Zjistili jste, že váš dům má špatně izolované základy, což se projevuje prostupováním vlhkosti do zdiva a s tím spojenými problémy? Spousta chalup nemá základy izolované proti vodě a působení vlhkosti se tak může stát noční můrou. Problém ovšem nastává se starší stavbou, která má základy proti vlhkosti izolované jen nedostatečně nebo je případně nemá vůbec. Účelem hydroizolace základů je ochrana stavby nejen proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, ale také například proti radonu. Dodatečným odizolováním základů však můžete problému s vlhkostí v domě předejít nebo ho alespoň omezit.
Příčiny pronikání vlhkosti do zdiva
Proč do zdí proniká vlhkost? Bez kvalitní a dobře provedené izolace zdiva dochází mezi základem stavby a její nadzemní částí k interakci mezi těmito dvěma prostředími. Následkem toho bývá stavba postižena tzv. zemní kapilární vlhkostí. Zdivo zasažené zemní kapilární vlhkostí je nutné dodatečně odizolovat od základu.
Mezi další příčiny vlhkostních poruch patří:
- Netlaková voda - jedná se o smáčení zdiva, například deštěm.
- Tlaková voda - například podzemní voda.
- Poškození z havárií - například prasklé potrubí.
- Odstřikující voda a kondenzační vlhkost. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu.
Specifika dodatečné hydroizolace starších budov
Je třeba se smířit s tím, že plnohodnotnou hydroizolaci lze dodatečně udělat jen obtížně. Můžete však podniknout některá opatření, která působení vody a vlhkosti na dům alespoň zmírní. Dodatečná hydroizolace zpravidla vyžaduje odhalení základů do potřebné hloubky.
Konzultace s odborníky a specifika starších domů
Řešení problému lze zadat některé z mnoha specializovaných firem. Náklady se vám však přinejmenším zdvojnásobí a odborníci vám často nenabídnou nic, co byste nezvládli sami. Souboj s vlhkostí je u starého domu poměrně ošemetná věc. Nikdo ji sice v domě nechce, ale pro určitý typ tradičních stavebních materiálů může úplné vysušení domu skončit katastrofou. Buďte opatrní zvlášť v případě hliněných domů, jejichž zdi z vepřovic či kotovic obvykle stojí na nízkých kamenných základech, spojených rovněž hlínou. Ale pozor také na základy v oblastech s porézním kamenem, například s různými typy vápence.
Čtěte také: Vše o dodatečné hydroizolaci sklepů
Odkrývání základů a prevence poškození stavby
Drtivá většina sanačních opatření, souvisejících s dodatečnou hydroizolací, předpokládá odkrytí základů. Tady je třeba mít se opět na pozoru. Stará chalupa totiž pravděpodobně nebude mít armované betonové základy v dostatečné hloubce, a jestliže odhalíte základy po celém obvodu stavby nebo se při kopání rýhy pro drenáž či výkopu pro dodatečné odizolování dostanete až pod ně, může vám zeď popraskat, případně i spadnout.
Předejít tomuto riziku lze tak, že budete dělat výkopové a sanační práce tohoto typu postupně, po třech či čtyřech metrech. Práce se tím samozřejmě zkomplikuje, ale omezíme tak nebezpečí, že se odhalené nestabilní základy pohnou.
Zvláště u starých domů ve svahu může hrozit i nebezpečí náhlého rozdělení stavby na „suchou“ a „mokrou“ právě v důsledku dodatečné hydroizolace, což může zapříčinit například vysychání spojovací hliněné malty mezi kameny nebo vyschnutí a nežádoucí pohyb materiálu sypaného při původní stavbě mezi vnější a vnitřní kamenné či smíšené zdivo. Je dobré mít tato možná nebezpečí na paměti zvláště v případě, kdy přesně nevíte, z čeho byla vaše chalupa kdysi postavena.
Voda pod domem
U některých typů staveb se může stát i to, že dodatečná pečlivě udělaná hydroizolace sice ochrání základy, ale způsobí odvedení vody pod dům. Voda pak jde až pod základy, může narušit sklepy a postupně ohrozit celou stavbu, což opět platí zvláště pro chalupy ve svahu. Pokud by takové nebezpečí mohlo hrozit, povolejte raději ke konzultaci statika.
