Vlhkost ve zdivu je jedním z nejčastějších problémů starších staveb, ale může se projevit i u mladších budov a novostaveb. Pokud ji ignorujete, může způsobit vážné konstrukční poškození, zdravotní problémy i výrazné snížení hodnoty nemovitosti. Vlhké zdivo s sebou přináší také snížení tepelně izolačních schopností stěn nebo nevratné chemické změny ve zdivu. Profesionální sanace je systematický, dobře popsaný proces, který je klíčovým krokem při řešení problémů s vlhkostí a při každé větší rekonstrukci. Správná diagnostika, výběr vhodné metody a kvalitní hydroizolace jsou základem dlouhodobé ochrany stavby.
1. Příčiny a projevy vlhkosti ve zdivu
Se zvýšenou vlhkostí zdiva se setkáváme hlavně u starších domů, kde stavební konstrukce a materiály stárnou, a zastarávají i používané technologie. Například hydroizolace stěn a podlah v přízemí u některých starých domů chybí zcela nebo již neplní svou funkci. Přitom právě vysoká vlhkost způsobí postupnou degradaci nejen samotného zdiva, ale i dalších stavebních konstrukcí.
1.1 Vzlínající vlhkost
Především vlhnutí zdiva od země je velice nepříjemnou záležitostí. Voda vzlíná od základů či z boku (domy částečně zapuštěné do terénu), přičemž příčinou je špatná hydroizolace. Buďto její poškození nebo naprostá absence, případně vysoká hladina spodní vody, což je to nejhorší, co se může stát. Přitom nejde jen o vodu, ale také soli. Silně koncentrovaný solný roztok nejprve rozleptává původní horizontální izolace z živice nebo dehtu, poté vzlíná kapilárně zdivem a na něm se projevuje v podobě solných výkvětů (krystalizované soli) a to klidně až do výšky 3 metry. Krystalizované soli zvětšují svůj objem a způsobují další mechanické škody, zdivo je narušováno, objevují se praskliny.
1.2 Kondenzační vlhkost a zatékání
Problémy s vlhkostí se mohou projevit i u mladších budov a dokonce i u novostaveb. Již při mokré výstavbě je spotřebováno značné množství vody, stavební konstrukce proto musí vyschnout. Přitom je v interiéru mnoho vlhkosti uvolňováno i naším pobytem, ale i zvířaty a rostlinami. Pokud již vzduch nepohlcuje vodní páry, dochází ke kondenzaci vlhkosti na chladnějších konstrukcích o teplotě rosného bodu. A to jsou nejčastěji právě stěny, ale i ostění oken. Dalším zdrojem vlhkosti může být zatékání shora, ovšem v tomto případě musíme i řešení hledat nejprve nahoře. A tím je oprava střechy, její rekonstrukce, nebo výstavba nové. Až poté se zabýváme vlhkostí, která se do zdiva shora dostala. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu.
1.3 Poškození z havárií a kanalizace
Další příčinou vlhkosti mohou být poškození z havárií, například prasklé potrubí. Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
1.4 Zdravotní rizika
Objevující se plísně jsou přitom zdravotním rizikem (alergie, respirační choroby, kožní choroby, narušení imunity a tvorby krve, záněty spojivek, chronická rýma, záněty dutin, migrény, únava, poruchy soustředění, ale i rakovina).
2. Diagnostika a plán sanace
Jak poznat vlhké zdivo? Identifikace vlhkého zdiva je prvním krokem k účinné sanaci. Mezi nejčastější příznaky patří:
- Vlhké mapy na omítce
- Odlupující se malba nebo omítka
- Solné výkvěty
- Zápach po plísni
- Viditelná plíseň nebo řasy
- Nízká povrchová teplota stěn
Pro přesné určení rozsahu vlhkosti je vhodné využít měření pomocí vlhkoměrů nebo odborný průzkum stavební firmou. Než začnete s jakoukoli sanací, je nutné zjistit, odkud vlhkost pochází. Diagnostika zahrnuje:
- Posouzení stavu hydroizolace
- Kontrolu dešťových svodů a okapů
- Analýzu složení a struktury zdiva
- Odběr vzorků omítky a zdiva
- Termovizní měření
Na základě výsledků je možné zvolit nejvhodnější metodu sanace. Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. Směrnice WTA (Vědeckotechnická asociace pro sanaci staveb a péči o památky) podrobněji rozpracovávají diagnostické postupy a metody pro zjišťování stavu zdiva. Tyto směrnice poskytují vodítko pro posuzování zdiva a přehled diagnostických metod.
