Na řadě zrekonstruovaných historických objektů v Čechách i na Moravě můžeme najít cihly, které mají jedno společné: pocházejí z malebné továrny na severozápadě republiky. Právě tady totiž umějí vyrobit cihly požadovaných rozměrů, vlastností i atypického tvaru. "Často se na nás obracejí lidé, které s jejich specifickými požadavky jinde odmítli," říká Jiří Souček, statutární ředitel společnosti BRISPOL.
Historie a výroba cihel
Historie kadaňské cihelny, kterou v současnosti společnost BRISPOL vlastní, sahá do roku 1885, přesto si atmosféru dávných časů dokázala uchovat až dodnes. Najdeme zde i původní technické vybavení, například stroje zámečnické dílny. Suroviny, které se v tomto výrobním závodu zpracovávají, pocházejí výhradně z tuzemska a jsou čistě přírodního původu - jde o směs jílů, vody a ostřiva v podobě písku či lupku. Výsledné pálené produkty jsou tedy stoprocentně recyklovatelné, a navíc jakostně dosahují nejvyšší možné úrovně.
"Bez obav je lze použít i pod vodou, například ke stavbě studní, stok či kanálů, a díky vysoké pevnosti také jak pro pochozí, tak i pojezdové plochy," prozrazuje během naší návštěvy Jaroslav Zeus, odborný garant firmy a obchodní zástupce pro Prahu a Středočeský kraj.
Využití cihel v rekonstrukcích a novostavbách
Místní cihly i další prvky z pálené hlíny jsou pak využívány především při rekonstrukcích historických objektů, jako jsou hrady, zámky, kostely či prvorepublikové vily, ale bývají uplatňovány také na novostavbách. Památkáři i architekti si je žádají zejména díky jejich jedinečným vlastnostem, k nimž patří vysoká pevnost, velmi nízká nasákavost a odolnost vůči kyselým dešťům, mrazu i chemikáliím, ale také si cení jejich přirozeného vzhledu, na který má vliv pouze přírodní složení a technika výpalu. "Cihly nijak nedobarvujeme, a proto ani postupem času neblednou a odolají vlivu UV záření," dodává Jaroslav Zeus.
Nicméně, ne vždy je žádoucí zhotovit cihlu s těmi nejlepšími vlastnostmi. "Pokud jde o repliku historického objektu, musíme původní zdivo nejprve analyzovat a konkrétní prvky vyrobit tak, aby se co nejvíce podobaly těm původním - tedy měly i odpovídající nasákavost, pórovitost, pevnost a podobně," popisuje Jiří Souček a jako příklad uvádí Chebský hrad, na jehož rozsáhlou obnovu zatím firma BRISPOL dodala téměř 200 tisíc cihel, včetně na míru vyráběných stříšek či doplňků pro nároží.
Čtěte také: Výroba sýra cihla
I další historické objekty si často žádaly výrobu atypických prvků. Jedním z nich byl i rozpadlý cihlový plot u památkově chráněné fary ve Vrchotových Janovicích, pro jehož opravu bylo potřeba vytvořit zákrytové cihly kosočtvercového tvaru a netypického rozměru. Další realizací, jež stojí za zmínku, je vila na pražské Hanspaulce. Pro provětrávaný systém fasád a přizdívky požadoval investor subtilnější a odlehčené cihly, které by příliš nezatěžovaly kotevní systém.
Odborníci ze společnosti BRISPOL mají zkušenosti nejen s atypickými tvary v podobě nejrůznějších zakřivení, zkosení a podobně, ale v místní cihelně dokážou vyrobit i cihlu kolkovanou, s reliéfem, otisky prstů či třeba pórovitější strukturou, pokud si to daný projekt žádá. Výjimkou není ani pálená keramická dlažba, která je díky tradiční receptuře pevná, odolná vůči mrazu a neklouže. Působivým příkladem mohou být šestihranné dlaždice položené v sídle Husitského muzea v Táboře nebo replika historické dlažby v mnišském chóru kostela Pražského Jezulátka. Ta byla zhotovena na základě dochovaného torza barokních dlaždic, skládaných ze tří barev, což vytváří plastický efekt.
Hliněné stavitelství v moderní společnosti
Hliněné stavitelství ale není jenom strnulým odkazem minulosti, nebo primitivní technikou krajin třetího světa. V posledních letech zažívá nový rozkvět také v moderní společnosti. I v našem bezprostředním okolí se objevují domy z dusané hlíny, nebo ze slámy doplněny hliněnou omítkou. Dnes již není neobvyklé vidět takovouto omítku také v panelovém domě. A proč to všechno? Kromě těchto znovuobjevených stavebních metod je v oblibě i výstavba klasickou pálenou cihlou, která je dnešní době vysoce variabilním stavebním prvkem a umožnuje opravdu různorodé využití.
