Barokní zvonice tvoří nedílnou součást české krajiny a představují významný prvek sakrální architektury. Jejich historie se často prolíná s osudy místních obcí a jejich obyvatel. V průběhu staletí prošly mnohé zvonice řadou úprav, poškození i komplexních renovací, které jim navrátily jejich původní krásu a funkčnost. Podívejme se blíže na několik příkladů barokních zvonic a na přístupy k jejich údržbě a obnově.
Zvonice v Krásné Hoře a její unikátní charakter
V obci Krásná Hora stojí u kostela Narození sv. Jana Křtitele dřevěná barokní zvonice pravděpodobně z 18. století. Ve zvonici se dochovaly tři zvony Svatojan, Poledník a Prostředník z let 1545, 1556 a 1571. Zvonice tvoří spolu s márnicí a barokně přestavěným kostelem sv. Jana Křtitele jedinečný urbanistický celek.
Renovace zvonice v Opočně
Zvonice v Opočně s opravenou střechou je dalším příkladem úspěšné památkové obnovy. Ještě v dubnu obepínalo zdejší památku - starobylou zvonici a její střechu v historickém centru Opočna ze všech stran lešení. Nyní je už opravená střecha odkrytá a září do dáli. Zchátralý smrkový šindel nahradil odolnější modřínový a opravy se zaměřily i na krov a klempířské prvky. Zpátky je helmice barokní kupole, která získala nové měděné oplechování, a na úplném vrcholu se leskne pozlacená cibule a křížek. Opravy provedla firma Jan Rydlo ze Šonova na Náchodsku (podle posledních informací má být kompletně hotovo do 7. května). Investorem oprav je Římskokatolická farnost, Děkanství Opočno, náklady byly vyčísleny na 6 milionů korun. Hranolovitá věžovitá zvonice byla vystavěna z opuky z místních lomů v roce 1596, dokončena italským stavitelem Simonem de Paret. Našli byste ji v historickém jádru Opočna, je situována v jihozápadním nároží bývalého hřbitova u kostelíku Panny Marie. Z dřívější stavby byly do tehdy nové zvonice přeneseny o pár desítek let starší zvony - sv. Ondřej z roku 1510 a sv. Zvonice u kostela sv. Jana Křtitele v Opočně je zapsána v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek.
Barokní zvonice ve Vrbčanech
Zvonice ve Vrbčanech byla postavena v letech 1727-28 na místě starší dřevěné stavby s kamennou podezdívkou. Stavbu provedl stavitel Jan Kalhota z Plaňan a černokostelecký tesař Jan Provazník. Plaňanský kovář Jakub Kostka dodal železný kříž na vrchol střechy a tismický kameník Dominik Lodl zhotovil ostění portálu. Zvonice byla pozdně barokně přestavěna v rozmezí let 1763-81 zřejmě podle plánů Františka Tomáše Jedličky, kdy byla zvýšena o dnešní druhé patro a ukončena stávající střechou. Znovu byla přestavěna v letech 1829-30, což bylo doloženo letopočtem vysekaným na trámu ve vazbě střechy. V roce 1973 byla opravena fasáda zvonice a v roce 1998 byla vyměněna střecha, přičemž musely být vyměněny staré trámy, včetně trámu s letopočtem 1830. V roce 2018 byla provedena celková oprava zvonice a obnova fasád. Zvonice je dvoupatrová hranolová věž, vzdálená 12 metrů od západního průčelí kostela sv. Václava, která současně plní funkci vstupní brány do celého areálu kostela a hřbitova. Jednoosé fasády rytmizují rozměrná obdélná okna se segmentovými záklenky. V západním průčelí je osazen pravoúhlý portál s bohatě členěnou supraportou, která se skládá z mohutného lichoběžníkového klenáku a zvlněné římsy na volutových konzolách. Nad výraznou korunní římsou je pozdně barokní druhé patro, které se od starší spodní části liší zdrobnělým architektonickým členěním se subtilnějšími kompozitními pilastry. Ve zvonové stolici zvonového patra, na jehož horním trámu je vytesán letopočet 1727, jsou zavěšeny dva zvony:
- Zvon "Pazderňák" (neboť je zavěšen směrem k polím zvaným Na pazderně) z roku 1592 od zvonaře Brikcího z Cimperka. Zvon je vysoký 69 cm s průměrem 85 cm, na plášti je reliéf ukřižování Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, na opačné straně je oválná kartuše s erbem Smiřických (na koso dělený štít). Reliéfní výzdobu doplňují české nápisy: KE CTI A CHWALE PANV BOHV WSSEMOHOVCIMV SLYT A VDIELAN GEST ZWON TENTO K OBCY WRBCIANSKE ZA CIASV VROZENEHO PANA PANA IAROSLAWA SMYRZYCKEHO Z SMYRZYC NA KOSTELCY NAD CZERNYMY LESY STALO SE LETA PANE 1592 / IESUS NAZARENUS REX IUDAEORUM / KRYSTUS UMRZEL ZA HRZÝCHY NASSE A WSTAL Z MRTWÝCH PRO OSPRAWEDNIENI NASSE / DB ZK / GKPZB. Zvon byl v roce 1942 rekvírován pro válečné účely, v roce 1952 byl nalezen v Praze a vrácen zpět.