3. Metody sanace vlhkého zdiva
Pokud je příčinou vlhkosti nefunkční hydroizolace a vzlínající voda, nabízí se řada způsobů, jak problém odstranit. Výběr závisí na typu stavby, rozsahu poškození a finančních možnostech. Mezi nejúčinnější metody patří mechanické přerušení kapilární cesty vlhkosti (podřezání, zarážení plechů) nebo vytvoření hydrofobní bariéry (injektáž).
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
3.1 Podřezání zdiva
Podřezání zdiva je jednou z nejúčinnějších metod, která spočívá v mechanickém přerušení kapilární cesty vlhkosti. Do zdiva se vloží nová izolační vrstva (např. PE fólie nebo nerezový plech). Tato metoda je trvalé řešení s vysokou účinností, ovšem je náročná, má vyšší cenu a vyžaduje stavební zásah. Objekt není při podřezávání staticky narušován.
3.1.1 Podřezání vlhkého zdiva řetězovou pilou
Řetězovou pilou lze podřezat vlhké zdivo s průběžnou spárou. Toto zdivo musí být soudržné a nesmí být přezdívané. Ideální je, pokud jsou ložné spáry z vápenné malty s nízkým obsahem cementu. Jako hydroizolace se při podřezávání používá například izolační fólie z PE-HD. Životnost této metody izolace zdiva je dlouhodobá. Nepříjemné je při této metodě, že musíme mít zajištěn přístup ke zdivu z obou stran, příznivá je však cena a životnost je dlouhá.
V místě podřezání se nejprve otluče vlhká omítka, zarovná se podklad v šíři 1,5 m pro umístění stroje a poté se do zdiva provede řez za sucha (není třeba chladit vodou). Ten se očistí od nečistot a do vytvořené drážky se vloží 2 mm silná hydroizolační PE fólie. Zdivo se zajistí statickými plastovými klíny o rozteči 20 až 30 cm a provede se injektáž proříznuté spáry cementovou maltou s plastifikátorem. Tato metoda je zdravotně a ekologicky zcela nezávadná.
3.1.2 Použití diamantové lanové pily
Diamantová lanová pila je určena k řezání zdiva všeho druhu (beton, kámen, cihly, …), používá se tedy, pokud nelze použít pilu řetězovou. Řezy je přitom možné provádět jak svisle, tak vodorovně a šikmo. Stroj pohání uzavřenou smyčku diamantového lana soustavou vodících kladek, k řezu dochází postupným zkracováním této smyčky. I lanová pila vyžaduje rovný a pevný podklad, kterým může být rovná podlaha nebo z fošen vytvořený rovný pojezd tak, aby mohlo docházet bez problémů ke zkracování smyčky lana pojezdem stroje vzad.
