V moderním stavebnictví se s pojmem hydroizolace setkáváme pravidelně. Hydroizolace chrání stavbu před vodou. Dnes už se bez ní neobejde téměř žádná stavba. V následujícím článku si přiblížíme řešení hydroizolace, které hravě zvládnete i svépomocí.
Proč je hydroizolace důležitá?
U balkónů a teras je nejčastější příčinou poškození dlažby právě pronikání vody do podkladu. Voda a mráz časem způsobí drolení, vznik prasklin, oslabení betonu a nakonec i korozi ocelové výztuže. Nekvalitní nebo chybějící hydroizolace koupelny přináší další problémy. Zvýšená vlhkost podpoří tvorbu plísní, což bude mít negativní dopad na naše zdraví. Z praxe víme, že použití hydroizolace na místech jako jsou koupelny, balkóny a terasy je dnes již nezbytností.
Hydroizolační řešení
Stavební trh nabízí velké množství výrobků od různých výrobců. V běžné praxi se tyto výrobky často kombinují, což rozhodně není správné. Netvrdíme, že kombinace s konkurenčními výrobky nemůže fungovat, ale vzájemnou kompatibilitu můžeme garantovat jen tehdy, když použijete osvědčené a ucelené systémové řešení.
Jak na hydroizolaci: Koupelna, balkon nebo terasa
Ať už jde o novostavbu nebo rekonstrukci koupelny, balkonu či terasy, postup je vždy téměř identický:
1. Příprava betonového povrchu
V případě nových betonových povrchů počkejte na úplné vyzrání podkladu. Pokud rekonstruujete bytové jádro nebo balkon, je třeba pečlivě odstranit nesoudržné části materiálu a vyspravit výtluky a praskliny. Za zmínku stojí i samonivelační hmoty, které vám pomohou s vyrovnáním podlah.
Čtěte také: Skladba vrstvené podlahy
2. Penetrace
Povrch očistěte od prachu a pokračujte penetrací. Jednosložková Penetrace vytvoří transparentní a nerozpustný film, který je základem pro další vrstvy. Je vhodná na betonové podklady, ale i na jiné stavební materiály jako jsou keramické cihly, pórobetonové tvárnice, omítky a další. Penetraci nanášejte válečkem nebo štětcem ve dvou vrstvách křížovou metodou. Druhou vrstvu aplikujte až po vyschnutí předešlé vrstvy (po 2 až 3 hodinách).
3. Aplikace hydroizolační vrstvy
Když už máme připravený podklad, můžeme přejít k aplikaci hydroizolace. Tekutá lepenka vytvoří vodotěsnou membránu a současně slouží i jako ochrana před radonem. Dvousložkovou hmotu jednoduše namícháte podle návodu a ihned aplikujete. Hydroizolace se nanáší válečkem alespoň ve dvou vrstvách do kříže vždy po vyschnutí předcházející vrstvy (po 12 až 24 hodinách). Do rohů se vloží těsnicí pásy nebo samolepicí pás FLEECEBAND.
4. Jednosložková hydroizolace
Skvělou volbou pro interiér i exteriér je použití jednosložkové hydroizolace. Tekutá hydroizolace je připravena rovnou k použití. Nemusíte nic míchat, snadno se nanáší a šetří váš čas. Doba schnutí je u první vrstvy jen 3-6 hodin podle podkladu, druhá vrstva schne 6 hodin. Způsob aplikace je stejný jako u Tekuté lepenky.
5. Hybridní hydroizolace
Další možností pro hydroizolaci balkonu, terasy nebo koupelny je použití lepidla na obklady a hydroizolace v jednom kroku. Produkty 2v1 jsou trendem v moderním stavebnictví a kromě úspory času se mohou pyšnit nekompromisní kvalitou hydroizolační vrstvy.
