Norma ČSN 73 0802, vydaná v únoru 1995, stanovuje požadavky na požární bezpečnost nových nevýrobních objektů a pro změny stávajících objektů a prostorů, pokud tyto změny vyžadují postup dle ČSN 73 0834. Tato norma je klíčovým dokumentem pro zajištění bezpečnosti osob a majetku v případě požáru.
Norma platí pro měněné části (popř. provozy) objektů, přičemž změnou stavby nesmí dojít ke snížení požární bezpečnosti celého objektu, zejména ke snížení bezpečnosti osob nebo ke ztížení zásahu požárních jednotek. Norma platí pro ty změny staveb, které podléhají stavebnímu zákonu a kolaudačnímu řízení. Pro projektování objektů, pro které platí samostatné technické normy nebo jiné předpisy, obsahující požadavky požární bezpečnosti staveb, platí tato norma v rozsahu, ve kterém se příslušné technické normy nebo předpisy na ni odvolávají.
Základní pojmy a definice dle ČSN 73 0802
Z definic uvedených v kapitole 2 ČSN 73 0802 jsou klíčové následující:
- Čl. 2.1 Požární bezpečnost stavebních objektů: Schopnost stavebních objektů bránit v případě požáru ztrátám na životech a zdraví osob, popř. zvířat a ztrátám majetku, dosahuje se jím vhodným urbanistickým začleněním objektu, jeho dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením, popř. požárně bezpečnostními opatřeními.
- Čl. 2.2 Požárně bezpečnostní zařízení a opatření: Technické nebo organizační opatření ke snížení teoretické intenzity případného požáru v posuzovaném stavebním objektu nebo jeho části (např. požární signalizace, samočinné hasicí zařízení, stálý dohled požárních jednotek).
- Čl. 2.4 Hořlavé látky: Látky tuhého, kapalného nebo plynného skupenství, které jsou schopny (bez ohledu na způsob zapálení) uvolňovat při požáru teplo.
- Čl. 2.10 Požární úsek: Prostor stavebního objektu, ohraničený od ostatních částí tohoto objektu, popř. od sousedních objektů požárně dělicími konstrukcemi, je základní posuzovanou jednotkou z hlediska požární bezpečnosti stavebních objektů.
- Čl. 2.11 Požárně dělicí konstrukce: Stavební konstrukce, bránící šíření požáru mimo požární úsek, schopná po stanovenou dobu odolávat účinkům vzniklého požáru, je to zejména požární strop nebo střešní konstrukce, požární stěna (vnitřní, obvodová, štítová apod.) a požární uzávěr otvoru v těchto konstrukcích.
- Čl. 2.24 Úniková cesta: Komunikace v objektu nebo na objektu umožňující bezpečnou evakuaci osob z objektu ohroženého požárem nebo z jeho části na volné prostranství, popř. přístup požárních jednotek do prostorů napadených požárem, člení se na chráněnou a nechráněnou.
Norma dále, v čl. 4.3 blíže popisuje a klasifikuje hořlavost stavebních hmot. Ta se určuje podle ČSN 73 0862. Stavební hmoty se z hlediska hořlavosti třídí na:
- A - nehořlavé,
- B - snadno hořlavé,
- C - hořlavé: C1 - těžce hořlavé, C2 - středně hořlavé, C3 - lehce hořlavé.
Stavební hmoty lze zařazovat do uvedených stupňů hořlavosti pouze na základě provedených zkoušek.
