Vertikální hydroizolace je klíčovým prvkem ochrany stavby proti vlhkosti z okolního terénu. Jejím úkolem je zabránit průniku zemní vlhkosti, dešťové vody i tlakové podzemní vody do svislých konstrukcí pod úrovní terénu - tedy především do stěn suterénu, základových pasů nebo sklepních prostor.
Hydroizolace staveb, to není jen ochrana střech, ale rovněž spodní stavby. Článek si klade za cíl přiblížit čtenáři složitost problematiky ochrany staveb před účinky vody, hlavně v kapalném stavu.
Nejdůležitějším okamžikem je vědomí skutečnosti, že zatímco hydroizolace střechy je obvykle přístupná, tak v případě hydroizolace spodní stavby je tato vždy velmi složitě přístupná a jakákoliv její oprava je finančně velmi náročná.
Na této stránce najdete přehled ověřených technologických postupů pro vertikální hydroizolaci, které vycházejí z praxe, laboratorních zkoušek a doporučení stavebních fyziků. Jedná se o řešení navržená pro reálné stavební podmínky - od sanací starších objektů až po nové stavby. Každý systém má svůj kód (např. VER1, VER2…), abyste rychle našli vhodný postup podle typu podkladu, míry zatížení vodou i požadované životnosti.
Součástí každého postupu jsou konkrétní materiály, pracovní kroky i důležité detaily provedení - včetně řešení prostupů, koutů a napojení na vodorovné izolace. Právě napojení na další hydroizolační vrstvy je u vertikálních izolací zásadní. Špatně vyřešený detail může znehodnotit i jinak kvalitní systém.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Při správné aplikaci vytvoří vertikální hydroizolace souvislou, vodotěsnou bariéru, která odolá i tlakové vodě. Moderní stěrkové systémy, hydroizolační fólie či reaktivní tmely navíc umožňují rychlejší a jednodušší práci s nižším rizikem chyb.
V praxi se však stále často používají tradiční systémy s asfaltovými pásy, které jsou velmi náročné na správné provedení. Spojování asfaltových pásů vyžaduje zkušené pracovníky, neustálou kontrolu kvality a pečlivou přípravu podkladu. I drobná chyba - špatně zatavený spoj, nedostatečné napojení nebo překrytí - může vést k pronikání vlhkosti a následným poruchám izolace. Náprava bývá komplikovaná a nákladná. Z tohoto důvodu nabízíme moderní systémové řešení, která jsou méně závislá na lidském faktoru a dají se snadněji kontrolovat i aplikovat.
Pokud si nejste jistí, který systém zvolit, nebo zda je vaše konstrukce vhodná pro daný typ izolace, kontaktujte nás.
Výběr hydroizolačního materiálu
Pokud máte vyhotovenou projektovou dokumentaci, materiál hydroizolačního materiálu je tam dozajista uvedený. Záleží na několika faktorech výběru, jako jsou místní podmínky, účel stavby, svahová rovina terénu a spoustu dalších. Nejpoužívanějším materiálem u nás jsou hydroizolační pásy z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu.
Asfaltové pásy
Oxidovaný asfaltový pás má několik výhod, ale stejně tak i nevýhod. Pás má nízkou elasticitu a tepelnou odolnost, proto se využívá především u méně náročných staveb. Není odolný UV záření, proto jej nelze používat na venkovní konstrukce.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Stejně jako oxidovaný pás má modifikovaný nízkou elasticitu. Modifikovaný asfaltový pás SBS má lepší vlastnosti na rozdíl od předchozích dvou. Vyniká svojí elasticitou, tepelnou stálostí, a navíc odolává proti mrazu.
Existuje samozřejmě mnoho další rozdělení asfaltových pásů podle nosné vložky, jako je např. polyesterové rouno, hliníková fólie nebo skelná tkanina. Při výběru se můžete setkat s různým označení materiálu.
Z názvu asfaltového pásu je vcelku jednoduše odhadnout o jaký typ pásu se jedná. Ke každé této skupině je na základě přístupnosti izolace definovaná minimální doporučená skladba hydroizolace spodní stavby.
Například pro klasickou základovou desku rodinného nepodsklepeného domu postačí jeden oxidovaný, nebo modifikovaný asfaltový pás typu S (například GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL). Použitá izolace také musí sloužit jako ochrana proti radonu, jehož intenzita uvolňování z podloží je různá a je určena tzv. radonovým indexem.
