Asfaltový pás je skutečným pracantem a jedním z nejuniverzálnějších materiálů, které na stavbě najdete. Jeho popularita tkví v kombinaci spolehlivosti, dostupnosti a ověřené funkčnosti. Aby vám ale sloužil desítky let a neproměnil se ve zdroj problémů, je naprosto klíčové věnovat maximální péči jeho pokládce. Není to žádná raketová věda, ale poctivé řemeslo, které má svá pravidla.
Příprava podkladu
Příprava podkladu je krok, který nikdy nešidějte. Je to naprostý základ, na kterém stojí úspěch celé vaší práce. Než tedy vůbec roli rozbalíte, ujistěte se, že váš podklad je dokonale rovný. I malý ostrý kamínek dokáže časem v pásu napáchat paseku v podobě trhliny. Dále musí být absolutně suchý. Jakákoliv zbytková vlhkost se pod pásem vlivem slunce změní v páru a vytvoří nevzhledné a problematické bubliny. A samozřejmě musí být čistý jako stůl - prach, písek, mastnota, to vše funguje jako spolehlivý oddělovač, který brání pásu přilnout.
Posledním krokem, takovou třešničkou na dortu přípravy, je penetrační nátěr. Představte si ho jako základní nátěr, který podklad zpevní, sjednotí a vytvoří dokonalý lepkavý můstek pro váš asfaltový pás. Savý podklad je třeba před pokládkou pásů penetrovat. Před pokládkou natavením asfaltových pásů je třeba savé podkladní konstrukce (silikátové, savé a plechové materiály) penetrovat vhodným asfaltovým penetračním nátěrem k dosažení lesklého povrchu. Lesklý povrch po penetraci je zejména u vertikálních ploch podkladu nezbytný pro trvalou stabilitu natavených pásů. V případě, že jsou vertikální plochy vyšší než 60 cm, je nutné mechanicky zajistit pás proti sjížděni (kotvení, přizdění).
Výběr správného asfaltového pásu
Doby, kdy existoval jen jeden druh „lepenky“, jsou dávno pryč. Dnes si můžete vybrat přesně podle toho, co potřebujete, a je dobré v tom mít jasno. Základní volba stojí mezi dvěma typy:
- Oxidované pásy: Taková stará dobrá klasika. Jsou cenově dostupné a skvěle se hodí pro méně náročné práce, jako jsou izolace základů nebo střechy na kůlně.
- Modifikované pásy (SBS nebo APP): Moderní atlet pro náročnější mise, jako jsou ploché střechy, terasy nebo místa, kde materiál hodně „pracuje“. Jsou mnohem pružnější, lépe odolávají mrazu i horku a celkově mají delší životnost. SBS modifikované asfaltové pásy jsou sice zpracovatelné i za nižších teplot, ale vzniká tím riziko trhlinek při rozvíjení podchlazeného pásu.
Dále je důležité podívat se na „páteř“ pásu, tedy jeho nosnou vložku. Ta mu dává pevnost. Může být ze skelné tkaniny nebo z houževnatějšího polyesteru. Správný výběr je polovina úspěchu.
Čtěte také: Nejlepší běžecké boty na silnici
Nenatavitelné vs. natavitelné asfaltové pásy: Asfaltové pásy jsou vyráběny v několika typech, ze kterých lze natavovat jen některé. Pro svaření musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu. Pro ilustraci přikládáme značení pásů z výrobního programu Charvát a.s.:
- A - není určený k natavení, je bez krycí vrstvy asfaltu (jen impregnovaná vložka)
- R - není určený k natavení, s krycí asfaltovou vrstvou do 1 mm
- S - klasický natavitelný oxidovaný asfaltový pás
- M - natavitelné modifikované asfaltové pásy (SBS)
Techniky pokládky asfaltového pásu
Natavování plamenem
Nejčastější a nejspolehlivější metodou, zejména u modifikovaných pásů, je natavování plamenem. Pomocí plynového hořáku nahříváte spodní stranu pásu a zároveň podklad. Správný okamžik poznáte tak, že se před vámi při rolování pásu tvoří malá, asi centimetrová valící se vlnka roztaveného asfaltu. To je signál, že pás se dokonale spojí s podkladem.