- Zvon "Václav" z roku 1946 od zvonaře Rudolfa Manouška, vysvěcený 29. září 1946 knězem Josefem Benešem. Zvon váží 296 kg a na plášti má reliéf Panny Marie a nápis: TENTO ZVON JEST ULIT KU CTI A CHVÁLE BOŽÍ Z DARŮ KATOLÍKŮ VRBČANSKÝCH NA PODĚKOVÁNÍ SVATÉMU VÁCLAVU A PANNĚ MARII STAROBOLESLAVSKÉ ZA ZÁCHRANU ČESKÉHO NÁRODA 9. KVĚTNA 1945.
Na zvon Pazderňák se zvoní pouze při výjimečných příležitostech; rozezněl se v den úmrtí prezidenta Václava Havla 18. prosince 2011 ve 20:00 hodin a pak až 11. listopadu 2018 ve 13:30 hodin u příležitosti 100. výročí konce 1. světové války. Zvonice je spolu s areálem kostela sv. Václava je zapsána v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek pod číslem 23801/2-881.
Čtěte také: Lichtenstein-Castelcorn a Kroměříž
Zvonice ve Rtyni v Podkrkonoší a její rozsáhlá obnova
Historie zvonice ve Rtyni v Podkrkonoší sahá někdy po roce 1650, kdy byla vytvořena v barokním slohu pro mě neznámým autorem. Původně stála nad bývalým lomem na břidlici. V roce 1928 byla pro výstavbu domu čp. 211 přesunuta asi o 30 m severovýchodně od jejího původního místa. V roce 1942 byl zkonfiskován zvon pro válečné účely a roztaven. Roku 1947 se pak tato zvonice dočkala svého nového zvonu. V průběhu 2. poloviny 20. století přestala být zvonice udržována a postupně sešla.
Oprava zvonice 2014 - 2019
V roce 2013 byla provedena prohlídka dřevěné zvonice ve Rtyni v Podkrkonoší, která odhalila napadení dřevokaznou houbou a hmyzem v úrovni spodního obvodového trámu, podpůrných vzpěr a hlavního trámu kříže. Destruované prvky zcela ztrácely únosnost, což hrozilo poškozením stávající konstrukce.
Následovala série oprav:
- Srpen 2014: Zahájena první etapa opravy.
- 2015: Pokračovala druhá etapa opravy nosné konstrukce. Po rozebrání části zdiva byly odstraněné napadené části trámů a nahrazeny novými, ručně tesanými protézami. Následovalo vložení izolační vrstvy a dozdění rozebraného zdiva.
- 2016: Dokončena oprava základové nosné konstrukce - tzv. nosného kříže. Napadené části horizontálně položených trámů byly po rozebrání přiléhajícího zdiva odstraněny a nahrazeny novými ručně tesanými protézami. Napojení na stávající prvky bylo zajištěno lepenými spoji. Nové prvky byly ošetřeny nátěrem proti dřevokaznému hmyzu a houbám.
