Dubové vlysy představují nadčasovou klasiku v segmentu dřevěných podlah, vyznačující se vysokou trvanlivostí a estetikou. Jejich historie sahá hluboko do minulosti, kdy byly dřevěné podlahy zhotovovány z prken a později z vlysů, často pokládaných do asfaltu. Tato technologie, i když dnes považovaná za zastaralou, byla v minulosti běžná a zanechala po sobě mnoho podlah, které se dnes setkávají s výzvou renovace.
Historický vývoj dřevěných podlah
Počátek užití dřevěných podlah je spojen s vynálezem pily s vodním pohonem v 15. století, což umožnilo řezat prkna z kmenů. Z těchto, obvykle silných prken, se ručním ohoblováním zhotovovaly podlahové palubky, převážně z měkkých dřevin (smrk, jedle, borovice, modřín). Tyto podlahy byly obvykle tupě naraženy a přibity na hrubou podlahu nebo přímo na vrstvu trámů. Od konce 17. století, s pokrokem v technologii opracování dřeva, se začaly objevovat první pokusy o přenesení ornamentální výzdoby na podlahu, využívající tvrdé dřevo pro kontrastní pruhy kolem obyčejných prken z měkkého dřeva. Tyto podlahy byly připevňovány na podkladní hrubou podlahu a tvořily předstupeň k náročným tabulovým a vlysovým podlahám.
Historický vývoj od prosté dřevěné podlahy k tabulovým parketám se odehrál při stavbě francouzských zámků v posledních desetiletích 17. století. Původní parketový vzor byl koncipován jako mřížkový parket, kde se proplétaly diagonální a pravoúhlé vzory, přizpůsobené rozměrům místnosti. Parket z masivního dřeva se ve svém původním provedení skládá z jednotlivých krátkých vlysů, které jsou mezi sebou spojeny. K dalšímu rozvinutí technologie dochází koncem 19. století, kdy se jednotlivé vlysy vzájemně složí a přibijí hřebíky na hrubou podlahu. Dále se rozšířily dýhované tabule, což umožnilo tvorbu nádherných ornamentálních a květinových motivů.
Charakteristika dřevěných podlah
Dřevo jako přírodní materiál je citlivé na vlastnosti prostředí, zejména na teplotu a relativní vlhkost vzduchu. S přijímáním a vydáváním vlhkosti jsou svázány rozměrové změny dřeva - bobtnání a sesychání. Největší rozměrové změny se dějí ve směru letokruhů (tangenciálně) a asi poloviční ve směru kolmém na letokruhy (radiálně). Změny podél vláken jsou zanedbatelné. Velikost spár v dřevěné podlaze je významně ovlivněna také způsobem pokládky, přičemž celoplošné přilepení parket k podkladu a správná povrchová úprava (lak nesmí zatéct mezi parkety) pomáhají minimalizovat spáry. Velikost rozměrových změn se liší u různých druhů dřev; největší jsou u habru a buku, menší u dubu, javoru a měkkých jehličnatých dřev.
Trvanlivost podlahy je svázána s tvrdostí dřeva, která je určena jeho hustotou. Čím tvrdší je dřevo, tím menší je riziko mechanického poškození. Tvrdost dřeva lze výrazně ovlivnit vhodnou volbou povrchové úpravy, například lakem s vysokou tvrdostí. Nízká tepelná vodivost dřeva zajišťuje příjemnou tepelnou pohodu při chůzi naboso, ale představuje nevýhodu při použití podlahového topení. Barevnost dřeva je jeho přirozenou vlastností, s barevnými rozdíly a změnami v čase (oxidace). Tyto změny jsou součástí přírodního charakteru dřeva a lze je ovlivnit tónovanými laky, oleji a mořidly.
Čtěte také: Dubové parkety: Investice do kvality a trvanlivosti
Při pokládce by dřevěná podlaha měla mít takovou vlhkost, jaká odpovídá relativní vlhkosti vzduchu v místnosti. Rozsah přípustné vlhkosti pro parketové vlysy s perem a drážkou je dán normou a měří se buď laboratorně (vážením ztráty vlhkosti v sušárně) nebo elektrickým odporovým vlhkoměrem. Tvrdost dřeva se měří zkušební metodou podle Brinella. Dále se sledují geometrické parametry jako tloušťka, šířka a délka, rovinnost povrchu a protiskluznost.
