Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche na náměstí Breitscheidplatz je významnou berlínskou dominantou. Evangelický kostel na náměstí Breitscheidplatz v berlínské čtvrti Charlottenburg byl postaven císařem Vilémem II. jako památka na svého dědečka císaře Viléma I. Původně postavený v novorománském slohu v letech 1891-1895, byl vážně poškozen během druhé světové války a od té doby slouží jako památník proti válce.
Historie a architektura původního kostela
Autorem vítězného soutěžního návrhu se stal historizující architekt Franz Schwechten, který se nechal volně inspirovat bazilikou v Münsteru. Novorománský kostel byl postaven v letech 1891-95 a věž, která dosahovala výšky 113 metrů, byla nejvyšší ve městě. Vilém II. velmi obdivoval svého dědu Viléma I., proto výběr místa i architektů provedl s velkou pečlivostí. Do svatostánku se v té době vešlo až 2 000 věřících. Základní kámen byl položen 22. 3. 1891 v den Vilémových narozenin. Stavba kostela byla mimořádně nákladná, ale byla podporována samotným císařem. Mělo se jednat o skutečně honosnou budovu. Původní kostel na tomto místě stával do roku 1943.
Zničení a diskuse o obnově
V noci ze 22. na 23. listopadu 1943 byl kostel velmi zásadně poničen při britském náletu, kdy se zbortil krov nad hlavní lodí a zlomila se hlavní věž. Nacistické vedení obyvatele ujišťovalo, že po konci války bude kostel znovu opraven do původní podoby, neboť ztělesňoval „německou národní hrdost“, což z pochopitelných důvodů nenastalo. I po válce se však vedla diskuze, zda by neměl být kostel zachráněn, ale nakonec byl roku 1956 kostelní chór zbourán. Po válce se objevily názory, aby se trosky kostela nechaly zdemolovat, proti čemuž se ostře postavila německá veřejnost.
Moderní komplex Egona Eiermanna
Torzo věže bylo zachováno a doplněno moderním kostelním komplexem od Egona Eiermanna, dokončeným v roce 1961. V roce 1957 se uskutečnila soutěž na nový kostel, v níž zvítězil návrh Egona Eiermanna počítající s kompletní demolicí ruin. Tento záměr však vyvolal bouřlivé reakce. Nakonec se přistoupilo ke kompromisu a zůstalo ponecháno torzo 71 metrů vysoké věže jako protiválečného památníku obklopeného souborem čtyř Eiermannových staveb: obdélníkovou kaplí, šestihrannou novou zvonicí a osmiúhelníkovou hlavní kostelní lodí se sakristií. Nová věž se zvonicí je přitom o 17,5 metrů nižší než ruina věže původního kostela, v jejíž spodní části se od roku 1987 nachází pamětní sál. Obyvatelé Západního Berlína si Eiermannovu stavbu přejmenovali na „rtěnku s pudřenkou“ a historickou ruinu na „dutý zub“. Přesto si stavby považují a již dávno byla prohlášena za kulturní památku.
Charakteristické prvky moderního designu
Všechny čtyři Eiermannovy objekty mají jednotný vzhled, který tvoří ocelová nosná konstrukce s obvodovým pláštěm ze čtvercových železobetonových panelů vyplněných vitráží. Nová kostelní modrá vitrážová okna jsou obzvláště nápadná. Každé z více než 20 000 malých čtvercových oken tvoří jedinečný motiv od francouzského skláře Gabriela Loire, který se nechal inspirovat tmavě modrou barvou světla v katedrály v Chartres (v tomto francouzském městě měl umělec svoji dílnu). Podle Eiermannova návrhu měl být použitý „světlý odstín vodní modře“, ale kvůli zabránění přesvětlení interiéru se nakonec přistoupilo k Loirově odstínu. Dvouplášťová konstrukce má současně bránit v šíření hluku z rušných přilehlých komunikací do interiéru.
Čtěte také: Enro Universal Berlin 2 PVC černá
Interiér a umělecká díla
Kromě kostela Eiermann navrhl také převážnou část vnitřku: oltář, kazatelnu, křtitelnici, svícny, lampy i židle. Původně měl být nad oltářem jednoduchý kříž, ale biskup Otto Dibelius při vysvěcení 17. prosince 1961 věnoval kostelu Kristovu sochu (vážící 300 kg a vysokou 4,60 m) od Karla Hemmettera. V boční kapli se nachází bronzová deska připomínající protestantské mučedníky z let 1933-45, k níž je připevněn krucifix ze 13. století pocházející ze Španělska. V kapli se také nachází Stalingradská madona, kterou na Vánoce 1942 namaloval na zadní stranu mapy Ruska polní doktor Kurt Reuber. Vzácné jsou i varhany obsahující téměř 5 000 píšťal. Vstupní část, ve které byla definitivně ukončena rekonstrukce roku 1997, obsahuje nádhernou mozaiku zobrazující boj archanděla Michaela s drakem. Celkově je interiér velmi bohatě vyzdoben.
Dostupnost a návštěvní informace
Kostel se nachází v centru německé metropole a je lehce dostupný hromadnou dopravou. Můžete využít některou z podzemních či nadzemních linek berlínského metra a vystoupit ve stanici Zoologischer Garten nebo Kurfürstendamm. Otevřeno pro veřejnost je denně od 9.00 do 19.00. Dobré je návštěvu naplánovat na sobotní večer, neboť zde od 18 hod. většinou probíhají nějaké koncerty. Každou sobotu se zde konají koncerty.
Český kostel bez střechy v Berlíně: Projekt Juana Garaizabala
V samém centru Berlína, kousek od někdejší berlínské zdi a známého kontrolního stanoviště Checkpoint Charlie, leží zvláštní lichoběžníkové náměstí. V Německu začala sezóna vánočních trhů. „Něco jsem tam cítil. Připadalo mi, že to místo tak, jak vypadá, nedává vůbec žádný smysl. Něco tam chybí,“ vzpomíná španělský umělec Juan Garaizabal na zimu 2008. Juan Garaizabal se po tomto zimním automobilovém dobrodružství na letních gumách, které skončilo naštěstí bez nehody a přivedlo ho k zásadnímu objevu, vrátil do svého bytu a začal pátrat. Důkladně. Objevil příběh českých bratří, kteří museli z náboženských důvodů opustit vlast. Vyrazil také do Prahy, aby zjistil další informace. Nakonec v jedné z berlínských čtvrtí, kde čeští exulanti žili, objevil zajímavé dokumenty. „Dějiny běžně vyprávějí o králích, ministrech. Já jsem našel listiny s životními příběhy českých evangelíků, kteří sem přišli. Jako umělec se Juan zabývá minulostí - tím, jak ji ukazovat, jak ji zpřítomnit. A tak začal pracovat na projektu, který Betlémský kostel - český kostel, jak se mu běžně řívalo - do Berlína vrátil.
„Pruská nebo německá posedlost všechno registrovat a zaznamenávat mi dopomohla k opravdovým pokladům,“ vzpomíná na radost, kdy v archivech našel fotografie a nákresy. S jejich pomocí pak vytvořil z ocelových trubek konstrukci kostela ve skutečné velikosti zachycující jeho obrysy. Instalaci nasvítil a v roce 2012 postavil na prázdném náměstí. A Berlín se rozhodl, že ji tam chce mít natrvalo.
Čtěte také: moderní využití polykarbonátu v architektuře
Čtěte také: Průvodce londýnskými kostely
tags: #berlin #kostel #bez #strechy #informace