Betonové sochy, které potkáte v zámeckých parcích a na náměstích, nejsou vždy standardní. Jsou originální, s dávkou humoru a na cestách mile překvapí.
Působivé monumenty Michala Olšiaka
Na plastiky zvířat a nejrůznějších bytostí od Michala Olšiaka narazíte při procházkách oblastí Žďárských vrchů. Tento zdejší malíř, sochař a cestovatel vytvořil betonové sochy, které najdeme nejen v České republice, ale i v Německu a Itálii. V poslední době jsou jeho doménou zejména monumentální plastiky z betonu a pískovce, které začleňuje do krajiny.
- Lesní tvor Mamlas shlíží na město Žďár nad Sázavou z vyhlídky za Starým Dvorem. Dojít k němu lze po modré turistické značce.
- Mamut zase sedí v údolí řeky Sázavy.
- Třímetrový Výr lze nalézt v chatové osadě Yukon.
- Další sochy se nachází ve Třech Studních, v Novém Městě na Moravě, v Sázavě, Bystřici nebo Poděšíně.
Zahrajte si turistickou hru Putování po sochách Michala Olšiaka.
Odvážný zajíc v Toulovcových Maštalích
Najdete ho na pískovcové skalní věži při levém břehu Prosečského potoka u obce Zderaz u Nových Hradů. Sochu v nadživotní velikosti nechal okolo roku 1880 postavit novohradský lesmistr Knölle na počest statečného zvířátka, jež odvážným horolezeckým výkonem uniklo honícím psům. Jedná se ale o sochu novou, kterou zde v roce 2005 umístil spolek pro zachování starých tradic Zderad. Původní socha se bohužel nedochovala.
Zdejší oblast Toulovcových Maštalí je plná skalních bludišť a zajímavých přírodních zákoutí. Pokud zamíříte k soše, je cesta značena značkami v podobě zajíce a vede od polní cesty z obce Zderaz nebo od rozcestí u chaty Polanka.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Kamenná bába u Bezděkova
V Pošumaví nad hrází rybníka východně od Bezděkova se tyčí pahorek a z jeho vrcholku se usmívá téměř třímetrová kamenná socha. Vytesaná je z hrubozrnné žuly a svůj pohled upírá k vodě. Počátkem 80. let ji vytvořil Jiří Šulc, který si přál, aby v odlehlém kraji, kde lišky dávají dobrou noc, byla nějaká památka. Inspirací pro něj byla podobná socha, která ve středověku zřejmě stávala u slovanského hradiště poblíž Strakonic a těhotné ženy se k ní chodily modlit za zdárný porod. Původní strakonickou bábu později nechala zničit církev.
Čůrající voříšek v Kryštofově Údolí
V Kryštofově Údolí u Liberce se nachází velmi svérázná kašna voříška čůrajícího na patník. Autor nápadu, místní patriot Martin Chaloupka, se netají tím, že se nechal inspirovat Bruselem. Unikátní dílo stvořil akademický sochař Aleš John. Podle Martina Chaloupky totiž Kryštofovo Údolí představuje "hlavní vesnici Evropské unie", proto se zde rozhodl postavit neobvyklou kašnu, která má představovat typické vesnické zvíře. Voříšek vyrobený z umělého kamene shlíží dolů ze 120 centimetrů vysokého soklu v typické poloze, se zvednutou nohou čůrající na patník. Napájený je z místního potoka Rokytka.
Betonový ušák u Mořinky
U menhiru nad středočeskou obcí Mořinka narazíte na originální betonové křeslo, které je za teplých dnů příjemně vyhřáté. Sedmisetkilová betonová socha ve tvaru ušáku sem byla umístěna v roce 2003. Je 130 cm vysoká a vytvořil ji sochař Zdeněk Ruffer.
Historické sochy v Pardubicích a Přelouči
Komunistický režim se rád chlubil svými velikány a úspěchy. V každém městě tak mohl člověk narazit na sochy Lenina, Gottwalda, případně na sovětský tank na podstavci. Nejinak tomu bylo i v Pardubicích. „Pardubické náměstí Republiky si toho za svůj krátký život zažilo opravdu dost,“ říká historička Východočeského muzea v Pardubicích Renáta Tetřevová a připomíná, že za doby komunistické diktatury, kdy plac nesl přízvisko Stalingradské, se náměstí stalo kultovním místem režimu.