Typy dřevěných podlahovin
Prkenné podlahoviny
Nejjednodušší provedení dřevěné podlahy. Zhotovují se z hoblovaných nebo nehoblovaných desek či fošen a pokládají se bez konstrukčního spoje na tupý sraz na polštáře. Lze je přibíjet nebo šroubovat k polštářům. Fošnové podlahy, zhotovované z hoblovaných fošen tloušťky 40 až 100 mm, jsou spojovány na pero a drážku, polodrážku nebo na drážku s vkládanými pery a rovněž přibíjeny nebo šroubovány do polštářů. Jsou předchůdcem palubových podlah a zhotovují se z měkkých druhů dřeva. Prkenné podlahy se vyrábí bez povrchové úpravy, která se provádí až na položené podlaze. Tmelení spár se neprovádí; při lakování je důležité, aby lak nezatékal mezi prkna, aby nedošlo k jejich slepení a následnému vzniku velkých spár nebo roztržení prkna při sesychání.
Palubové podlahoviny
Palubová (palubková) podlaha je zhotovována ze čtyřstranně opracovaného deskového řeziva o tloušťce větší než 20 mm, šířce 120 až 160 mm a délce zpravidla 4 a více metrů. Abychom odlišili podlahovou palubku od palubky používané pro obklady stěn, používáme také označení podlahovka. Palubky se vyrábějí s perem a drážkou a při pokládce se zasouvají do sebe a následně přibíjejí skrytě do polštářů. Nejběžnějším materiálem je smrk, borovice, modřín, ale setkáme se i s dubovými nebo lipovými palubkami. Palubky jsou dodávány zpravidla bez povrchové úpravy, i když se můžeme setkat i s palubkami, které jsou již při výrobě opatřeny vrstvou laku nebo oleje. Speciální úpravou je kartáčování, které zbaví povrch měkké vrstvy dřeva, výsledkem je vyšší tvrdost a rustikální povrch.
Parkety
Název parkety se používá pro dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou, uspořádanou do různých vzorů a spojovaných perem a drážkou, nebo pokládané na tupý sraz. V evropské normě je k definici doplněn parametr minimální tloušťky nášlapné vrstvy - 2,5 mm. Jsou zhotovovány z lamel nebo vlysů malých rozměrů, které jsou poskládány do různých vzorů. Tabule s takto uspořádanými vzory jsou buď z rubové strany nalepeny na síťovinu, nebo jsou po lícové straně fixovány krepovou páskou, která se po nalepení obrousí. Jsou vyráběny v masivním nebo vícevrstvém provedení a vyznačují se menší tloušťkou, zpravidla 8 mm. Pro výrobu jsou používány různé druhy listnatých i jehličnatých dřev. Zvláštním typem je tzv. průmyslová mozaika (kantka), vyráběná z úzkých proužků skládaných v pásech na tupý sraz.
Parketové vlysy (vlysky)
Celým názvem se jedná o parketové vlysy s perem a drážkou. Jsou přesně definovány normou ČSN EN 13226 a rozděleny do tří tříd podle výskytu charakteristických prvků (běl, suky, zárosty, trhliny, sklon vláken, barevné odlišnosti, dřeňové paprsky atd.). Třídy jsou označovány kolečkem, trojúhelníčkem a čtverečkem. Norma popisuje povolený obsah vlhkosti a geometrické parametry vlysů (nominální hodnoty tloušťky, šířky a délky, povolené odchylky a vzájemné vztahy). Masivní parketové vlysy jsou vyrobeny z jednoho kusu dřeva a jsou opatřeny perem a drážkou po obvodu. Umožňují instalaci do celé řady různých vzorů, například řemenového, rybinového, šachovnicového a dalších.
Čtěte také: Dubové řezivo pro vaše projekty
Třídění masivních dubových vlysů
Masivní dubové vlysy jsou dodávány ve třech stupních třídění dle čistoty dřeva, znaků dřeva a velikosti suků:
- Select: Vzhled lícní plochy je dán přirozeným růstem dřeva.
- Naturell - Klasik: Barva a struktura dřeva jsou živějšího vzhledu, povoleny jsou zdravé suky na lícní ploše do průměru 15 mm, černá očka do průměru 5 mm.
