Renesance je umělecký sloh a historická epocha 14. až 17. století. Vyznačovala se mj. zesvětštěním, individualismem a návratem k antice. Období renesance v architektuře trvalo zhruba od začátku 15. století, kdy můžeme pozorovat první renesanční tendence na stavbách v severní Itálii, do počátku 17. století, za konec éry renesance a humanismu se obecně považuje Třicetiletá válka. Přečtěte si, co všechno je pro tento architektonický sloh typické a kde na českém území najdeme nejzajímavější příklady renesančních budov.
Počátky renesanční architektury a její šíření
Z hodin dějepisu si jistě pamatujete, že význam slova renesance (z italského rinascimento) je „obrození“, v tomto konkrétním případě pak obrození antických ideálů. Renesanční architektura se začala prosazovat v italských městech už v 15. století. Tento styl vznikl jako odpověď na převládající gotiku a úzce souvisel s nástupem humanismu. V architektuře se to projevovalo především opuštěním rozmáchlé a zdobné gotické estetiky a návratem k souměrnosti, pravidelnosti a strohosti budov starého Řecka a Říma.
Za zmínku jistě stojí i to, že gotika se v italském prostředí nikdy naplno neprosadila a antický odkaz římské architektury zde v určité míře působil po celou dobu středověku. Byli to také italští učenci a humanisté, kteří přišli s označením gotika (podle germánských Gótů) pro v jejich očích primitivní a nízké umění barbarů. Kolébkou renesanční architektury je jednoznačně toskánská Florencie, ve které Filippo Brunelleschi odstartoval renesanční éru stavbou kupole dómu Santa Maria del Fiore. Nový sloh se rychle rozšířil i do zbytku tehdy prosperující severní Itálie.
Za další typické ukázky renesančního stavitelství patří bazilika sv. Petra a Pavla v Římě (na jejíž stavbě se podílela taková jména jako Michelangelo Buonarroti nebo Raffael Santi) nebo Palazzo Grimani v Benátkách. Renesanční sloh se z bohatých severoitalských měst dostal přes Alpy do zbytku Evropy až v průběhu 16. století. V této době rostlo bohatství většiny západoevropských zemí, což nahrávalo rozšíření renesance do Španělska, Francie, Anglie i Nizozemí. Území tehdejší Svaté říše římské (včetně Českých zemí) bylo v této době sužováno náboženskými konflikty, což šíření nového slohu značně zpomalilo.
Charakteristické rysy renesančních fasád
Renesanční architekti se inspirovali antickými stavbami, jejich souměrností, jednoduchostí a pravidelností proporcí. Důležité je také zachování lidského rozměru u staveb světských. Charakteristickým rysem tohoto směru je pravidelně členěná fasáda s horizontálním rozdělením stěn. Na průčelích bývají patrné klasické prvky jako sloupy či oblouky, které jsou pro renesanci typické. Renesanční architektura je charakteristická symetrií a použitím prostých, geometrických tvarů. Stavby vynikají vyváženými proporcemi, což vytváří dojem harmonie a řádu. Místo gotických lomených oblouků se na fasádách často objevují sloupy, pilastry nebo půlkruhové oblouky, které dodávají stavbám klidný a rozpoznatelný ráz.
Čtěte také: Provedení pohledového betonu
Symetrie a proporce
Symetrie patří mezi nejvýraznější rysy renesanční architektury. Stavby jsou pečlivě komponovány kolem centrální osy, která rozděluje fasádu nebo půdorys na dvě stejně utvářené poloviny. Výrazné horizontální členění podtrhuje rozdíl mezi jednotlivými patry. Při navrhování proporcí se návrháři opírali o matematická pravidla inspirovaná antickými vzory. K oblíbeným tvarům patřily například kruhy nebo čtverce, které přinášely konstrukcím jednoduchost a příjemnou harmonii.
Architektonické prvky
Renesanční architektura staví na několika klíčových prvcích, mezi které patří sloupy, pilíře, oblouky a klenby. Sloupy se inspirovaly antikou - nejčastěji nesou hlavice v dórském, iónském nebo korintském stylu a jejich rozměry odpovídají Vitruviovým zásadám. Oblouky období renesance jsou půlkruhové a vyskytují se například v lodžiích, nad okny nebo u portálů. Sloupořadí určuje rytmus fasád městských paláců i veřejných staveb; příkladem může být známý Palazzo Rucellai. Klenuté průchody nahrazují masivní gotické opěrné systémy - valená klenba dokáže překonat širší rozpětí bez potřeby hustých podpěr. V českých zemích jsou tyto znaky zřejmé například na arkádových nádvořích zámku Opočno. Dále se hojně uplatňuje kupole a schodiště se stává samostatným architektonickým prvkem.
Fasádní výzdoba - sgrafito
Fasády renesančních staveb vynikají pravidelným uspořádáním a smyslem pro detail. K nejtypičtějším ozdobným technikám patří sgrafito, při němž se do několika vrstev omítky vyškrabávají rozmanité motivy. Sgrafitová výzdoba se v českých zemích začala šířit od druhé poloviny 16. století. Často se sgrafito kombinuje s kamennými či štukovými detaily, což ještě více podtrhuje slavnostní ráz stavby. Renesanční ornamentika si žádá značnou pečlivost a spojuje architekturu s uměleckým řemeslem. Estetická stránka těchto fasád odráží humanistické ideály renesance: snahu o harmonii mezi člověkem, okolní přírodou a samotnou stavbou.