Vše začalo v padesátých letech, kdy tu byl před chrámem sv. Bartoloměje vystaven betonový traktor jako symbol kolektivizace. „5. listopadu 1957, tedy v předvečer 40. výročí VŘSR, byl na okraji náměstí vztyčen památník osvobození,“ uvádí historička a dodává, že tento pomník 3. listopadu roku 1976 před divadlem doplnila skulptura V. I. Lenina, kterého jeho tvůrce sochař Štěpán Kotrba stylizoval do pozice dumajícího filozofa. „Oproti jiným skulpturám Lenina v sovětských satelitech, kde byl vyobrazen jako revolucionář, tak v Pardubicích jej táta stylizoval do podoby zamyšleného filozofa,“ řekl Deníku syn sochaře Štěpán Kotrba mladší s tím, že jeho otec na soše pracoval tři roky.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Jakmile ze skulptury zmizely i poslední stopy svíček sametové revoluce, skončila na dlouhé roky zabedněná v koutě dvora městského domu v Labské ulici. Dokonce se vedly i úvahy, že bude roztaven a použit na tvorbu sochy T. G. Masaryka. „S tím otec nemohl souhlasit. Ve chvíli, kdy takto sochu zlikvidujete, tak se pro historii ztratí úplně,“ dodal Štěpán Kotrba mladší, který dodnes neví, kde dílo jeho otce skončilo.
Dodnes dobře viditelné jsou však stopy tanku, který dlouhá léta vévodil přeloučskému náměstí. Než se však v roce 1950 stal ústředním bodem náměstí Rudé armády (dnes Masarykovo), účastnil se tank typu IS - 2 (Iosif Stalin) 10. března - 5. května 1945 bojů při Ostravské operaci. „Původně byl tank umístěn jako pocta osvoboditelům. Po roce 1968 se však pohled na něj změnil a byl brán jako symbolika srpnových událostí. Dokonce tu byla snaha i o jeho násilné odstranění,“ uvedl správce přeloučských muzejních sbírek Matěj Pešta s tím, že tank na svém místě nakonec vydržel až do července roku 1990, kdy byl odvezen do Vojenského historického ústavu.
Betonová verze sochy Leviathan od Jana Gemrota
Když se spojí svět současného umění s precizním technologickým know-how, vznikají projekty, které překračují hranice běžného sochařství i možností vyspělých betonářských technologií. Betonová verze sochy Leviathan od Jana Gemrota není jen uměleckým dílem - je to zároveň ukázka mistrovství v práci s materiálem, rychlé a efektivní spolupráce a schopnosti přenést odvážnou vizi do hmotné, monumentální podoby.
Nápad na sochu Leviathan má své kořeny již v roce 2018. Tehdy umělec Jan Gemrot vytvořil dílo pro svoji výstavu Nové horizonty, kde chtěl propojit prostor galerie a přilehlé barokní zahrady surreálním, téměř snovým způsobem. Socha měla být prvkem, který mění vnímání prostoru - kamkoli ji umístíte, okolí začne působit jinak. Původně chtěl Jan Gemrot sochu odlít do betonu hned při vzniku, ale technické a finanční podmínky tomu nepřály. Po letech se však situace změnila a letos se umělec rozhodl vrátit k původnímu záměru.
V kontextu současného sochařství je použití betonu stále častější, ale u Leviathana dostává materiál beton specifický význam - hmatatelnost, odolnost, vzhled měnící se podle světla a počasí. Beton zde není jen stavebním materiálem, ale nositelem významu a součástí vizuálního jazyka díla. Jan Gemrot oceňuje jeho proměnlivost: za sucha působí jinak než v dešti, na povrchu se tvoří jemné struktury, ale uvnitř zůstává pevný, kompaktní a odolný nejen vůči klimatickým podmínkám.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
Technologická realizace Leviathana
Pro společnost ZAPA beton představoval projekt Leviathan výjimečnou zakázku - malý objem dodávaného betonu, žádný prostor pro chyby a extrémně krátký čas na přípravu. Od poptávky přes návrh směsi až po transport a instalaci uběhly pouhé tři týdny. Směs navrhl Ing. Petr Huňka, Ph.D., ze společnosti Stachema. Použitý architektonický beton byl samozhutnitelný, jemnozrnný (D max 4 mm) a svou kvalitou se blížil vysokopevnostnímu betonu UHPC.
