Jelen sika je introdukovaný druh původem z Japonska a dálného východu, který začal být dovážen do Evropy v poslední čtvrtině 19. století. Do českých zemí byl introdukován spolu se sikou japonským na přelomu 19. a 20. století jako zvěř určená do oborních chovů. Dnes se odhaduje, že v České republice žije kolem 8-12 tisíc kusů této zvěře. Nekonečná stáda jelenů sika běžící krajinou či přebíhající silnici zachycená na videích představují pro laika pozoruhodný pohled.
Jelen sika: Invazní druh a evropská katastrofa
Jelen sika je považován za jeden z nejvíce invazních druhů planety. Podle DAISIE, Manuálu nepůvodních druhů v Evropě, je považován za jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů. Luděk Bartoš, odborník na chov jelenů, to nazývá „evropskou katastrofou“, kterou si Evropa zatím v plném rozsahu neuvědomuje a díky tomu ani není schopná nic udělat. Jelen sika prý patří mezi sto nejhorších invazních druhů, a to především proto, že se kříží s jelenem evropským.
Když se podíváte na jelena siku a na jelena evropského, který je součástí té katastrofy, je jelen sika co do velikosti zhruba poloviční. Nikoho proto nenapadne, že by se tyto dva druhy mohly mezi sebou křížit. Ale ti jeleni to umí a navíc jsou jejich kříženci plodní. Kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Ale jakmile se začne zpětně křížit s kterýmkoliv z obou výchozích druhů, může být velmi těžké ho vůbec rozeznat. Čím více generací od prvního překřížení, tím hůře.
Kromě křížení se jelen sika dokáže adaptovat na velice proměnlivé prostředí a dokáže tak úspěšně ekologicky konkurovat místním druhům, nejen jelenovi evropskému. Invaze jelena siky začala nejpozději po druhé světové válce. Jeho populace byla považována za přemnoženou už v 70. letech. Od té doby ale narostla asi osmkrát a počty stále stoupají.
Charakteristika a chování jelena siky
Jelen sika má řadu výhodných vlastností, které z něj dělají ideální invazní druh:
Čtěte také: Původ jelena sika v ČR
- Je to skromné zvíře.
- Má vynikající reprodukční schopnosti.
- Je velice rezistentní vůči parazitům.
- Má úžasné adaptační schopnosti.
- Dokáže úspěšně přežívat na daleko chudší krmivové základně, než například jelen evropský.
V Manětínsku, odkud se jelen sika kromě jiného rozšířil, byla oblast smrkových monokultur, kde by jelen evropský nepřežil. Jeleni sika se tu ale namnožili a expandovali dál. Sika se do minimální kondice pro reprodukci dostává rychleji než jelen evropský.
Chování při křížení s jelenem evropským
Jelen evropský nebere siku jako reprodukčního konkurenta vážně. V době říje zahání soky svého druhu, ale úplně přehlíží, když má v harému laní jelena siku. Samice si obecně vybírají samce. Laň jelena evropského si ale může vybrat jelena siku, aby získala větší heterozygotnost, čili vyšší variabilitu genů u svého potomstva, což vede k daleko větší životaschopnosti.
Američanka Meghan Wyman dělala experimenty se zvukovými nahrávkami samců sik a jelena evropského. Jelen troubí, sika píská. Wyman pak pouštěla z reproduktorů na dvou místech volání sik a jelena evropského laním v říji. A ukázalo se, že část „evropanek“ dala přednost tomu pískání jelena siky. Aktivní účast laní při křížení musí existovat, když to tak funguje napříč nejrůznějšími druhy.
Jeleni sika mají jinou strategii - toulají se po okraji říjiště a čekají na příležitost. V době říje má laň specifický pach a pokud se jí nedostává pozornosti od vlastních samců, má šanci právě jelen sika. Protože jsou předvoj a nemají laně svého druhu, zkouší křížení s laněmi jelena evropského. V první vlně kříženců je u nás pravděpodobně otec sika a matka laň jelena evropského.
Kříženci nevypadají tak, jak bychom intuitivně čekali. Promítají se do toho dvě věci z genetiky, maternální efekt a heterózní efekt. Maternální efekt způsobuje, že i když máte stejnou genetickou výbavu, tak záleží na matce, jaká bude velikost potomka. Pokud je matkou křížence laň jelena evropského, kolouch bude mnohem větší než průměr mezi oběma druhy. Heterózní efekt způsobuje, že když křížíte co nejvíce geneticky vzdálené linie, tak první generace je větší než obě výchozí linie. Když si toto promítnete do mezidruhového křížení mezi jeleny, tak co do velikosti nejsou kříženci tak snadno rozeznatelní.
