Kolegům z Klubu Namolo! jsem znám jako lodní modelář se zvláštní zálibou v historických válečných lodích. Jsou však již od dětství mojí velkou vášní rovněž letadla, jak jinak než historická vojenská. Začínal kromě vystřihovánek z časopisu ABC právě slepováním plastikových stavebnic letadel. Během střední a vysoké školy jsem těžiště svého zájmu přesunul k PC hrám včetně leteckých simulátorů. Mezitím prodělala modelářská technika prudký rozvoj. Dnes se dá s trochou nadsázky říct, že zkusit létat může prakticky každý.
Předmětem mého zájmu jsou vojenská letadla obou světových konfliktů. Lákají mě především polomakety historických válečných strojů. Je však realistické si pro začátek klást méně náročné cíle. Začít s nějakým jednoduchým cvičným letadlem, naučit se na něm pilotáž leteckého modelu a pak teprve zkoušet něco náročnějšího.
Z takových požadavků plyne, že mi pro svou relativní nenáročnost jednoznačně vyhovuje kategorie malých elektroletů (Slow-Fly), čehož se zvlášť týká rychlý technický vývoj posledních let. Elektropohon mě dokázal nadchnout. Jedná se o relativně nenáročný druh pohonu. Za zmínku stojí především akumulátory na bázi lithia (Li-Ion, Li-Pol), které jsou lehčí než starší druhy (Ni-Cd, Ni-MH). Revoluci znamenala aplikace střídavých (bezkomutátorových) elektromotorů, výkonnějších než klasické stejnosměrné.
Technické novinky zasáhly i vlastní konstrukci leteckých modelů, v níž došlo k rozšíření nových materiálů, jako je expandovaný polystyren (EPS) a extrudovaný polypropylen (EPP). Dříve byla stavba modelů dost obtížná a pracná. Přitom však stačí s takovým modelem jednou havarovat a veškerá námaha přijde nazmar. Není tedy divu, že si nové materiály rychle získaly značnou popularitu a rozšíření. EPP se díky své vysoké mechanické odolnosti ukázal být velmi vhodný. Jeho modely jsou lehké a funkční, a tak se prosazuje tam, kde účelnost má větší prioritu než estetika.Dále bylo důležité rozhodnout, zda se pokoušet o vlastní konstrukci, nebo zvolit stavebnici. Pro začátečníka je vhodné začít se stavebnicí, aby si ušetřil čas, námahu a riziko zbytečných potíží. Já jsem se rozhodl pro model NIK. Model se mi ihned zalíbil a díky své koncepci prakticky přesně zapadl do mých představ. Mezi jeho hlavní přednosti patří dělené křídlo (pro skladování a přepravu), řízená směrovka a výškovka, a nenáročný pohon motorem třídy 280. To bylo přesně to, co jsem hledal.
Příprava a kompletace vybavení
V létě 2005 jsem se konečně přiměl začít pro plánovaný model shánět výbavu. Pořídil jsem regulátor TEMA Supra 8, dvě miniserva MS-22 a pohonný akumulátor 2-článek Li-Pol E-Tec 1100 mAh 8C. Pro nabíjení akumulátoru bylo ještě třeba pořídit vhodnou nabíječku. Jelikož zatím hodlám nabíjet výhradně doma, potřeboval jsem k nabíječce ještě síťový zdroj, který jsem pořídil v prodejně s elektrosoučástkami. Vzhledem k malé intenzitě používání akumulátory pravděpodobněji odejdou dříve stářím, než nešetrným používáním. Preferuji nenáročný provoz (nejsou třeba servisní konektory, hlídání napětí na jednotlivých článcích v sadě a podobné otravnosti).
Čtěte také: Využití lehčeného betonu s polystyrenem
Teprve ke konci léta 2005 jsem se definitivně rozhodl pro NIKa a objednal si ho. Koncem října jsem zahájil první práce na pohonné jednotce, kterou jsem si objednal společně s modelem. Nejprve bylo nutné obrousit hřídel elektromotoru, aby šel plně zasunout do převodovky. Použil jsem k tomu pilníček, přičemž motor jsem měl během této operace zakrytý, aby se dovnitř nedostaly kovové piliny. Poté jsem připájel odrušovací kondenzátory a regulátor. Dále jsem musel vyřešit připojení akumulátoru k regulátoru. Použil jsem konektory typu Tamiya mini, přestože jsou mi známy jejich nevýhody. Pro nízké provozní proudy jsou snad adekvátní. Práce na pohonné jednotce jsem provedl o předloňských Vánocích. Akorát nastavení a zalétání modelu jsem nechal až na jaro, na lepší počasí.