Receptura navrženého betonu obsahovala cement CEM II/A-LL 42,5 R z cementárny Hranice, písek, příměs mikrosiliky a tři druhy speciálních chemických přísad, které zajišťovaly potřebnou zpracovatelnost, pevnost a odolnost. Výroba betonové směsi měla svá specifika - velká část dávkování přísad a příměsí probíhala ručně, což kladlo vysoké nároky na přesnost a zkušenost obsluhy betonárny.
Samotná forma byla laminátová a musela odolat značnému tlaku samozhutnitelné směsi. Proto byla zajištěna pevným dřevěným rámem a komplexním systémem stahovacích popruhů, které eliminovaly riziko deformace při plnění. Odlévání probíhalo v Útěchovicích nedaleko Stráže pod Ralskem, kde má společnost ZAPA beton svou betonárnu. Vzhledem k tomu, že šlo o odlitek v životní velikosti velryby, museli sochaři Martin Šilhan a jeho tým řešit i specifickou manipulaci - například oddělené odlévání a následné osazení velrybího ocasu. Každý úsek formy byl plněn postupně, s ohledem na rovnoměrné rozložení směsi a minimalizaci rizika vzniku kaveren. Manipulace s tak rozměrným a hmotným objektem, navíc s delikátním povrchem, byla prováděna s maximální opatrností. Hotová socha vážila zhruba tři tuny a její transport do Centra současného umění EPO1 v Trutnově byl logistickou výzvou.
Centrum současného umění EPO1, které sídlí v bývalé elektrárně v Trutnově, poskytlo pro Leviathana mimořádně působivé umístění - nad hlavním vstupem do areálu. Umělec popisuje, že socha v tomto kontextu propojuje vnitřní a vnější prostor a mění divákovo vnímání již při příchodu.
Jan Gemrot zdůrazňuje, že jeho sochařské projekty vyžadují týmovou práci. Na Leviathanovi se kromě něj podíleli Zdeněk Ruffer, sochař Martin Šilhan se svým týmem ze sochařskápohotovost.cz, kurátor EPO1 Jan Kunze a technologové ZAPA beton. „Je krásné s někým řešit konkrétní technický problém a společně ho vyřešit. Leviathan není jen sochou. ZAPA beton v projektu nevystupoval pouze jako dodavatel materiálu, ale především jako flexibilní partner, který dokázal reagovat na extrémně krátký čas i specifické požadavky. Jan Gemrot vnímá realizaci betonového Leviathana jako výsledek společného úsilí.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Hmotnost sochy | 3 tuny |
| Doba realizace | 3 týdny (od nápadu po instalaci) |
| Typ betonu | Samozhutnitelný, jemnozrnný architektonický beton (D max 4 mm), blízký UHPC |
| Složení betonu | Cement CEM II/A-LL 42,5 R, písek, mikrosilika, speciální chemické přísady |
| Místo odlévání | Útěchovice (betonárka ZAPA beton) |
| Místo instalace | Centrum současného umění EPO1, Trutnov |
Beton a umění v Plzni
Doslova uměleckým dílem je jižní fasáda divadelní budovy s hlavním vstupem pro diváky, provedená z betonu EASYCRETE s čtyřicítkou nepravidelných otvorů, „bublin“, která představuje pomyslnou divadelní oponu. Ta se nad příchozího mírně naklání v negativním úhlu 11,2°, a tak jej opticky zve ke vstupu do prostor divadla. „Jde určitě o největší sochařské dílo poslední doby,“ říká s trochou nadsázky architekt Vladimír Kružík z ateliéru HELIKA a dodává: „Jako se dříve odlévaly sochy z bronzu, moderní umění nabízí sochy betonové.“ A má pravdu, tento originální výrazový prvek objektu totiž vznikl dle jeho požadavku jako jediný kus o rozměrech 21,8 m x 13,8 m x 0,6 m bez jediné pracovní spáry. Celkem 100 m3 samozhutnitelného betonu EASYCRETE bylo do nosníkového bednění Vario postupně nalito skrz 29 ks plnicích otvorů. Jednotlivé oválné bubliny v počtu 40 kusů byly v bednění vyvázány ze sololitu, hustá výztuž o váze 30 tun prochází mezi jednotlivými otvory. Příprava pro vylévání trvala přibližně 50 dní, samotné plnění pak zabralo 43 hodin a probíhalo nepřetržitě.