Víte, že Valašsko, které je sice proslavené svými dřevěnými stavbami, mělo ještě donedávna jednu z nejstarších cihelen široko-daleko? Továrna, založena hrabětem Kinským ve Valašském Meziříčí - Hrachovci by tento rok oslavila 180 let od založení. K výstavě je připravena akce pro školy s názvem To je hlína!, která proběhne od 9. do 11. května v zámku Kinských.
Historie cihly JESTAV
Nás ale dnes zajímá cihlářský výrobek, který vznikl u nás na Vysočině a má svůj příběh. Je jím dutá cihla značky JESTAV, vynález cihlářského mistra Josefa Prášila z Okříšek na Třebíčsku. Historii cihly JESTAV zachytil historik žďárského Regionálního muzea Miloslav Lopaur. Ve své práci nazvané Rodiště cihel JESTAV popsal osudy okříšské cihelny Jan Koumar z Fakulty humanitních studií UK. Dvouděrová cihla JESTAV byla vskutku revolučním objevem. S rozměry asi 13 x 14 x 29 cm odpovídala velikostně dvěma běžným cihlám, navíc měla velmi dobré izolační vlastnosti. Také její pevnost byla větší než u plných cihel.
Čtěte také: Průvodce světem cihlových fasádních obkladů
Moderní strojní cihelna s kruhovou pecí poháněnou výkonným parním strojem rozjela v Okříškách úspěšnou výrobu v roce 1922. Dle pojednání Jana Koumara z FHS UK byl duší celé cihelny od počátku zmíněný Josef Prášil. Nesporně technicky talentovaný muž. Dle místního webu byla dutá cihla do výroby zavedena kolem roku 1928. Je tedy možné, že šlo o zkušební výrobu, protože až v roce 1931 si Josef Prášil přihlásil u Patentového úřadu v Praze návod na výrobu dutých cihel. Patent mu byl udělen jak na formu a způsob jejich výroby, tak i na stroj a způsob výroby na něm.
Při nezbytné komisní odborné zkoušce pevnosti v tlaku tvárnice uspěly a oficiální výroba mohla začít. „Po jestavkách byla velká poptávka zejména od stavebníků rodinných domků. Vyráběly se na šnekovém lisu jako běžná cihla, pak byly přelisovány a zhutněny v uzavřené formě. Díky tomu jestavky dosahovaly lepší pevnosti v tlaku a měly mnohem lepší tepelně izolační vlastnosti než obyčejné cihly,“ poukazuje Jan Koumar. Dle vyprávění pamětníků byla místní surovina tak kvalitní, že tvrdé duté cihly snesly i sklopení z valníku na hromadu a žádná se nerozbila.
Za první republiky okříšskou cihelnu vlastnil italský rod Collalto e San Salvatore. Při volbě cihlářského mistra a správce Josefa Prášila měli majitelé šťastnou ruku. Díky němu a jím vynalezeným dutým cihlám přežil podnik hospodářskou krizi třicátých let, byť byl provoz několikrát přerušen. Po znárodnění byl pořízen mlýn na hnětení hlíny, zavedeno korečkové rypadlo a došlo i k elektrifikaci. Komorová sušárna cihel využívala odpadní teplo z kruhové pece. Výroba cihel v Okříškách skončila kolem roku 1974. Každopádně dvojcihla s vyraženým obchodním logem JESTAV došla značné slávy a dostala se až do učebnic stavitelství. Vyráběna byla postupně po celém Československu, na strojích neméně proslavené blanenské firmy K. & R. Ježek. Byť se výrobou jestavek chlubila řada závodů, jejich rodiště je jen jedno - v Okříškách.
Jestavka odzkoušená v Okříškách se asi od poloviny třicátých let vyráběla i v tehdejším Žďáře na Moravě, v tzv. horní cihelně. Nacházela se v místě dnešního sběrného dvora v Jihlavské ulici. Šlo tedy o zcela novou revoluční tvárnici, která svými užitnými vlastnostmi předčila obyčejné pálené cihly. „Lepší byla zejména v tom, že šetřila materiál, rychleji se z ní stavělo za použití menšího množství malty. S každou vyzděnou JESTAV cihlou ušetřili maltu na jeden šár.