Čtěte také: Parametry požární odolnosti
Struktura normy ČSN 73 0802
ČSN 73 0802 je rozsáhlá technická norma (cca 90 stran) s širokou názvoslovnou částí, kde jsou uvedeny i značky a všeobecnou částí, kde jsou bližší vysvětlení k pojmům „požární odolnost“, „hořlavost“ a další. Kromě toho má norma 7 příloh, které obsahují tabelárně zpracované např. hodnoty nahodilého požárního zatížení, hodnoty součinitelů pro jednotlivé druhy hořlavých látek, hodnoty součinitelů požárních úseků, odstupové vzdálenosti apod. Níže je uveden zjednodušený obsah normy:
- Předmět normy
- Normativní odkazy
- Termíny a definice
- Značky
- Všeobecně
- Základní ustanovení
- Podlaží objektu
- Požární úseky
- Požární odolnost
- Hořlavost
- Výhřevnost
- Požární riziko
- Základní ustanovení
- Výpočtové požární zatížení
- Požární zatížení
- Součinitel a
- Součinitel b
- Součinitel c
- Požární úseky a prostory bez požárního rizika
- Požární bezpečnost a velikost požárních úseků
- Základní ustanovení
- Stupeň požární bezpečnosti požárního úseku
- Velikost požárních úseků
- Stavební konstrukce
- Základní ustanovení
- Požární stěny
- Požární stropy
- Obvodové stěny
- Požární uzávěry otvorů
- Prostupy
- Nosné konstrukce
- Nenosné konstrukce
- Konstrukce schodišť
- Výtahové šachty
- Strojovny výtahů
- Instalační šachty a kanály
- Shozy odpadků
- Povrchové úpravy konstrukcí objektů
- Střešní plášť
- Únikové cesty
- Základní ustanovení
- Nechráněná úniková cesta
- Chráněná úniková cesta
- Typy chráněných únikových cest
- Úniková cesta sousedním požárním úsekem
- Rampy, eskalátory a výtahy
- Náhradní únikové možnosti
- Použití únikových cest
- Počet únikových cest
- Mezní délky únikových cest
- Šířky únikových cest
- Doba evakuace
- Dveře na únikových cestách
- Schodiště na únikových cestách
- Osvětlení únikových cest
- Označení únikových cest
- Zařízení domácího rozhlasu
- Odstupy
- Základní ustanovení
- Požárně nebezpečný prostor
- Odstupová vzdálenost
- Určení odstupových vzdáleností od stavebních objektů
- Určení požárně nebezpečného prostoru stavebního objektu
- Technická zařízení
- Prostupy rozvodů
- Vytápění
- Zařízení pro protipožární zásah
- Základní ustanovení
- Přístupové komunikace
- Vjezdy a průjezdy
- Nástupní plochy
- Vnitřní zásahové cesty
- Vnější zásahové cesty
- Zásobování vodou pro hašení
- Přenosné hasicí přístroje
- Dodávka elektrické energie
Nová příloha K k ČSN 73 0802: Požární bezpečnost vysokých dřevostaveb
Česká agentura pro standardizaci (ČAS) dokončila úkol „Vytvoření normativních podmínek požární bezpečnosti pro větší využití dřeva ve stavebnictví“, který vyústil ve zpracování a vydání přílohy K formou Změny Z1 k ČSN 73 0802 ed. 2. Změna normy byla vydána dne 1. 7. 2025 s účinností od 1. 8. 2025 a oficiálně zveřejněna 8. července oznámením ve Věstníku č. 7 Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).
Nová příloha K, platná od července 2025, se vztahuje na dřevostavby s požární výškou 12 až 22,5 m. Petr Hejtmánek zdůrazňuje, že vyšší dřevostavby znamenají vyšší a rozumné požadavky na požární bezpečnost. Normativní příloha K umožňující stavět standardizovaným způsobem výškové dřevostavby byla zpracována pro novostavby a také pro změny staveb skupiny II a III podle ČSN 73 0834. Příloha K je prioritně určena pro objekty s hořlavým konstrukčním systémem. Její použití je možné i pro smíšené konstrukční systémy jako např. ocelový skelet v kombinaci s chráněnými dřevo-betonovými stropy.
Definice požární výšky a omezení použití
Příloha K kromě požární výšky objektu h definuje ještě hodnotu hd, což je výška hořlavé části. Výška hořlavé části hd se uvažuje od podlahy prvního podlaží, které je v hořlavém konstrukčním systému, po podlahu posledního užitného nadzemního podlaží. U stavby, která je již od prvního nadzemního podlaží v hořlavém konstrukčním systému (dřevěná), je požární výška h limitovaná na 18 m. Pokud má objekt jedno nebo více nadzemních podlaží v nehořlavém konstrukčním systému, např. kombinovaná dřevostavba, lze nově použít normativní přístup až do požární výšky max. 22,5 m. Za kombinovanou dřevostavbu je považována stavba s nehořlavým konstrukčním systémem ve spodní části a s horní částí výšky max. 22,5 m z hořlavého konstrukčního systému.
Příloha K povoluje vysoké dřevostavby pouze s funkcemi bydlení, ubytování, administrativa a školství. Dále definuje tzv. podmiňující a doprovodné provozy, které mohou v hořlavé části být. Jsou to nevýrobní provozy, které přímo souvisí s danou hlavní funkcí (např. restaurace pro administrativní budovu). Definuje také doplňkové provozy, které nesouvisí s hlavním provozem budovy (např. nesouvisející komerční plochy, garáže). Doplňkové provozy mohou být umístěny pouze v nehořlavé části. V objektu se dále mohou v limitovaném množství nacházet provozní tlakové lahve, chlazení, vytápění apod. V hořlavé části nemohou být umístěny některé provozy.
Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek
Požární úseky a stupeň požární bezpečnosti
Výpočtové požární zatížení pv se uvažuje hodnotou 75 kg/m2 při součiniteli a = 1,0. Platí limity požárních úseků z hlediska funkce dle příslušné projektové normy a dle článku 5.3.2 ČSN 73 0802. Dle přílohy K navíc požární úsek v hořlavé části může mít plochu max. 800 m2 a být maximálně do dvou podlaží.
Pro vysoké dřevostavby se uvažuje IV. stupeň požární bezpečnosti (SPB) pro požární úseky s konstrukcemi DP2, mezní stav K260 (dle ČSN EN 14135:2005) s povrchovou úpravou A1/A2 nebo pro požární úseky vybavené stabilním sprinklerovým hasicím zařízením. V ostatních případech se uvažuje V. SPB. V nehořlavé části se stupeň požární bezpečnosti určí standardně dle ČSN 73 0802, případně dle jiných předpisů, minimálně se ale uvažuje IV. SPB.
Požární odolnosti konstrukcí (dle přílohy K)
Příloha K obsahuje tabulku přesně daných požárních odolností pro IV., V., VI. a VI. SPB, nicméně konkrétní hodnoty nejsou v poskytnutém textu specifikovány, pouze je zmíněno, že pro IV. SPB se uvažuje mezní stav K260 s povrchovou úpravou A1/A2.
Požární uzávěry musí být vždy konstrukce EI - C, se samozavíračem (s výjimkou bytů, které nemusí mít samozavírač). Střešní plášť musí být vždy s indexem šíření plamene po povrchu Broof(t3). U zelených střech jsou stanoveny požadavky na maximální plochy polí zeleně a jejich dělení kačírkovými pruhy.
Specifické požadavky na konstrukce a materiály
- Příloha K výslovně stanovuje, že mezi konstrukcí a obkladem nesmí být vedeny hořlavé instalace.
- Rozvaděče musí mít požární odolnost.
- Výtahová šachta může být z konstrukce DP3, ale klec jako taková musí být nehořlavá (A1/A2).
- Instalační šachty musí být oddělené konstrukcemi DP1, DP2 nebo K260 s povrchem A1/A2.
- Je povinné omezení dutin, např. v systémech 2by4. Dutiny musí být vyplněny kamennou izolací s teplotou tání 1 000 °C a vyšší (nikoliv skleněnou izolací A1/A2).
- U modulů z CLT systému mohou být prostory mezi nimi vyplněny pouze podél svých hran (lokálně).
- Střešní dutiny musí být rozděleny tak, aby půdorysná plocha dutin byla max. 300 m2.
- Dělicí konstrukce střešních dutin musí vystupovat nad povrch střechy do výšky min. 300 mm.
- Veškeré materiály fasády (tedy izolace, obklad i další prvky) musí být nehořlavé (A1/A2).
- Větrané dutiny fasády musí být přerušeny v místě požárních pásů konstrukcí EI 60.
- Všude na hranicích požárních úseků musí fasáda obsahovat požární pásy, a to min. DP2.
Únikové cesty a detekce požáru
- U nechráněných únikových cest lze unikat jedním směrem, pokud je cesta do 15 m, uniká maximálně 65 osob nebo 12 osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Dveře musí být šířky alespoň 800 mm. Pokud se uniká dvěma směry, může být maximální délka každé nechráněné únikové cesty 30 m.
- Chráněná úniková cesta (CHÚC) může být jedna, pokud obsluhuje max. 800 m2 zastavěné plochy a její obalové konstrukce musí být DP1. Pokud jsou k dispozici dvě CHÚC, mohou být z konstrukce DP2 nebo z vnitřní strany K2(10) A1/A2 a z vnější strany K2(60) A1/A2 nebo K2(30) A1/A1 se SHZ.
- Chráněná úniková cesta do 15 m délky vč. musí být kategorie CHÚC A, nad 15 m délky je pak nutná kategorie CHÚC B, a to s nuceným přetlakovým větráním.
Petr Hejtmánek zdůraznil, že jednou z nejdůležitějších funkcí v těchto objektech je včasná detekce požáru a předání signálu složkám IZS. Ve vysokých dřevostavbách dle přílohy K ČSN 73 0802 je předepsána elektrická požární signalizace (EPS) všude s výjimkou bytů a jednotlivých sklepních kójí v objektech s požární výškou h do 15 m včetně. Stabilní sprinklerové hasicí zařízení (SSHZ) musí být instalováno vždy u objektů s požární výškou h vyšší než 15 m, resp. od 15 m požární výšky.