- Rustical: Hlavním charakterem této třídy je výraznější barevné zbarvení, suky zdravé i volné do průměru 2,5 cm, běl i jádro jsou povolené bez omezení.
Balení obvykle obsahuje 50% levých a 50% pravých vlysů, což umožňuje instalaci do různých vzorů. Svazek je zapáskován, označen rozměrem a jakostní třídou.
Lamelové dřevěné podlahoviny
Do této kategorie patří vícevrstvé lepené podlahové dílce. Třívrstvé podlahové dílce se skládají z:
- Nášlapné vrstvy z lamel kvalitního pohledového dřeva (tloušťka zpravidla kolem 4 mm).
- Středové vrstvy z úzkých latěk orientovaných vlákny kolmo na vlákna nášlapné vrstvy (obvykle borovice nebo smrk).
- Dolní, tzv. "protitahové" vrstvy, obvykle ze smrkové dýhy.
Všechny tři vrstvy jsou slepeny, celková tloušťka dílce je zpravidla 15 až 25 mm. Šířka dílců se pohybuje kolem 200 mm. Nejrozšířenější je "řemenový třílamelový vzor". Pro spojování dílců jsou ve středové vrstvě vyfrézována pera a drážky. Dílce se lepí nebo se "zacvaknou" pomocí zámkového spoje. Zajímavým řešením je vložení pružného neoprenového pásku do konstrukce dílce, který vyrovnává objemové změny a minimalizuje riziko vzniku spár. Dvouvrstvé podlahové dílce připomínají tvarem klasické vlysy, ale jsou zpravidla rozměrově větší.
Špalíkové podlahy
Dřevěné špalíky se vyrábějí příčnými a podélnými řezy z dřevěných kotoučů, nařezaných na potřebnou výšku. Mají zpravidla tvar čtyřbokých hranolů se čtvercovou nebo obdélníkovou podstavou a s fázkou na čelní hraně. Pro výrobu se používá tvrdé dřevo, tj. dub nebo pařený buk, k zamezení přílišného bobtnání, vysychání a hniloby dřeva.
Čtěte také: Dubové parkety z druhé ruky: Ceny, možnosti využití a na co si dát pozor
Pokládka dubových vlysů do asfaltu
Pokládka vlysové podlahy lepené do horkého asfaltu je specifický proces. Standardem je roznesení vlysů, vyčištění a zametení podkladu, příprava a provedení penetrace. Dále se připravuje kotel, nachystá dřevo a rozehřeje asfalt. Asfalt se nabere do vědra, vlysy se roztřídí a rozloží v místnosti. Založí se základ, podlije a rozetře asfalt pod základ, vlysy se podlévají a přiřezávají. Kladení vlysů probíhá rybinovitě nebo palubovitě. Spáry mezi vlysy a stěnou se zalijí asfaltem nebo utěsní trvale plastickým tmelem. Následuje odnesení zbytků materiálu, přibití lišt nebo soklíků po obvodě stěn na pokos, vyčištění a vybroušení místnosti strojní bruskou, napuštění pastou dvojnásobně a uzavření místnosti.
Kladení podlahy
Podlaha se klade od stěny s mezerou, která se vyklínuje. Prkno se utáhne k přibitému prknu na dvou nebo třech místech (např. polštář) klíny, rozepřenými proti skobě zaražené do polštáře. Utahovat lze také panty se spínacími svorkami. Obr. č. 2: Schéma montáže podlahy. Do výklenků ve zdivu se vkládají pomocné polštáře. Příložkami. Nastavení nemá být v jedné rovině, nýbrž vystřídané. Směr kladení prken se řídí místností, její vnitřní uspořádání a směr paprsků venkovního světla. Polštáře u obvodových stěn se ukládají nejméně 50 mm od zdi. Polštáře musí být násypem dobře podpěchovány. Tloušťka polštářů je minimálně 50 mm. Rozměry polštářů na obě strany nejméně 10 mm.
Přibíjení vlysové podlahy
K přibíjení vlysů se používá hřebíků 22/50 a 45/50, nekorodujících. Doporučené množství je 60 ks/m2 každý druhý vlys a do 100 ks/m2 každý 3. vlys. Hřebík se zatlouká šikmo v boční hraně. U palubových podlah je běžná hloubka drážky nejméně 9 mm. Aby hlava hřebíku nad perem nepřekážela, dorazí se průbojníkem. Po přibití podlahy se stykové spáry přebrousí, okraje při stěnách přelištují. Po dokončené práci. Spáry a případné vady a poškození vlysů se vytmelí, například tmelem z pilin, mouky, kaseinového klihu a barviva, naneseným stěrkou. Menší vady se opraví zatmelením, u větších vad je nutná výměna celého vlysu.