Nastaví se výška roviny řezu a na řezanou stěnu se upevní stojan rolen, podélné truby a držáky s vodícími rolnami tak, aby se smyčka snadno zkracovala. Podle stanoveného postupu se vyvrtají dva otvory ve vzdálenosti 4 - 5 m od sebe, kterými je provlečeno diamantové lano. Lano se osadí do stroje a do vodících rolen, čímž je možné začít s vlastním podřezáváním zdiva. Současně se spouštěním lanové pily musí být diamantové lano chlazené vodou tak, aby lano neřezalo nasucho - z řezu se nesmí prášit. Do pročištěné spáry se nakonec vkládá vodotěsná hydroizolace síly 2 mm (PE fólie nebo sklolaminátová deska). Zdivo se zajistí z obou stran a po celé šířce statickými klíny a po přestavení vodících rolen se pokračuje v řezání dalšího úseku zdiva. Velikost úseků je závislá na soudržnosti zdiva, přičemž přesah sousedících izolačních desek je 5 až 10 cm. Vzdálenost mezi statickými klíny je 10 - 20 cm. I při této metodě je ke zdivu nutný přístup z obou stran. Po zaizolování a statickém zajištění objektu se provede tlaková injektáž spáry cementovou maltou s plastifikátorem.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
3.1.3 Sanace vlhkého zdiva HW systémem
HW systém je jednou z nejúčinnějších metod (účinek 100%), přičemž není jakkoli narušena statika objektu. Metoda je založena na zarážení, zavibrování vlnitých izolačních nerezových desek (plechů) vyráběných z tvrzené ušlechtilé oceli. Desky (plechy) se strojně zatloukají do zdiva sanovaného objektu frekvencí cca 1300 úderů za minutu (za den lze sanovat 30 až 40 bm zdiva). Odpadá proto podřezávání vlhkého zdiva, je zaručeno zachování statiky objektu a nedochází k poškození zdiva. Desky odpovídají tloušťce zdiva a překrývají se o 5 až 8 cm (o 2 až 3 vlny ve styku desek). Vzniká tak nepropustný a nerezavějící uzávěr zaručující maximální izolaci vlhkého zdiva sanovaného objektu. Každá deska je opatřena hrotem, proto snadno proniká překážkami. Tuto metodu je možné aplikovat u všech budov s průběžnou spárou ve zdivu bez ohledu na typ zdiva (lze ji provádět i v kamenných budovách, ale pouze s průběžnou ložnou spárou - dokonce i pilíře, klenby, kaskády, oblouky). Ohromnou výhodou je též přístup pouze z jedné strany zdiva.
Používaná ušlechtilá nerezavějící ocel má pevnost 600 - 1300 MPa, proto lze provádět sanace vlhkého zdiva i u silných stěn (až do 100 cm). Izolaci lze provádět již od 1 cm nad stávajícím terénem. Před sanací se doporučuje odstranění staré podlahy (pokud se bude pokládat nová), zjištění uložení rozvodů (elektřina, plyn, voda apod.). Pokud se sanace provádí v suterénu budovy, musí se zvenčí odkopat zemina a to až na úroveň zatloukaných plechů a musí se provést nová vnější svislá izolace.
3.2 Injektáž zdiva
Injektáž zdiva je moderní a méně invazivní metoda, při které se do zdiva aplikuje chemická látka, která vytvoří hydrofobní bariéru. Výhodou je rychlá aplikace, nižší náklady a vhodnost pro historické objekty. Nevýhodou může být nižší účinnost u silně poškozeného zdiva. Injektáže zdiva lze provádět u vnějších i vnitřních stěn staveb v celé jejich tloušťce. Tato metoda je technický prostředek působící pouze proti vzlínající zemní vlhkosti, její použití není možné v oblastech tlakové vody.
Injektáže jsou relativně oblíbené díky své logice působení, snadné dostupnosti injektážních prostředků, a zejména z důvodů nenáročnosti strojního vybavení pro jejich realizaci. Tento způsob vytváření dodatečných izolací ve stávajících svislých konstrukcích je oproti ostatním mechanickým metodám (podřezávání, vrážení plechů, podbourávání zdiva) v podstatě nejšetrnějším zásahem do stavebních konstrukcí. Oblast zdiva dodatečně prosycená utěsňovacím nebo hydrofobním prostředkem brání vzlínání vlhkosti a plní funkci dodatečné hydroizolace.
