Zubní cement je tvrdá tkáň, která pokrývá kořen zubu a v krčku zubu přechází do zubní skloviny. Stejně jako kostní tkáň dokáže cement resorbcí či dotvořením tkáně zajistit lepší mechanickou odolnost, narozdíl od kostní tkáně ale není schopen remodelace. Povrch kořene zubu pokrývá tvrdá tkáň podobná kosti - zubní cement (cementum). Protože není povrch zubního cementu zcela hladký, snadno se na jeho povrchu usídlují mikroorganizmy a hromadí se zubní kámen.
Složení a Struktura Zubního Cementu
Cement se skládá z buněk (cementocytů) a základní substance, která obsahuje 50 % minerálních látek. Primární, acelulární cement tvoří tenkou vrstvičku mineralizované matrix cementu. Celulární, také sekundární, cement je tvořen lamelami s cementocyty uloženými v lakunách. Cementocyty jsou hvězdicovité buňky s malými krátkými výběžky. Ukládání cementu na povrch zubu je proces probíhající celý život, ke kterému dochází hlavně v místech s nadměrným zatížením nebo v oblastech traumatu.
Kalciumsilikátové Cementy
Kalciumsilikátové cementy tvoří nezbytnou součást vybavení každého praktického zubního lékaře, který se hlouběji zajímá o endodoncii a konzervační zubní lékařství. Původní kalciumsilikátové cementy vycházející z portlandského cementu se v poslední době rozšířily o materiály, které vycházejí pouze z určité složky portlandského cementu. Kalciumsilikátové cementy patří mezi hydraulická pojiva. To znamená, že reagují s vodou a po proběhlé reakci uchovávají svou pevnost a stálost.
Historie a Použití
Od roku 1993, kdy byl poprvé popsán materiál MTA (angl. mineral trioxide aggregate) jako materiál vhodný na překrytí perforací vzniklých při endodontickém ošetření (1), se rozšířilo indikační spektrum využití kalciumsilikátových cementů na retrográdní plnění při chirurgické endodoncii, přímé překrytí zubní dřeně, pulpotomii, plnění kořenových kanálků u zubů s neukončeným vývojem, léčbu dentálních anomálií nebo zaplnění kavit vzniklých vnější resorpcí (2). Kalciumsilikátové cementy byly původně uvedeny na trh jako materiály pro překrytí perforací a jako retrográdní výplňové materiály. Pro jejich výbornou klinickou úspěšnost v těchto indikacích se jejich terapeutické využití rozšířilo i do dalších výkonů nejen endodoncie, ale i konzervačního zubního lékařství.
Složení a Reakce
Základem materiálu MTA a potažmo i kalciumsilikátových cementů je portlandský cement, což bylo zmíněno i v původním patentu, kde obsahoval zhruba 75 % hmotnosti materiálu MTA. U všech současných materiálů probíhá hlavní reakce, kdy reaguje trikalciumsilikát s vodou a vzniká hydratovaný kalciumsilikát v gelové fázi (angl. gel). Prostředí, které takto vzniká, je zásadité a liší se mezi jednotlivými materiály zanedbatelně (tab. II). Nicméně ne všechny částice kalciumsilikátového cementu plně zreagují a nezreagovaný prášek může být přítomný i za sedm (21) nebo 30 dní (9).
Čtěte také: Složení a využití provizorních cementů
Vlastnosti
Výjimečná vlastnost kalciumsilikátových cementů v rámci zubního lékařství spočívá v tom, že patří mezi tzv. hydraulická pojiva. Od počátku využívání kalciumsilikátových cementů byla zmiňována vynikající schopnost utěsnění oproti ostatním materiálům v podobných indikacích. Navíc byla zjištěna specifická mezivrstva, která se tvoří mezi kalciumsilikátovým cementem a dentinem (25) (obr. 1). Žádanou vlastností kořenové výplně je, aby nebyla rozpustná a naopak byla prostorově stabilní. Kromě výše zmíněného vzniku mezivrstvy mezi kalciumsilikátovým cementem a dentinem se na velmi dobré těsnosti podílí i expanze materiálu při tuhnutí.