- 2017: Pokračovalo se v opravě nosné konstrukce zvonice v úrovni horního patra. Byla provedena sanace poškozených tesařských konstrukcí. Nové prvky byly ošetřeny nátěrem proti dřevokazným houbám a hmyzu. Dále byla provedena obnova nátěru střechy zvonice, včetně důkladného očištění a aplikace impregnačního nátěru.
- 2018: Provedena výměna nejvíce poškozené části střešní krytiny na jižní straně zvonice. Došlo k montáži nové šindelové krytiny včetně provedení následného ochranného nátěru. Pokračovala oprava nosné konstrukce v úrovni horního patra a krovu.
- 2019: Provedena oprava nosné konstrukce zvonice v úrovni horního patra a krovu. Byla prováděna sanace tesařských konstrukcí. Dále byla provedena lokální oprava střešní krytiny.
Financování těchto rozsáhlých oprav bylo zajištěno z několika zdrojů, včetně Ministerstva kultury, Královéhradeckého kraje, Města Rtyně v Podkrkonoší a Římskokatolické farnosti Rtyně v Podkrkonoší.
Příspěvky na opravy zvonice ve Rtyni v Podkrkonoší:
Čtěte také: Vše o mansardové střeše v kontextu barokní architektury
| Rok | Ministerstvo kultury (Kč) | Královéhradecký kraj (Kč) | Město Rtyně v P. (Kč) | Ř.k. farnost Rtyně v P. (Kč) | Celková částka (Kč) |
|---|---|---|---|---|---|
| 2014 | 200 000 | 50 000 | 50 000 | 300 000 | |
| 2015 | 550 000 | 135 000 | 100 000 | 74 237 | 859 237 |
| 2016 | 180 000 | 100 000 | 100 000 | 50 247 | 430 247 |
| 2017 | 250 000 | 50 000 | 72 072 | 372 072 | |
| 2018 | 200 000 | 50 000 | 51 125 | 301 125 | |
| 2019 | 358 000 | 50 000 | 62 893 | 470 893 |
Zvonice v Knínicích: svědek historie a paměť obce
Zajímavým dokladem lidové architektury 19. století je zvonice farního chrámu sv. Marka v Knínicích, která byla postavena severovýchodně od kostela jako provizorní stavba pro tři zvony z narušené kostelní věže. Má čtvercový tvar a každá strana má 3 kulatá volná okna. V seznamu chráněných kulturních památek je vedena pod č. 0468. Podle vzpomínky hajného Ševčíka, kterou zaznamenal perem knínický rodák a písmák Josef Filip, jde o poctivou práci místních tesařů. Do jejích trámů je vysekán letopočet 1892. V publikaci Pavla Šafránka a Přemysla Reibla Sakrální stavby okresu Blansko, je zvonice popsána následujícím způsobem: „Ve svahu za kostelem je umístěna nízká čtvercová dřevěná zvonice s jehlanovou střechou zakončená kuželkou s prodlouženým dříkem. Zvonici tvoří dřevěná kostra na kamenné podezdívce pobitá svislými prkny. Uvnitř stojatá stolice na zvony, rozdělená do tří poli. V konstrukci stolice použito tesařské i hřebíkové vazby. Podlaha zvonice dřevěná, fošnová. Ve stěnách prořezána na každé straně tři obdélná okénka s obloukem a nad nimi tři kruhové kajutové otvory. Vchod v průčelí kryt sedlovou stříškou, vynášenou dvěma svislými kulatými sloupky zapuštěnými do prahu na schodech. Všechny okenní otvory lemovány dřevěnou šambránou. Zvonice je dokladem lidové architektury 19. století.“
Podle knínického písmáka Josefa Filipa byly ve zvonici původně umístěny tři zvony, z nichž dva, tzv. „mužský“ z roku 1718 vážící 600 kg a „dětský“ z roku 1740 vážící 152 kg, byly v roce 1916 zrekvírovány pro vojenské účely. Poslední ze zvonů, „ženský“ pocházející z roku 1556, vážící 404 kg, zůstal zachován až do dnešních dnů.