Renovace a údržba
Původní parketové vlysy, které byly k podkladu přilepeny asfaltem, musí být odstraněny. Čistý podklad zbavený asfaltu projde důkladným ošetřením penetrací a strojovým zarovnáním stěrkou. V případě, že původní podlahy v bytě dosahovaly rozdílů výšek až 4 cm, je potřeba podklad vyrovnat nivelační stěrkou. Na asfaltu stěrka nemusí dobře držet, proto se osvědčilo asfalt mírně nahřát plynovým hořákem (nesmí téct) a pak ho špachtlí odstranit od podkladu. Nebo naopak v zimě nechat vymrznout, asfalt pak křehne a jde rozbít na malé kousky. Pro vyrovnání hrubých nerovností do 4 cm se používají speciální stěrky, jemnější stěrky pod vinyl (vyžadující dokonalou rovinu) a stěrky s větší pevností pod parkety.
Po položení krytiny následuje olištování místnosti masivními lištami z dubu a nalajnování hřiště. Masivní parkety jsou dodávány surové bez povrchové úpravy, což umožňuje výběr z řady speciálních povrchových úprav a efektů. Povrchová úprava tohoto druhu dřevěných podlah se provádí po dokončení instalace. Na výběr je z široké škály bezbarvých, tónovaných tvrdých voskových olejů či laků s bohatým výběrem optických úprav (supermatné, matné, pololesklé či lesklé provedení). Dále jsou k dispozici různé druhy speciálních efektů a aditiv, například s příměsí stříbrného prachu, extra zvýšené protiskluznosti nebo zvýšené rychlosti vytvrdnutí.
Pokud je podlaha nalakována, stává se parotěsnou. Nesmí se na ní uzavřít vlhkost, která by zabránila jejímu vyschnutí. Pokud je vlhkost podlahy větší než 13 %, nesmí se natírat ihned po položení. Použití tvrdých laků (např. epoxidových) v tomto případě nelze doporučit; jakékoli tmelení spár je naprosto nevhodné. Dřevo je třeba chránit před hrubším poškozením. Známé výrobky pro povrchovou úpravu zahrnují rezolový lak, parketolit, nitrolak, vodou ředitelné laky a další. Při práci s laky se doporučuje používat ochrannou masku.
Podlahové soklíky a lišty slouží k úpravě (ukončení nebo překrytí spáry) při styku podlahy se stěnou nebo při vytvoření jakýchkoliv spár. Obsahem standardu je výběr, naměření a řezání lišt na pokos, vyvrtání otvorů pro šrouby, přibití hřebíky nebo přišroubování do předem osazených špalíků nebo hmoždinek do stěny, přičemž nastavování lišt musí být vždy provedeno na šikmý řez. Délka soklíků a lišt se určuje v m z rozměrů podlah podle projektu. Z celkové délky soklíků a lišt se odečítají dveřní otvory jmenovitou šířkou, ostatní přerušení délkou podle projektu.
Normy a technické specifikace
Na provádění, měření a kvalitu prací se vztahují příslušné ČSN, obecně závazné předpisy nebo normy výrobců v plném znění. Jsou to zejména:
- ČSN 74 4505 Podlahy. Společná ustanovení
- ČSN 49 2120 Dřevěné podlahoviny. Základní ustanovení
- ČSN 49 2130 Dřevěné podlahoviny. Parketové vlysy s perem a drážkou
- ČSN 49 2132 Mozaikové parkety podlepené tkaninou
- ČSN EN 1910 Parkety a jiné dřevěné podlahoviny a dřevěné stěnové a stropní obklady - Stanovení rozměrové stálosti
- ČSN EN 13 329 Laminátové podlahové krytiny. Specifikace, požadavky a zkušební metody
Na dodávky materiálů požadovaných k vytvoření kompletních podlah vlysových, parketových a lamelových se vztahují příslušné certifikáty jakosti ISO a příslušné normy. Vlysy úzké jsou vlysy o šířce od 30 do 55 mm. Vlysy široké jsou vlysy o šířce od 60 do 80 mm.