Čtěte také: OSB desky a požární bezpečnost
Požární inženýrství jako doplňkový přístup
Požární inženýrství představuje možnost, jak definovat požadavky požární bezpečnosti u rizikových, složitých nebo nestandardních staveb. Spočívá ve specifickém posouzení rizikových podmínek požární bezpečnosti postupem odlišným od postupů předepsaných v ČSN na základě § 99 zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně. Specifické posouzení má za hlavní cíl hospodárné navržení požárně bezpečnostních opatření při dosažení přijatelné úrovně požární bezpečnosti. Pravidla specifického posouzení a odkazy na odlišný postup jsou zahrnuty v projektových normách požární bezpečnosti staveb ČSN 73 08xx.
Uplatnění v ČSN 73 0802
V případě ČSN 73 0802 je výchozí odkaz na specifické posouzení (odlišný postup) uveden v ustanovení 5.1.3, pravidla jsou popsána v příloze I.
„5.1.3 U stavebních objektů vyšších než 60,0 m, u stavebních objektů, kde je soustředěn velký počet osob (např. u velkých obchodních domů), nebo u objektů, které charakterem provozu či prováděnou stavební změnou vyžadují podrobnější, popř. částečně odchylné řešení oproti této normě, se doporučuje zpracovat odborné expertizy (expertní zprávy, expertní posudky apod.) k projektovému řešení požárního zajištění těchto objektů (viz. 3.4 návrhový požár). V odborné expertize se může užít přesnějších výpočtových metod, analyzujících podrobněji podmínky posuzované stavby po vzniku požáru, zejména intenzitu požáru, jeho šíření a šíření zplodin hoření, podmínky evakuace a zásahu s ohledem na užívání a provoz objektu. podle rizikových ložisek požáru určit členění stavby do požárních úseků, stupně požární bezpečnosti a požadavky na stavební konstrukce včetně druhu konstrukcí, popř. přesnější metody výpočtu a analýzy mohou upřesnit výsledné řešení, nikoliv ho zásadně změnit.“
Postup při specifickém posouzení
Použití specifického posouzení je rámcově vymezeno článkem 5.1.3. Postup při specifickém posouzení lze shrnout do zodpovězení 4 základních otázek: „Proč?“, „Jak moc?“, „Je to bezpečné?“ a „Je to přesvědčivé?“. Výsledky kvalitativní a kvantitativní analýzy jsou porovnány se stanovenými kritéria přijatelnosti. Pokud řešení vyhoví, je zpracována expertní zpráva, pokud ne, navržené řešení se musí upravit a analýza opakovat. Odchylné řešení oproti normě upřesňuje požadavky na stavbu ze strany požární bezpečnosti staveb a nezbytná požárně bezpečnostní opatření.
„I.2.1 Kvalitativní analýza je souborem kvalitativních výstupů, které tvoří základ pro kvantitativní analýzu. Kvalitativní analýza obsahuje především klasifikaci řešeného případu. Je vymezen předmět analýzy a jsou stanoveny výchozí podmínky pro analýzu. Řešitel stanoví pravděpodobné zdroje a následný průběh požáru, specifikuje vhodné požární scénáře a návrhové požáry. Návrhový požární scénář je popisem průběhu konkrétního požáru v čase a prostoru, který specifikuje, jaký má na požár vliv charakteristika objektu, uživatelé, požárně bezpečnostní zařízení a všechny ostatní faktory. Definuje zdroj a průběh vznícení, rozvoj a šíření požáru, ovlivňování požáru okolím a současně ovlivňování okolí požárem, vliv požárně bezpečnostních opatření, dohořívání požáru. Zachycuje i chování uživatelů při požáru, působení uživatelů a požárně-bezpečnostních zařízení na průběh požáru. Na základě uvedených údajů je zvolena metoda analýzy.“
Cíle a kritéria přijatelnosti
„I.2.2 Před zahájením zpracování návrhu požární bezpečnosti je nutné stanovit cíle a příslušná kritéria přijatelnosti. Deterministická kritéria jsou číselné hodnoty, získané z fyzikálních, experimentálních nebo empirických podkladů. Popisují reálný požár a tím poskytují možnost relevantního srovnání provedených výpočtů a reálného požáru. Na druhou stranu jsou vázány na individuální podmínky popisovaného požáru, a proto jsou z hlediska posuzovaných podmínek pouze přibližné. Pravděpodobnostní kritéria vycházejí z dostupných statistik, souvisejících s požárem. Umožňují zobecnit pravděpodobnost různých událostí a jejich závažnost. Porovnávací kritéria umožňují rychlé a efektivní hodnocení odlišného postupu. Poskytují možnost srovnání požárně bezpečnostního řešení s řešením jiného, podobného, objektu.“
Vstupní informace a požární scénáře
Jako vstupní informace pro specifické posouzení slouží přesný popis objektu z požárního hlediska, jaký obsahuje požárně bezpečnostní řešení. Prvním krokem specifického posouzení je analýza objektu z požárního hlediska. Několik návrhů požárně bezpečnostních opatření má význam pro optimalizaci investičních nákladů na stavbu. Investor může rozhodnout mezi různými variantami požárně bezpečnostních opatření. Požární scénář popisuje předpokládaný průběh událostí při požáru v celém objektu.