Diagnostika stavu zdiva
Na nutnost sanace zdiva nás upozorňuje až projevující se degradace povrchových úprav zdiva vznikem tmavých ploch. Vlhkost od základů poznáte i pouhým okem, ale teprve speciální sondy přesně určí množství vody i její původ. Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. Směrnice WTA poskytují vodítko pro posuzování zdiva a přehled diagnostických metod.
Čtěte také: Ochrana spodní stavby před vlhkostí
Metody dodatečné hydroizolace základů a zdiva
Existuje mnoho různých možností, jak odstranit škody způsobené vlhkostí. Samozřejmě záleží jak na příčinách vlhkosti, tak i na způsobu využití suterénních prostor.
Mechanické metody podřezání zdiva
Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému. Mechanické metody podřezání zdiva patří mezi stavebně i finančně velmi náročný zásah do stavby. Během této metody dochází k destrukci omítek i fasád - po provedení je tedy nutné kompletně zrekonstruovat stavbu až do výšky cca 1 metru od země.
- Vybourání a opětovné zazdění s izolací: Vybourá se vždy několik řad cihel nad plánovanou úroveň hydroizolace v šířce 1 metr, položí se pás hydroizolace, opět se zazdí a vybourá se část zdi vedle. Je to velmi pracná metoda, která ale nevyžaduje žádnou speciální techniku. Při provádění postupujeme tak, že první den se zdivo vybourá a vyzdí pilířky, druhý den se pilířky zaklínují klíny a následně se bourá další část zdiva. Zdivo se musí vždy klínovat, k čemuž existují určené klíny.
- Zarážení nerezového vlnitého plechu: Do ložné spáry zdiva se z boku narážejí desky nerezového vlnitého plechu ručním pneumatickým kladivem nebo strojně. Nevýhodou této metody jsou velké rázy při zarážení plechů, čemuž musí vyhovovat statika zdiva. Je nutné, aby ve zdivu byla rovná ložná spára. Je třeba počítat s tím, že ocelový plech tvoří tepelný most ve zdivu.
- Prořezání drážky strojní řetězovou pilou: Pomocí strojní řetězové pily se prořízne drážka (opět po jednotlivých záběrech o délce vhodné pro konkrétní zdivo) v ložné spáře zdiva, do které se vloží hydroizolační deska (sklolaminát, plast), sloužící jako hydroizolace a utěsní se klíny a rozpínavou maltovou směsí. Kolem stěny je nutný rovný podklad pro řezací zařízení. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu.
- Diamantová lanová pila: Do stěny je třeba kromě místa řezu vyvrtat druhý otvor pro diamantové lano, to se nasadí na kladky a navleče na hnací kolo. Tímto způsobem lze řezat i betonové konstrukce a zdivo bez ložné spáry. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené).
- Podřezání ruční ocelovou pilou: Taktéž pracná, ale svépomocí proveditelná metoda je podřezání ruční ocelovou pilou (lze vypůjčit v půjčovně nářadí).
Pro podřezání zdiva potřebujete hodně prostoru a většinou i přístup z obou stran zdi. Nevyřešíte tím vlhkost, která proniká přes zeď z boku, pokud se k ní nedokážete z druhé strany dostat. Na konci se může provést doinjektování vzniklých kaveren, například při podsekávání cihelného zdiva s tím nebývá problém, ale při podsekávání kamenného zdiva nevzniká rovná horní strana vybouraného otvoru.
Chemické injektáže
Chemické injektáže opět patří mezi stavebně a ekonomicky náročný způsob izolace. Používá se zejména na menší úseky vlhkých staveb. Nehodí se pro starší domy, u kterých hrozí nebezpečí vydroleného zdiva (v důsledku vlhkosti). Vydrolené části zabraňují rovnoměrnému a plošnému rozprostření injektážní emulze ve zdivu a tím snižují úspěšnost tohoto zákroku. Chemickou injektáž nelze použít na kamenné zdivo. Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovou metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm. Směrnice WTA neudává normové spotřeby injektážních prostředků.
Elektroosmóza
Elektroosmóza dokáže s pomocí polarizace navrátit vodu nacházející se v kapilárách vlhkého zdiva zpět do půdy. Český přístroj DryPol® System je moderním a efektivním způsobem elektronické izolace vlhkých staveb. V rodinném domě s průměrnou vlhkostí 6,5 % jsme se s pomocí systému DryPol® za tři roky dostali pod 4 %, tedy pod doporučenou hranici normy vlhkosti.