První zvon byl ulit ke cti patrona sv. Marka z darů všech farníků a dobrodinců městečka Knínice. Měl následující nápis: TENTO ZWON PRZELITY GEST KE CZTI S. MARKA EWANGELISTY PANIE S NAKLADEM WSSECH FARNIKV A DOBRODINCZV W MIESTECZKV KNIHNIC. 1718. Na plášti bylo napsáno: SVB REGIMINE RMI. AC AMPLI. D. DNI. BENEDICTI BÖNISCH LIII. ABBATIS GRADISENSIS ETC. HVIVS ECCLE. KNIHNICENSIS PATRONI S. S. THLIAE. DOCTORIS. V zadu: EXISTENTE PAROCHO P. MARTINO CZECH P. G. S. S. THLIE. DOCTORE GEORGIVS FRANCISCVS REIMER FECIT OLOMVCY.
Nejmenší „dětský“ zvon měl následující nápisy: NAKLADEM FARNIHO CHRAMU PANE KNIHNICZKEHO S. MARKA EWANG. Na plášti byl nápis: SUB REGIMINE REVERENDIS. PERILLVS! AC AMP. D. D. NORBERTI VMLAVF SS. THLIE. DOCTOR. GRADICENSIS PATRONI ECL. KNIHNICENSIS! V zadu bylo uvedeno: REFUSA ET HONORI VIRGINIS MARIE DICATA. Při spodní obrubě bylo vyryto: A. 1740 EXISTID TEMP. PAROCHO. P. MAURICIO WAGNER GRADIC. SS. THLIE! DOCT. OLAVS OBERG FECIT OLOMVCY.
Poslední ze zvonů „ženský“ byl pořízen obcí za knínického purkmistra Kalandry a rychtáře Vondrušky. Má nápis: TENTO ZWON SLIT DO MIESTECKA KNIHNIC ZA PVRMISTRA KALANDRI A WONDRVSSKI RICHTARZE NENECHAWEI PLACZICIHO BEZ POTIESSENI LETHA PANIE 1556. V zadu na čtyřhranné tabulce čteme: MISTR FILIP Z WISSKOWA LIL SWON TENTO S POMOCI BOZI. Ve 20. století mu bylo vyměněno srdce a svému účelu slouží velmi dobře až do dnešních dnů.
Čtěte také: Architektonické skvosty zámku Kynžvart
V době první světové války byly z knínické zvonice zrekvírovány pro vojenské účely dva zvony, zachován zůstal pouze jediný. Na přání mnoha občanů se po válce usnesl kostelní konkurenční výbor, jehož předsedou byl v té době A. Sekanina, pořídit dva zvony nové. Za tím účelem byla vypsána soutěž, z níž vyšla vítězně německá firmě v Chonílově v Čechách, které bylo ulití nových zvonů zadáno. Ty dostaly jména Marek a Maria. 29. května 1925 byly na svátek Všech Svatých znovu umístěny do zvonice.
Knínická rodačka paní Jitka Říhová vzpomínala v roce 2005 na slavnost s tím spojenou: „V Knínicích jsme měli tři zvony. Dva velké a jeden menší - umíráček. Zemřelému se zvonívalo malým zvonkem a druhý den všemi třemi. Ty byly staré několik set let (1556, 1718, 1740). Žel za první světové války Rakušáci oba velké zvony sebrali pro válečné účely a roztavili na kanóny. Za první republiky shromáždili občané peníze na nové. Pamatuji se na jejich slavný příjezd a svěcení. Byly dovezeny vlakem na zastávku, kde byly přendány na ověnčené vozy a se slávou a za doprovodu celého průvodu vezeny nahoru ke kostelu na zvonici. Byla to veliká slavnost. I já jsem doprovázela průvod s ostatními děvčaty jako družička (po kenicke dróžka). Pamatuji se na to dodnes. Žel za druhé světové války Knínice zvony opět pozbyly a zůstal jen jeden jediný, který je tam dodnes. Až do roku 2000 jsme měli zvoníkem ochotného důchodce pana Dufka. Bydlel poblíž hradiska a pravidelně zvoníval. Po jeho odchodu k dceři do Boskovic zmlkl i tento poslední zvonek, protože nebylo nikoho, kdo by zvonil. V roce 2002 se proto zavedla automatika.“
Josef Filip v červnu 1995 v Knínickém zpravodaji vzpomínal na smutnou událost spojenou s rekvizicí zvonů v době první světové války: „Chodil jsem prvý rok do obecné školy - tehdy v Panském sadě. Učitelka Aloisie Ševčíková z Okrouhlé nás prvňáčky i starší žáky vzala na Hradisko podívat se na přemístění zvonu ze zvonice na silnici. Demontáž prováděli dva vojáci za asistence místního strážníka T. Barvy a četníka šebetovské stanice F. Formana. Oba zvony se pomalu posunovaly po fošnách k cestě pod kostelem. Malý zvon se za ryčného zvukobití překutálel z Hradiska na silnici. Druhý zvon „mužský“ se však zaklínil za tehdy mladé javory a nebylo možno jej k dalšímu posunu na silnici vyprostit. Hajný, bydlící