Plynové hořáky pro natavení asfaltových pásů fungují na propan-butan, nebo čistý propan. Větší zvonek hořáku se hodí pro svařování asfaltových pásů v ploše, menší zvonek hořáku pro práce na detailech. Vlastní práci s hořákem je třeba přizpůsobit klimatickým podmínkám v době pokládky a typu použitého asfaltu (modifikovaný vs. oxidovaný). Podle nich zvolíme intenzitu plamene, dobu prohřevu vrchní vrstvy pásu a rychlost odvinu pásu z role. Má-li hydroizolační skladba více vrstev, pak plamen hořáku směrujte k tomu pásu, který má odolnější vložku (ze skelné tkaniny či rouna).
Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno přiměřeně. Tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu. K prohřívání asfaltové vrstvy při celoplošném natavování nikdy nepoužívejte malé hořáky určené k práci na detailech. Při práci s nimi může dojít k lokálnímu přehřátí pásu, znehodnocení nosné vložky (zvláště v případě nosné vložky z polyesterů) a ztrátě funkčnosti pásu.
Přesahy mezi pásy je vhodné poctivě zaválečkovat, aby výsledný spoj získal na kvalitě. Přítlačný váleček totiž pojišťuje spoj, ovšem jen je-li použitý správně. Po prohřátí pásu dojde k přiměřenému výtoku asfaltu po celé boční straně pásu a jeho zaválečkování spoj dokonale pojistí. Na váleček působte rovnoměrně a přiměřenou silou. Taky jím pohybujte vždy pouze při okraji pásu, aby došlo k vytlačení asfaltu (návalku) zespoda pásu. Nikdy nepřejíždějte přes vyteklý návalek, aby nedošlo ke styku válečku s vytlačeným asfaltem. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou.
Čtěte také: Jak ochránit lak auta při čištění asfaltu
Na výběr máte dva způsoby pokládky:
- Pokládka v jenom kroku: Celá plocha pásu vč. podélných přesahů je natavený najednou. Výhodami tohoto řešení je pouze jednorázové namáhání asfaltové vložky, jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role. Také se k už hotovým místům nevracíte.
- Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se v druhém kroku koncentrujete jen na oblast přesahů, které jsou pro správnou funkci klíčové. Také můžete pro práci na přesazích použít menší hořák.
U finálních pásů, kdy je použit asfaltový pás s posypem, je nutné pro kvalitní spojení provést odstranění, nebo zatavení posypu v místě spodního pásu příčného spoje. Pokud byl ale pás nahřátý příliš nebo budete na váleček nadměrně tlačit, můžete vrchní posyp zatlačit do asfaltové vrstvy. Tím ale pásu zkrátíte jeho životnost, protože posyp, který ho měl chránit proti UV záření, nebude plnit svou funkci.
Lepení za studena
Druhou, čistší a bezpečnější metodou je lepení za studena pomocí speciálních asfaltových lepidel. Ta se hodí spíše pro oxidované pásy a na místa, kde nelze z bezpečnostních důvodů pracovat s ohněm.
Ať už zvolíte jakoukoliv metodu, svatým pravidlem jsou přesahy - minimálně 8 cm v podélném a 12 cm v příčném spoji. Jedině tak vytvoříte vodotěsnou vanu.
Detaily a kritické body
Můžete mít perfektně položenou plochu, ale pokud selžete u detailů, celá práce přijde vniveč. Právě u komínů, střešních oken, odvětrávacích trubek nebo u napojení na stěnu (atiku) vzniká nejvíce problémů a netěsností. Každý prostup musí být precizně „obalen“, každý roh pečlivě vystřižen a svařen, každé ukončení zajištěno lištou a tmelem. Je to piplavá práce, která vyžaduje trpělivost a často i speciální tvarovky. Právě v těchto kritických bodech se nejvíce vyplatí nešetřit časem ani materiálem.
Čtěte také: Asfaltové práce
Před zahájením pokládky je třeba se důkladně seznámit se správným způsobem pokládání pásů. Tedy dodržet: příčné přesahy minimálně 12 cm, podélné přesahy minimálně 8 cm, spoje neorientovat proti vodě.
Ruční pokládka asfaltu
Ruční pokládka asfaltu je proces, který vyžaduje pečlivost a dodržování správného postupu. Tato metoda se používá především pro opravy menších ploch, chodníků, nájezdů do garáží nebo výkopy po provedení inženýrských sítí.
Postup ruční pokládky asfaltu
- Příprava opravovaného místa: Opravované místo je nutné vymést nebo vyfoukat turbodmychadlem od prachu a nečistot.