Dvouvrstvá hydroizolace a mechanické kotvení
Hydroizolační vrstvy střešních plášťů plochých střech musí být vždy zajištěny vhodnou fixací proti účinkům sání větru. Jednou z metod této fixace, kromě natavování, lepení či přitížení, je mechanické kotvení, které je nejčastější a téměř univerzální metodou fixace. Toto kotvení se provádí pomocí střešních kotev. Dvouvrstevná hydroizolace je pak fixována tak, že podkladní pás je kotvený a vrchní pás je na podkladní plnoplošně natavený. Obvykle se provádí tak, že kotvení hydroizolačního souvrství zároveň fixuje i všechny vrstvy tepelně izolační a parotěsnící. Tím je kotvení výhodné oproti lepení, kde je nutno slepit jednotlivé vrstvy navzájem. Pokud to však vyžaduje postup pokládky, je rovněž možné nejdříve přikotvit jednotlivé vrstvy podkladní.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Vhodné materiály pro kotvení
Vhodné pro kotvení jsou oxidované (podkladní) či modifikované asfaltové pásy, s dostatečně pevnou nosnou vložkou a jsou k tomu výrobcem určeny. Standardně jsou to asfaltové pásy s vložkou ze skleněné tkaniny (obvykle s plošnou hmotností vložky 200 g/m2). Pro kotvení se rovněž používají pásy s vložkou z polyesterové rohože, nebo s vložkou speciální kombinovanou, resp. kompozitní, z polyesterové rohože spřažené s výztužnými vlákny či skleněnou mřížkou, kdy výrobce asfaltových pásů uvádí jako možný způsob jejich aplikace v jejich technickém listě mechanické kotvení. Cenově výhodnější kotvení pak poskytují pásy, které v odzkoušené kombinaci se střešními kotvami v souladu s předpisem ETAG 006, poskytují úsporu počtu kotev díky možnosti používat vyšší výpočtové zatížení na kotvu při statickém návrhu kotvení.
Kotevní systémy
Pro kotvení se používají ověřené kotevní systémy kotev celokovových, nejčastěji jako šroub s podložkou kulatou nebo oválnou. Používají se zejména pro střešní skladby s malou tl. tepelné izolace, obvykle do tl. 50 až 60 mm, nebo ve skladbách zcela bez tepelné izolace. Výhodou celokovových kotev je jejich tuhost v celé délce těla kotvy, která se využívá při kotvení střešního pláště na šikmých plochách s větším sklonem. Celokovové kotvy se rovněž dělí podle únosného podkladu, do kterého se fixují, na: kotvy do betonu, lehčeného betonu, ocelového trapézového plechu, prkenného bednění či do desek na bázi dřeva (vodovzdorné překližky a dnes velice časté OSB desky). Každý takovýto podklad vyžaduje určité typy šroubů.
Pro kotvení střešních plášťů s tepelnou izolací v dostatečné tl., obvykle v tl. více než 50 až 60 mm, dle výrobce, se nejčastěji používají kotvy teleskopické, sestávající z kovového šroubu a umělohmotného teleskopu. Teleskopické kotvy zamezují možnosti poškození hydroizolace při našlápnutí na kotvu, protože v trubici teleskopu se šroub může vertikálně volně pohybovat. Teleskopy jsou obvykle jednoho typu, zatímco šrouby do teleskopů, stejně jako celokovové šrouby, se vyrábějí a osazují do teleskopů podle typu únosného podkladu, pro který jsou určené. Kromě celokovových a teleskopických kotev se používají ještě různé speciální kotvy.
Realizace kotvení
Ve dvouvrstevné hydroizolační skladbě se vždy kotví podkladní asfaltový pás. Tento podkladní pás musí vyhovovat výše uvedeným požadavkům z hlediska spolehlivosti jeho kotvení. Realizaci pokládky kotveného podkladního pásu musí předcházet provedení tahových zkoušek na stavbě. A to vždy u všech silikátových podkladů a dřevěných podkladů (u prkenného bednění i u desek na bázi dřeva). U podkladů z trapézového ocelového plechu lze vycházet z přesně daných pevnostních charakteristik oceli dodaných plechů.
