Naše společnost v letošním roce 2024 oslavila 30. výročí od svého vstupu na český trh. Nyní bychom chtěli poděkovat především Vám všem, kteří jste nás podporovali - našim zákazníkům, obchodním partnerům, dodavatelům a všem dalším, kteří spolu s námi kráčeli po této cestě. Důležitým milníkem pro Pipelife byla akvizice firmy Instaplast v roce 2009. Nešlo jen o nákup nové společnosti, ale primárně o vstup do nové části trhu. S výrobou PPR systému rozšířila své výrobní portfolio a začala vytvářet svou pozici v oblasti tzv. Již od počátku existence Pipelife v Čechách byl Wienerberger ve vlastnické struktuře holdingu Pipelife.
Historie kanalizačních systémů
Již v roce 4000 př. n. l. existovaly v Mezopotámii první jednoduché kanalizační systémy. Tyto systémy byly vyrobeny z hliněných trubek a sloužily k odvádění odpadních vod z obydlí. Ve starověké Indii, konkrétně v městě Harappa, byly kolem roku 2600 př. n. l. objeveny pokročilé kanalizační systémy. Římané byli mistři ve stavbě kanalizačních systémů. Nejznámějším příkladem je Cloaca Maxima, jeden z nejstarších a největších kanalizačních systémů na světě, který byl postaven kolem roku 600 př. n. l. Soustava byla tvořena z velkých kamenných bloků a měla dostatečný průtok, aby se vypořádala s velkými objemy vody. Římské kanalizační systémy byly výjimečné svou propracovaností.
Po pádu Římské říše došlo k úpadku kanalizačních systémů v Evropě. Mnoho měst se vrátilo k primitivnějším metodám odpadového hospodářství. Města se často spoléhala na jednoduché žumpy nebo odvod odpadních vod přímo do ulic. Tento nedostatek hygieny vedl k šíření nemocí, jako byla morová epidemie. Až v období renesance začala být opět věnována pozornost hygieně a veřejnému zdraví, což vedlo k postupnému obnovování kanalizačních systémů. S nástupem průmyslové revoluce v 19. století se začaly městské kanalizační systémy rychle rozvíjet. Londýn, který čelil rozsáhlým epidemiím cholery, vybudoval rozsáhlý kanalizační systém podle návrhu inženýra Josepha Bazalgetta. Dnešní moderní kanalizační systémy využívají pokročilé technologie, jako jsou čističky odpadních vod a systémy pro recyklaci vody.
Historie a výroba PVC
Trvalý světový růst výroby a spotřeby plastů se odráží i v růstu spotřeby třetího nejpoužívanějšího plastu - polyvinylchloridu (PVC). Je podán historický přehled o výrobě, vlastnostech a aplikacích PVC ve stavebnictví s důrazem na řešení udržitelnosti.
V roce 1835 syntetizoval Reqnault vinylchlorid (C2H3Cl). Ten je základním monomerem pro výrobu polyvinylchloridu. V současné době se vinylchlorid průmyslově vyrábí z kuchyňské soli (NaCl) a etylenu z ropy nebo i z přírodního etylalkoholu. První patent na výrobu polyvinylchloridu (PVC) polymerací vinylchloridu je z roku 1913 - autor Klatte z Německa. Poloprovozní výrobu zahájil německý IG Farben v roce 1934. Obchodní název prvního PVC - Igelit se následně stal synonymem názvu pro fólie a často se dodnes nesprávně používá i pro obaly a tašky - „igelitky“ z jiných polymerů.
Čtěte také: Jak napojit na beton
V roce 1950 se spotřebovalo pouze 220 tis. tun PVC. Následně se realizovaly výrobní jednotky na PVC po celém světě, Evropa a USA ztrácely podíly na trhu a region Asia - Pacifik se stal 50% odběratelem PVC. Největším výrobcem PVC se stala japonská společnost Shin-Etsu Chemical s kapacitou 3,6 mil. tun. V Evropě disponuje největší kapacitou firma Ineos Vinyl - 1,8 mil. tun PVC. V zemích bývalého Československa se začalo s průmyslovým zpracováním PVC v roce 1940 ve Fatře Napajedla. Vlastní výroba PVC emulzní polymerací vinylchloridu byla zahájena v r. 1951 ve slovenské chemičce v Novákách, současná kapacita je 80 tis. tun/rok. Velkokapacitní výroba PVC suspenzní polymerací vinylchloridu byla zahájena v r. 1975 ve Spolaně Neratovicích s kapacitou přes 100 tis. tun.