vedle, přinesl s pomocníky opa zvanou rampalu (krov). Po odkopání zeminy vojáci zvon pomocí trámu (krovu) vyprostili. Zvon se za velkého rachotu řítil z prudké stráně k silnici. Prolomil šraňk, ohradu a spadl do rybníka „Brudně“. Přítomní mladí (staří muži byli na vojně) si hlasitě pochvalovali, že zvon zůstane v rybníce až do konce války. Zapadl totiž do bahna, takže nebylo vidět ani jeho vršek. Odpoledne však přijely dva páry koní z Mořicova dvora a pod vedením hlavního odvozce Machajna pomocí řetězu zvon vytáhly na silnici. V té chvíli někdo zazvonil na zbylý zvon (asi kostelník Laštůvka) a v zápětí se sem seběhl velký počet lidí. Dívali jsme se ze stráně Hradiska na nakládání zvonu pomocí trámů - lih. Na vůz plaťák se vyšplhal obecní chudý Tomáš Burda, rodným jménem Vávra, který vytáhl z kapsy šutrák (kus kamene) a pronesl: Sbohem, zvone, dobřes nám slóžel. Lóčim se s tebó ve jméno Otce, he syna, svatýho docha.“ Nebyl to teatrální projev. Všem přítomným zaslzely oči i my, děti, jsme za hlubokého ticha zaplakaly … Zvony pak byly v roce 1925 opět pořízeny nákladem farníků a žel, znovu v roce 1943 zrekvírovány pro vojenské účely nacisty. Tentokrát se odvoz konal v naprosté tichosti. Bohužel k pořízení nových zvonů nedošlo. Bránila tomu těžká doba nesvobody a příprava založení kolchozu (JZD), což se uskutečnilo 9. září 1957. Nyní, když dochází ke generální opravě věže kostela, postavení nákladného lešení až po špičku věže, lze o pořízení dvou zvonů na doplnění zvonice uvažovat. Je zde však jedna překážka. Věž kostela byla stavěna po napoleonských válkách, či bitvě tří císařů u Slavkova. Nebylo pálených cihel, které by zajistily pevnost věže. Možnost vyztužení či zpevnění věže při letošní opravě kostela je možné jen za velké obětavosti farníků a příznivců. Hlas i funkci zvonů jsem několikrát připomenul v projevech u hrobů zemřelých občanů. Moji předkové, Filipové, byli nepřetržitě přes 150 let kostelníky v Knínicích. Od roku 1627, při popravě odbojníků, se jim dostalo před ostatními mírnějšího trestu, upuštění od popravy s podmínkou, že budou jako sousedé fary kostelníky. Vydáním tolerančního patentu z roku 1781 závazek zastávání funkce kostelníka skončil. Nechť zvon nadále plní své poslání.“
Transformace zvonice z uzavřené schránky na otevřené místo setkávání
Zatímco stávající podoba zvonice se jevila jako uzavřená nepřístupná schránka, určená pro jednu věc, nová se z velké části otevírá veřejnosti a stává se místem zastavení. Forma se symbolicky otevírá směrem do krajiny jako trychtýř, který má nést zvuk zvonu. Tradiční boudu s pilíři a zvonem nahrazujeme objektem, který skrývá vše pod jednou střechou - dvojici pilířů nesoucí zvon a jeho zastřešení nahrazujeme vyvýšením hřebene střechy. Dispozice objektu je rozdělena na dva prostory. Prvním je závětří s lavičkou a nikou pro umístění kytice či svíčky, druhým pak zadní část s lanem pro ovládání zvonu. Tento manipulační prostor odděluje perforovaná příčka z dřevěných smrkových lamel, v níž je zakomponován dubový kříž z původních trámů - jeden z fragmentů z původní stavby. Stavba je založena na trojici základových železobetonových pásů. Nosná konstrukce dřevostavby se skládá z opakujících se smrkových rámů ztužených modřínovou biodeskou, která zároveň tvoří vnitřní povrchy stěn a podhledů. Vnější plášť je navržen z modřínového šindele, podlaha z modřínových terasových prken. Vnitřní příčku a jižní stěnu objektu tvoří laťování ze smrkových hranolů. V příčce jsou integrována vrátka v ocelovém rámu. Prostor interiéru kontrastně dotváří ocelové prvky, jako jsou vestavěná nika, zavěšení zvonu či rám vrátek. Předprostor zvonice včetně vstupní podesty a schodiště jsou vydlážděny z odseků godulského pískovce, ze kterého jsou rovněž postaveny lemující zídky.