3.2.1 Izolace vlhkého zdiva chemickou clonou (nízkotlaká injektáž)
Izolace vlhkého zdiva pomocí chemické clony se provádí aplikací konkrétní chemikálie do vyvrtaných otvorů vzdálených od sebe cca 10 až 12 cm. Vrtat lze do spáry vodorovně nebo mírně šikmo (podle stavební situace). Hloubka jednotlivých vrtů je dána tloušťkou stěn (vždy méně o 5 cm), průměr vyvrtaných otvorů se pohybuje přibližně mezi 14 a 22 mm. Tlak, pod kterým se tato metoda provádí, je maximálně 2 bar. Používá se nízkotlaký postřikovač s prodlužovací tyčí bez trysky a filtru. Chemická injektážní clona se provádí za předpokladu, že zdivo není ještě zavlhlé natolik, aby nepřijalo injektovanou látku. Vrty se provádí v horizontální linii ve vzdálenosti 10 - 12 cm od sebe, v závislosti na nasákavosti podkladu. Vrty se provádí šikmo směrem dolů pod úhlem 30°- 45° v případě samovolné injektáže, a pod úhlem 15°- 30° v případě injektáže pod tlakem. Injektážní clonu provádíme silan-siloxanovým, silikonovými nebo silikátovými mikroemulzemi. Tato metoda vytváří bariéru proti kapilárnímu vzlínání vlhkosti.
3.2.2 Tlaková injektáž
Tlaková injektáž spočívá v navrtání zdiva ve sklonu tak, aby vrty protly ložné spáry cihel. Do předvrtaných děr se vloží a upevní injektážní pakry. Na pakry se připojí vysokotlaká hadice injektážního čerpadla. Poté se pod určitým tlakem, který je nedestruktivní, tlačí jednosložkové nebo dvousložkové pryskyřice, která se v konstrukci roztahuje za vlhkostí a přitom nabývá na svém objemu. Dochází tak k vyplňování prostoru ve spárách zdiva a cihly ve zdivu obaluje. Tímto způsobem se vytvoří bariéra proti vzlínající vlhkosti. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovou metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci.
Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm.
3.3 Elektroosmóza
Metoda využívající elektrické pole k obrácení směru pohybu vody ve zdivu. Používá se zejména u památkově chráněných budov. Výhody: bez zásahu do konstrukce, dlouhodobý účinek. Nevýhody: vyšší pořizovací náklady, potřeba odborné instalace.
3.4 Odvětrávací systémy
Instalace ventilačních kanálků nebo soklových lišt umožňuje odpaření vlhkosti ze zdiva. Vhodné jako doplňkové opatření.
4. Hydroizolace a její typy
Hydroizolace je zásadní pro prevenci vzniku vlhkosti. Při rekonstrukci starších objektů je často nutné ji kompletně obnovit. Hydroizolace se aplikuje na základy, sokly, podlahy i stěny. Důležité je správné napojení jednotlivých vrstev a pečlivé provedení detailů (např. prostupy, rohy, spoje).
Typy hydroizolací:
- Asfaltové pásy
- Fólie z PVC nebo PE (např. HD-PE 940 folie tl. min. 0,6 mm, HD-PE 940 JUNIFOL)
- Stěrkové hydroizolace (cementové, polymerní)
- Krystalizační hydroizolace
Plošná izolace z HDP PE 950 fólie tl. 0,6 mm se používá při rekonstrukci podlah a při izolacích novostaveb. Napojí se na novou izolaci ve zdi teplým procesem. V případě, že nedojde k zateplení podlah, je fólie chráněna z obou stran geotextilem; v opačném případě je vrchní krycí geotextilie zbytečná.
U novostaveb se nejdříve zaizoluje prostor pod budoucími obvodovými zdmi a příčkami, následně je plošná izolace z HD-PE 940 fólie tl. min. 0,6 mm položená na celou plochu. Svislá izolace navazuje na provedení drenážního systému. Pokud je nově vložená izolace při podřezání výše nad terénem, je možno ošetřit zeď nátěrovou izolací. V případě, že podřezávání nebylo provedeno, ukotví se svislá izolace na úrovni terénu plechovým ukotvením (titan, zinek, měď).
