Destové žlaby jsou nedílnou součástí každé střechy a slouží k efektivnímu odvodu srážkové vody. Jejich správný výběr, montáž a údržba mají zásadní vliv na funkčnost celé střešní konstrukce a životnost budovy. Existuje několik typů žlabů, které se liší svou konstrukcí, umístěním a materiálem.
Typy žlabů
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku.
Mezistřešní žlaby
Mezistřešní žlaby se často používají u složitějších střešních konstrukcí, například u průmyslových budov nebo u krytin z drátoskla. Jejich tvar i průřez je dán konstrukčním uspořádáním střech.
- Tvar a průřez: Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm.
- Spojení s okapovými plechy: Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.
- Ochrana a údržba: Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
- Příklad použití: Náš obrázek ilustruje použití mezistřešního žlabu u krytiny z drátoskla. Lůžko je vyspádováno a je vyloženo žlabem. Do drážky žlabu je zapnuto oplechování okapu střechy. Toto oplechování je zataženo daleko pod drátosklo a zde uchyceno ležatou příponkou. Mnohem lepší je způsob, kdy je žlabové lůžko tvarováno a do něho je položen přiměřeně veliký žlab, který je z jednoho kusu plechu se stejnou úpravou pod skleněnou krytinou. 120 mm překryvku příponkny sklem je ovšem minimum. Tato vzdálenost je závislá na úhlu střešní roviny. Se zrůstajícím sklonem střech se snižuje.
Oblý nástřešní žlab
Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlová, nebo tašková. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu.
- Rozvinutá šíře: Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 až 600 mm.
- Tloušťka plechu: Tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm.
- Cena a montáž: Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snadnější a bezpečnější. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění.
Materiály pro okapové systémy
Při výběru okapového systému je třeba ujasnit si priority, mezi které patří zejména údržba, vzhled, cena a životnost materiálu. Na trhu existují materiály takzvaně bezúdržbové a materiály, které vyžadují občasnou údržbu.
Čtěte také: Montáž okapového žlabu krok za krokem
Bezúdržbové materiály
Nechcete-li se o vaše okapy nijak starat, zvolte materiál bezúdržbový. Těmi jsou měď, titanzinek, lakovaný pozink a hliník.
- Lakovaný pozink: Existuje celá řada výrobců plechů s povrchově upraveným pozinkovaným plechem. Lakovaný pozink se liší především kvalitou povrchové úpravy, která významně určuje životnost materiálu. Dobrým vodítkem je záruka, která začíná na povinných 2 letech a sahá až do desítek let. Ačkoliv u renomovaných výrobců je v podstatě jedno, zda je záruka 30 nebo 40 let, měli bychom zpozornět nad minimální dvouletou zárukou. Cenově se metr žlabu může lišit i dvojnásobně, u doplňků ještě více. Nejlevnější výrobci, především z Polska, se často vyznačují menším průměrem žlabů/svodů a podválcovaným plechem, což znamená menší tloušťku plechu. Osvědčený značkový výrobce okapových systémů je např. Lindab. Oproti levnějším alternativám je povrchová úprava silnější a je nanesena ještě před dalším zpracováním do požadovaných tvarů, nikoliv až poté. Odpadají tak nedokonale povrchově upravené detaily (např. koleno nejde zevnitř dokonale obarvit). Spoje žlabů jsou většinou řešeny nacvakávacími spojkami, aby se nepoškodila povrchová úprava. Při manipulaci s okapy je třeba dávat pozor na odření, a tím i obnažený plech, který by následně začal korodovat.
- Titanzinek: Titanzinek představuje ve srovnání s mědí cenově dostupnější bezúdržbový materiál. Má běžnou plechovou barvu a časem také mírně zvětrá. Je také velmi náročný na správné zpracování a citlivý na kombinace s jinými stavebními materiály (např. nesnášenlivost titanzinku s bitumenovou lepenkou a betonem). Nemění však vzhled tak zásadním způsobem jako měď, pouze ztratí lesk a zešedne. Oproti ostatním materiálům je tvrdší a křehčí. Běžně se povrchově dále neupravuje. Ve srovnání s pozinkovaným nebo měděným plechem, titanzinek je mnohem křehčí a při nižších teplotách (pod 10 oC) náchylnější ke křehkému lomu.