Pro izolaci spodní stavby proti radonu nelze nikdy použít pouze asfaltový pás s hliníkovou vložkou.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Dříve se jako hydroizolace základů proti zemní vlhkosti používala IPA. Jednalo se o papírovou lepenku, která byla z obou stran opatřena asfaltem. Ta se ovšem časem rozmočila a izolace přestala plnit svoji funkci. V dnešní době se naštěstí používají trvanlivější materiály, zaručující izolacím potřebnou životnost.
Asfaltové pásy typu A jsou pásy s nosnou vložkou, která je napuštěná asfaltem (térpapír), pásy typu R jsou pásy s nosnou vložkou, která je kryta max.
GLASTEK 30 STICKER ULTRA - modifikovaný asfaltový pás tl.
GLASTEK AL 40 MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
SKLOBIT 40 MINERAL - oxidovaný asfaltový pás tl.
ELASTEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
ELASTEK 50 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
DEKBIT V60 S35 - oxidovaný asfaltový pás tl.
BITAGIT 35 MINERAL - oxidovaný asfaltový pás tl.
ELASTODEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
SKLODEK 40 SPECIAL MINERAL - modifikovaný asfaltový pás tl.
IPA V60 S35 - oxidovaný asfaltový pás tl.
DEKGLASS G 200 S40 - oxidovaný asfaltový pás tl.
BITAGIT 40 AL+V60 MINERAL RADON - oxidovaný asfaltový pás tl.
DEKBIT AL S40 - oxidovaný asfaltový pás tl.
Tekuté hydroizolace
Kromě izolačních fólií na bázi měkčeného PVC nebo asfaltových pásů jsou na izolování proti prosakující a tlakové vodě či radonu vhodné i tekuté hydroizolace na bázi cementu. Na zhotovení hydroizolace základových konstrukcí, balkonů, teras a lodžií, sklepních prostor a opěrných zdí proti prosakující nebo tlakové vodě, ale také k izolování staveb proti pronikání radonu jsou vhodné fólie na bázi měkčeného PVC. Jejich výhodou je tvárnost fólie, která umožňuje spolehlivou izolaci jednoduchých, jakož i náročnějších detailů, jakými jsou např. Na izolaci základů a spodní stavby proti prosakující a tlakové vodě, jakož i radonu jsou vhodné i některé druhy asfaltových pásů z SBS modifikovaného asfaltu nebo oxidované asfaltové pásy.
Postup aplikace hydroizolace
Nacházíte se ve fázi, kdy máte dokončenou základovou konstrukci. Betonová deska je již připravená na další krok výstavby. Předtím, než se pustíte do konstrukce nosných stěn, je zapotřebí provést nátěr asfaltové penetrace a natavení hydroizolačního asfaltového pásu (hydroizolace základové desky). Hydroizolace základové desky brání prostupu vlhkosti ze základové konstrukce do objektu a tím zabraňuje navlhání vodorovných a svislých konstrukcí.
Příprava podkladu
Prvním, a často podceňovaným krokem celého procesu, je očištění nečistot z betonového povrchu. Smeťte z betonové desky veškeré kamínky a hlínu tak, aby byl povrch dokonale připravený na penetrační nátěr.
Silikátový podklad (beton, zdivo), na který se asfaltový pás natavuje, musí být rovný, suchý, bez nečistot, prachu, ostrých předmětů, hrubých částic, mastnoty a vápenného mléka. Důležité je také odstranit všechny ostré hrany, které by mohly asfaltový pás protrhnout a případné výtluky a díry v desce zapravit betonovou mazaninou.
Podklad, na který izolaci natavujeme, musí být dobře připraven. Jen tak je zajištěna odpovídající přilnavost. Nosný podklad musí být rovný, suchý, bez prasklin, nečistot (prach, úlomky, mastnota, vápenné mléko), ostrých hran a hlavně ošetřený penetračním nátěrem pro asfaltové pásy. Ten pomůže zajistit dokonalé přilnutí izolace k podkladu (zvýšenou pozornost věnujte přípravě podkladu pro samolepicí asfaltové pásy).
Podkladem pro izolační vrstvu z asfaltových pásů mohou být:
betony (vč. betonových mazanin),
cementové potěry,
zdiva s cementovou omítkou.
Penetrační nátěr
V této fázi budete potřebovat mimo jiné váleček nebo alespoň široký štětec. Penetrační nátěr naneste v souvislé vrstvě na základovou desku v šířce 0,7 až 1 m v místech obvodových a nosných stěn.
