zatčení se mu však kvůli útěku jeho bratra Jiřího Maňáka do Francie a do Anglie, kde sloužil v RAF, nevyhnulo. Jiří Maňák se jako pilot RAF potýkal s válečnými útrapami.
„Jednoho dne letěl sám na výzkum, protože byla mlha, neletěli normálně, a když se vracel z výzkumu nad Německem, tak nad holandským ostrovem Walcheren ho zasáhla střepina z granátu do olejové nádrže. On se to snažil dotáhnout do Anglie, ovšem asi šest mil před pobřežím spadl do moře a na člunu, jelikož vítr šel obráceně, ho to zahnalo zpátky k holandským břehům. Tam ho Němci zajali. On ovšem strhal označení Czechoslovakia a vydával se za Kanaďana.“
Čtěte také: Brutalismus v Architektuře
Dne 14. 9. 1942 byl Josef Maňák s celou rodinou zadržen v rámci Emigration Aktion a byl vězněn v Táboře, v Kouničkách, ve Svatobořicích a v Lutíně, kde stavěl železniční dráhu pro továrnu na messerschmitty. V těchto těžkých podmínkách se projevila jeho lékařská praxe.
„Jeden z esesáků měl ohromný furunkl tady vzadu [na krku] a ten [německý doktor v táboře] ho kurýroval nějakými mastičkami. Rovnou, když se zeptal ten Wiener, co s tím, tak jsem já a ještě nějaký doktor, to byl Žid z Olomouce, řekli: ,Jedině operovat, jedině uvolnit.‘ Tak jsem dával narkózu a ten kluk, to byl už hotový doktor, to zinscenoval.“
V zajetí panoval zpočátku velký hlad.
„Tam byl ze začátku strašný hlad, strašný hlad. Teprve na Vánoce jsme mohli dostat nějaký balíček z domova. Jinak na začátku byl hrozný hlad. Takže jsme kradli.“
V dubnu 1945 byl s rodinou z internace propuštěn a odjel do Českých Budějovic. Zde se dočkal konce války.
Čtěte také: Vše o sendvičových panelech OSB
Poválečná kariéra a sledování Státní bezpečností
Po válce dostudoval medicínu, pracoval jako ušní a krční lékař a poté se stal primářem v Písku.
Josef Maňák a jeho rodina byli sledováni Státní bezpečností i v poválečném období.
„On byl sledovaný, my jsme byli všichni sledovaní estébáky. Teďka tomu náš táta nevěřil. Tak já jsem říkal: ,Hele…‘ - my jsme bydleli v téhle ulici a kolmo na ni byla Široká, ,… támhle v Široké ulici je auťák, v tom jsou dva chlapi s barety, to jsou estébáci, a ti nás hlídají.‘ Jelikož bylo vidět akorát na náš barák. Nebo třeba stálo auto těsně u vedlejšího baráku, ale na kolejích tramvaje. Tak já jsem jednou říkal tátovi: ,Hele, tady jsou estébáci.‘“
Profesor Josef Maňák - pedagog a vědec
prof. PhDr. Josef Maňák obdržel Stříbrnou medaili Masarykovy univerzity v Brně (8. 3. 2005). Ve své vědecké práci se zaměřoval především na spojování pedagogické teorie a praxe. Zabýval se odborně didaktikou, zejména výukovými metodami aktivní a samostatné učební práce, problematikou objektivní i subjektivní tvořivosti a metodologií pedagogického výzkumu.
Josef Maňák se zúčastnil konference "Univerzity na prahu III. tis.", která se konala 2.-3. 11. 1994 (Zdroj: Archiv MU, CfotI-511).
Čtěte také: více o Josefu Pleskotovi