- Měď: Měděný okapní systém se nejčastěji používá na domech v historicky chráněných oblastech nebo tam, kde se chce dosáhnout starobylého vzhledu domu. Měď je bezúdržbová a prvotní lesk je po čase vystřídán charakteristickým zvětráním až do tmavě zelenohněda. Jedná se o nejdražší materiál používaný na okapy. Měď je obecně považována za agresivní materiál, nesnášenlivý s většinou ostatních kovů používaných ve stavebnictví. Oplechujete-li si tedy například mědí komín, měl by pod ním následovat i měděný okapní systém. Z praxe také víme, že často dochází ke krádežím mědi, a proto ji nedoporučujeme používat na místech, kde by toto riziko mohlo hrozit.
- Hliník: Dalším kvalitním a doporučovaným materiálem na okapy je hliník. Lze ho dodat i bez povrchové úpravy, ale majoritně je dodáván s barevnou úpravou v široké barevné škále. Výhodou hliníku je jeho váha a chemická inertnost - nereaguje s jinými látkami. Díky tomu je zaručena i jeho bezúdržbovost. Nevýhodou je pak větší měkkost hliníku oproti jiným materiálům, je tedy potřeba opět dbát zvýšené opatrnosti při montáži.
Materiály vyžadující údržbu
Materiál vyžadující občasnou údržbu je ten nejlevnější - pozink neboli pozinkovaná ocel. Je to materiál bez povrchové úpravy, který vyžaduje údržbu v podobě nátěrů. Praxe je bohužel taková, že majitelé údržbu zanedbávají, čímž výrazně zkracují životnost tohoto materiálu. Žárově zinkovaný ocelový plech je základním a nejlevnějším materiálem pro okapový systém.
- Vzhled: Dodává se ve standardní stříbrné či plechově stříbrné barvě.
- Údržba: Není bezúdržbový, časem dochází ke korozi. Předpokládá se jeho pozdější natření libovolnou barvou.
Nerezová ocel
Nerezová ocel je slitina železa s chromem (min. ~10,5 % Cr), často také s niklem a dalšími prvky. Chrom vytváří na povrchu pasivní vrstvu oxidu, která brání korozi. Když dva žlaby vypadají stejně, neznamená to, že jsou stejné i materiálem a zpracováním. O životnosti a odolnosti rozhoduje zejména typ nerezové oceli, tloušťka plechu, svary a dokončení povrchu. „Nerez“ je celá skupina slitin - důležité je konkrétní označení (AISI 304/316 vs. AISI 201).
- Tloušťka plechu: Tloušťka stěny žlabu určuje tuhost, tvarovou stabilitu a rezervu při montáži i provozu. Tenčí materiál (0,6-1,0 mm) se snáze deformuje, může ztratit rovinu a hůř drží napojení na dlažbu.
- Svary: V okolí svaru vzniká tepelně ovlivněná oblast (HAZ) se zabarvením a oxidy. Pokud se neodstraní, stávají se místem, kde pasivní vrstva hůř funguje a mohou vznikat skvrny či pitting. TIG vs. MIG/MAG - produktivní, ale hrubší; u tenkých plechů hrozí přepaly. Tryskání po svaření mechanicky odstraní oxidy a zabarvení, sjednotí povrch a umožní přirozené obnovení pasivní vrstvy - bez chemie.
- Problémy: Hnědavé mapy na povrchu, typicky tam, kde zůstává voda s mýdly a solí. Jde hlavně o estetický problém související s méně odolnou slitinou (např. AISI 201). Mikrodůlky, které narušují pasivní vrstvu. Snadno vznikají z nečistot a rýh; urychlují je chloridy. V těsných spárách s omezeným přístupem kyslíku (pod usazeninami, v ostrých štěrbinách) může dojít k lokálnímu napadení.
- Cena a kvalita: Levný žlab nemusí být nutně špatný, ale extrémně nízká cena obvykle znamená kompromisy: méně odolnou slitinu (často AISI 201), tenčí plech a rychlé svary bez pečlivého dočištění. Tyto rozdíly se projeví až v provozu - skvrnami, matněním, lokální korozí u svarů.