Čtěte také: Dodatečná hydroizolace základů
Svislá hydroizolace z vnější strany
Izolace základů či spodní části stavby proti vodě je vždy lepší dělat z vnější strany, ze které je dům nejčastěji vystaven účinkům vlhkosti a vody. V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné, pak je třeba zvážit jiné metody.
Při odvlhčení pomocí kombinace drenážní roury se zásypem, geotextilie a nopové fólie to znamená vždy odkopat pouze zmíněný kus, položit fólii a drenáž, zasypat a teprve pak pokračovat dál.
Nopová fólie
Jedním z opatření k dodatečné hydroizolaci základů je vytvoření bariéry proti vodě z nopové fólie. Ta se položí do výkopu výstupky (nopy) směrem k základům. Díky nopům vzniká mezi fólií a materiálem základů určitá větrací mezera. Nopová fólie se vyvede zhruba dvacet centimetrů nad úroveň terénu, její horní hranu pak přichytíte ke zdivu speciální lištou, která zamezí zapadávání nečistot do vzduchové mezery mezi základy a nopy.
Drenážní systémy
Aby se nápor vody snížil, je třeba ji odvést. K tomu slouží drenáž. Drenážní systém odvede vodu ze základů a může vás zbavit problému s vlhnutím zdí. Aby však drenáž neudělala víc škody než užitku, musí se udělat správně. Samotná drenáž však problém s vlhkostí obvykle nevyřeší, kombinovat ji s jinými postupy je nutné při náporu vlhkosti z dešťové vody i při působení zemní vlhkosti, kvůli které vlhnou stěny. Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách.
Drenáž základů je jedním z nejúčinnějších opatření při boji s vlhkostí v domě. Spolu s dalšími kroky může přispět k odvlhčení domu a zabránit postupné destrukci fasád i vnitřních omítek a zdiva. Odvedení vody od základů však domu prospěje i v případě, že není spojeno s dalšími radikálními postupy.
Co drenáž základů přesně znamená? V podstatě jde o vytvoření jednoduché bariéry, která vodu z podmáčeného terénu zachytí a odvede mimo dům. Drenážní systém může vodu odvádět buď do sběrné jímky, ze které je odčerpávána, nebo do otevřeného kanálu, kterým pak odtéká. Ani v jednom případě nemusí jít o nijak složitou a nákladnou stavbu, využít lze například výkopu s dostatečně hlubokou vrstvou štěrku a kameniva nebo perforovaných drenážních trubek, které vodu odvedou do terénu, což je systém srovnatelný například s tradičním trativodem.
Samotný drenážní výkop je třeba udělat po celém obvodu základů (případně kdekoli ve volném terénu, který chcete odvodnit). Dělá se zhruba na šířku lopaty a je nutné počítat s vyspádováním, které umožní odtékání vody v drenážní trubce potřebným směrem. Výkop by měl být od základů vzdálen aspoň 80 cm. Je nutné vyhloubit ho k patě základů, ale ne o moc hlouběji, aby se podloží pod základy nenarušilo příliš rychlým vysycháním. K odhaleným základům se pak může upevnit tzv. nopová fólie, přečnívající mírně nad povrch. K vnější zdi se okraj nopové fólie může uchytit pomocí speciální lišty nebo hřebíků s podložkami. Výstupky z fólie (nopy) musí směřovat ke stěně, aby se mezi zdí a zeminou v drenážním příkopu vytvořila potřebná vzduchová mezera.
Drenážní výkop se vyplní kamenivem (většími kameny), na němž je uložena vrstva menších kamenů, horních asi pět centimetrů tvoří vrstva hlíny, která se nakonec zatravní. Jinou možností je zakončení drenážního příkopu kameny, dlažbou nebo hrubým štěrkem. Aby hlína shora nepropadala mezi kameny, klade se pod ni geotextilie. V současné době se nejvíce používají perforované drenážní roury uložené na dně výkopu, které jsou pak zasypány hrubým štěrkem a zahrnuty zeminou. Drenážní trubka se klade ve spádu směrem, kterým potřebujete nasměrovat odtékající vodu. Horní konec drenážní trubky či hadice se kvůli odvětrávání vyvede nad terén.