Největší sláva horní cihelny je spojena s majitelem Karlem Löwem. Karel Löw byl jeden z nejvýznamnějších podnikatelů na Moravě. Jeho rodina podnikala v textilní výrobě. Žďárský závod zmodernizoval, nakoupil nové stroje fy Novák & Jahn a parní stroj. Zavedl i výrobu dlaždic a drenážních trubek. Rozvoz výrobků zajišťovala autodoprava podniku. Nakonec cihelna v roce 1931 vyhořela. Ve válečném roce 1940 však byla na cihelnu uvalena nucená správa a na konci války tu měli němečtí vojáci střelnici pro výcvik s pancéřovou pěstí a jinými pěchotními zbraněmi. V roce 1947 byl provoz znárodněné horní cihelny obnoven a fungovala až do sedmdesátých let, pak byla cihelna zbořena.
Čtěte také: Použití cihlového obkladu v exteriéru
Karel Löw a jeho podnikání
Cihlářský provoz byl založen v r. 1898, ale jeho největší sláva je spojena až s novým majitelem Karlem Löwem. Byl to jeden z nejvýznamnějších podnikatelů na Moravě. Žďárský závod zmodernizoval, např. zakoupil nové stroje fy Novák & Jahn a parní stroj o výkonu 30 koňských sil. Zavedl výrobu dlaždic, drenážních trubek a ve 30. letech výrobu jestavek, po nichž byla stále větší poptávka. Rozvoz výrobků zajišťovala autodoprava podniku. Areál cihelny se podstatně zvětšil, podnik však čelil také krizím. V r. 1929 se cihelna nabízela k prodeji, ke kterému však nedošlo, a o dva roky později vyhořela.
Po skončení první světové války se mu již tolik nedařilo. Avšak dále měl statek v Henčově, závod ve Velkém Beranově a několik cihelen (mezi nimi i žďárskou). Jeho textilní výrobky získaly za starého mocnářství řadu ocenění v zahraničí. Jeho druhá manželka Alma se angažovala u nacistů, což mělo pro ni i její příbuzné fatální následky. V červnu 1945 nepřežila divoký odsun Němců do Rakouska.
Vlastnosti hlíny a její využití
Hlína má totiž, jako čistě přírodní materiál, několik pozitivních vlastností pro lidské zdraví a životné prostředí. Surová hlína, nebo nepálené cihly výborně regulují vlhkost, akumulují teplo a chlad a navíc jsou nehořlavé. Při výrobě stavební suroviny, nebo její konečné likvidaci se nespotřebovává prakticky žádná energie ze společné sítě.
Statické problémy cihelných konstrukcí
Statických problémů u historických objektů, v jejichž konstrukci jsou použity cihly (pálené či nepálené), je celá řada. Každý z konstrukčních prvků stavby, který je proveden z cihelného zdiva, vykazuje z hlediska statiky poruchy, jež jsou z velké části závislé na jeho umístění v nosném systému stavby. Z hlediska materiálu je zásadním parametrem ovlivňujícím možnost vzniku poruchy kvalita cihel. Zde je hlavním kritériem to, zda se jedná o cihly pálené nebo nepálené. Nepálené cihly se používají hojně v lidové architektuře, mají oproti cihlám páleným výrazně nižší pevnost v tlaku.
Nejvýraznějším činitelem způsobujícím poruchy základového zdiva je pronikající vlhkost. Jedná se buď o vzlínající zemní vlhkost, v horším případě o proudící zasakující srážkovou vodu. Dalším zdrojem může být zasakování odstřikující srážkové vody v úrovni povrchu terénu. Pronikající voda vyplavuje vodorozpustné složky malty i kusového staviva, malta po ztrátě pojiva (zpravidla vápna) ztrácí pevnost a soudržnost a dochází k jejímu postupnému rozpadu na nezpevněné kamenivo (písek), které je pak z ložných a styčných spár zdiva dál postupně vyplavováno.
Cihelné nosné stěny jsou jako konstrukční prvek primárně namáhány tlakem. Kromě tlakového napětí v nich ovšem vznikají i napětí tahová a smyková. Těm zdivo s vodorovnými ložnými spárami odolává výrazně méně než napětím v tlaku. K poruchám cihelných nosných stěn pak dochází při překročení pevnosti zdiva v tlaku, v tahu nebo ve smyku. K porušení zdiva v důsledku překročení pevnosti v tlaku dochází při jeho přetížení, buď v důsledku zhoršení jeho kvality, nebo při nárůstu jeho zatížení.