Čtěte také: Jelen sika a jeho dopad na lesní ekosystémy
Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost, protože sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli. Pak zbarvení hlezenní žlázy, u sik bílá, u jelena evropského hnědavá. Tyto hybridní znaky relativně snadno vidíte na první generaci, ale v dalších generacích jsou méně výrazné, nebo se až ztrácí. Ani genetické metody ho jednoduše nerozliší. Ve Velké Británii například revidovali po deseti letech čtvrtinu svých vlastních publikovaných výsledků, protože za těch deset let podstatně rozvinuli citlivost metodiky zjišťování křížení. Lze proto říct, že ani genetické metody nejsou zatím úplně zárukou přesnosti odhadu křížení.
Historie rozšíření na Plzeňsku
Jelen sika pochází z oblasti Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a východního Ruska. Na přelomu 19. a 20. století byl dovezen do Čech a chován v oborách na Plzeňsku a ve Středočeském kraji. K jeho většímu rozšíření došlo v 60. letech 20. století. Dnes se jedna z největších evropských populací jelenů sika nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách.
Až do konce druhé světové války jeleni sika ve volné přírodě u nás prakticky nebyli. V Manětíně, kde jsme v sedmdesátých letech minulého století tyto věci zkoumali, byla obora Lipí, která už dávno neexistuje. Tam prý hraběnka Lažanská nechala vystřílet jelena evropského s tím, že laně sika hynuly při porodu kvůli nadměrným plodům. Pak byla obora Čemíny, také v západních Čechách. Tam přijela hladová Rudá armáda a vojáci najeli s technikou do oborních plotů, aby si obstarali jídlo. Tím pádem zvěř unikla. Co načala armáda, dokonal lid, který se chopil moci a rozebral ploty na svoje prasečí chlívky. A to vedlo k rozšíření sik do volné přírody.
Na tehdejším okrese Plasy bylo již v roce 1951 rozhodnuto o úplném vystřílení siků, což se ale nikdy neuskutečnilo. Dlužno říci, že k tomu částečně přispěli sami myslivci. Jelen sika byl pro myslivce relativně dobrou substitucí jelena evropského, který tehdy již v řadě honiteb chyběl. Nařízení k likvidaci siky se zcela minula účinkem a výsledek byl opačný. Lovili se jeleni a holá zvěř se úspěšně dále množila.
Záběry stovek jelenů sika z Plzeňska, které se staly hitem sociálních sítí, ukazují na jeden velký „průšvih“, který může skončit i hromadným odstřelem. Zvířata se tu ocitla v zajetí uprostřed civilizace. „Jsou jako v kleštích, nemají kam uprchnout,“ řekl Blesk Zprávám starosta západočeské Líšťan. Jeleni sika se v ČR objevili jako atrakce. Dříve se chovali v oborách, ze kterých ale utekli a v místní krajině se jim začalo rychle dařit. Severní Plzeňsko nabízí jelenům siky výborné podmínky. Mozaika hlubokých lesů, luk, pastvin a polí vytváří ideální prostředí pro tento druh.
Čtěte také: Charakteristika jelena sika v západních Čechách
Dopady na lesní hospodářství a zemědělství
Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Jeleni sika se živí úplně tím samým, co jelen evropský, s tím, že dokáže navíc prosperovat na chudší nabídce. Takže je úspěšnější v potravní konkurenci oproti jelenu evropskému. Přítomností jelena siky vzrůstá populační zatížení prostředí. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech.
Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem.
Hlavním limitujícím klimatickým faktorem tloušťkového přírůstu stromů je nedostatek srážek během vegetačního období. „Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře. Je nutné věnovat se managementu lovu a chovu jelena siky tak, aby byl nastolen ekosystémově vyvážený vztah mezi zvěří a prostředím.“
Mladé stromky a zemědělské plodiny totiž neokusují jen jeleni sika, ale i ostatní paroháči. V poslední době se mluví o nebezpečně velkém množství spárkaté zvěře (daněk, srnci, divočák). Podle osloveného experta se ale nedá mluvit o přemnožení. „To by totiž znamenalo, že populace dosáhla vrcholu a začne se sama přirozeně regulovat.“ „Je to důsledkem současné zemědělské politiky. Jedná se zejména o velké půdní bloky kukuřice a řepky. Zvířata si svůj osud dobrovolně nevybrala - stala se obětí civilizace. „Jsou jako v kleštích. Aby zvířata netrpěla a neničila křehkou rovnováhu lesa, mluví se již delší dobu o tom, že se bude populace paroháčů ještě více regulovat.“
Tabulka: Vliv poškození jelenem sikou na smrkové porosty
| Typ poškození | Procentuální dopad | Důsledky |
|---|---|---|
| Kmenová hniloba | 62 % poškozených stromů | Snížení prodejní ceny dřeva o 95 % |
| Snížení zásoby dřeva | 33 % (poškozené porosty vs. nepoškozené) | Nižší produkce dřeva |
| Ohryz/loupání kůry (90 % obvodu) | Usmrcení celého stromu | Ztráta porostu |