Návod ke stavbě modelu z polystyrenu
Lze jej aplikovat na stavbu jakéhokoliv modelu z polystyrenu. Stavbu zahájíme očištěním a zaříznutím (na rozměr a případně úkos) PS částí. K řezání použijeme ostrý lámací nůž (zdůrazňuji ostrý), čepelku žiletky a na větší kusy materiálu pilku na kov. K broušení používáme (nový a tím pádem ostrý) smirek, když jej nepoužíváme na nic jiného, vydrží nám neuvěřitelně dlouho.
Materiály a lepidla
- K lepení PS a konstrukčních prvků si připravíme LA tmel na potah jakékoli "bílé" lepidlo.
- Na místa, kde záleží na pevnosti spoje a máme mezi materiály skulinku, použijeme PUREX, který při tvrdnutí lehce pění. Je možno povrch lepených součástí lehce navlhčit, pěna je objemnější.
- U modelů této kategorie se jako pevnostní prvek používá hnědá kancelářská páska, která se před použitím zvlhčuje roztokem vody a disperzního lepidla (asi 75% vody a 25% lepidla) v kádince.
Pásku zastřihneme na danou délku. Jeden konec přitlačíme štětcem na dno kádinky a celý pásek pak protáhneme roztokem pod hladinou. Pás položíme na nesavý povrch lepící stranou navrch, aby se nám nepřilepila. Pás se stočí na stranu lepidla, po několika vteřinách se papír a lepidlo promočí a lehne si. Pak je páska teprve připravená k nalepení. V místech, kde potřebujeme páskou přelepit složitější tvar, pásku nastřihneme a pak překládáme přes sebe, aby kopírovala tvar PS bez varhánků. Tato místa jsou po vytvrdnutí velice pevná a dají se velmi dobře vybrousit do hladka.
Stavba křídla
- První "operací" bude ořezání PS polotovarů. Rozřízneme křídlo podél v místě, kde bude hlavní nosník, vyřízneme místo pro křidélka případně klapky, drážky pro kabely motorů a serv, šachty serv, zabrousíme úkos "uší".
- Zde se musíme rozhodnout, jestli použijeme balsové náběžky a odtokovky. Doporučuji je použít, protože model trpí hlavně transportem a tímto způsobem jsou hrany, které jsou na první ráně, dostatečně zpevněny a lépe to vypadá. Druhá stránka věci je hmotnost a pracnost. Nejjednodušší je hrany zaříznout na tloušťku použité balsy (5mm), tu na místo přilepit LA tmelem a ohoblovat do požadovaného tvaru, pak zabrousit a zahladit smirkem.
- Hlavní nosník z balsy tl. 5mm si slepíme ze tří kusů do vzepětí, na něj pak PS části křídel, celek pak "orámujeme" náběžkou a odtokovkou.
- Po zaschnutí lepidla oddělíme křidélka a klapky (můžeme použít vyříznuté části a nebo vyrobit nové podle vlastních zvyklostí). Dolepíme nosník a vlastně i závěsník křidélek a klapek.
- PUREXem vlepíme lipové špalíčky pro uchycení polyamidových šroubů. Celek ohoblujeme a dobrousíme do tvaru.
- Vyřízneme drážky pro kabeláž od centroplánu k motorům případně servům. Do drážek můžeme vlepit brčko daného průměru nebo kabely motoru zkroutit do svazku (pro snížení možnosti rušení) a zalepit je napevno. Drážku pak přelepíme hnědou páskou.
- Do křídla vlepíme lože serv a náhony křidélek, koncové oblouky a zabrousíme pohyblivé plochy křídla na rozměr. Případné nerovnosti zatmelíme šlehaným tmelem.
- Celek křídla přebrousíme jemným smirkem, kterým zbavíme PS a balsu "chlupů", čímž zaručíme dokonalé přilnutí pásky a papíru k povrchu, který i méně saje (důležité pro hmotnost) a zvětší se i celková pevnost.