Manipulace a Příprava
I přes vynikající klinické vlastnosti a úspěšnost ošetření při využití kalciumsilikátových cementů mají tyto cementy pověst hůře zpracovatelného materiálu, který se velmi obtížně připravuje a ještě hůře se s ním manipuluje. Při přípravě kalciumsilikátového cementu je velmi obtížné zajištění správného poměru prášku a tekutiny. Podstatnou informací je žádoucí konzistence materiálu, která se popisuje jako vlhký písek (angl. wet sand) a zhruba odpovídá poměru jednoho dílu tekutiny na tři díly prášku. V případě, že striktně dodržujeme doporučenou konzistenci materiálu, je vhodné připravovat materiál postupně, po menších částech než najednou, jelikož dochází k vysychání materiálu.
Ideálně připravený materiál je možné nabrat pluggerem z připraveného žlábku (obr. 6), přičemž drží při sobě, nedeformuje se a zároveň je stále v kontaktu s pluggerem (obr. 7). Takto připravený materiál je možné bez jakýchkoliv obtíží dopravit na místo určení a následně zkondenzovat. Je však nutné zbytečně neotálet, protože takto připravený materiál vysychá a může dojít k jeho uvolnění z pluggeru.
Kontaminace
Při manipulaci s kalciumsilikátovými cementy nebo při jejich kondenzaci může dojít i k jejich kontaminaci. V současné době není pochyb, že kontamince kalciumsilikátových cementů krví má škodlivý vliv na jejich povrch, a v případě, že dojde k její integraci do materiálu, tak i na hydrataci. Z klinického hlediska je důležité omezit možnou kontaminaci krví na co nejmenší míru. Striktní dodržení postupu přípravy kalciumsilikátových cementů je důležité pro dosažení optimální konzistence, která je nutná pro příjemnou manipulaci a správné ztuhnutí materiálu.
Skloionomerní Cementy
Skloionomerní cement, anglicky „glass ionomer cement“ (GIC), je adhezivní cement s širokým použitím v zubním lékařství. V zubařské praxi je nutná potřeba materiálů využitelných k náhradě poškozených a ztracených zubních tkání. Až do současnosti byly téměř všechny výplňové materiály biologicky inertní. Bylo dokázáno, že dnešní skloionomerní cementy uvolňují ionty.
Čtěte také: Zubní cement: Co potřebujete vědět
Složení a Reakce
Po smíchání prášku a tekutiny jsou v počáteční fázi tuhnutí uvolňovány vápenaté a hlinité kationty Ca2+, Al3+. Vzniklý gel reaguje na vlhkost, voda slouží jako reakční složka a po ztvrdnutí stabilizuje strukturu cementu hydratací a gel se mění na ve vodě nerozpustný Ca-Al-polykarboxylový gel. Struktura plně vytvrzeného GIC je směs skleněných částeček obklopených silikagelem v matrix polyaniontů, spojených příčnými iontovými vazbami.
Vlastnosti
Ve skloionomerních cementech nalezneme vysoký obsah fluoridů. Díky tomu se velká část fluoridů uvolňuje hned po zhotovení výplně. Jedinečnou vlastností skloionomerů je difuzní vazba, která se vytváří k dentinu i ke sklovině.
Použití a Aplikace
Použití GIC nemá specifické požadavky na tvar kavity. Makro ani mikro retence není nutná. Po šetrném přístupu ke kazu se odstraňuje jen kazivý dentin. Stěny kavity se ohladí a aplikuje se kondicionér (slabá kyselina, rozpuštějící smear layer). Skloionomer se musí chránit před nadměrnou vhlkostí. Materiál tuhne v několika málo minutách a může být opracován.
Tabulka: Složení a Vlastnosti Kalciumsilikátových Cementů
| Složka | MTA (ProRoot) | Biodentin | Endocem Zr |
|---|---|---|---|
| Trikalciumsilikát | 75 % | Hlavní složka | Hlavní složka |
| Oxid bizmutitý | 20 % | Ne | Ne |
| Sádra | 5 % | Ne | Ne |
| Uhličitan vápenatý | Ne | Významná příměs | Ne |
| Oxid zirkoničitý | Ne | Ne | Rentgenkontrastní složka |
Čtěte také: Vše o zubních cementech