Penetrační asfaltový nátěr slouží jako podklad pro lepení asfaltového pásu. Přidává se zejména z důvodu lepší přilnavosti hydroizolačního pásu. Nátěr aplikujte i na boční stranu betonového základu (postačí 150 mm). Penetrační nátěr vybírejte s ohledem na zvolený systém. Poraďte se s výrobcem asfaltového pásu. Detailní postup aplikace penetračního nátěru naleznete na obalu výrobku či v jeho technickém listu.
Takto připravený podklad je vhodné napenetrovat asfaltovým penetračním lakem. Ten se nanáší celoplošně kartáčem či válečkem dle technologického postupu uvedeného v technickém listu výrobku, nebo na jeho obalu.
Před aplikací tekuté hydroizolace se podklad očistí od volných částí, prachu, mastnot a oleje. Na očištěný podklad se nanese celoplošně štětcem nebo válečkem penetrační nátěr. Nechá se důkladně zaschnout přibližně 2 až 3 hodiny (teplota 20 °C, relativní vlhkost vzduchu 60 %).
Teplota konstrukce a ovzduší by při penetraci neměla být nižší než 8 °C. Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit.
Natavení asfaltových pásů
Penetrace je v tomto okamžiku vyschlá a vy můžete začít tavit. Bylo by ideální, aby vám hrálo počasí do karet. Během, byť i slabého deště, by pás hydroizolace špatně přilnul k povrchu a silný vítr by vám ho nedovolil roztavit. Asfaltové pásy se prodávají nejčastěji v rolích šíře 1 m. Zjistěte si dopředu, kolik materiálu budete potřebovat.
Na staveništi si materiál v polovině rozřízněte čili budete mít pás v šířce 0,5 m. Metrový pás je příliš velký a zbytečný, pokud máte obvodové zdivo o šířce 0,4 m. Hydroizolace základové desky asfaltovými pásy - přesah asfaltového pásu by měl být minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu.
Minimální výška hydroizolace nad terénem by měla být min. 300 mm. Pokud se rozhodnete přitavit pás i na bocích desky, přesah by měl být minimálně 50 mm (nejlépe 80-100 mm). Myslete také na to, že asfaltový pás musí být na vnitřní straně zdiva nataven s přesahem minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu.
K dalšímu kroku budete potřebovat stavební izolatérský hořák, plynovou láhev s LPG (propan butan) a ochranné rukavice. Během tavení dbejte na svoji bezpečnost. Roli hydroizolačního pásu nesmíte natavit do takové míry, abyste ji propálili. Pás musí být rozteklý do prostoru tak, aby dobře přilnul k povrchu.
Hydroizolaci během nahřívání rozmotávejte po malých částech. Pro natavení asfaltových pásů se používá propan-butanová láhev s hořákem.
Po tom, co natavíte celý obvod budoucího domu, se dostanete zpět k místu první pokládky pásu. Ve většině případů se začíná a končí v rohu betonového základu. Napojení těchto dvou částí pásu musí být provedeno precizně. Přesah je dán minimálně 100 mm. Nezapomeňte spoje řádně přitlačit. Pokud tavíte i boční stranu základů, i tam by měl být přesah 100 mm.
Asfaltové pásy modifikované se mohou natavovat při teplotě vzduchu alespoň +5 °C, oxidované při teplotě vzduchu alespoň +10 °C, avšak některé modifikované pásy je možné natavovat již při -5 °C.
Asfaltové pásy se na základovou desku s aplikovanou penetrací pokládají tak, aby přesah izolace pásu přes okraj základové desky činil alespoň 300 mm. Asfaltový pás se plamenem dostatečně nataví tak, aby asfalt tekl a dokonale přilnul k podkladu.
Příčné přesahy jednotlivých pásů jsou minimálně 100 mm, lépe 150 mm. Podélné přesahy pásů jsou minimálně 80 mm, lépe 100 mm. V případě, že je hydroizolaci nutné natavit ve dvou či více vrstvách, druhá vrstva hyroizolace se pokládá tak, aby její podélný okraj ležel v polovině šířky pásu ve vrstvě pod ní a její příčný okraj ležel alespoň o 300 mm od příčných spojů nižší vrstvy. Všechny pásy se pokládají v jednom směru, nekříží se a natavují se mezi sebou celoplošně.