Dalším krokem je zpevnění a celkové vyztužení opracovaného PS jádra. K tomu se používá papírová hnědá lepící páska a výše popsaný způsob jejího navlhčení. Místa, kde ji použijeme: torzní skříň křídla, zesílení odtokových hran, přechody motorová gondola-křídlo, orámování křídla (koncové oblouky, nosníky křidélek a klapek...), a další místa, která jsou na "ráně".
Stavba trupu
Důležitá je v této fázi rozvaha nad tím, jak budeme model používat. Začneme od kabiny. Tu jsme zhotovili jako odnímací pro jednodušší výměnu baterií. Polotovar kabiny dobrousíme smirkem, abychom zaoblili ostré hrany řezů, dotvarujeme čelní "skla" a na zadní rovnou část přilepíme výřez z vnitřní části trupu, který použijeme jako vodící a aretační trn. Připravíme si lože pro případný podvozek. Hlavní část trupu slepíme ze dvou polovin, přilepíme přechody křídlo-trup, překližkovou destičku pro vypínač, lože serv a přijímače, lože podvozku a nebo dvě díry jako na Bowlingové kouli pro lepší úchop při hodu z ruky. Největší pozornost věnujeme instalaci nosníků matek křídla. Nosníky vyrobíme ze sendviče překližka-balsa-překližka a délku vezmeme podle největší šířky trupu pod křídlem. Vyřízneme si uložení nosníků tak, aby šli ztuha zasunout do PS a tam je přilepíme PUREXem. Vhodným zesílením je přelepení styčných ploch křídla a trupu dvěma pásky balsy (kolmo na nosníky) a nebo vlepení PS přepážek pod nosníky. Ocas slepíme ze dvou půlek, připravíme si instalaci lanovodů. Z kusu PS vybrousíme lože VOP, jehož konstrukci volíme podle způsobu uchycení VOP (my jsme volili sundavací na polyamidový šroub M3). Vybrousíme si aerodynamické přechody na polotovarech boční "kapotáže podvozku" a přilepíme je na místo tak, aby trup měl tři dosedací plochy. Spodek trupu a oba kryty. Celý spodek trupu až k polotovarům ocasní části přelepíme hnědou lepící páskou. Nešetříme, protože je to místo, na které bude model bez podvozku přistávat, a model s podvozkem tu má místo pro rozvedení sil od loží podvozku.
Čtěte také: Vlastnosti cementového lepidla na polystyren
Součásti soupravy instalujeme podle zvyklostí s přihlédnutím na hmotnost baterek, jejich chlazení a chlazení regulátoru a motorů.
Dokončovací práce a potahování
Všechny celky po úplném vyschnutí pásky opět obrousíme, případné nedostatky přetmelíme šlehaným tmelem. Povrch zbavíme prachu a připravíme se na potahování. Všechny části modelu budeme potahovat středně silným Modelspanem nebo podobným potahovým papírem (bez vláken). Před samotným potahováním si musíme vybrat způsob barvení modelu, ten bude mít zásadní vliv na hmotnost a realismus modelu. Vybral bych dva nejpoužívanější postupy:
- Použití tónovací barvy do nátěrových hmot: Vybraný odstín namícháme s použitím tónovacích barev do vodou ředitelných barev. Do ní pak přimícháme (asi 20% budoucí barvy) bílé lepidlo nebo akrylátový lak (Sportakryl, Polyurex) jako pojivo. Tento roztok používáme rovnou k lepení papíru na model.
- Potahování navlhčeným papírem: Model potáhneme navlhčeným potahovým papírem (Modelspan) a ten pak "přilakujeme" štětcem a lakem připraveným z bílého lepidla a vody (20/80). Barvíme akrylátovou barvou (např. na plastikové modely AGAMA, Model Master ...).
Doplníme obtisky, znaky a nápisy ze samolepící folie. V obou případech doporučuji celý model přelakovat jednou vrstvou mírně zředěného akrylátového laku (Sportakryl, Polyurex). Celý povrch se "zcelí", zvětší se pevnost a povrch modelu se sjednotí podle použitého laku (leský nebo matný). Jako finish doporučuji dokreslit paneláž, okna, kryt radaru (např. Centrofixem nebo tuší). Ale pozor! Akrylátový lak Centrofix rozpouští, a tak si to necháme skutečně až na závěr!!!