„I.2.8. Za vhodné požární scénáře se považují tzv. návrhové požární scénáře, které představují přijatelnou horní mez rizika. Obvykle vyjadřují nejnepříznivější variantu rozvoje požáru. Výběru vhodných návrhových požárů je nutné věnovat dostatečnou pozornost, protože výběr nesprávného návrhového požáru může zcela změnit výsledky požárně bezpečnostního řešení. Vždy musí být provedena analýza nejpravděpodobnějších příčin požáru a oceněny jejich následky. Řešení by mělo být provedeno pro všechny návrhové požáry s vysokou pravděpodobností vzniku a současně se závažnými následky. Jednoduché výpočty jsou často používaným postupem a zahrnují metodu teplotních křivek nebo lokálního požáru. Deterministická řešení spočívají ve výpočtu fyzikálních, především termohydraulických, procesů. Pravděpodobnostní metoda využívá statistická data ze skutečných požárů. Při dostatečně rozsáhlé databázi údajů o vzniku, průběhu a následcích požárů, může tato metoda poskytovat velmi dobré výsledky.“
Kvantitativní analýza a návrhový požár
„I.3.1 Pro posouzení hlavních cílů požární bezpečnosti a kritérií přijatelnosti v kvantitativní analýze se řeší dílčí části návrhu požární bezpečnosti, které vzájemně spolupůsobí. Kvantitativní analýza obsahuje vlastní výpočet průběhu požáru a souvisejícího vývoje událostí. Především se jedná o chování ohně a kouře, ohřev a zachování stability stavebních konstrukcí, aktivaci a vliv požárně bezpečnostních zařízení a změny podmínek evakuace osob a podmínek požárního zásahu, přičemž se jednotlivé faktory mohou vzájemně ovlivňovat.“
„I.3.2 Pro vybrané návrhové požární scénáře se stanovuje předpokládaná charakteristika požáru (návrhový požár), která idealizuje skutečný požár, k němuž může v objektu dojít. Návrhový požár je idealizovanou představou skutečného požáru, ke kterému může v dané situaci skutečně dojít. Pro návrhový požár se volí model nejpravděpodobnějšího požáru nebo se řeší více modelů pravděpodobných požárů. Návrhové požáry obvykle obsahují model vývoje rozhodujících parametrů požáru, např. intenzity uvolňování tepla, velikosti požáru, teplot v různých místech prostoru, uvolňování kouře a toxických zplodin a další. Podstatou návrhového požáru je popis jednotlivých fází požáru. Celkové vzplanutí (flashover) představuje skokovou změnu ve vývoji požáru, kdy dojde k okamžitému vzplanutí všech hořlavých látek v prostoru, zasaženém požárem.“
Výsledky analýzy je nutné porovnat s kritérii přijatelnosti a navržené požárně bezpečnostní řešení musí vyhovět stanoveným požadavkům požární bezpečnosti. Pokud zjištěné údaje neodpovídají kritériím, je nutné změnit výchozí parametry stavby nebo navržená požárně bezpečnostní opatření a analýzu opakovat. V případě odlišného postupu musí požárně bezpečnostní řešení obsahovat podrobný popis všech kroků a rozhodnutí, učiněných v rámci řešení. Při použití empirických vzorců nebo empirických údajů musí být uváděny odkazy, odkud byly vzorce čerpány. Při použití výpočtových programů musí zpráva obsahovat přesnou identifikaci použitého software včetně jeho verze.
Je důležité si uvědomit, že tento článek není doslovnou a úplnou citací přílohy K ČSN 73 0802, ale slouží pouze pro prvotní seznámení s problematikou požadavků na požární bezpečnost vysokých dřevostaveb a s obsahem přednášky Petra Hejtmánka na konferenci portálu TZB-info Požární bezpečnost staveb 2025.
tags: #csn #73 #0802 #pozarni #bezpecnost #staveb