Na základě tahových zkoušek a typu kotveného asfaltového pásu se navrhne typ kotevního prvku vyhovujícího jak z hlediska únosnosti podkladu, tak z hlediska únosnosti asfaltového pásu vůči protržení kotvou. Zároveň se stanoví bezpečná hodnota výpočtového zatížení na 1 kotvu od sání větru: obvykle 0,4 kN / kotvu, a to podle výrobce asf. pásu a výrobce kotev. Nebo se použije hodnota návrhového zatížení na kotevní prvek wadm podle předpisu ETAG 006, pokud asf. Následně se provede statický výpočet kotvení podle ČSN EN 1991-1-4 - Zatížení větrem, který stanový počet kotev / 1 m2 v jednotlivých oblastech ploché střechy: F, G, H, I. Zde je nutno podotknout, že plochá střecha je definována sklonem α < 5°.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Pokládka kotveného podkladního pásu
Vlastní pokládka kotveného podkladního pásu začíná jeho volným položením na podklad, vyrovnáním a vypnutím. Následně se provede kotvení v přesahu pásu, a to tak, aby obrys kotvy byl min. 1 cm od okraje pásu. Odstup jednotlivých kotev od sebe v jedné řadě kotev se stanoví z požadovaného počtu kotev / 1 m2 a z požadavku, že min. vzdálenost mezi kotvami by neměla být menší než 15 cm. Pokud se požadovaný počet kotev nevejde do přesahu pásů, je nutno kotvit ještě i v ploše pásu, obvykle v jeho polovinách, nebo dokonce v jeho třetinách. Každá takováto kotva v ploše pásu však musí být vodotěsně překryta záplatou min. 20 x 20 cm, nebo pruhem pásu šířky min. 20 cm.
Po provedení kotvení se šev vodotěsně zavaří nebo slepí (u samolepících pásů, ev. s termickou aktivací plamenem hořáku). Vodotěsné zakrytí kotev musí být provedeno co nejdříve, resp. V případě, že pod podkladním pásem je tepelná izolace (např. EPS), která by se mohla poškodit při svařování švu plamenem hořáku, je třeba provádět svařování takovým způsobem, který poškození zabrání (použitím spec. švového hořáku, svařovat šev při zakrytí podkladu vhodným způsobem (vhodnou deskou/prknem, pruhem pomocného asf. Nutno také pamatovat na to, že každá deska tepelně izolační vrstvy těsně pod hydroizolačním souvrstvím musí být fixována min.
Součástí kotvení hydroizolačního souvrství je i provedení lineárního kotvení po obvodu střechy a všech nástaveb a prostupů: provede se jako 1 řada kotev s odstupy min. 250 až 330 mm. Kotvy, které jsou v této řadě na základě výpočtu sání větru, se do lineárního kotvení rovněž započítávají. Lineární kotvení fixuje střešní plášť proti vodorovným silám, které působí v souvrství působením větru, chvěním střešního pláště, dilatačními pohyby materiálů střešního pláště a ev. v současné době je možné mechanickým kotvením fixovat díky dlouhým teleskopům i střešní plášť o tl. vzhledem k tomu, že tl tepelných izolací se dnes provádějí velice často ve 2 a více vrstvách (pro zamezení tepelných mostů, nebo spádování v tepelně izolačních vrstvách.
Zásady návrhu hydroizolační vrstvy spodní stavby
Před každým návrhem hydroizolační vrstvy (může být z jednoho, ale i dvou a více asfaltových pásů) je třeba nejprve na základě inženýrsko-geologického, nebo hydrogeologického průzkumu stanovit, jakému namáhání vlastně bude hydroizolační vrstva vystavena.
Stavební projektant by tedy měl při návrhu stavby vycházet z některého z výše uvedených průzkumů, a na základě nich zvolit vhodné hydroizolační opatření. V případě dvou a více pásů jsou mezi sebou plnoplošně nataveny.
Chtěl bych upozornit na případ, kdy máme pod stavbou nepropustné podloží, a navrhujeme tedy drenáž pro odvod vody tak, aby se neshromažďovala v okolí konstrukcí spodní stavby. Proto i v případě použití drenáže doporučuji navrhovat hydroizolační vrstvu odolnou proti působení tlakové vody, tedy ze 2 až 3 pásů typu S z asfaltu modifikovaného.