Pokud jde o složení vrstev hrubého a jemného kameniva, existují různé postupy a doporučení. Výkop by se měl vždy vyložit geotextilií, která zabrání prorůstání kořenů a narušování drenážního systému vegetací. Můžete zvolit například postup, kdy se příkop na položenou geotextilní tkaninu vysype vrstvou jemného písku, vrstvou štěrku a vrstvou drti. Na tu pak položíte drenážní hadici, kterou poté opět zasypejte vrstvou drti a vrstvou štěrku. Na tu lze položit například valouny nebo betonovou dlažbu se spádem od chalupy. Nedoporučuje se obalovat geotextilií samotnou drenážní trubku, protože pak by se perforace (otvory v drenážní hadici nebo trubce) mohly ucpat a systém by přestal správně fungovat. Na obou koncích vyvedených nad terén je vhodné umístit perforované kryty proti hlodavcům a dalším živočichům. Tyto kryty se prodávají na míru k jednotlivým průměrům drenážních hadic. Štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být provedený do výšky nad úroveň podlah suterénu min. 300 mm.
Dodatečná tepelná izolace
Při výkopu kvůli odhalení základů se vyplatí zvážit i dodatečnou tepelnou izolaci. Izolant by měl vždy respektovat materiál základů a zvláště při kombinaci s hydroizolací je nutné brát v úvahu zmíněná rizika, související s náhlým odvedením vody od starého domu. Pro zateplení základů se často používá extrudovaný polystyren.
Svislá hydroizolace z vnitřní strany
V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. V takovém případě je nutné vytvořit celistvou a uzavřenou vrstvu izolace na stěnách i podlahách, nejčastěji z asfaltových pásů.
Existuje mnoho různých možností, jak odstranit škody způsobené vlhkostí. Není-li poškozená suterénní stěna volně přístupná kvůli zástavbě nebo sousedním budovám, je dobrou alternativou dodatečná vnitřní izolace. Při použití navzájem optimálně vyladěných systémů produktů lze tímto způsobem dokonce vytvořit kvalitní obytné místnosti. Nepropustnou izolaci je poté třeba uvnitř domu napojit na hydroizolaci podlahy a zvenčí na svislou obvodovou hydroizolaci, která je vyvedena až na povrch, protože jinak by vlhkost pronikala kolem nepropustné překážky a do domu se i tak dostala. Vnitřní hydroizolace se obvykle provádí pomocí tuhých hydroizolačních malt na minerální bázi. Těmito výrobky však není možné trvale utěsnit dynamické trhliny a nelze zaručit ani nepropustnost pro radonové plyny.
Asfaltové (bitumenové) izolační stěrky
Na dodatečnou vnější i vnitřní hydroizolaci základů či spodní stavby můžete použít rovněž některou z asfaltových (bitumenových) izolačních stěrek. Například výrobce asfaltové stěrky Profi dicht 1K FIX upozorňuje, že stěrka dokáže na rozdíl od asfaltových pásů vytvořit bezešvý spoj za studena a lze ji aplikovat i na členité a složitě tvarované základy. Potřebuje však povrch bez ostrých výstupů a nesoudržných částic, takže například spáry a prohlubně v kamenných základech by bylo nutné vyplnit maltou. Stěrka se pak nanáší ve dvou vrstvách špachtlí nebo hladítkem, po zaschnutí je dobré zakrýt ji geotextilií nebo polystyrenem a teprve poté zahrnout základy zeminou. Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu.
Příklad spotřeby a ceny pro asfaltovou stěrku Profi dicht 1K FIX:
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Spotřeba stěrky | 3,5 litru na metr čtvereční |
| Tloušťka vrstvy | 3 milimetry |
| Hmotnost balení | 32 kilogramů |
| Orientační cena balení | kolem 2 600 korun |
Komplexní řešení a příklady z praxe
Prováděné rekonstrukční práce na budovách vzhledem k dlouholeté funkčnosti by měly být vždy zaměřeny i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti. Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí. Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace.
U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy. Na vysoce odborném provedení detailů je závislá úspěšnost sanace. Taktéž při nové výstavbě si založení stavby bez hydroizolace neumíme představit.
Sanace sklepních prostor památkově chráněného domu (Trumf)
Specialisté z pražské firmy Trumf, která se zabývá renovacemi a sanacemi staveb, postupovali při sanaci sklepních prostor jednoho z památkově chráněných domů tak, že nejdříve dodatečně izolovali jeho základy. Obvodovou stěnu odkopali až na základovou spáru, obnažené opukové zdivo základů domu nejdříve doplnili a vyrovnali cementovou stěrkou a dále ošetřili asfaltovou hydroizolační stěrkou. Pro zateplení základů použili extrudovaný polystyren. Finální vrstvu vytvořila nopová fólie jako mechanická ochrana jednotlivých vrstev systému izolace základů domu.