Teplota konstrukce, materiálu a ovzduší by neměla být:
nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných lepenek,
nižší než 0 °C u lepenek z modifikovaných asfaltů,
vyšší než 30 °C u všech typů lepenek, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
Prostup potrubí
V místech, kde se vám bude protínat hydroizolační pás a potrubí (popř. chráničky) musíte být obezřetní při tavení. Určitě nepoužívejte hořák v těsné blízkosti těchto plastových rour. Postup je takový: Ve chvíli, kdy se budete přibližovat k vývodům, pás odřízněte. Nařežte si jeho délku, tak, abyste měli přesahy 100 mm na každé straně pro napojení. Pás si dopředu natavte hořákem a v co nejmenším časovém úseku přiložte (navlékněte) mezi potrubí. Zde je dobré pás ještě přitlačit k desce. A máte hotovo.
Aplikace tekuté hydroizolace
Podklad musí být před aplikací tekuté hydroizolace čistý, suchý, pevný, bez volných částic prachu, mastnot a oleje. Podklad je třeba nejdříve ošetřit hloubkovou penetrací, aby se snížila nasákavost. Zvětralé části je třeba ošetřit opravnou maltou, rohy zaoblit. Nechá se důkladně zaschnout přibližně 2 až 3 hodiny (teplota 20 °C, relativní vlhkost vzduchu 60 %). Vytvrzení probíhá odpařením vody v závislosti na teplotě a vzduchu a podkladu. Při aplikaci je třeba zabránit vzniku kaluží. Přebytečný nátěr či kaluže je třeba rozetřít nebo vysát houbou.
Na připravený podklad se poté nanese tekutá hydroizolace. Tekutá složka A (s přidáním vody max. 5 %) se vylije do originální plastové nádoby. Potom se do tekuté složky vsype suchá složka B. Směs se smíchá nízkootáčkovým elektrickým míchadlem (max. Při strojním míchání se nechá krátce odstát a promíchá se odspodu zednickou lžící nebo jiným vhodným nástrojem, aby se uvolnily bubliny.
Vrstvy se nanášejí tzv. křížovou metodou - 1. vrstva zleva doprava a 2. vrstva shora dolů (nebo naopak). Rohy a kouty se vyztuží těsnicím pásem, který se vloží do vrstvy čerstvé tekuté hydroizolace a zatře se další vrstvou hydroizolace. Hydroizolace se nechá dostatečně vyschnout (12 hod. zdivo, 24 hod.
Izolace proti radonu
Dům je nutné chránit před podzemní a vzlínající vlhkostí, která by znehodnotila konstrukce domu a zapříčinila vznik vlhkých map na stěnách a případný výskyt plísní. Hydorizolace však nechrání stavbu jen před vlhkostí, ale i před radonem, což je škodlivý plyn uvolňující se z podloží pod domem.
Je vhodné, aby použitá hydroizolace sloužila zároveň jako izolace proti radonu. Požadavky na protiradonovou izolaci stanoví též projektant, na základě naměřeného Rn (radonového indexu).
Ochrana hydroizolace
Hydroizolace základové desky je položená a nyní se můžete pustit do zdění hrubé stavby. Nyní se můžete pustit do založení stavby, resp.
Po úspěšném natavení pásů je třeba ochránit izolaci proti protržení, proříznutí, nebo proseknutí.
Již kompletně dokončené vodorovné izolace lze ochránit dočasně (lehkým pásem charBIT A330 H, starým kobercem, polystyrenem, geotextilií, aj.), nebo trvale betonovou mazaninou, či potěrem (před pokládkou podlahových vrstev).
Izolace svislých stěn se nejčastěji chrání deskami z extrudovaného polystyrenu XPS. Ty také slouží jako tepelná izolace soklu a suterénu. Desky z polystyrenu XPS jsou nenasákavé a je možné je tedy zahrnout zeminou. Na podklad se pouze dočasně lepí, následně se přitíží zeminou. Polystyrenové desky se mechanicky nekotví! Dalším možným způsobem je zhotovit přizdívku z cihel plných pálených na maltu vápenocementovou, nebo hydroizolaci spodní stavby chránit nopovou fólií.
Závěrem
Izolace základů stavby je potřeba vždy. Liší se pouze její kvalita, postup aplikace s ohledem na okolní podmínky, zvolenou konstrukci stavby a radonový index. Jaké podmínky je třeba dodržet pro maximální životnost izolace?
tags: #hydroizolace #svislých #stěn #postupy #materiály