Zásady a podmínky pro kladení hydroizolační vrstvy spodní stavby
- Teplota a povětrnostní podmínky při kladení pásů:
- pásy z modifikovaného asfaltu …+5 °C (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +10 °C)
- pásy z oxidovaného asfaltu … +10 °C (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +15 °C)
- pásy s vložkou z hliníkové fólie (proti pronikání radonu) … plus dalších 5 °C
- teplota podkladu by měla být maximálně +50 °C
- při pokládce nesmí na konstrukce pršet nebo sněžit, nesmí být jinovatka, mlha, námraza, silný vítr.
- Požadavky na podklad:
Podkladem pro zhotovení hydroizolační vrstvy může být beton, betonová mazanina, cementový potěr, zdivo s cementovou omítkou, cihelné zdivo se zatřenými spárami.
Silikátové podklady (betony, potěry, omítky) musí být suché, vyzrálé, soudržné, nesmí sprašovat, hmotnostní vlhkost podkladu by měla být maximálně 6 %, povrch musí být bez ostrých hran, pevnost betonu by měla odpovídat pevnostní třídě minimálně C 8 (dříve B 10), pevnost cementové malty by měla odpovídat pevnostní třídě MC 10, rovinnost podkladu by měla splňovat podmínku maximálních nerovností 5 mm na vzdálenosti 2 metry, měřeno dvoumetrovou latí, prohlubně větší než 3 mm by měly být vyplněny, naopak výčnělky vyšší než 3 mm by měly být odstraněny nebo zbroušeny.
- Příprava podkladu:
Silikátové podklady (betony, potěry, omítky) se doporučuje před natavováním pásů napenetrovat asfaltovým lakem penetračním.
Při penetraci podklady by měly být splněny tyto podmínky: maximální relativní vlhkost vzduchu: 80 %, maximální hmotnostní vlhkost podkladu: 6 %, minimální teplota ovzduší: +5 °C, minimální teplota povrchu podkladu: +8 °C.
Penetrační lak se nanáší asfaltérským kartáčem nebo válečkem, spotřeba činí cca 0,25 až 0,5 kg/m2. Podklad po zaschnutí laku má vykazovat tmavě hnědou barvu.
Technologická přestávka pro zaschnutí laku před natavováním pásů je minimálně 4 hodiny, ale spíše 24 hodin v závislosti na povětrnostních podmínkách a teplotě ovzduší.
- Kladení a natavování pásů:
- v ploše se kladou asfaltové pásy vždy v jednom směru, nikoliv tedy horní vrstva kolmo na spodní
- pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a i více pásů, klademe je vždy tak, aby spoje pásů nebyly nad sebou:
- podélné (boční) spoje horní vrstvy tedy posuneme o cca 1/2 šířky pásu
- příčné (čelní) spoje horního pásu by měly být umístěny minimálně 300 mm od příčných spojů spodního pásu
- pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a více pásů, tak jsou navzájem mezi sebou celoplošně svařeny
- u svislých ploch:
- se kladení doporučuje provádět v úsecích délky maximálně 2 až 2,5 m, aby se zabránilo nežádoucímu prověšení pásů
- podkladní pásy se doporučuje kotvit v příčném (vodorovném) spoji pomocí 4 kusů kotev, a poté v ploše podkladní pás k podkladu bodově natavit.
- u vodorovných ploch můžeme pás natavit buď:
- celoplošně:
- pokud jde o spodní pás hydroizolačního souvrství z více vrstev pásů
- asfaltová pás natavujeme na tepelnou izolaci z pěnoskla
- z technologických důvodů v případě detailů, kde bodové natavení není z důvodů malé plochy detailů technicky proveditelné.
- bodově:
- buď na podklad položíme volně preforovaný pás, a v místech otvorů horní pás bodově natavíme na podklad
- nebo pás lokálně navaříme v pěti bodech k podkladu.