Nastavení a zalétání modelu
Stavba modelu se mi tedy podařilo dovést do úspěšného konce, i když jsem se drobným nedostatkům samozřejmě nevyhnul. Žádný ale není natolik závažný, aby dílo zcela znehodnocoval. Hotový model jsem ještě musel osadit přijímačem. Nejprve jsem nouzově instaloval Graupner R-700, který jinak používám v lodích. Po prvních vzletech jsem však pořídil přijímač menší a lehčí (Hitec HFS-05MS), více se hodící do tohoto typu modelu, a šlo snadno vyjmout a použít v jiném modelu. Dále bylo třeba model naprogramovat na vysílači a vyladit potřebná nastavení. S počítačovými rádii jsou zmíněné činnosti mnohem snazší a pohodlnější. V mém případě šlo prakticky jen o seřízení ovládání vodorovné a svislé ocasní plochy (funkce reverz serva) a dále vhodně doladit středové polohy serv (funkce subtrim). Bohužel při plné výchylce doleva narážela do ovládací páky výškovky (chyba při stavbě), proto jsem tuto krajní výchylku nepoužil.
Hmotnost modelu je vyšší, než je udáváno výrobcem, ale přesto je trochu znát, že by nějaký ten gram dolů rozhodně neuškodil. Je to způsobeno z nezkušenosti, kdy jsem poněkud přehnal s aplikací lepidla a na výsledné hmotnosti se to projevilo. Navíc při občasných haváriích a při opravách jejich následků model lepidlem dále ztěžkne. Pokud dojde k přílišnému nárůstu hmotnosti, tak to rovněž bude mít na letové výkony neblahý vliv. U tohoto typu pohonu vada, ale normální vlastnost. První let jsem s NIKEM uskutečnil až začátkem května. Model celkem poslouchá. Vyskytly se jen drobné komplikace běžné pro zálet každého modelu (vytrimování a úprava těžiště). Vzhledem k tomu, že s modely letadel teprve sbírám zkušenosti, trápím se s tím trochu víc. Model má tendenci se vzpínat a houpe se. Napřed jsem zkoušel negativní efekt eliminovat trimem výškovky, ale nestačilo to. Poté jsem testoval, zda je správně vyosený motor, ale zde se zdroj problému nepotvrdil. Proto jsem se zaměřil na těžiště. Jeho určení u tohoto modelu nebylo kdovíjak přesné. Posunul jsem akumulátory dopředu, což se projevilo pozitivním efektem. Nicméně mám pocit, že to stále ještě není optimální a budu si muset s uložením akumulátorů ještě pohrát.
Čtěte také: Použití polystyrenu
Kromě zmíněných potíží je provoz modelu bez problémů. Létám na louce, kde je klid a nikdo neruší ani mě, ani můj vysílač. Startuji hodem z ruky a přistávám prostým dosednutím do trávy. Model snese i silnější vánek, to ale není u této kategorie modelů nic zvláštního a těžko lze od něj čekat větší odolnost proti větru. Model dokáže udržet ve vzduchu až půl hodiny.
Tabulka komponent a jejich orientačních cen (data z roku 2005)
| Komponenta | Orientační cena (Kč) |
|---|---|
| Regulátor TEMA Supra 8 | N/A |
| Miniserva MS-22 (2 ks) | N/A |
| Pohonný akumulátor Li-Pol E-Tec 1100 mAh | N/A |
| Nabíječka Li-Pol | N/A |
| Síťový zdroj | N/A |
| Model NIK (stavebnice) | N/A |
| Přijímač Hitec HFS-05MS | N/A |
| Vysílač (není započítán do ceny modelu) | Individuální |
| Celkem bez vysílače | Pod 3000 Kč |
Poznámka: Ceny jsou orientační a platí pro rok 2005. S ohledem na technologický pokrok a inflaci se dnešní ceny mohou výrazně lišit.
Doporučuji jít rovnou do plnohodnotného modelu a kvalitnějšího elektronického vybavení. Model jsem si v uplynulém roce bohužel neužil tak, jak bych si přál. Taky kvůli vlastní lenosti jsem se k létání dostal tak desetkrát za sezónu, tedy nic moc.
tags: #elektrolet #polystyren #stavba #návod