Vývoj PVC profilů a potrubí
Výrobky z PVC profilů zažily období zavádění a období vysokorychlostního vývoje. Z časového hlediska je lze definovat jako 80. - 90. léta, respektive 1995-2002. Po roce 2003 vstoupilo odvětví PVC profilů do přechodného období. Během období uvádění produktu na trh výrobci obecně usilovali o nízké náklady, zjednodušovali profil dveří a oken a plnili do vzorce velké množství uhličitanu vápenatého, což mělo za následek velmi nízký výkon produktu a na propagaci produktů mělo vliv mnoho problémů s kvalitou.
Počínaje rokem 1995 začala skupina mocných podniků trávit a absorbovat technickou podstatu zahraničních evropských profilů a vyvinula vlastní řadu dveří a oken a stala se vedoucími domácími plastovými dveřmi a okny, podporujícími technologickou aktualizaci a vývoj dveří a oken a také učinit celý průmysl bezprecedentním rozvojem a rychlým růstem. Po vstupu do doby splatnosti produktu, tedy od roku 2003, se začalo projevovat mnoho nedostatků. Příliš vysoké ziskové marže vedly k nadměrnému slepému investování, což způsobilo, že komplexní výrobní kapacita průmyslu byla téměř 3 miliony tun, mnohem vyšší než poptávka na trhu; mnoho nových investic místo toho, aby začínalo s inovací produktů a technologickými inovacemi, jednoduše napodobovalo, dokonce škrtalo, padělalo a nechutně, a konkurence na průmyslovém trhu je v nezdravém stavu.
Použití plastových potrubí je však prospěšné a pochybuje o tom asi jen málo lidí. Historie plastových potrubí začala roku 1935 použitím prvních metrů trubek z PVC. PVC bylo dlouho používáno pro většinu trubních aplikací, zejména pro odvod splašků z domácností.
Vlastnosti a aplikace PVC
PVC má výbornou schopnost snášet se s různými aditivy, zejména změkčovadly, která ovlivňují a předurčují mechanické vlastnosti, světelnou a povětrnostní odolnost, barvu a elektrické vlastnosti výrobku. Důsledkem je extrémní variabilita PVC, která vede k širokému spektru výrobků od kabelů, elektroinstalačních profilů, krytů elektrických přístrojů přes potrubí, okenní profily, podlahové krytiny, dětské hračky až k obalům na krevní deriváty. Výrobky z PVC mohou být tuhé nebo ohebné, barevné, opalescentní nebo průhledné, izolanty nebo vodiče.
Čtěte také: Proč je izolace měděného potrubí u klimatizací klíčová
Aplikace PVC ve stavebnictví
Stavebnictví spotřebovává pětinu ze všech plastů. Dominantní postavení mezi plasty, aplikovanými ve stavebnictví, zaujímá PVC. Celkem 65 % světové výroby PVC se aplikuje ve stavebnictví, v Evropě se jedná o 70 %.
Evropský trh plastových profilů představoval v roce 2014 spotřebu 1,8 mil. tun vytlačovaných výrobků od 900 společností. Dominantní postavení (90 %) mají profily z PVC, jejichž růst do roku 2018 má činit 5,3 % ročně. Týká se desek, profilů pro obklady budov, lišt pro interiéry, dřevoplastových podlahovin a zejména dveří a okenních rámů. Posledně jmenované aplikace se realizují již 70 let. Přes 40 % evropského trhu - 57,1 mil. tun.
Světový trh plastových trubek pro rozvod kapalin, včetně pitné vody, má prognózovaný růst aplikací v období 2014-2019 o 6,7 % ročně na 19,3 miliard běžných metrů v roce 2019. PVC je nejvýznamnějším materiálem pro výrobu podlahových krytin. Podlaha z PVC je levná, trvanlivá a lze aplikovat zejména dekory a snadno se čistí. Nároky na její údržbu jsou minimální, je hygienická a téměř nehořlavá.
Ve střešních izolacích budov mají nezastupitelnou roli vodotěsné fólie. Evropský trh izolací plochých střech představoval v roce 2012 plochu 280 mil. m2, z toho na 55 mil. m2 je aplikován EPS. ČR zaujímá svým podílem 7 % třetí místo v EU. Při realizaci zateplení plochých střech hrají významnou roli vodotěsné fólie na bázi PVC. Očekává se růst spotřeby výše uvedených fólií do roku 2020 v průměru o 8,4 % ročně.