Pravděpodobně šlo původně o dvojici dubových pilířů, které nesly zvon a malou jehlanovou stříšku. U hlavní cesty stála téměř sto let stará zvonice. V druhé polovině 20. století byla zvonice doplněna o dřevěný přístavek se sedlovou střechou, jehož konstrukci tvořil ocelový skelet kombinovaný se dřevem a zaklopený smrkovými prkny. Bouda sloužila jako zázemí pro zvoníka a jako bezpečné ukrytí lana před veřejností. Původní zvonice zvonila k tzv. umíráčku. Na uctění památky zesnulého se zvonilo až třikrát denně. Tradice byla přerušena před asi čtyřiceti lety, kdy již funkci zvoníka neměl kdo zastávat. Ve stejné době se byla přerušena i samotná údržba objektu a péče o blízké okolí. Na jižní sousední parcele se v současné době tyčí vysoké modříny, které větvemi téměř zasahovaly do části se zvonem. Za zvonicí byly také umístěny kontejnery na komunální odpad, které působily jako “pohozené” do trávy. Na první pohled směrem od silnice tak zvonička stála nedůstojně poblíž komunálního odpadu.
Zvonice je čtyřboká hranolová stavba, v přízemí zděná hladce omítnutá, v patře svisle bedněná s přelištováním (lišty u nárožích a pod okny mají ozdobně vyřezávané okraje), postavená je na čtvercovém půdorysu pod stanovou střechou krytou dnes červeně natřeným falcovaným plechem (před tím eternitem) a zakončenou kovaným latinským křížem. Západní průčelí má v přízemí mezi dvěma segmentem zaklenutými nikami segmentem zaklenutý vchod s dveřmi s nadsvětlíkem. V úrovni poutce mezi dveřmi a nadsvětlíkem je fasáda mezi nikami, vchodem a nárožími opatřena římsou. V ose patra je sdružené okno, jehož obě části jsou opatřeny dvoukřídlými žaluziemi a zakončeny stlačenými oblouky. Severní a jižní boční průčelí jsou bez otvorů a bez nik. Na hřbitově na severovýchodní straně kostela postavena zvonice. Dvoupatrová stavba na čtvercovém půdorysu. Stěny členěny lisenami. Stavba zděná z kamene, zvenčí hladce, zevnitř hrubě omítnuta, vnitřní rozměry 3,6 x 3,75 m, zdivo o síle cca 145 cm. Exteriér: Fasády člení ploché pravoúhlé lisenové rámy, sokl a pásový náznak římsy. V přízemí na j. straně umístěn vstup v prosté pravoúhlé zárubni. V 1. patře na třech stranách segmentová okénka, na východní a západní straně o něco výše ještě štěrbinová okénka. 2. patro je ze všech stran osvětleno jednou dvojicí sdružených půlkruhově zaklenutých oken, nad nimiž je plechový ciferník. Barevné řešení stěn: lisenové rámy a šambrány otvorů jsou hlazené, bílé, zbylé plochy vyplňuje šedý střik.
tags: #informace #o #barokni #zvonice #strecha