Na místě, kde ještě nedávno zela proluka, nyní na Brunnenstrasse 9 v Berlíně vyrostl architektonický experiment, jaký by se v tomto městě s jeho tradičními kamennými fasádami jen stěží předpokládal. Tato nekonvenční stavba, které časopis archplus věnoval mnoho stránek a položil spousty otázek, by jinde snad ani nevzbuzovala takovou pozornost jako právě v Berlíně.
Geneze a koncepce budovy
Architekti - Arno Brandlhuber jako architekt a investor s ERA (Markus Emde, Thomas Schneider) - vybudovali nad sklepem s výtahovým jádrem, které zůstalo z původního stavebního záměru z 90. let, funkční a esteticky flexibilní dům. Stavba je zhotovena z pohledového betonu se zavěšenou fasádou, která je tvořena skleněnými díly a částečně polykarbonátovými deskami. Fasádní prvky mohou být dle potřeby měněny. Uliční fasáda naznačuje radikální architektonické řešení, které není pro danou lokalitu obvyklé, přesto žádným způsobem okolní zástavbu nenarušuje, naopak ji doplňuje a vyplňuje dřívější proluku.
Výška betonové budovy koresponduje s okolní zástavbou a výškové odskoky jednotlivých úrovní vzbuzují přes fasádu zvědavost poznat hlouběji vnitřní prostor. Je z nich cítit snaha přizpůsobit se výškou pater sousední zástavbě po pravé i levé straně. Fasáda z polykarbonátu a pohledového betonu působí skoro jako hrubá, ještě stále nedokončená stavba: syrově a drsně, improvizovaně a flexibilně - stejně jako celá ulice Brunnenstraße. Žádná novostavba v uplynulých letech nedokázala nasát atmosféru Berlína v takové míře a udělat z ní základní kámen vlastní architektonické estetiky, tak jako budova pod taktovkou Arno Brandlhubera.
Flexibilita a využití
Dům je navržen k různému využití; v současnosti suterén, přízemí i horní patro slouží jako umělecká galerie KOW (Koch Oberhuber Wolff), která od středy do neděle láká svou doširoka otevřenou branou kolemjdoucí dovnitř. Přízemí domu tvoří poloveřejný prostor. Sklepní prostory, které jsou pozůstatkem jiného nezdařeného investorského záměru, Brandlhuber nestrhl, nýbrž použil jako základy své stavby. Když je galerie mimo provoz, uzavřou se velká kovová vrata přístup, jinak je výstavní plocha velmi otevřená - návštěvník prakticky bezbariérově stane před uměním přímo z chodníku.
Schodiště na zadní stěně domu je pouze dočasné - neměl by ho využívat žádný z budoucích nájemníků horních podlaží a lze jej bezproblémově odstranit. Stavba si zachovává hrubé rysy s venkovními rozvody technických instalací i sanitárním vybavením. Surový výraz však v žádném případě nepůsobí odpudivě, ba právě naopak: člověka okamžitě vtáhne a nabídne mu úplnou volnost. Během návštěvy jsme přes volně otevřený parter se dostali do vnitrobloku, jehož dominantou je předsazené schodiště ze syrového betonu s poměrně nízkým zábradlím. Schodiště je z vnitrobloku volně přístupné, a tak jsme měli možnost nahlédnout na terasy jednotlivých podlaží. Zadní fasáda objektu je z veliké části prosklená.
Čtěte také: Kde koupit polykarbonát
"Pragmatická poezie" a berlínský kontext
Arno Brandlhuber nazývá svůj způsob navrhování „pragmatickým“ - při všem tomto pragmatismu však dům na Brunnenstrasse působí příjemně hravě a experimentálně. Podobné domy lze v současném Berlíně spatřit jen vzácně. Stavba, která vznikla na zbytcích nedokončeného projektu z 90. let, působí ve svém okolí plného starých domů tak krásně nevhodně. Architekt Arno Brandlhuber se nijak nebrání experimentům a podle Silke Hohmann „je jedním z nejzajímavějších architektů současnosti, poněvadž na teoretické a urbanistické otázky obratně nachází praktické odpovědi.“ Kdo do Brunnenstrasse jednou zavítá, okamžitě pochopí, co je tím míněno. Svěže poskládáno z betonových prefabrikátů, kde byla část zdánlivě vynechána, nakloněné roviny uvnitř i ve dvoře, nezvyklé venkovní schodiště, jasně čitelné materiály, …
Na dvorním průčelí překvapuje venkovní únikové schodiště - výsledek tuhého vyjednávání se schvalovacími orgány. V blízké době bude doplněné zábradlím vypleteným nerezovými lany a půjde využít k daleko více věcem než jen úniku, kdo ví před čím. Vylepené reklamní plakáty a graffiti brání v celkovém architektonickém dojmu. Dům, který je nedodělaný stejně jako celé město. Vtipný způsob “Berlin way of life“ se, alespoň po koncepční stránce, v architektuře hlavního města zatím ještě neprosadil. Co se architektury týká, tak Berlín není žádný místem otevřeným pro novinky.
Dům jako ztělesnění transformace Berlína
Berlín se nezačal proměňovat až po pádu Berlínské zdi - ztělesněním transformace města byl odjakživa. V Berlíně se vždy začínalo od začátku: v období císařství a rozmachu hospodářství v 19. století, za časů Výmarské republiky, Třetí říše, při poválečné obnově země, za studené války a také po pádu Berlínské zdi. Nanejvýš pohnuté dějiny města se promítají do výsledného obrazu prosyceného neustálou transformací, do množství prázdných ploch přecházejících v krajinu, do novostaveb i ruin. Naše procházka vede přímo do nitra této permanentní transformace. Na území mezi bývalou Berlínskou zdí a Alexandrovým náměstím, k novostavbám, obnoveným budovám, nově využívaným stavbám a podél předělů s ladem ležící krajinou dotvářející Berlín a proměňující ho v něco výjimečného.
| Prvek fasády | Materiál | Popis |
|---|---|---|
| Hlavní plocha fasády | Polykarbonátové desky | Průsvitné panely, umožňující flexibilní vzhled a proměnlivou intenzitu světla v interiéru. |
| Výplně | Skleněné díly | Velké skleněné výplně, nejsou umístěné symetricky, doplňují polykarbonátové desky. |
| Konstrukce | Pohledový beton | Surový a drsný vzhled, základní kámen architektonické estetiky. |
| Okna | Skleněné výplně | Kopírují výšky pater sousedních budov, zdůrazňují zvědavost poznat vnitřní prostor. |
Čtěte také: Kde koupit polykarbonát?
Čtěte také: Srovnání materiálů pro zastřešení pergoly
tags: #polykarbonátová #fasáda #galerie #Berlín