Sanace vlhkého zdiva bytového domu (Remmers)
Majitelé se rozhodli upravit suterén činžovního domu tak, aby jej bylo možné využívat jako bytové prostory. V suterénu byla provedena izolace podlahy, podle návrhu projektanta a prováděcí firmy použity sanační omítky, a v částech obytných prostor byla podle přání majitelů ponechána pohledová zeď na původní kamenné zdivo základů. Po několika letech užívání se ale v suterénním bytě začaly objevovat problémy nejprve s vlhkostí na stěnách a následně s plísní na zdech. Majitelé se domnívali, že důvodem vlhnutí jsou opakované havárie odpadu vinou špatného napojení instalace v kuchyni v bytě nad suterénem, a vlhkost řešili instalací odvlhčovačů.
Přivolaný zástupce firmy, která prováděla hydroizolaci koupelen, doporučil vykopat kontrolní šachtu, jímku s čerpadlem, v koupelně v místě nejblíže zdi do dvora, kde je byt nejníže položen vůči okolnímu terénu. Překvapením bylo, když i v relativně deštivém roce zůstávala šachta stále suchá a nebylo potřeba nic odčerpávat, ale přesto se po stěnách bytu dále šířila plíseň. Po konzultaci s technikem společnosti a po obhlídce objektu byly nalezeny další příčiny vlhnutí základových zdí - nefunkční okapový svod směrem do ulice, porušená izolace stropu a s největší pravděpodobností nefunkční hydroizolace základů zvnějšku - porušená nopová fólie i krycí lišta a pod ní zatékající vlhkost z chodníku tvořeného betonovou dlažbou na jedné straně a ze dvora do kačírkového zásypu.
Z tohoto důvodu společnost Remmers doporučila majitelům použít kombinaci, která je chytrá a zároveň se snadno aplikuje. Tento systém se skládá z vnitřního hydroizolačního systému, jehož součástí je materiál MB 2K, který je určen k přemostění trhlin a zároveň je testován na nepropustnost radonu. Další součástí systému je pak sestava desek Power Protect [eco], zaručující ekologický a ekonomicky udržitelný systém sanace. Aby všechny složky systému plnily dlouhodobě svoji funkci, je nutné dodržet všechny předepsané kroky.
Postup sanace zahrnoval:
- Příprava podkladu: Cílem je zajistit vnitřní hydroizolaci výtečnou přilnavost na pevném podkladu, prostém všech nepevných a prachových částí. K tomu se zpravidla odstraňují veškeré pochozí vrstvy podlah, mazaniny, povlaky a omítky. Izolační vrstva má být provedena vždy na surový podklad.
- Penetrace: Provede se penetrace Kiesolem MB.
- Vyrovnání podkladu: Můstek a vyrovnání podkladu kombinací materiálů WP Sulfatex a WP DS Levell. Aplikace tohoto souvrství je však velmi rychlá, protože se provádí „čerstvý do čerstvého“.
- Hydroizolační vrstvy: Na vyzrálou vyrovnávací vrstvu se nanáší kontaktní nátěr MB 2K a následně dvě hydroizolační vrstvy stejného materiálu.
Desky Power Protect se lepí metodou „floating“ do materiálu PP Fix. Na ně je pak nanesena kontaktní vrstva plošné stěrky a jemné omítky PP Fill vyztužené v první vrstvě tkaninou Tex 4/100. Nepropustnou izolaci je poté třeba uvnitř domu napojit na hydroizolaci podlahy a zvenčí na svislou obvodovou hydroizolaci, která je vyvedena až na povrch, protože jinak by vlhkost pronikala kolem nepropustné překážky a do domu se i tak dostala. Dále byly na obvodovém zdivu z interiéru provedeny tlakové injektáže proti vzlínající zemní vlhkosti v úrovni podlah suterénu. Obvodové zdivo v suterénu bylo kompletně oklepáno od původních vlhkostí a solemi degradovaných omítek a povrchově bylo zpevněno mineralizačním nástřikem.
tags: #dodatecna #hydroizolace #budov #informace