- celoplošně:
- vlastní natavení se provádí pomocí propanbutanových hořáků nebo vícehořákových agregátů
- při celoplošném natavování musí být viditelné tečení roztavené asfaltové hmoty před odvalující se rolí po celé šířce pásu, a musí docházet k výtoku roztaveného asfaltu (několik milimetrů přes okraj) po obou bocích pásu
- doporučený podélný i příčný přesah pásů je:
- u pásů s jemnozrnným minerálním posypem nebo s PE fólií … minimálně 80 mm nejlépe 100 mm v podélném přesahu, 100 mm v příčném přesahu
- vyteklý roztavený asfalt z bočních přesahů je možné zašpachtlovat nahřátou špachtlí, ovšem musíme si dávat pozor na to, aby nedošlo k obnažení nosné vložky, nebo k oslabení asfaltové vrstvy.
Kde se hydroizolace používá?
- Při izolaci spodní stavby.
- V koupelnách a mokrých prostorách, kde je hydroizolační vrstva nutná všude.
- Na plochých střechách, které je třeba dokonale izolovat proti možnému zatékání.
- Na balkónech nebo terasách.
Výběr hydroizolace
Hydroizolace by měla vydržet po celý životní cyklus stavby. Při výběru hydroizolace proto poslouchejte projektanta, který určí, jak silná má hydroizolační vrstva být, a poradí, který produkt vybrat. Vždy by mělo jít o hydroizolaci od renomovaného výrobce, který splňuje příslušné normy.
Alternativy k asfaltovým pásům
Pryč jsou doby, kdy byly při hydroizolaci stavby k dispozici pouze asfaltové pásy: dnes je kromě nich na trhu i spousta dalších materiálových bází, ze kterých může projektant (a zákazník) vybírat. Do interiérů se budou hodit stěrky na bázi akrylátové disperze nebo cementovou stěrku Mapelastic. K hydroizolaci střech se často používají pásy z asfaltu nebo měkčeného PVC, které však uvolňují škodliviny. Kvůli nim není možné ze střech bezpečně zachytávat dešťovou vodu a tu poté používat třeba k zalévání zeleniny. Vhodnějším řešením je tak použití moderní hydroizolační fólie z materiálu TPO (termoplastický polyolefin, označovaný také jako FPO), který neobsahuje žádná změkčovadla ani jiné škodlivé látky. Na místech s vysokou zátěží poslouží polyuretanová stěrka, jejíž výhodou je i méně chybová strojová aplikace.
Hydroizolace a podlahové topení
Podlahové topení způsobuje velké rozdíly teplot - vrstvy materiálu v jeho okolí se tedy roztahují a smršťují. Hydroizolace a další koupelnové materiály jako lepidlo nebo spárovačka musí zvládnout výkyvy přemostit a překlenout případné trhliny. Hydroizolaci v tomto případě doplňujeme pružnými těsnicími pásy, které tvoří mezivrstvu mezi dvěma vrstvami hydroizolace v nejvíce namáhaných místech, například okolo prostupů, odpadů, trubek a v přechodech mezi vodorovnými a svislými konstrukcemi.
Svářování asfaltových pásů
Natavování, nebo též svařování asfaltových pásů je spolehlivý způsob spojování jednotlivých vrstev/rolí pásu. Asfaltové pásy jsou vyráběny v několika typech, ze kterých lze natavovat jen některé. Zjednodušeně lze říci, že pro svaření musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu.
Savý podklad je třeba před pokládkou pásů penetrovat. Před pokládkou natavením asfaltových pásů je třeba savé podkladní konstrukce (silikátové, savé a plechové materiály) penetrovat vhodným asfaltovým penetračním nátěrem k dosažení lesklého povrchu. Lesklý povrch po penetraci je zejména u vertikálních ploch podkladu nezbytný pro trvalou stabilitu natavených pásů. V případě, že jsou vertikální plochy vyšší než 60 cm, je nutné mechanicky zajistit pás proti sjížděni (kotvení, přizdění).