Při zjištění výskytu poruchy u zděné stěny je třeba primárně stanovit, zda se jedná o stěnu nosnou nebo nenosnou (příčku). To lze odvodit poměrně jednoduše ze stavebních plánů, ze kterých se dá zjistit i její návaznost na stěny v podlaží pod a nad ní. Vlastní cihelné zdivo je u historických objektů až na výjimky kryto omítkami a ty mohou překrývat neprovázané zazdívky starších otvorů, zaplentované dutiny, zaomítnutá dřevěná ostění apod. Trhliny tedy mohou být důsledkem styku těchto materiálů.
Odlišnou kategorií poruch nosného zdiva jsou trhliny dilatační. Každá stavební konstrukce podléhá teplotním objemovým změnám (dilatacím). U objektů provozovaných (tedy v zimě temperovaných) jsou tímto zatížením namáhány pouze obvodové stěny, trhlina se často vyskytuje pouze na vnější straně zdiva a na vnitřním líci není patrná. Hlavním zdrojem poruch zdiva těchto konstrukcí jsou klimatická zatížení a jejich vzájemné kombinace. Z nich nejvýraznějším zdrojem poruch je srážková voda.
Velice rozšířenou konstrukcí u historických staveb jsou cihelné klenby. Ty se dělí z konstrukčního hlediska na dvě zásadní skupiny, klenby valené a kopule. O stabilitě a únosnosti klenby rozhodují tři podmínky rovnováhy. Tyto podmínky je třeba ověřit statickým výpočtem. Při průzkumu porušených kleneb je třeba sledovat jejich deformace (pronesení), průběh trhlin a stav zdiva.
Při statickém zajišťování nosných stěn musí být primárně eliminovány příčiny jejich porušení (zatékání, přetížení, poklesy základů apod.). Poté následuje oprava poškozené části, v případě nedostatečné únosnosti konstrukce její zesílení nebo dílčí výměna, v případě výrazného poddimenzování doplnění nebo změna konstrukčního systému (např. Pokud jsou dimenze nosné stěny při zjištěné pevnosti zdiva vyhovující a rozsah poruchy (trhlin) není velký, je možno drobné, lokální poruchy (např. rozpadlé zdivo v místě zatékání z porušeného dešťového svodu) opravovat pouhým přezděním.
Akustické vlastnosti cihel
Cihla je tradiční stavební materiál, se kterým lze pracovat nejen na základě jeho fyzikálních a mechanických vlastností, ale také s ohledem na jeho akustické možnosti. Při navrhování akustických řešení budov je potřeba zabývat se jak zvukovou izolací, respektive přenosem zvuku mezi jednotlivými místnostmi (akustika stavební), tak akustickými jevy uvnitř uzavřených nebo částečně uzavřených prostor (akustika prostorová). Cílem stavební akustiky je ochrana proti hluku, kdežto cílem akustiky prostorové je zajistit dobrou slyšitelnost a srozumitelnost zvuku.
Z hlediska akustiky prostorové, která zkoumá úpravy doby dozvuku a kultivaci zvuku v rámci jednoho samostatného prostoru, najdou cihly uplatnění také, a to hned ve dvou odlišných disciplínách. První je absorpce zvuku. Druhou disciplínou v oblasti prostorové akustiky je rozptyl zvuku. Pokud má být akustická energie v prostoru zachována, ale vadí rušivé ostré odrazy od rovných hladkých stěn, lze vhodným předsazením či natočením jednotlivých cihel do prostoru vytvořit povrch s členitou strukturou, která zvuk odrazí různými směry, a napomůže tak jeho rovnoměrné distribuci v prostoru.
Cihly tak vlastně představují stavebnici s akusticky inertními prvky, jejichž kombinací, tvarováním, rozmístěním a návazností lze sestavit konstrukce a povrchy, které mají jako celek různé akustické parametry a využití a mohou být i vzhledově atraktivní. Navíc vzhledem k jejich hmotnosti a tuhosti lze akustickou funkci výsledných prvků predikovat s velkou přesností, na rozdíl od jiných, například deskových materiálů, jejichž mechanické vlastnosti často závisejí především na nosné konstrukci, jež je podpírá.
Akustické oddělení naší společnosti denně navrhuje řešení prostorové akustiky pro celou škálu objektů. V našich projektech se setkáváme s většinou základních stavebních materiálů a konkrétně s cihlami dokážeme pracovat v rámci všech souvisejících akustických oborů.
tags: #cihla #pro #muzea #vlastnosti