Materiály a konstrukční inovace
Renesanční architektura znamenala v dějinách stavebnictví skutečný převrat. Do popředí se dostaly nejen nové stavební materiály, ale i inovativní techniky. Velkou změnu přineslo hlavně využití cihel jako základního stavebního materiálu. Stavitelé tak mohli rychleji a levněji realizovat rozsáhlé projekty - například městské paláce či letní rezidence. Mramor si mezitím získal pověst luxusního materiálu, který byl vyhrazen významným stavbám v centrech měst jako Florencie nebo Řím. Vedle kamene se začaly užívat materiály jako mramor a cihly.
Mezi zásadní technické objevy patřilo propracování valených kleneb a kupolí. Architekti začali využívat nové statické poznatky spolu s efektivnějším kladením cihel. Významným milníkem byla kupole florentského dómu navržená Filippem Brunelleschim - její realizace posunula hranice tehdejšího stavitelství o kus dál. Nelze opomenout ani využití předem připravených prvků, například štukových dekorací. Velký pokrok představovalo také začlenění přesných matematických výpočtů do projektování budov. V českých zemích se cihla prosadila od poloviny 16. století nejprve na šlechtických sídlech a měšťanských domech - příklady najdeme třeba v Litomyšli či Telči.
Čtěte také: Cihlový obklad fasády: Průvodce
Humanistické ideály a nové typy staveb
Renesanční architektura si zakládá na proporcích, které odpovídají lidskému tělu. Budovy byly navrženy s ohledem na člověka; kombinují reprezentativní vzhled s praktickým využitím. Budovy jsou navrženy tak, aby se v nich člověk cítil přirozeně a pohodlně - umožňují volný pohyb i příjemné setrvání. Typickým rysem renesančních paláců jsou uzavřená nádvoří s arkádami, která poskytují klidné útočiště oddělené od městského shonu. Právě zde vzniká atmosféra soukromí, což výrazně odlišuje renesanci od gotiky. Kombinace uzavřeného prostoru s důrazem na lidské měřítko dokonale vystihuje humanistické hodnoty renesanční éry. Architektura má za cíl zpříjemnit každodenní fungování lidí i vytvořit prostředí vhodné jak k práci, tak k relaxaci či kulturním aktivitám. Antropocentrické pojetí znamená i to, že dekorativní prvky podporují celkovou kompozici stavby bez narušení jejího využití.
Renesanční architektura přinesla zásadní obrat v podobě budov i jejich významu. V 15. a 16. století se začaly objevovat nové stavební typy, které odrážely měnící se společenské hodnoty té doby. Objevují se nové typy staveb: městské paláce a městské i předměstské vily. Sakrální architektura přijala nový vzhled - chrámy s centrálním půdorysem či kupole inspirované antikou nahrazovaly tradiční gotické tvary. Díky těmto novinkám vznikala prostředí určená nejen pro obranu či rituály; domy i veřejné prostory podporovaly běžný život obyvatel i setkávání komunity. Renesanční architektura představuje zásadní zlom v evropských dějinách a stala se výrazem nového pohledu na svět i umělecké tvorby. Její vliv je patrný především v proměně měst, rozvoji urbanistických koncepcí a změně společenských hodnot od 15. století.
Renesanční architektura v českých zemích
Přesto i na našem území najdeme několik renesančních památek. Typickou ukázkou české renesance je zámek v Litomyšli, který je na seznamu Světového dědictví UNESCO. Zámek byl postaven v letech 1568-1581 a na jeho výstavbě se podíleli italští mistři. Třípatrové arkády hlavního nádvoří i bohatá sgrafitová výzdoba vytvářejí unikátní podobu zámku. Další příklady české renesance najdeme v Telči, v Praze (například Letohrádek Hvězda či Schwarzenberský palác) nebo na zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí.
Níže uvedená tabulka shrnuje některé významné renesanční památky v českých zemích, které ilustrují typické prvky fasád a architektury:
| Stavba | Lokalita | Charakteristické prvky fasády |
|---|---|---|
| Zámek Litomyšl | Litomyšl | Bohatá sgrafitová výzdoba, třípatrové arkády nádvoří |
| Městská památková rezervace | Telč | Pravidelně členěné fasády měšťanských domů, sgrafito |
| Letohrádek Hvězda | Praha | Geometrický půdorys ve tvaru hvězdy, členění fasády, klidný ráz |
| Schwarzenberský palác | Praha | Nádvoří s arkádami, sgrafito |
| Zámek Opočno | Opočno | Arkádová nádvoří s renesančními prvky |
| Zámek Bučovice | Bučovice | Arkádové nádvoří, renesanční fasáda |
Čtěte také: Realizace OSB fasády
tags: #renesanční #fasáda #architektura #členění