5. Sanační omítky a povrchové úpravy
Po odstranění příčiny vlhkosti je nutné obnovit omítky. Používají se tzv. sanační omítky, které umožňují odpařování zbytkové vlhkosti a zabraňují vzniku solných výkvětů. Omítky se aplikují až po úplném vyschnutí zdiva, což může trvat několik měsíců v závislosti na rozsahu poškození. Součástí sanace je nakonec provedení sanační omítky do výšky až 1 m nad úrovní nové izolace, případně minimálně 50 cm nad horní hranici vlhkosti.
Vlastnosti sanačních omítek:
- Vysoká paropropustnost
- Nízká kapilarita
- Odolnost vůči solím
Sanační omítka HYDROMENT se používá k trvalé sanaci zdí s vysokou kapilární vlhkostí, je vhodná na fasády i do vnitřních prostorů. Pro omítání soklů, zdí pod úrovní terénu, na zdivo smíšené, silně zasolené, zvláště doporučen je na sanaci objektů v památkové péči, neboť nedochází k jeho zasolení. Dále sanační omítku doporučujeme všude tam, kde z technických důvodů nelze obnovit izolaci jako jediné řešení sanace vlhkých zdí. Je vhodná také preventivně u novostaveb v terénech ohrožených zvýšenou vlhkostí podzákladí. V budovách, které byly využívány jako chlévy, hospodářské budovy apod., jejichž zdi jsou nasáklé minerálními látkami, je omítka HYDROMENT doporučována.
Sanační omítku lze doplnit také hydrofobním nátěrem nebo postřikem. Hydrofobní nátěr sanační omítku neuzavře, ale zároveň zabrání pronikání dešťové vody do omítky. Další výhodou je zabránění pronikání močoviny od psů značkující fasády. Po 3 týdnech se můžeme omítka HYDROMENT přebarvit, přičemž je nutno dbát, aby vrstva použité barvy měla vyšší paropropustnost, než má vrstva HYDROMENTu. Jako finální úpravu nabízíme speciální sanační nátěry bílé nebo probarvené s vyšší paropropustností, vhodné zejména na sanační omítky vnitřní i venkovní. Pokud je vlhké zdivo silně zasoleno, doporučuje se použít nátěry vázající sůl. A pokud se na vlhkém zdivu vyskytují houby a plísně, je třeba sáhnout po sanačním postřiku.
6. Prevence a údržba
Po provedení sanace je důležité pravidelně kontrolovat stav zdiva a provádět preventivní opatření:
- Kontrola okapů a svodů
- Odvodnění pozemku
- Větrání interiéru
- Pravidelná údržba hydroizolace
Investice do prevence je vždy levnější než opakovaná rekonstrukce.
6.1 Drenáže
Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Permanentní drenáž nejspolehlivěji zabraňuje tvorbě tlakové vody na konstrukci. Dostatečná hloubka uložení drenáže je min. 300 mm pod úroveň izolace. Štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být provedený do výšky nad úroveň podlah suterénu min. 300 mm.
7. Orientační ceny sanace zdiva
Cena sanace se liší podle zvolené metody, rozsahu poškození a typu objektu. Následující tabulka uvádí orientační ceny za běžné sanační práce:
| Metoda sanace | Orientační cena | Poznámka |
|---|---|---|
| Podřezání zdiva | 2 000-4 000 Kč/m² | Včetně izolační vrstvy |
| Injektáž zdiva | 800-2 500 Kč/m² | Dle typu injektáže a rozsahu |
| Elektroosmóza | 30 000-80 000 Kč za objekt | Vyšší pořizovací náklady |
| Sanační omítky | 300-600 Kč/m² | Aplikace na vysušené zdivo |
| Diagnostika a průzkum | Individuální | Základ pro návrh sanace |
Nezapomeňte připočítat náklady na diagnostiku, hydroizolaci a povrchové úpravy. Správně provedená sanace certifikovanými materiály má životnost srovnatelnou se samotnou stavbou - desítky let.
tags: #hydroizolace #sanace #suseni #sten #průvodce