Klimatické podmínky pro svařování
Pro správnou kvalitu svařovacích prací musí být teplota konstrukce, materiálu a ovzduší:
- vyšší než 5 °C při natavování oxidovaných pásů
- vyšší než 0 °C při natavování modifikovaných pásů
- nižší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
Nástroje pro natavování
Plynový hořák odpovídající délky zajistí izolatérovi pohodlné natavování pásů. Větší zvonek hořáku se hodí pro svařování asfaltových pásů v ploše, menší zvonek hořáku pro práce na detailech. Vlastní práci s hořákem je třeba přizpůsobit klimatickým podmínkám v době pokládky a typu použitého asfaltu (modifikovaný vs. oxidovaný). Podle nich zvolíme intenzitu plamene, dobu prohřevu vrchní vrstvy pásu a rychlost odvinu pásu z role.
Mezi hlavní pomůcky profesionálů patří též nástroje pro rozbalení rolí (vlečné tyče, nebo tzv. háčky). Pro rovnoměrné zlepšení přítlaku lze použít tuhou trubku alespoň o šířce role a průměru min. 10 cm. Na tu nejprve roli převineme a z ní poté natavujeme. Taková trubka pomůže pásu při natavování udržet rovnoměrnější tvar i přítlak. Přesahy mezi pásy je vhodné poctivě zaválečkovat, aby výsledný spoj získal na kvalitě. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou.
Důležité zásady při pokládce
Pro ochranu majetku, záruk i kvality výsledné střešní krytiny je třeba, aby natavovaní či jiné vzájemné svařování vrstev prováděla proškolená osoba, která při práci respektuje příslušné požární a bezpečnostní předpisy. Před zahájením pokládky je třeba se důkladně seznámit se správným způsobem pokládání pásů. Tedy dodržet:
- příčné přesahy minimálně 12 cm
- podélné přesahy minimálně 8 cm
- spoje neorientovat proti vodě.
Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno přiměřeně. Tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu.
Na výběr máte dva způsoby pokládky:
- Pokládka v jenom kroku: Celá plocha pásu vč. podélných přesahů je natavený najednou.
- Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Pote samostatně natavíte oblasti podélných přesahů.
Pokládka asfaltových pásů podle druhu izolace
Pokládka asfaltových pásů na střechu
Asfaltová střešní krytina je nejčastěji pokládána ve dvou vrstvách - nejprve podkladní asfaltový pás a na něj vrchní finální pás. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce.
Pokládka asfaltových pásů při hydroizolaci spodní stavby
Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi (aby se ostatní části nepoškodily při provádění dalších staveních prací), na které navážete později. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji dle kotevních plánů.
Typy natavení
- Plnoplošné natavení asfaltových pásů: Plamenem přiměřeně rozehřejeme pás tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích.
- Bodové natavení asfaltových pásů: Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.
Pokládka samolepicích asfaltových pásů
Před pokládkou samolepicích asfaltových pásů musí být konstrukce ze silikátových, savých a plechových materiálů (vyjma materiálu na bázi EPS) ošetřena vhodným penetračním nátěrem pod asfaltové pásy, aby se vytvořil hladký, lesklý povrch. U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů.
Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové folie na spodní straně pásu. Jinak se k folii na přesahu pás nenávratně přilepí, neboť silikonem je ošetřena pouze spodní strana pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou folii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy. Realizace dalších vrstev by neměla být provedena s prodlevou delší než jeden měsíc.
Kotvení asfaltových pásů
Kotvení dvouvrstvých asfaltových hydroizolací se provádí přikotvením podkladového pásu, na který se následně natavuje vrchní pás. V případě mechanického kotvení na střechách musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.
V případě izolací spodní stavby je u svislých ploch vyšších než 60 cm třeba pásy zajistit proti sjíždění mechanickou fixací.
Lze navařovat asfaltový pás za mrazu?
S ohledem na mezní podmínky pro kvalitní práci izolatérů, jsou SBS modifikované asfaltové pásy teoreticky zpracovatelné i za nižších teplot. Při práci pod minimální teplotou však riskujete:
- Vznik trhlinek
- Špatné natavení pásů
tags: #dve #vrstvy #hydroizolace #postup