Tabulka materiálů pro okapové systémy
| Materiál | Údržba | Vzhled | Cena | Životnost | Specifika |
|---|---|---|---|---|---|
| Pozinkovaná ocel | Vyžaduje nátěry | Stříbrná, časem koroze | Nejlevnější | Nižší desítky let (závisí na údržbě) | Základní materiál bez povrchové úpravy. Náchylný ke korozi při zanedbání údržby. |
| Lakovaný pozink | Bezúdržbový | Široká škála barev | Střední | Desítky let (závisí na kvalitě úpravy) | Povrchová úprava je nanesena před tvarováním. Důležitá je kvalita povrchové úpravy a délka záruky. |
| Titanzinek | Bezúdržbový | Plechová barva, časem zešedne | Vyšší | Desítky let | Citlivý na kombinace s jinými materiály (bitumen, beton). Tvrdší a křehčí než ostatní materiály. Náchylný ke křehkému lomu při nízkých teplotách. |
| Měď | Bezúdržbový | Prvotní lesk, časem tmavě zelenohnědá patina | Nejdražší | Velmi dlouhá (i stovky let) | Používá se u historických domů. Agresivní k ostatním kovům. Riziko krádeží. |
| Hliník | Bezúdržbový | Lze dodat i s barevnou úpravou | Střední až vyšší | Desítky let | Lehký a chemicky inertní. Měkčí než ostatní materiály, vyžaduje opatrnost při montáži. |
| Nerezová ocel | Bezúdržbová (vyžaduje správné zpracování) | Jemně matný, sjednocený povrch | Vyšší | Velmi dlouhá (závisí na typu oceli a zpracování) | Odolnost proti korozi závisí na typu slitiny (AISI 304/316). Důležitá je tloušťka plechu a kvalita svarů. |
Montáž a řešení problémů s žlaby
Montáž nástřešního žlabu
Při montáži se přibije na krajní prkno bednění závětrný plech, který tvoří zároveň podkladní pás pro lemování okapu. Krajní prkno tesař nesmí definitivně přibít, ale jen provizorně přichytit, aby je mohl klempíř snadno odtrhnout a osadit závětrný plech. Potom klempíř prkno přibije tak, aby jeho hrana běžela rovnoběžně s hranou římsy. Dále zasune okapnicí okapový plech na podkladní pás a připevní je na bednění. Rozvinutá šířka plechu bývá 400 až 500 mm, na stykových hranách se provede kolmý ohyb pro spoj na dvojitou stojatou drážku a horní hrana se opatří vodní drážkou. Nyní se mohou již montovat žlabové háky, obdobným způsobem, jako u žlabů podokapních, ale háky stejně dlouhé a připevněné v různé výši. Připevňujeme je vruty. V nejnižším místě žlabu se proseká do římsy otvor pro odpadní troubu, vyplechuje se manžetou, jejíž horní hrana se rozklepe do obruby široké 10-15 mm dosedající na okapový plech, se kterým se spojí na drážku nebo se snýtuje a utěsní pájkou. Když je vše připraveno, vloží se žlab do háků a naválka se přichytí příponkami.
Problémy s mezistřešními žlaby u trapézových plechů
Mezi jednotlivými vazníky jsou zapuštěny mezistřešní žlaby z titanzinkového plechu. U obvodových stěn jsou provedeny zaatikové, mezi jednotlivými střechami pak mělké žlaby obdélníkového průřezu. Přechod mezi plechovými žlaby a svislými dešťovými plastovými svody je přímý bez sběrných kotlíků a bez tepelné izolace. Zaatikové žlaby jsou šířky 390 mm a proměnné výšky od 55 do 160 mm. Přesah střešních trapézových plechů přes boční stěnu žlabu dosahuje u zaatikových žlabů téměř 100 mm, mezistřešní žlaby jsou stejné šířky a proměnné výšky od 110 do 210 mm, ojediněle 220 mm. Krycí trapézové plechy povrchově upravené plastem jsou připevněny k podkladu pomocí pozinkovaných šroubů s podložkami. Ve skladbě střechy jsou žlaby osazeny do lůžka opatřeného po obvodě tepelnou izolací - pravděpodobně z minerálních vláken. Mezi dnem mezistřešního žlabu a nosným ocelovým průvlakem tepelná izolace chybí.
Čtěte také: ochrana budovy před dešťovou vodou
Typické závady a jejich příčiny
- Vypadlé vložky a pronikání vody: Lichoběžníkové otvory mezi povrchovými trapézovými plechy a hřebenovým plechem byly stejně tak jako mezery mezi střešními plechovými dílci a žlabem vyplněny vložkami z měkkého polyuretanu (molitanu). Tyto vložky měly chránit tepelnou izolaci z minerálních vláken u žlabů nebo těsnit vzniklé otvory u hřebenu proti pronikání srážkové vody dovnitř. Ve skutečnosti jsou však v obou případech vypadlé. Střešní krytina z trapézových plechů není u mezistřešních ani zaatikových žlabů zakončena okapnicí. Tím, že ochranné krycí vložky tepelné izolace z měkkého polyuretanu se postupně uvolňují, dešťová voda i sníh jak při silném větru, tak v době tání tak může pronikat do nechráněné tepelné izolace nejen při větším průtoku vody žlabem, ale též v důsledku chybějící okapnice.