Příklad renovace tělocvičny ZŠ Plamínkové
V tělocvičně ZŠ Plamínkové v Praze na Pankráci byly původní parketové vlysy nalepené asfaltem, a to ve dvou vrstvách. Obě vrstvy musely být odstraněny a zbytky asfaltu z podkladu seškrábány. Následně byla použita vodou ředitelná ekologická dvousložková epoxidová penetrace podkladu Schönox EG, ideální pro problematické nesavé podklady. Po zasypání penetrace křemičitým pískem byl povrch strojově zarovnán samonivelační stěrkou Schönox UniPlan, která vyniká perfektním rozlivem a malým smrštěním.
Na zarovnaný podklad pak byla nanesena parotěsná fólie a položena třílamelová dřevěná podlahová krytina Kährs Activity Floor v dekoru dub. Tato sportovní krytina disponuje 3,6 mm silnou nášlapnou vrstvou z dubu, ošetřenou kvalitním lakem tvrzeným ultrafialovým světlem, odolným vůči oděru. Celková konstrukční výška krytiny dosahuje pouhých 30 mm, i přes vybavení zesilující a nárazy tlumící vrstvou. Střední vrstvu tvoří díly z masivního borovicového dřeva, spodní strana je vybavena dýhou ze smrkového dřeva. Podpůrnou a zesilující část krytiny představuje 6mm dřevovláknitá HDF deska a nárazy tlumí 9mm vrstva z buněčného polyetylenu/polyéteru. Díky tomu je krytina vhodná pro nejrůznější sportovní aktivity. Pružná a pevná podlaha s lakovaným povrchem je z výroby vybavena kvalitním zámkovým spojem Woodloc®, který umožnil instalovat 480 m2 krytiny jako plovoucí podlahu bez nutnosti přerušení dilatační spárou v celém prostoru. U obvodových zdí byla dilatační spára samozřejmě zachována.
Po pokládce krytiny byl prostor tělocvičny opatřen lištami z dubového masivu a na krytině bylo nalajnováno víceúčelové hřiště pro nejrůznější sportovní aktivity. Sportovní náčiní, se kterým se na podlaze manipuluje, bylo zespodu očištěno a podlepeno kvalitním filcem, aby nedošlo ke zbytečnému poškrábání podlahy. Švédský výrobce Kährs sportovní krytinu Activity instaloval již ve 48 zemích světa a je uznáván pro kombinaci bezpečnosti s trvanlivostí a snadnou i rychlou instalací.
Tabulka: Vlastnosti dřevěných podlahovin
| Vlastnost | Popis | Vliv na podlahu |
|---|---|---|
| Rozměrová (tvarová) stálost | Citlivost na teplotu a vlhkost, projevující se bobtnáním a sesycháním. | Vznik spár, ovlivněno druhem dřeva a způsobem pokládky (celoplošné lepení, lak nesmí zatéct). |
| Tvrdost | Odolnost dřeva proti mechanickému poškození, určená hustotou. | Vyšší tvrdost = menší riziko poškození. Lze zvýšit povrchovou úpravou (lak). |
| Tepelná vodivost | Schopnost dřeva vést teplo. | Nízká vodivost = příjemný pocit tepla při chůzi naboso. Nevýhoda při podlahovém topení. |
| Barva | Přirozené barevné rozdíly a změny v čase (oxidace). | Součást přírodního charakteru dřeva. Lze ovlivnit tónovanými laky, oleji a mořidly. |
| Měření vlhkosti dřeva | Určení vlhkosti dřeva před pokládkou, aby odpovídala vlhkosti v místnosti. | Provádí se laboratorně nebo elektrickým odporovým vlhkoměrem. |
| Měření tvrdosti dřeva | Stanovení odolnosti proti vtisku. | Měří se Brinellovou zkouškou. |
| Geometrické charakteristiky | Sledování tloušťky, šířky, délky, rovinnosti a dalších parametrů. | Zajištění kvality a správného usazení podlahového dílce. |
| Protiskluznost | Zjištění vhodnosti podlahy pro bezpečný pohyb osob. | Provádí se u podlah s nášlapnou vrstvou. |
tags: #dubove #vlysky #do #asfaltu #informace