Tabulka 1: Základní environmentální údaje o PVC (vztaženo na 1 kg)
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Spotřeba energie | 85 % méně než nový granulát při recyklaci |
| Recyklovatelnost | Vysoká (mechanická recyklace) |
| Skládkování | Pouze 2,5 % odpadního PVC |
| Teplotní odolnost | Do 60 °C (vyšší teploty způsobují deformace) |
Udržitelnost a recyklace PVC
Cílem environmentálního prohlášení o produktu je odlišit produkty, které jsou v jednotlivých fázích životního cyklu šetrnější k životnímu prostředí, než produkty srovnatelné. Mezinárodní standardizační postupy jsou zakotveny ve třech ISO normách. Nejdůležitější z nich je ISO 14025, podle které vydala Evropská asociace výrobců plastů - PlasticsEurope - v květnu 2015 novelizované EPD pro PVC, vyrobené suspenzní a emulzní technologií.
Čtěte také: Nátěry měděného potrubí a radiátorů
Koncem minulého století vyhlásili výrobci PVC iniciativu VINYL 2010, která byla zaměřena na partnerství pro udržitelný rozvoj. V roce 2010 došlo k dalšímu snížení aplikací olovnatých stabilizátorů v EU-15 o 75,9 % proti roku 2000. Recyklace spotřebitelského odpadu PVC dosáhla v roce 2010 hmotnosti 260 842 tun, což představuje výrazné překročení cíle 200 000 tun. Za celou dobu působení iniciativy Vinyl 2010 bylo recyklováno 949 516 tun PVC. Recyklací PVC se v EU zabývá 9 asociací. Největší podíl na uvedených aktivitách má Recovinyl se sídlem v Bruselu se zastoupením v 15 zemích, včetně ČR. Společnost poskytuje finanční stimuly pro podporu recyklace tvrdého i měkčeného PVC odpadu.
V roce 2011 byl představen ještě ambicióznější, dobrovolný program VinylPlus, který vytyčuje úkoly do roku 2020: efektivní využití a řízení PVC během životního cyklu - recyklovat 800 tis. tun PVC po skončení jeho aplikace v roce 2020. Vyvinout a aplikovat inovativní technologie k recyklaci 100 tis. tun. Dále se zaměřit na aplikace udržitelných aditiv, ukončit náhradu olovnatých stabilizátorů v EU-27 do konce roku 2015 a snížit spotřeby energií u výrobců PVC polymerů o 20% do roku 2020. Výsledkem je trvalý růst produkce recyklátu z PVC ze stavebních aplikací. Vysoká míra mechanických recyklací PVC v Německu je založena na systému více sběrných míst, která jsou vybavena pro třídění, drcení, separaci a výrobu recyklátu. Tento produkt spotřebovává o 85 % méně energie, než je potřebné pro nový PVC granulát. Pouze 2,5 % odpadního PVC je skládkováno.
Budoucí trendy a výzvy
Světová výroba PVC zaznamenává růst kolem 4 % ročně. S oživením stavebnictví budou růst i požadavky na dodávky PVC. Ty se budou řešit importem, zejména z USA a Asie. Část deficitu se bude řešit i využitím mechanických recyklací odpadního PVC. Skládkování PVC odpadů nebude od roku 2025 v EU možné. Nerecyklovatelné odpady bude nutno využívat energeticky.
Tiché potrubní systémy
Zákazníci stále více vnímají hlučnost odpadů jako problém. Proto má například Master 3 stále velký tržní potenciál. Měli bychom zmínit novější trubky, které jsou určeny pro místa, na nichž se cení ticho. Jde o použití trubek s vysokým útlumem zvuku (tzv. tichých trubek). Tyto trubky se vyplatí používat v hotelech, nemocnicích a dalších zařízeních, ale vyplatí se už i v jednopatrovém domku. I v oblasti tichých trubek vedou systémy z polypropylenu. Řada výrobců, včetně Pipelife, nabízí inovativní řešení. Například Pipelife Master 3 je „tichá“ trubka, která splnila útlumové kritérium pro zařazení do nejvyššího III. stupně hlučnosti (dle EN 14366, 17 dB(A) při 4 l/s - zkoušky provedené v institutu Fraunhofer ve Stuttgartu) při montáži se zcela běžnými objímkami!
Tichá trubka Pipelife Master 3 získává své vlastnosti díky unikátní konstrukci trubní stěny, aplikaci vybraného druhu polypropylenu a použití účinné minerální výztuže. Master 3 takto získává navíc i sníženou teplotní roztažnost a zvýšenou podélnou tuhost. Je samozřejmě dražší než běžné HT trubky, ale nabízí výrazně lepší uživatelský komfort. Zákazník si na českém trhu může ověřit kvalitu zboží, které nabízí celá řada obchodních i instalačních firem. Pipelife trubky jsou zárukou kvality a jistoty.
tags: #potrubi #pvc #historie #informace