- Deformace dna žlabu: V mezistřešním žlabu je dno titanzinkového žlabu v příčném směru značně vybouleno a probíhá v podélném směru. V okolí vpusti je vyboulení ve srovnání s průběhem ve vnitřní části žlabu již zanedbatelné. Jelikož je hala temperována a vodní pára může pronikat jednak netěsnostmi mezi nosnými ocelovými plechy, jednak mezerami kolem svislých prostupů k hornímu povrchu střechy, dostane se tak i pod žlab, kde může kondenzovat na spodním líci venkovního žlabu. Je-li zkondenzovaná voda pod žlabem silně ochlazována (zvláště v zimním období), může dokonce i zmrznout a zvětšit tak svůj objem. Pokud je tedy pod žlabem ocelový průvlak, lze předpokládat vydutí dna žlabu. Po rozmrznutí ledu sice voda odteče směrem dolů, ale zdeformovaný žlab se již do původní polohy nevrátí. Nelze vyloučit ani zatékání vody trhlinami v titanzinkovém žlabu.
- Zatékání do interiéru: Tím, že voda má možnost dostat se do vnitřní skladby střechy zatékáním nebo sníh navátím do tepelné izolace lichoběžníkovými otvory a škvírami v horní části žlabu, voda v kapalném stavu dále trhlinami a také srážením vodních par pod žlabem, prosakuje propustnou tepelnou izolací a vytéká do interiéru v obnažených a netěsných mezerách.
Doporučená opatření
- Výměna žlabů a zajištění konstrukcí: Vzhledem k tomu, že střešní krytina z plátovaných trapézových plechů nevykazuje větší prokazatelná poškození, zdá se být výhodné jak z finančních důvodů, tak z hlediska pracnosti, délky trvání a rizika zatékání v průběhu oprav, vyměnit pouze žlaby se zajištěním sousedních konstrukcí proti zatékání a vnikání sněhu dovnitř.
- Utěsnění tepelné izolace: Po vyschnutí tepelné izolace z minerálních vláken lze doporučit její utěsnění a zpevnění stříkanou tvrdou polyuretanovou pěnou, která samotná má též funkci hydroizolační.
- Montáž okapnic: Konce střešních trapézových plechů, které přesahují hrany žlabů by měly být opatřeny okapnicí. Jelikož střešní dílce jsou vystaveny poměrně vysokým teplotám, podléhají značným objemovým změnám. Proto mezi pěnovým polyuretanem a spodním lícem plechu se vytvoří spára, kterou vzhledem k délkovým změnám plechu lze velmi obtížně zakrýt trvale pružným silikonovým tmelem. Právě z tohoto důvodu by byl vhodnější mechanický spoj. Z technologického hlediska je jedna z možností přinýtování zahnutého plechu s ohybem ke spodnímu líci plechu tak, že mezi plechem a okapnicí bude vložena pryžový pásek zajišťující vodotěsnost spoje (obdobný spoj se používá při uchycování vlnitých desek k podkladu). Každá strana trapézového plechu by tak měla svoji samostatnou okapnici, takže v zalomení stran by se okapnice překrývaly. Zvláště důležité jsou okapnice na vodorovných stranách okrajů. Tím, že povrch trapézových plechů tvoří plastová vrstva, je kontaktní styk různých kovů (spojovacího nýtu a plechu) způsobující elektrochemickou korozi přerušen touto vrstvou.
Důležitost průtokové rychlosti
Množství dešťové vody, které je nutno odvést do kanalizace, je dáno intenzitou deště, velikostí odvodňované plochy a činitelem odtoku. Průtoková rychlost ve žlabu má být tak velká, aby její unášecí schopnost byla dostatečná k odplavení nerozpuštěných součástí vod. Z tohoto důvodu se doporučuje nejmenší rychlost 0,6 až 0,8 m.s-1.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
tags: #destovy #zlab #tizn #tloustka #plechu #informace