- Odstranění vody: Pokud se ve vyspravovaném místě nachází voda, je třeba se jí úplně zbavit, například koštětem.
- Penetrace: Vyčištěné místo se penetruje asfaltovým penetračním postřikem. Penetrováním se rozumí spojení či zacelení asfaltových nebo betonových povrchů mezi sebou při pokládání. Funguje na základě lepivosti. Může se použít i jako finální povrch.
- Aplikace asfaltové směsi: Na opravované místo je nutné nasypat tolik materiálu, aby mírně převyšoval hloubku tohoto místa. Jedná se o asfaltovou směs, složenou z asfaltového pojiva a vhodného kameniva se stanovenou čárou zrnitosti. Směs je již připravena k okamžitému použití za studena. Směsi neobsahují žádné toxické ani ekologicky závadné přísady. Pojiva jsou vyráběna na bázi speciálně upravených asfaltů, které umožňují zpracování směsí i v zimních měsících.
- Hutnění: Vysypanou a rovnoměrně rozprostřenou hmotu lze zhutnit několika způsoby. Pro dosažení požadované pevnosti doporučujeme použít vibrační desku, ruční pěch nebo silniční válec. V krajním případě lze zhutnit hmotu pouze lopatou nebo využít kola automobilu. Hutnění živic je jednou z nejdůležitějších prací při pokládce živice. Při nedostatečném zhutnění nově položené živice vznikne tzv. drolení asfaltů. To má za následek, že nový asfalt se postupně začne rozpadat.
V menších obchodech pro domácí kutily můžeme vidět balení, které se označuje jako balená asfaltová směs. Tento asfalt je určený přímo a jen pro domácí použití a díky studené směsi umožňuje dlouhodobé skladování. Může se zpracovávat za jakéhokoliv počasí kromě extrémního horka, a to po celý rok. Nevadí ani když prší, sněží nebo mrzne. Uvádí se teplota zpracování až do minus deseti stupňů Celsia.
Nástroje pro hutnění
Vibrační desky, pěchy a válce slouží ke zvýšení únosnosti podloží, zamezují sesedání půdy, omezují propustnost vody, brání poškození mrazem a celkově zvyšují stabilitu podloží. Hutnění zeminy a štěrků nepodceňujte. Pakliže k němu během stavby nedojde, býváme svědky sesedání silnic, propadání chodníků, praskání základů či zdí domů, porušování potrubí, půdní eroze a dalších negativních jevů. Nejčastěji budete hutnit klasické zásypové hmoty, štěrky, zeminu, dále také živičné povrchy nebo podloží pro zámkovou dlažbu.
- Vibrační desky: Dělíme na jednosměrné a obousměrné (tzv. reverzní). Jednosměrné vibrační desky jsou lehké přístroje do hmotnosti cca 120 kg, se kterými můžete jezdit pouze směrem vpřed. Efektivně hutní do hloubky 15-20 cm, doporučujeme je pro práce menšího rozsahu nebo na hutnění dlažby. Obousměrné (reverzní) vibrační desky váží od 160 kg až do jedné tuny - a jsou vybavené hydraulickým pojezdem vpřed i vzad. Asfaltové vibrační desky se příliš neliší od těch jednosměrných, na rozdíl od nich ale mívají zahnutý spodní okraj desky.
- Vibrační pěchy: Slouží pouze k hutnění zemin a štěrků, na asfalt či živici je nepoužívejte. Pěchy využívají rázový účinek a vzhledem ke svým parametrům se nejvíce hodí do úzkých výkopů. Mají velmi úzkou hutnící patku (okolo 30 cm) a jsou lehké (okolo 70 kg), takže s nimi dokážete pracovat i v místech, kam by se vám klasické vibrační desky nevešly.
- Ručně vedené válce: Slouží k hutnění velkých živičných nebo štěrkových ploch. Příkopové ježkové válce se díky speciálním běhounům dokážou pohybovat v měkkém jílovém materiálu a vystoupají také prudký náklon. Jsou určeny převážně do výkopů a ovládáte je na dálku pomocí radiového ovládání.
Platí, že na hutnění dlažby byste měli používat lehčí vibrační desky do asi 100 kg, abyste nepoškodili strukturu dlažby nebo neuštípali hrany. Podobné pravidlo platí i pro hutnění živice. Tu navíc ještě zkrápíte vodou, aby se k ní deska nepřilepila. Naopak na zeminu a štěrky můžete klidně použít mnohem těžší desky - ty nejvýkonnější váží skoro tunu.