| Poškození kmene | Náchylnost na zlomení větrem/sněhem | Snížená stabilita porostu |
Regulace a management
Regulace jelenů na Plzeňsku je podle některých expertů nutností, stejně tak i regulace srnčí zvěře v jiných částech Česka. Jelen sika podléhá regulaci v rámci mysliveckého hospodaření. Doba lovu je stanovena od 1. srpna do 15. ledna (u japonského poddruhu), přičemž roční odlov dosahuje až 12 tisíc jedinců. „Nová vyhláška o dobách lovu prodlužuje období, kdy bude možné jelena siku lovit. Jinak se výše odlovu stanoví dle platných právních předpisů. Podle Kušty se v tomto případě jedná právě o Plzeňský kraj, kde sika opravdu páchá na lesním porostu velké škody. Regulace populace je podle některých expertů nezbytná. V podstatě se tak jedná o upřednostnění kvality nad kvantitou.“
„Díky tomu, že zvěři bude méně, tak pro ně bude více potravy a více životního prostoru. Mluví se o razantním snižování, ale já bych to nazval navozením harmonie. Každé prostředí snese jiný počet zvěře. Chceme pomoci přírodě i zvěři samotné.“ Docent Tomáš Kušta z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity se podílí na projektu, který na Školním lesním podniku o rozloze 3 tisíc hektarů zkoumá právě vliv srnců a další spárkaté zvěře na stav lesa. „Budeme se snažit dosáhnout v dalších pěti letech oné harmonie. Základem projektu je vzájemná intenzivní spolupráce všech zainteresovaných stran - tedy především s myslivci a majiteli pozemků.“
„Seznam invazních druhů bude vypracován MŽP, ale jelen sika na tomto seznamu nebude. Mladé stromky a zemědělské plodiny totiž neokusují jen jeleni sika, ale i ostatní paroháči. Populace jelena siky japonského, zejména v západních Čechách, je hlavní příčinou působených škod v lesním hospodářství a oprávněnou kritikou směrovanou k myslivcům. V řadě případů nejsou ale hlavními viníky jenom myslivci, ale uživatelé vlastních polních nebo smíšených honiteb, kteří nadpočetné stavy udržují pro téměř neomezenou nabídku lovu jelenů. Ta jim může přinášet větší ekonomický efekt, než zemědělská produkce.
Je veřejným tajemstvím, že se loví větší počet jelenů, než se uvádí do statistiky. Část lovu jelenů se spekulativně převádí na laně. Pak je logické, že se redukční lov nenaplňuje podle plánu a reprodukce „utajených“ stavů laní každoročně zvyšuje početnost populací. Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů sika zvýšil z 3835 kusů v roce 1995 na 17 106 kusů v roce 2018. Skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší.
Jelen sika Dybowského
Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) je největším poddruhem jelena siky pocházejícího z jihovýchodní Asie a Japonska, člověkem byl však rozšířen do mnoha států Evropy, ale také USA, Jižní Ameriky či na Nový Zéland. Sika Dybowského má na hřbetě tmavý pruh a značný rozdíl je i v paroží. Tento poddruh siky pochází ze severního Mandžuska, kde obývá nejraději zalesněné oblasti s hustým podrostem. Přirozený areál jeho výskytu se rozpíná od Koreje po jihovýchodní Sibiř.
Do českých zemí byl introdukován spolu se sikou japonským na přelomu 19. a 20. století jako zvěř určená do oborních chovů. Zatímco výskyt siky Dybowského je u nás dodnes vázán převážně na oborní chovy, sika japonský se ve značných početních stavech objevuje i ve volnosti. Sika Dybowského je nenáročný jelen, který se u nás dobře přizpůsobil. Mimo pastvu se živí okusem pupenů a listů stromů a keřů, ovocem, plody apod. Rád se přiživí i na zemědělských plodinách, nejvážnější škody však způsobuje loupáním kůry mladých stromů. Chov siky Dybowského bude zřejmě i v příštích letech zájmem určité skupiny chovatelů, ale v nedaleké budoucnosti bude ustupovat, protože lovci si více považují trofeje získané při lovu, který je provázen loveckým zážitkem.
Na břehu rybníčka Na Olšině stojí kryté pozorovatelny, ze kterých lze sledovat jeleny sika Dybowského v jejich obůrce. Obora byla dokončena na konci léta roku 2016, zvětšena pak v listopadu 2019. Na výstavu Natura Viva 2021 byly předloženy trofeje z obory Vidlice, Jezuitský Mlýn a Sedlice. Z poslední jmenované obory, kde má chov siky Dybowského poměrně krátkou tradici, ale velmi dobré výsledky, se vystavovala trofej jelena s hodnotou 421,6 b. CIC. Tato trofej se řadí na 7. místo v chovu siky Dybowského v Čechách a na 9. místo ve světě. Překvapením bylo, že se poprvé na výstavě hodnotila trofej siky Dybovského z volného chovu - honitba Voděrady. Tato trofej byla s bodovou hodnotou 393,20 b. CIC oceněna stříbrnou medailí. Stále zůstává nepokořeno první místo v národním pořadí držené trofejí siky Dybowského z Lánské obory s hodnotou trofeje 430,50 b. CIC.
tags: #jelen #sika #dybowskeho #plzensko #informace