Dosažení vysoké pohledové kvality betonu pozitivně ovlivnilo použití samozhutnitelných betonů, tedy betonů nevyžadujících hutnění během zpracování, schopných téci působením vlastní tíhy a vyplnit dokonale bednění a docílit dokonalého zhutnění i v místech hustého vyztužení. Výraznou jižní fasádu opticky doplňuje plastika připomínající oblázek nebo vajíčko, odlitá rovněž z pohledového betonu, jež je těžištěm vnitřního atria mezi budovami. Tato plastika, stejně jako bublinková opona, krásně vyniknou na pozadí fasády z červeného betonu.
Beton má neomezené možnosti využití
Beton je materiál neomezených možností. Může mít libovolný tvar i barvu, jak také potvrzuje plzeňská realizace. Jediným omezením je tedy lidská představivost, což dává architektům nekonečný prostor pro originální ztvárnění navrhovaných objektů. „Beton v sobě odráží otisk každé minuty, hodiny a dne, ale také aktuálního počasí nebo přítomných lidí, proto je tak různorodý a vždy originální, ale zároveň působí neuvěřitelně pevně a stabilně,“ popisuje důvod volby hlavního stavebního materiálu na realizaci stavby nového divadla v Plzni Akad. arch. Vladimír Kružík.
Dodavatelem veškerého transportbetonu na monolitické konstrukce a podlahy pro stavbu Nového divadla Plzeň byla společnost TBG Plzeň Transportbeton, člen skupiny Českomoravský beton. „Nové divadlo Plzeň je jednou z nejzajímavějších současných realizací, kde se uplatnily nové technologie výroby transportbetonu v podobě využití samozhutnitelného betonu Easycrete na realizaci betonové opony a také barevných betonů Colorcrete na realizaci červené fasády divadla. Svým významem a náročnou technickou realizací jej lze přirovnat například ke stavbě betonových kopulí planetária a virtuária Techmania Science Center v areálu průmyslového závodu ŠKODA v Plzni. I pro tuto stavbu kopulí dodávala betony plzeňská betonárna,“ zmiňuje Ing. Roman Pánek, zástupce společnosti TBG Plzeň Transportbeton, s. r. o.
Potvrzuje se, že architektonické betony se dnes uplatňují na různých typech monolitických konstrukcí. Na vnějších i vnitřních stěnách, sloupech, schodech nebo třeba podlahách, jak jsme se mohli také přesvědčit u zmíněných realizacích. Pro toto řešení betonových konstrukcí má skupina Českomoravský beton v nabídce lehce zpracovatelný beton EASYCRETE dle ČSN EN 206-1. Složení betonu je navrženo s ohledem na jednoduché zpracování a dobrou zatékavost betonové směsi, takže beton vyplní záhyby konstrukce do všech detailů. Při výrobě je věnována velká pozornost výběru nejlepších složek betonu s ohledem na pohledovou kvalitu a barevnou stálost. Klíčem k naplnění vize architekta je nutná úzká spolupráce všech zúčastněných stran - zadavatele, architekta, výrobce betonu a realizační firmy. Každá konstrukce klade na beton jiné nároky, před betonáží je s ohledem na to vhodná konzultace s technologem a následné vytvoření optimální receptury betonové směsi a ideálního způsobu betonáže.
tags: #betonova #socha #prelouc #informace