Výkonem se u vibračních desek, pěchů a válců myslí zejména odstředivá (hutnící) síla. Méně výkonné desky (cca do 15 kN) používejte pro „hobby“ účely, hutnění zeminy, štěrku či dlažby u méně namáhaných chodníků, v okolí bazénů atp. Středně výkonné přístroje (cca od 15 do 20 kN) už jsou určené k profesionální použití, můžete s nimi hutnit např. podklad pro základovou desku, příjezdovou cestu atp. do hloubky asi 30 cm. Vysoce výkonné vibrační desky nad 20 kN hutní do hloubky 30 cm a více - nejtěžší desky vážící přes 700 kg až do hloubky 75 cm. Přesto doporučujeme hutnit raději po menších vrstvách, aby nedošlo k tomu, že nějakou část zhutníte nedostatečně nebo úplně vynecháte. U těžších vibračních desek se často setkáte s indikátorem zhutnění, tzv. kompaktoměrem. Hmotnost vibračních desek bývá přímo úměrná k odstředivé síle. Těžší desky nad 100 kg a s hutnící silou nad 20 kN používejte primárně na hutnění zeminy, protože na živici by vám dělaly otisky a dlažbu by zase mohly poškodit.
Důležité rady a tipy
- Počasí je váš šéf: Asfalt a voda nejsou kamarádi, proto pracujte vždy jen za sucha. Stejně tak si dejte pozor na teplotu. Většina pásů vyžaduje pro správnou pokládku teplotu nad 5 °C, v chladu křehnou a mohou praskat. Pro správnou kvalitu svařovacích prací musí být teplota konstrukce, materiálu a ovzduší: vyšší než 5 °C při natavování oxidovaných pásů, vyšší než 0 °C při natavování modifikovaných pásů, nižší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách. V případě svařování oxidovaných asfaltových pásů za teplot od +5 °C do 10 °C, doporučujeme jejich skladování v temperované místnosti až do doby pokládky.
- Bezpečnost především: Při práci s hořákem používejte rukavice a pevnou obuv a nikdy nepracujte sami. Pro ochranu majetku, záruk i kvality výsledné střešní krytiny je třeba, aby natavovaní či jiné vzájemné svařování vrstev prováděla proškolená osoba, která při práci respektuje příslušné požární a bezpečnostní předpisy.
- Pravidelná kontrola: Jednou za rok vylezte na střechu, zkontrolujte spoje, vyčistěte okapy. Je to pár minut, které mohou prodloužit životnost vaší práce o mnoho let. A pokud si na složitější střechu netroufáte, nestyďte se oslovit profesionála. Dobře odvedená práce je tou nejlepší investicí.
- Řezání pásů: K řezání asfaltových pásů a lepenek si pořiďte speciální nůž.
- Mechanické kotvení: V případě mechanického kotvení musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.
Cena asfaltování
Cena asfaltování se liší dle velikosti a náročnosti zakázky. Počítá se v čtverečních metrech a základní hloubce 5cm. Ruční pokládka asfaltových směsí se počítá za zpracovanou tunu materiálu a základní hloubce 5cm.
| Typ prací | Orientační cena (Kč/m²) |
|---|---|
| Jednovrstvý asfalt (tloušťka cca 6 cm) | 360-430 |
| Dvouvrstvý asfalt (5 + 3 cm) | 500-600 |
| Manuální pokládka (ručně) | 600-900 |
Cena za tunu materiálu (ruční pokládka): od 3300 Kč do 3800 Kč (závisí na druhu asfaltové směsi).
Výhody a nevýhody asfaltového povrchu
Výhody
- Rychlá pokládka a možnost brzkého používání
- Hladký a kompaktní povrch bez spár
- Vysoká odolnost vůči povětrnostním vlivům
- Snadná údržba a rychlé opravy
- Univerzální využití pro osobní i nákladní dopravu
Nevýhody
- Citlivost na extrémní teploty
- Nutnost pravidelné údržby
- Kratší estetická životnost
- Obtížnější opravy větších poškození
Asfalt se doporučuje aplikovat do chladnějších oblastí, jelikož při velkém horku může dojít k jeho měknutí a tvorbě trhlin. O takovou cestu je třeba se starat po celý rok. Následná oprava je sice snadná, ale finančně nákladná. Největší výhodou je, že asfaltové řešení je velice spolehlivá varianta. Snadno se z něj odstraňuje sníh a nečistoty.